Pirátská láska I. (New Version) 6.
Informace:
Změna jmen :)
6. Vyznání
Když jsem pomalu přicházela k sobě, tak jsem ležela na tvrdém lehátku. Za pravou ruku mě někdo držel. Podívala jsem se tím směrem. Byl to Law. Měl podepřenou hlavu o kousek lehátka a spal. Pravou paži jsem měla obvázanou.
„Jane, jsi v pořádku?“ zeptal se tichý starostlivý hlas z levé strany. Podívala jsem se tam. Byla to Terka.
„Jo…“ přikývla jsem šeptem. Nechtěla jsem Lawa budit.
„Tolik jsem se o tebe bála. A nebyla jsem jediná.“ zašeptala.
„J-jak dlouho jsem mimo?“ zeptala jsem se ji.
„Tři dny.“ odpověděla mi.
„Jak jste nás našli?“ zeptala jsem se ji.
O tři dny dříve na Luffyho lodi:
Poté, co jsem se nastoupila na loď Bluemana a všichni to sledovali s vytřeštěnýma očima. I mariňáci čuměli. Když se všichni vzpamatovali, tak loď, kde jsem byla já, už odplouvala.
„Musíme rychle za nimi!“ křikl Law na Luffyho. Luffy chtěl dát rozkaz, aby pluli za tou lodí, ale kapitán mariňáků jim v tom zabránil.
„Ne tak rychle! Já ji zachráním, ale nejdřív se postarám o vás!“ řekl kapitán mariňáků.
„Na to nemáme čas!“ zavrčel Law. Poté pár mariňáků vstoupilo na Luffyho loď. Museli se bránit. Všichni tasili své zbraně. Luffy používal své gumové tělo. Terka dýky, Chopper se proměnil do velkého soba, Usopp svůj prak se svými vynálezy. Sanji své kopy a Law se Zorem tasili katany. Boj začal. Nikdo neměl s nikým žádné slitování. Kapitán mariňáků vše sledoval z mariňácké lodi.
„Dělejte vy zbabělci! To si říkáte chlapy?!“ takhle podporoval kapitán své muže. Nakonec to dopadlo tak, že všichni mariňáci se dostali do vody. Usopp pak vystřelil z děla a zničil mariňáckou loď. Takže mariňáci nemohli vyplout.
„Adie.“ rozloučil se Law a loď vyplula.
Díky dobrému zraku Luffyho, který viděl míle daleko, tak zahlédl loď Bluemana. Terka určovala kurz plavby. Loď svým tempem dohnala tu první loď za dva dny. Takže jsem byla vězněna dva dny. Vylodili se na loď Bluemana a boj začal. Tentokrát tekla krev. Zoro ani Law nenechali žádného piráta naživu. Někteří popadali do moře a nechali je na pospas. Když pirátů ubylo, šel Law najít Jane. Poté, co Jane našel a ta ztratila vědomí ji odnesl do kajuty a šel najít věci na ošetření.
Tu nakonec našel a přenesl, Jane do té kajuty. Vyhrnul jí tílko a vyčistil a znovu sešil ránu od Leily. Poté vyčistil a sešil ránu od Bluemana. Pak se podíval na její pravé rameno, které jí taky ošetřil a udělal několik stehů. Od té doby se od ní nehnul. Na jídlo a spánek ho museli nutit.
Současnost:
Dovyprávěla mi Terka vše, co věděla.
„A-aha. D-díky. T-teď si odpočinu.“ dostala jsem ze sebe a zavřela oči. Znovu jsem usnula.
Když jsem se znova probrala, nikdo mě za ruku nedržel. Po levé straně na posteli někdo spal. Spíš chrápal. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Zoro. Pomalu a opatrně jsem se posadila na lehátku. Z toho tvrdého mě bolela už záda. Pomalu jsem slezla z lehátka.
„Co myslíš, že děláš?“ ozval se Zorův hlas. Leknutím jsem nadskočila a tělem mi projela obrovská bolest.
„Z-Zoro…“ dostala jsem ze sebe. „Jdu s lehnout na tu postel. Z toho lehátka mě bolí záda.“ řekla jsem pravdu. Zoro, byl hned u mě a podpíral mě.
„Pomohu ti.“ řekl mi a za jeho pomoci jsem si lehla do měkčí postele. Opatrně jsem zalehla. Přesto jsem trpěla bolestí.
„Díky.“ poděkovala jsem mu a pousmála se. „Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se ho.
