Pirátská láska I. (New Version) 1.
Informace:
Jen pár změn v jménech. :)
1. Zrádce
Spala jsem, když v tom jsem zacítila, jak mě někdo budí. Pootevřela jsem jedno oko a pak druhé. Byla to blonďatá dívka.
„L-Leilo…“ dostala jsem ze sebe rozespale a posadila jsem se.
„Jane, vstávej. Máš službu.“ řekla mi Leila s úsměvem na tváři.
„Dobré ráno…“ popřála jsem a zazívala. Pomalu, ale neochotně jsem vstala.
„Spíš dobré poledne.“ zasmála se.
„Pro mě je ráno.“ řekla jsem ospale a šla jsem na hlídku.
Vyšla jsem ven z kajuty a šla na palubu. V žaludku mi kručelo, ale na jídlo čas nebyl. Stejně, poslední dobou na jídlo nemám ani pomyšlení. Ale něco sním, aby se neřeklo, že mi něco je.
Na palubě jsem zahlédla svého kapitána, jak mluví se šesti lidmi. Všimla jsem si jejich lodi. Byli to piráti.
„Dobré poledne.“ pozdravila jsem nahlas a chtěla odejít na hlídku.
„Jane, pojď sem. Chci ti někoho představit.“ ozval se můj kapitán. Poslechla jsem a šla k nim. „To jsou mí přátelé, Luffy, Zoro, Terka, Usopp, Sanji a Chopper. A to je můj zástupce a nejlepší bojovník Jane.“ představil nás navzájem.
„Těší mě.“ řekla jsem všem a usmála se na ně.
„Tak krásná dívčina a křehoučká.“ přivítal mě se slovy blonďák jménem Sanji a rozptyloval se láskou. Co si myslí, že jsem? Pomyslela jsem si.
„Tak já jdu na hlídku.“ řekla jsem a šla na hlídku.
Vyšplhala jsem na vrchol lodi a sledovala širé moře. Kotvili jsme uprostřed moře. Kromě naší a Slamáků tu žádná loď nebyla. Dívala jsem se všemi směry, ale i tak po očku jsem sledovala kapitána a Slamáky. Luffy byl hlučnější, ale rozumět mu nebylo. Jen z jeho výrazu bylo poznat, že je nadšený. Co ho asi tak potěšilo? Ptala jsem se sama sebe. Ten Zoro, nevypadá špatně. Má svalnaté tělo. Chlap jak má být. Říkala jsem si pro sebe. Po očku jsem všechny sledovala. Ale víc jsem se soustředila na moře. Je spousta lidí, kteří nás v lásce nemají. Hlavně mariňáci. Na moji hlavu je vypsaná odměna 3,000,000,000 belly.
Asi po hodině hlídky jsem zahlédla loď. Vzala jsem si dalekohled a podívala se, o jakou loď se jedná. Všimla jsem si pirátské vlajky. Po chvíli jsem poznala, o jakého piráta jde.
„Na pravoboku loď Bluemana!“ křikla jsem směrem dolů ke kapitánovi. Všichni se tím směrem podívali. Loď se přibližovala moc rychle.
„Připravit se k palbě!“ zavelel kapitán. Jenže loď Bluemana se přibližovala rychle a zaútočil na nás, až se naše loď zakymácela. Málem jsem spadla dolů. „Jane, v pořádku?“ křikl na mě.
„Jo, je!“ křikla jsem dolů. Jak jsem lezla dolů a jít bojovat, tak dole na mě čekalo překvapení. „L-Leilo? Co ty tu?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Leila tasila katanu.
„Nedochází ti to?!“ zeptala se Leila. Nebyl to vlídný ani usměvavý obličej, jak jsem byla u ní zvyklá. Byl vážný a neústupný.
„Co se tu děje?“ zeptala jsem se ji.
„To jsi tak natvrdlá?! Tas! Chci s tebou bojovat!“ řekla mi výhrůžným hlasem.
„Ale proč? Co jsem ti udělala?“ stála jsem nechápala o čem mluví. Ale katanu jsem netasila.
„Málem jsi zabila mého kapitána!“ vysvětlila mi vztekle.
„K-kapitána?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Na Lawa jsem nikdy nezaútočila. Pomyslela jsem si.
„Kapitána Bluemana!“ vysvětlila mi.
„B-Bluemana?“ dostala jsem ze sebe.
„Ano, jsem tu, abych jsem se pomstila!“ vysvětlila mi. Pomalu jsem si začínala vzpomínat.
Před třemi lety:
Stála jsem proti pirátovi Bluemanovi.
„Bojíš se?“ vyhrkl na mě Blueman.
„Ne! Kdo by se tě bál?!“ odsekla jsem mu.
„Tak, proč neútočíš?“ zeptal se posměšně.
