Pirátská láska I. (New Version) 4.
Informace:
Změna jmen :)
4. Dobrovolný únos
S Terkou jsem šla do města. Cítila jsem se nesvá. Nemám ráda velké nakupování. Ale kromě půjčeného trika a šortek jsem neměla nic na sebe.
Došly jsme k obchodnímu domu. Podívala jsem se na ten obchoďák.
„Tak jdeme?“ pobídla mě Terka. Přikývla jsem na souhlas a vstoupili jsme dovnitř.
Všude bylo hafo lidí. Chodili sem tam a sem tam. Prostě šrumec. Terka mě chytila za ruku a táhla mě hned k prvnímu obchoďáku s oblečením, který zahlédla.
Vešly jsme dál. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude samé oblečení, oblečení a oblečení. Až se mi z toho motala hlava.
„Dobře, teď něco na tebe.“ usmála se Terka.
„Jen žádné šaty či sukně. To vážně nechci.“ hned jsem se ohradila.
„Neboj, jenom si je zkusíš.“ usmála se šibalsky. Hned mě přejel po zádech mráz. Hned mě táhla šatům. Mě to zase táhlo k jeansům a košilím, které jsem ráda nosila. Ale Terka mě táhla na druhý konec, kde byly jenom šaty. „Tady, tady, tady…“ říkala a hromadila mě různými šaty, až jsem byla zahrabaná pod šatami. Pak mě odtáhla do kabinky. Jen tak, tak, jsem tam došla. Hrozil mi pád, jak jsem si neviděla pod nohy.
Začala jsem si zkoušet jedny šaty za druhými. Necítila jsem se v nich vůbec dobře. Asi po patery šatů, jsem to chtěla vzdát, ale Terka byla neodbytná, až jsem nakonec si vyzkoušela všechny šaty, které mi Terka vybrala. Naštěstí žádné z nich mi neseděly.
„Něco mě napadlo.“ řekla radostně Terka. „Počkej tu.“ dodala a byla fuč. Já se mezi tím oblékla do oblečení, ve kterém jsem přišla. Šaty jsem postavila na stojan, kam se ukládaly vyzkoušené šaty, které prodavačky je pak dávaly na svá místa. Za chvilku byla Terka zpátky. „Vyzkoušej si toto. Jestli ti to nepadne, tak to vzdám.“ řekla a podala mi oblečení. Zase jsem zalezla do kabinky. Šlo o černé tílko s výstřihem a modré mini kraťasy. Myslela jsem si, že se zbláznila, ale nakonec jsem si to zkusila. Poté jsem se v tom ukázala Terce. „Wow, sekne ti to.“ žasla nade mnou. „Sice to nejsou šaty, ale i tak ti to sekne a můžeš se Lawovi vyznat.“ pokračovala dál.
„Nemyslíš, že je to až moc sexy?“ dostala jsem ze sebe.
„Neboj, o to jde.“ usmála se na mě. „A teď si vyber podle své chuti. Já si taky něco vyberu.“ usmála se na mě a šla si vybrat nějaké šaty pro sebe. Já se převlékla a nakonec k tomu jsem si vybrala několik jeansů a košil. Poté jsme zaplatily a šly ještě do pár obchoďáků, kde si Terka ještě pár věcí koupila. Asi po třech hodinách jsme se vrátily na loď.
Na lodi ještě nikdo nebyl. Podle Terky jsem se měla hned převléknout. Když jsem byla hotová, tak jsem vyšla ven, kde Terka jenom žasla.
„Vážně ti to sluší. Takhle Lawa okouzlíš.“ povzbuzovala mě Terka.
„D-dobrá.“ dostala ze sebe.
„Můžeme vyrazit?“ zeptala se mě. Přikývla jsem hlavou na souhlas.
Vylezly jsme na břeh, když jsme zaslechly hvízdnutí.
„Fííí, to je sexy kočka.“ ozval se první mužský hlas. Podívala jsem se na něho. Věděla jsem, že to nebude dobré.
„To jo, ale je mi povědomá.“ dodal ten druhý muž. I Terka byla na břehu.
„Nechte nás být!“ obořila se na ně Terka.
„My nechceme tebe, ale tamtu.“ odpověděl první muž a prstem ukázal na mě. Proč zrovna já? Ptala jsem se sama sebe.
„Už vím, odkud ji znám. Je na ni vypsaná ta nejvyšší odměna.“ vzpomněl si ten druhý muž.
„Neříkej mi, že to ona zabila prezidentova syna?“ dostal ze sebe ten první muž. „No co. Pojď, ať si můžeme užít. Pak tě vydáme mariňákům a žijeme si belly.“ dodal na to a začal se ke mně přibližovat.
