Chci tě III. kapitola
Informace:
Zde plánuje Law rozchod se svou přítelkyní. Jak to vezme? Bude to v klidu bez následků nebo s následky? :) Příjemné čtení a omluvte mé chyby :D
03 Rozchod s Nui
Law Trafalgar:
Dneska byla středa a já naposledy byl v bytě u Janey a staral se o ní. Ale za tu dobu co jsem tu byl, vylezla jenom na jídlo, nebo pití. Jinak jsme se nestřetli, nemluvili spolu nic. Každý den tu byla Terka s manželem Zorem a Nui. Což byla pro mě muka, když tu Nui byla. Nemiloval jsem ji. Ba naopak, přímo nesnášel. Byla to namyšlená fiflena. Jednou se mi Zoro, svěřil, že Nui nemá nikdo rád. Mlčel jsem, a jak jsem o tom hluboce uvažoval, tak se mi zprotivila. Ale nedal jsem nic najevo. Při sexu jsem se tvářil, jak se mi to líbí, přesto se mi to hnusilo. Ale sex jsme provozovali už ne tak často jako dřív. Naštěstí. Zoro s Terkou museli večer vždy Nui vykopnout, jak tady chtěla být. Věděl jsem, že ne kvůli Janey, ale kvůli mně. Ale jak jsem nad tím uvažoval, rozhodl jsem se pro radikální věc. Ukončit letitý vztah s Nui.
Ve čtvrtek ráno jsem jel do práce už se svými věcmi, které jsem měl u Janey. V práci mi to neutíkalo jako vždy. Dnes po práci jsem měl jít na večeři se Zorem. Omluvit se mu za tu sobotu a taky mu říci o svých plánech. Přiznat se mu, proč jsem na Janey tak hnusný. Dokonce jsem uvažoval o tom, že se Janey vyznám. Ale to byla ještě otázka a ne jistota. Jistota a priorita byla ta, dát Nui kopačky.
Zoro Roronoa:
Chystal jsem se povečeřet v jedné restauraci s Lawem. Tušil jsem, že se mi chce omluvit. Vždy, když se cítil provinile, zval mě na večeři, kde se mi omluvil i svěřil. Ale tentokrát jsem tušil, že mi řekne ještě jedno tajemství. Nevěděl jsem jaké, ale tušil jsem to. Terka dneska měla přespat u Janey, aby tam nebyla sama. Sice už mluvila, ale pomalu a neotevírala moc ústa, jak ji to stále bolelo. Byl jsem překvapen, že sice dostala antibiotika, ale ne prášky proti bolesti. Ale Janey je bojovník a ty prášky proti bolesti by si i tak nevzala. Ale když měla brát antibiotika vždy vše brala tak, jak měla. Jen když trpěla bolestí, to si nic nevzala a jen v tichosti trpěla. S ní a Lawem se znám od základní školy. Terku jsme poznali na střední, kde jsem s ní začal chodit a po vysoké se s Terkou oženil. Teď pracujeme na dětech.
Byl večer a já už čekal před restaurací Dragon. Law po chvíli přišel. Oba jsme byli autem, tak bylo jasné, že si dáme něco nealko.
„Ahoj Zoro, díky, že si přišel.“ Pozdravil mě s mírným úsměvem Law.
„Ahoj Lawe, jdeme?“ zeptal jsem se a hlavou otočil na restauraci. Law přikývl a oba jsme vstoupili.
Našli jsme si volné místo u salónků, tak jsme si tam sedli. Hned u nás byla číšník, tak jsme si objednali pití. Poté, co přinesli dvě coca coly, tak jsme si vybrali k jídlu jejich rybí specialitu. Povídali jsme si o životě. Nebo spíš co já a Terka. Tak jsem Lawovi řekl pravdu, že děláme na tom, abychom měli dítě. Law hned gratuloval a přál hodně štěstí. Po jídle, ale konverzace zvážněla. A teď přišla třešnička na dortu.