„Nejsem člověk, co útočí jako první!“ vysvětlila jsem mu.
„Tak jsi srab.“ podotkl se smíchem.
„To odvoláš!“ vyhrkla jsem na něho.
„Neodvolám, protože je to pravda.“ dál se smál. Ztrácela jsem trpělivost. Když mě někdo nazve srabem, tak se neovládám, nebo když někdo útočí na mé blízké. Stačí i pouhá urážka a jsem v ráži.
„Ááá…“ vykřikla jsem a bezhlavě se na něho vrhla. Ten můj útok vykryl.
„Takhle se mi líbíš, Jane.“ stále se smál.
„Toho budeš litovat!“ vyhrkla jsem ze sebe. Znovu jsem na něho zaútočila. Ale ten mé útoky vždy vykryl. Ale sám na mě neútočil. Bylo mi to divné, ale v tu chvíli jsem to neřešila. Odtrhla jsem se od něho a vydýchávala jsem se. Blueman byl v klidu.
„Už nemůžeš, Janey?“ posmíval se mi. Tentokrát zaútočil on. Překvapil mě a zranil mě a ruce. „Nedáváš pozor, Janey.“ řekl posměšně.
„Neříkej mi tak!“ dostala jsem ze sebe zadýchaně. „Nikdo mi tak říkat nesmí!“ dodala jsem.
„Ale, copak? Nelíbí se ti to Janey?“ dál mě provokoval. Znovu jsem zaútočila. Ale místo katany jsem použila nohy. Tento útok nečekal a spadl na zem, jak jsem mu podrazila nohy. Já se udržela na nohou. Katanou jsem mu zamířila na jeho hrdlo.
„Víš, že jsem schopná tě zabít?!“ řekla jsem podrážděně.
„Vím a dělej. Zabij mě. Jinak toho budeš litovat.“ řekl posměšně. Stačil mě ještě seknout do nohy. Já svou katanu zabodla do jeho těla. Myslela jsem si, že je po něm a odešla jsem pryč. Nevěděla jsem, že nás někdo sledoval. A že Blueman to přežije. Když jsem zjistila, že žije, tak jsem byla překvapena. I Law, který ten boj taky viděl.
Současnost:
„J-jak to víš?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Byla jsem u toho!“ řekla Leila rázně.
„Nevzpomínám si, že bych tě tam viděla.“ dál jsem přemýšlela, co vše se stalo před třemi lety.
„Byla jsem schovaná!“ oznámila mi. „A teď bojuj!“ zaútočila na mě. Jen tak, tak jsem stačila tasit katanu a vykrýt její útok. Dál na mě nelítostně útočila. Já jsem se bránila. Stále jsem to nebrala vážně. Což byla chyba. Leila mě pořádně sekla do nekrytého břicha. Hned jsem se za něho chytla. Dost jsem krvácela. Došlo mi, že to myslí smrtelně vážně.
„Uvědomuješ si, že je to tvá smrt?“ zeptala jsem se ji.
„Nebo tvá! Nepodceňuj mě!“ řekla zlostně a znovu zaútočila. Kryla jsem se, jak jen to šlo, ale bylo to stěží. Ztrácela jsem hodně krve. Ale nevzdávala jsem se. Leila mě ještě zranila na levé paži. Přesto jsme dál bojovaly. Naše ostří se od sebe odrážela, až odlétaly jiskry. Všimla jsem si jejího slabého místa. To je má šance. Pomyslela jsem si. Podařilo se mi jí dát levý hák do tváře. Leila se zapotácela a já ji probodla. Leila hned padla na zem. Ale mrtvá ještě nebyla, ale byla na tom zle.
„Co se to tady…“ nedořekl kapitán. „Co se stalo?“ zeptal se a byl hned u Leily. Zoro, byl zase u mě. Sundal svůj šátek z paže a obvázal mi tržnou ránu na levé paži. Podívala jsem se na něho a usmála se.
„P-proč s-si n-nezabila s-svého k-kapitána?“ dostala ze sebe Leila. Což byla její poslední slova. Podívala jsem se na kapitána. Ten zakroutil hlavou. Byla mrtvá.
„Míří na nás dělová koule!“ křikl někdo z posádky. Podívali jsme se před sebe. Za pomoci Zora jsem se postavila na nohy. Uklidila jsem katanu do pochvy a levou rukou se chytla za břicho. Nevypadalo to moc dobře.
„Pojďte na naší loď!“ křikl na nás Luffy. S kapitánem jsme se na sebe podívali. Přikývli jsme a rychle, jak jen to šlo, jsme přestoupili na loď Slamáků. Právě včas. Naše loď dostala přímý zásah a rozpůlila se na dvě části. Loď se začala potápět. Všichni jsme to sledovali z lodi Slamáků.