Chci tě II. kapitola
Informace:
Tady se Janey dostane k zubaři, kde nezažije moc příjemný zážitek. Omluvte mé chyby a příjemné čtené :)
02 Zubař
Law Trafalgar:
Cestou domů jsem se proklínal a nadával. Nemohl jsem si odpustit, že jsem ji uhodil. Způsobil bolest fyzickou a nejen psychickou. Choval jsem sek ní hrozně jen proto, aby mě nenáviděla. Miloval jsem ji a to nejen jako sestru, ale jako ženu. Jenže šlo o nereálnou lásku. Proto jsem si našel Nui, kterou jsem nemiloval. Myslel jsem si, že když si najdu přítelkyni tak na ni zapomenu. Je to ještě hroší. Na ni musím neustále myslet. Proto jsem se dal na alkohol. Jen, abych na ni zapomněl. Jenže vždy pro mě přijela. Za to mohli naši. Ti by pro mě nepřijeli. A já ji poděkuju jak? Nadávku, či urážkou. Jsem hrozný chlap. Ale lásce nikdo neporučí.
Když jsem se blížil domů, tak z mých myšlenek mě vytrhlo zvonění na mobilu. Sáhl jsem do zadní kapsy riflí a vytáhl mobila. Byla to mamka. Hovor jsem hned zvedl.
„Ahoj mami, děje se něco?“ hned jsem se ozval. Chvíli jsem poslouchal. Zděsil jsem se, i když mi to mělo být jasné. „Hned tam budu.“ Slíbil jsem pokorně a hovor ukončil. Naštěstí klíče od auta jsem měl u sebe, tak jsem domů nemusel a rovnou šel k zaparkovanému autu u chodníku a otevřel ho. Nasedl jsem si, připoutal, zavřel dveře a nastartoval. Po chvíli jsem jel do nemocnice za taťkou a Janey.
Když jsem dorazil na pohotovost poté, co jsem zaparkoval a uzamkl auto, našel jsem v čekárně taťku. Hned jsem k němu šel.
„Ahoj tati, tak jak je na tom?“ zeptal jsem se otce. Ten se na mě podíval.
„Nevím, před chvílí ji vzali. Počkej tu na ni. Já s maminkou počkáme na vás dva u Janey doma.“ Řekl vážně taťka. Poznal jsem, že jsem ho zklamal. Sklopil jsem zrak a jenom hlavou přikývl na souhlas. Taťka mi dal ruku na rameno a poté mlčky odešel. Já si sedl a netrpělivě čekal, až vyjde sestra ven od zubaře.
Jane Trafalgar:
Taťka mě rovnou odvezl do nemocnice na zubní pohotovost. Byla neděla a já zub potřebovala ošetřit okamžitě. I když já bych to vydržela do pondělí, ale když byl taťka vážný, tak muselo být vždy po něm. Tvrdohlavý býk. A v tomto ohledu Law byl stejný. Taky tvrdohlavý.
V čekárně nikdo nebyl, ale zevnitř se ozývala vrtačka. Stáhl se mi žaludek strachy. Ještě štěstí, že jsem nic nejedla, jinak bych to vyzvracela. Pomyslela jsem si. Seděla jsem a třásla se mi kolena. Taťka si sedl vedle mě a objal kolem ramen. Dodával mi odvahu. Po deseti minutách vyšel mladík s nateklou pusou.
„Další.“ Ozvala se sestřička.
„Budu tady.“ Oznámil mi mile taťka. Já vešla do ordinace, kde jsem sestřičce dala průkazku pojištěnce.
Hned jsem si sedla do zubařského křesla. Doktor ještě něco zapisoval do nějaké karty. Tak jsem se rozhlédla po místnosti. Od dveří po pravé straně byly stoly s počítačem a tiskárnou. Po levý pult, kde se vyráběly plomby a uprostřed zubařské křeslo se zubními nástroji.
„Tak slečno, co vás trápí?“ zeptal se doktor od stolu a poté se otočil na mě.
„Viklá se mi zub. Tady dole.“ Snažila jsem se to říci v klidu. Ale slyšela jsem, že trošku se mi hlas třásl.
„Nebojte, podívám se na to.“ Řekl mile zubař a umyl si ruce a poté kleštičkami vzal nástroje, na prohlídnutí zubů. Otevřela jsem ústa. Doktor zajel na viklající zub a já vyjekla bolestí a ještě jsem sebou cukla. „To bude chtít anestezii. Sestro, připravte ji.“ Požádal zdravotní sestřičku. Ta hned vstala od počítače a připravila injekci. Poté ji podala doktorovi. „Otevřete mírně ústa a otočte se na mě.“ Požádal mě. Já ho poslechla. Dostala jsem dvě injekce. Jednu dopředu a jednu dozadu. „Zavřete. Necháme ji chvíli působit.“ Usmál se doktor a znovu zasedl ke stolu. Já si vypláchla a zavřela ústa. „Kvůli pojišťovně potřebujeme vědět, co se vám stalo.“ Požádal mě, aby mohl napsat zprávu. Tak jsem vše vylíčila, co se předešlou noc stalo. Sestra vše zapisovala do počítače a doktor seděl a poslouchal. Poté jsme takových patnáct minut jenom čekali, dokud injekce nezabrala. Poté si doktor znovu umyl ruce a vzal kleště. Já otevřela ústa a čekala, kdy zub bude venku. Zub byl poměrně rychle venku, ale ouvej. Kořeny zůstaly v dásni. „Je mi to líto, ale budeme řezat dáseň. Zůstaly tam kořeny.“ Oznámil mi. Byla jsem v obličeji bledá, než jsem byla. „Nebojte se.“ Uklidňoval mě. Vzal skalpel a rozřízl dáseň. Vyndal kořeny a sešil. „Dneska nic nejíst a pít přes brčko. Napíšu vám antibiotika a za týden si zajděte ke svému zubaři.“ Oznámil mi a začal sepisovat recept na antibiotika. Jenom jsem přikývla na souhlas. Tílko jsem měla od krve, ale zatím mě nic nebolelo. Jenže bolest měla teprve dorazit.