„Zoro, chci se ti omluvit za to, že jsem tě chtěl praštit a porvat se s tebou.“ Hned se mi Law omluvil, jak jsem předpokládal.
„Mně se neomlouvej. Omluvu dlužíš Janey, ne mně.“ Řekl jsem pravdu. Mně omluvu nedlužil. To Janey.
„Vím. A omluvím se jí. Ale chci ti ještě něco říct.“ Dál pokračoval. A to co následovalo mě mělo šokovat, ale nešokovalo mě to. Ba, spíš jsem to čekal. „Víš, už od střední školy jsem se do Janey zamiloval. Ne jako bratr svou sestru, ale jako muž miluje ženu. Jako ty a Terka.“ Snažil se mi to nějak Law vysvětlit. Sledoval jsem se ho. Bylo to pro něho těžké to říci někomu. Musel se tím trápit spoustu let.
„A proto chceš, aby tě Janey nenáviděla, tak se k ní chováš tak otřesně, že tě doopravdy začne nenávidět.“ Řekl jsem mu a on se na mě podíval překvapeně. „Víš, už na střední jsem to poznal, jak po Janey pokukuješ. Dal jsem si jedna a jedna a došlo mi to.“ Usmál jsem se na něho.
„Proč si nikdy nic neřekl?“ zeptal se překvapeně.
„Proč bych ti to měl říkat? Spíš ty, proč ses mi už nesvěřil dřív. Ty nejsi alkoholik, ale si na rozhraní. Kvůli lásce k Janey se upiješ, protože chceš být s ní a ne s Nui.“ Řekl jsem, že sice z něho alkoholik ještě není, ale je na dobré cestě aby se z něho alkoholik stal.
„Vím. Teď se chystám v následujících dnech dát Nui kopačky. A poprosit Janey, jestli bych nemohl u ní přechodně bydlet. U vás bych rušil a k rodičům nechci jít. A zároveň, bych, jsem se Janey omluvil a pomohl jí líp.“ Řekl mi Law, jaké má plány.
„V tom tě hochu jenom podporuju.“ Usmál jsem se na a ten mi úsměv oplatil. Tentokrát útratu platil Law. U aut jsme se rozloučili a každý jel svou cestou.
Terka Roronoa:
Dneska byla středa a já dnešní noc trávila u Janey, aby nebyla doma sama, když Law u Janey být už nemusel. Mám ráda oba dva a to moc, ale poslední dobou Law mi lezl na nervy. Hlavně, jak se hnusně choval k Janey, ke své vlastní sestře a taky ten alkohol. Ale nic jsem mu nikdy neřekla. Nechtěla jsem se s ním pohádat. Nechtěla bych ztratit to přátelství, které trvá od střední školy.
S Janey jsme se dohodly, že si uděláme pyžamovou párty ve dvou. Jenom my dvě a nikdo jiný. Nui o tom věděla, ale nevtírala se. Bylo poznat, že si chce užít večer jenom s Lawem a s nikým jiným. A mně ani Janey to nevadilo. Ani jedna z nás Nui rádo nemělo, ale byla to letitá přítelkyně Lawa, tak jsme ji respektovaly. Ale rady? To vůbec ne. I Zoro po nějaké době na ni změnil názor. Ale Law byl jeho letitý přítel, tak i on ji respektoval. Ale říkal mi, že Lawovi říkal pravdu co si o ni myslí. Ale jak na to Law reagoval, to si už nepamatuju.