„Zrovna obědvají.“ odpověděl mi a usmál se. „Jak ti je?“ zeptal se mě.
„Bylo i líp.“ řekla jsem pravdu. Znovu jsem byla unavená. Ten přesun z lehátka do postele mě zmohl. „Promiň, ale jdu zase spát.“ oznámila jsem mu. Ten se jenom usmál.
„Kdyby něco, jsem tu.“ dodal po chvíli ticha. Jenom jsem přikývla hlavou na souhlas. Zavřela jsem oči a upadla zase do tvrdého spánku.
Když jsem se znovu probudila, tak jsem se na posteli posadila. Břicho mě bolelo, ale už ne tolik. Už jsem se necítila tak unavená, jako předešlé dny. Podívala jsem se na levou stranu. Spal tam Usopp. Musela jsem se pousmát. Sice chrápal, ale ne tolik jako Zoro. Dveře se zrovna otevřely a v nich se objevil Law. Pousmála jsem se na něho.
„Jane… Jak ti je?“ byl hned u mě a vyptával se, jak se cítím. Všimla jsem si, že se Usopp probral a posadil se na posteli. Poté jako myšky odešel.
„Už líp.“ řekla jsem pravdu. Law mi naklepal polštář, abych jsem se mohla opřít. Opřela jsem se o polštář.
„To jsem rád. Nevypadalo to s tebou moc dobře.“ řekl mi a usmál se. Sedl si na stoličku, kterou si přisunul k posteli. Chtěla jsem promluvit, když na mé hlavě přistála jeho čepice. Tím mě překvapil. „Víš, chci ti něco říct.“ vzal si slovo. Nechala jsem ho mluvit jako prvního. „Od prvního okamžiku, když jsem tě uviděl, jak si mi byla představena na lodi naším kapitánem, tak jsem se do tebe zamiloval. Nevěděl jsem v té době, že tě miluju, ale časem, čím jsem byl starší, tak jsem začínal svým citům rozumět. Byl jsem rád, že sdílíme jednu kajutu. Vždy, když jsme se prali o tuto čepici, tak jsem ti ji chtěl půjčit, ale bál jsem se, abych ti pak nemusel vysvětlovat důvod, proč jsem ti ji dobrovolně půjčil. Neměl jsem odvahu ti říct, že tě miluju. V ten den, kdy se potopila naše loď, jsem se ti chystal říct, co k tobě cítím. Ale jak si mi řekla, že jsem ti zabil otce, tak mi došlo, že není vhodná chvíle se ti vyznat. Ale dál to nevydržím tajit. Jane, miluju tě.“ vyznal se mi. Při jeho slovech mi tekly slzy. Ale slzy štěstí.
„Víš, Lawe, taky se ti musím k něčemu přiznat. Když mi bylo osm, tak jsem měla dobrou příležitost tě zabít, ale nedokázala jsem to. Přemýšlela jsem stále nad tím, proč to nedokážu. Časem mi došlo, že tě mám ráda. Že ti nic nevyčítám. Ale že je to láska, tak to mi došlo o pár let později. Za pomoci Terky jsem si dodávala odvahu, že se ti vyznám. Toto oblečení jsem si koupila na doporučení od Terky.“ podívala jsem se na zakrvácené tílko. „A chystala jsem se ti říct o svých citech, které k tobě cítím. Proč nejsem schopna tě zabít. Protože jsem tě milovala. Ale než jsem se nadála vše se pokazilo. K Bluemanovi jsem se připojila jen proto, že kanon mířil na tebe, a kdyby vystřelil, zemřel by si a já nechtěla o tebe přijít. Miluju tě.“ taky jsem se mu vyznala. Stále mi po tvářích tekly slzy. Law se na mě podíval. Jedním prstem mi setřel slzy a dlaň položil na jednu tvář. Zadívali jsme se do očí. Law se začal přibližovat. Poté jsme zavřeli oči a poprvé se políbili.
„Slib me si ještě jeden slib.“ zašeptal, když jsme se přestali líbat.
„Jaký?“ zeptala jsem se ho.
„Že kdyby se jednomu z nás dvou něco stalo a zemřel by, tak ten druhý bude dál žít.“ řekl a díval se mi do očí. I já se dívala do jeho očí.
„Dobře, slibuju.“ slíbila jsem a na stavila ruku v pěst. Law taky dal ruku v pěst a slabě jsme si ducli na slib.