„Děkuji.“ Zašišlala jsem a s doklady i receptem jsem vyšla ven do čekárny.
Tam čekal na židli bratr a ne taťka. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli taťku někde neuvidím, ale nebyl tam. Jenom Law.
„Táta jel za mámou.“ Zašeptal Law, že jsem mu skoro nerozuměla. Hlavou jsem přikývla. „Promiň.“ Zašeptal omluvu. Znovu jsem jenom přikývla hlavou, že rozumím. „Tak pojďme.“ Vybídl mě. Nemusel to říkat dvakrát. Už jsem chtěla být doma. Nechala jsem se vést Lawem, protože jsem nevěděla, kde má auto.
Mezitím u mě doma, mamka mluvila s taťkou, jak budou tuto situaci řešit. Mamka mezitím i uklidila svinčík, který jsem tam maličko měla. Co přijel taťka, tak si spolu promluvili a mamka udělala kávy. Po našem příchodu, jsme museli oba do kuchyně ke stolu, kde nastala rodinná porada.
„Tak Janey, co ti dělal doktor?“ zeptala se mamka a upila kávy.
„Trhal mi ten žub. Ale žustaly tam koženy, tak musel rozžezat dáseň. Mám antibiotika a ža týden na kontrolu ke svému žubaři. Pít pžes brčko a dnes nic nejíst.“ Nějak jsem zašišlala ze sebe. Zatím jsem žádnou bolest necítila, jak to bylo stále umrtvené.
„Dobrá. S tatínkem jsme se dohodli, že se o tebe Law celé tři dny postará. Bude ti vařit polívky a udělá vše, aby si měla pohodlí. A to je tvůj trest Lawe, že si takhle ublížil své mladší sestře.“ Řekl verdikt mamka. Trestala nejen Lawa, ale i mě. I když uznat jsem musela, že na pár dní pomoc se hodí.
„A-ale…“ začal Law protestovat.
„Zařídíš si na tři dny dovolenou v práci Lawe.“ Řekl rázně taťka a Law se skloněnou hlavou jenom přikývl. Poté jsem se omluvila a šla do svého pokoje se převléct a lehnout si. Rázem jsem usnula. Probuzení bylo bolestivé.
Law něco vařil, protože jsem cítila vůni. Bylo mi jasné, že rodiče už tu nejsou. Na stolku jsem měla sklenici vody s brčkem. Napila jsem se a pusou mi projela ostrá bolest. Znovu jssem si lehla a zavřela oči. Vzápětí jsem znovu usnula. Celou neděli jsem jenom prospala a ani nevěděla, že u nás byla Nui, Terka a Zoro.
Terka Roronoa:
Ráno, co jsem se probudila, tak můj manžel Zoro ještě spal. Šla jsem udělat do kuchyně snídani a hlídala mobil, jestli se Janey neozve. Když byla jedna hodina a neozývala se, tak jsem se jí chystala zavolat.. Ale Zoro, byl rychlejší.
„Jestli chceš volat Janey, tak to nedělej. Volal mi Law a řekl, že byla na pohotovosti a trhali jí zub.“ Oznámil mi Zoro.
„Jdeme?“ rozhodla jsem bez přemýšlení.
„Kam?“ nepochopil to Zoro.
„K Janey.“ Křikla jsem už z ložnice, kde jsem se začala svlékat.
„Prý spí, tak není to zbytečné?“ byl u dveří od ložnice a sledoval mě.
„Klidně ať spí, ale jsme přátelé.“ Trvala jsem na svém. Zoro si s úsměvem povzdychl a šel se také převléct. V tom jsem měla telefonát. Byla to Nui.
„Ahoj Nui.“ Pozdravila jsem ji poté, co jsem hovor přijala. „Jedeme k ní. Byla na pohotovosti. Trhali jí zub.“ Řekla jsem to co jsem věděla od Zora. „Dobře, my jsme na cestě. Ahoj.“ Rozloučila jsem se. Podívala jsem se na Zora. „Ptala se, jestli nevím, kde je Law a co je s Janey, že jí nebere mobil.“ Vysvětlila jsem zmatenému Zorovi. Ten přikývl a oba jsme se rychle převlékli a jeli k Janey domů. Tam byl Law a po chvíli přijela i Nui. V kuchyni nám Law vylíčil, co Janey u zubaře a jak se o ní musí starat celé tři dny. Nui tu chtěla taky nocovat, ale Law jí to zatrhl se slibem, že sem za ním může chodit každý den. Což se Nui hned uklidnila. Mně se to moc nelíbilo, ale mlčela jsem. Nemohla jsem rozhodovat za Janey, i když jsem věděla, že na to bude mít stejné stanovisko jako já. Jak já, tak i Janey Nui moc v lásce nemáme. Ale respektujeme ji, protože je to přítelkyně Lawa. U Janey jsme byli až do večera. Janey vůbec za tu dobu nevylezla. Proto jsme to vzdali a nechali Janey odpočinout. Věděla jsem, jaký má strach zubařů. Nui jsme museli nějak dokopat k odchodu. Byla až moc nezdravě na Lawovi závislá. Ale během pár dnů se vše mělo změnit.