Během odpoledne jsem stáhla do noťasu pět filmů, které jsme si chtěly pustit. Janey na tom byla už líp, ale i přesto bylo vidět, jak ji to bolí. Ale už nebyla bledá v obličeji jako to pondělí. Místo popcornu jsem přinesla cukrovou vatu. Ta se rozpustí v puse a nemusí se kousat. Ideální k filmu. A Janey jsem tím udělala radost, což jsem byla moc potěšena. Byla jsem ráda, že se Janey usmívala a ne když se zlobila, nebo truchlila. To jsem opravdu viděla nerada. Jen jsme nekomunikovaly. Nechtěla jsem, aby se Janey namáhala, tak jsme jedli cukrovou vatu, popíjeli coca colu a koukaly na filmy celou noc. Ve čtvrtek jsem měla v práci dovolenou až do neděle, tak jsem se mohla Janey věnovat jak jen jsem mohla. Ale sama Janey řekla, že mám ve čtvrtek jít domů, aby nebyl, Zoro sám. Sice nerada, ale poslechla jsem ji. Protože se Zorem jsme se pokoušeli o miminko. A tak od čtvrtka do neděle jsem Janey navštívila, ale jenom na dopoledne, kdy Zoro byl v práci a jinak trávené chvíle se Zorem.
Nui Mihara:
Dneska jsem se chystala na večeři s Lawem. Pozval mě do jedné restaurace. Má prý překvapení. Poslední dobou byl uzavřený do sebe a nekomunikoval. Jakoby ho něco trápilo. Měla jsem tušení, o co jde tak jsem se pěkně oblékla. Měli jsme se sejít v šest před barákem. Bylo za deset minut šest a já ještě upravovala make-up. Když Law přijel autem k chodníku, tak bylo šest hodin a tři minuty. Zastavil a já si nastoupila a jeli jsme do restaurace na romantickou večeři. Nebo aspoň jsem si myslela, že to bude romantické.
Po zaparkování jsme vešli do restaurace a číšník nás zavedl ke stolu, kde byla rezervace. Sedli jsme si a Law objednal pití. Objednal nám červené víno. Vše slavnostně připravené. Už jsem se těšila, až mu řeknu ano.
Law nám objednal místní specialitu. Při čekání jsme si různě povídali, přesto jsem si všimla, jak je Law nervózní, nejistý. Přikláněla jsem se to k tomu, že je nervózní, jen proto, že mě chce požádat o ruku. Co nám přinesli jídlo, tak jsme se do něho pustili mlčky. Poté, co jsme se najedli, objednal kávu. Poté se na mě zadíval a spustit.
„Nui, vzal jsem tě sem jen proto, že chci s tebou mluvit. Říká se mi to těžce, ale už tě nemiluju. Chci se s tebou rozejít. Věci sbalené mám.“ Dostal ze sebe. Já byla bledší a bledší. Toto jsem nečekala.
„T-tak proč tato nóbl večeře?“ dokázala jsem ze sebe dostat.
„Nechtěl jsem ti to jenom oznámit. Ale abychom si užili ještě jednu společnou večeři.“ Snažil se mi to vysvětlit.
„To si mohl! Teď akorát ztropíme scénu!“ začala jsem zvyšovat hlas. Měla jsem velký vztek. Dokonce takový, že mi bylo jedno, že mě šokoval.
„To jsem nechtěl. A prosím uklidni se.“ Snažil se mě uklidnit.
„Jak mám být klidná, když mi dáváš kopačky?!“ Dál jsem křičela a bylo mi jedno, že nás sledují.
„Nemiluju tě. Proto ten rozchod.“ Byl stále v klidu.
„Je v tom jiná co?!“ křikla jsem na něho. Mlčel, ale všimla jsem si malého přikývnutí hlavy. „Kdo to je?!“ chtěla jsem hned znát její jméno.
„Promiň, to neřeknu.“ Odmítl mi říci, do koho se zamiloval.
„Srabe!“ křikla jsem, vstala a odešla z restaurace pryč. Ani nevím jak, ale nějakým způsobem jsem se dostala domů. Všimla jsem si, že věci Lawa byly fuč. Předtím jsem si toho nevšimla až teď. Nic tu po něm nezůstalo. Ale slíbila jsem si jednu věc. A to tu, že se pomstím. „Pomsta bude sladká!“ řekla jsem nahlas. Rukou jsem si setřela slzy a ušklíbla se.