„To ani náhodou!“ ohradila jsem se. Podrazila jsem mu nohy a tasila katanu. Ostřím jsem mu ohrožovala hrdlo. „A teď si dáte hezky pohov a vypadnete!“ pohrozila jsem mu a jednu mu vrazila. Hned ztratil vědomí. Nebo to jenom hrál, protože zas takovou ránu jsem mu nedala. Ze rtu mu sice tekl pramínek krve, ale i tak velká rána to nebyla. Terka mezitím omráčila toho druhého muže.
„Teď padáme.“ řekla Terka. Přikývla jsem a běžely jsme najít ostatní.
Běžely jsme a každá jsme se koukaly po jedné straně, jestli nepotkáme někoho z posádky. Po chvíli jsem v jedné restauraci poznala Lawa.
„Tady jsou.“ křikla jsem na Terku a běžely jsme k restauraci. Přeskočily jsme zábradlí a byly u stolu Lawa, Usoppa a Zora. „Musíme rychle vyplout. Jsme v maléru.“ řekla jsem zadýchaně.
„Co se děje?“ zeptal se nás Zoro.
„No, jak bych to řekla. Někoho jsme omáčely a poznali, kdo jsem.“ přiznala jsem nesměle. „Ale musíme najít Luffyho, Sanjiho a Choppera.“ dodala jsem.
„Tak odtud vypadneme.“ řekl Law, nechal své jídlo a na stůl dal belly.
„Nečum na ni tak!“ řekla Terka naštvaně a praštila Usoppa do hlav. Podívala jsem se na Usoppa a pak kam koukal. Díval se do mého výstřihu. Hned jsem zrudla a narovnala se. Ale nebyla jsem jediná, kdo se díval a zrudl.
„Au, za co to bylo?“ stěžoval si Usopp.
„Tak jdeme.“ řekl, Zoro a všichni jsme přeskočili zábradlí.
„Teď najít ty tři.“ podotkla jsem. Ale dlouho jsme je hledat nemuseli. Zrovna se vraceli na loď.
„Maso.“ zajásal Luffy.
„Teď není čas. Musíme rychle vyplout.“ zvolal Zoro.
„Ee… Proč?“ řekl nešťastně Luffy.
„Pak ti to vysvětlím. Teď rychle na loď.“ řekla jsem Luffymu a rozeběhla jsem se. Luffy se natáhl a cestou nás všechny dostal na loď.
Každý do něčeho narazil. Já se hlavou praštila o stěnu lodi a pak jsem dopadla do měkkého.
„Já ho jednou zabiju!“ podotkl, Zoro. Já jsem opatrně slezla na zem. Dopadla jsem na Lawa.
„Eh… Promiň.“ hned jsem se Lawovi omluvila.
„V pohodě.“ usmál se na mě Law a oba jsme se postavili na nohy. V tom se před námi objevila mariňácká loď.
„To nám ještě chybělo.“ dodala jsem.
„Tady mariňáci, vzdejte se piráti.“ ozval se mužský hlas mariňáka. „Ta je krásná.“ žasl, když mě uviděl.
„To oblečení mi byl čert dlužen!“ procedila jsem skrz zuby. Naštěstí mě nikdo neslyšel. Jeden z mariňáků něco zašeptal veliteli.
„Neříkej mi, že ty jsi ta slavná Jane, co zabila prezidentova syna?“ žasl mariňák.
„A co když jsem?“ křikla jsem na velitele mariňáků.
„Nevěřím.“ řekl mariňák.
„Tak nevěř, ale je to pravda. Bojovali jsme na život a na smrt. A já ho zabila.“ řekla jsem pravdu.
„Ta je naše. My jsme ji našli jako první.“ ozval se mužský hlas z loďky. Byli to ti dva, které jsme s Terkou omráčily.
„Nevěřím tomu. Byl to určitě Law Trafalgar, který tě využívá, aby si to vzala na sebe.“ stále nevěřil mariňák. Tasila jsem katanu a přeskočila na tu loďku a ohrožovala jsem život těch dvou lovců odměn.
„Jane...“ vyhrkl Law i Zoro najednou.
„Jestli mi nevěříš, přesvědčím tě, když tyhle dva zabiju?“ usmála jsem se na mariňáka. Ten zbledl.
„T-to by si neudělala, že ne?“ dostal ze sebe jeden z těch mužů. Oba se počůrali strachy. V tom někdo zaútočil na loďku, která se zakymácela. Všichni tři jsme spadli do vody. Podívala jsem se čí to byla loď.
„Blueman.“ dostala jsem ze sebe a uklidila katanu do pochvy.
„Vítám tě a teď hezky ke mně!“ zavelel Blueman. Všimla jsem si, kam míří jeho kanon. Nechtěla jsem, aby vystřelil.
„Dobrá, vzdávám se.“ řeka jsem rezignovaně a plavala k jeho lodi
„Janey….“ zvolali Slamáci i Law. Já jsem nastoupila na loď Bluemana a dobrovolně se nechala zajmout.