Chci tě I. kapitola
Informace:
Krásný den, konečně se vracím a zcela znovu vše přeupravuji a jinak věnuji. Jiné postavy stejný děj. Gomene. A tady je hned první kapitola povídky Chci tě. :)
Příjemné čtení. :) a omluvte mé chyby :D
01 Opilost
Jane Trafalgar:
Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s Richardem Gearem. Můj oblíbený herec. Dávali film Husky. Nejsmutnější film, jaký jsem kdy viděla. Vždy u toho bulím, jak malá holka. Jinak bydlím v bytě čtyři plus jedna. Tento byt má levný nájem. I když pro jednoho člověka moc velký byt, tak za levno se jiný sehnat nedá. Tedy jedině garsonka. Tedy v Tokiu to tak je. Jinak můj byt vypadá takto:
Od hlavních dveří je menší chodba, kde se do botníku odkládají boty a na věšák visí bundy. Skříň po pravé straně, kde je uskladněno oblečení na zimu a na léto. Podle sezóny.
Po levé straně jsou dveře, které vedou do koupelny se záchodem. V koupelně je sprchový kout i vana. Byla to velká místnost, kde byla i pračka a sušička.
Z chodby rovně je pokoj pro hosty. Zde je postel, skříň a stůl. Z tohoto pokoje jsem si udělala pracovnu.
Vedle tohoto pokoje je má ložnice. Jde zde letiště, stůl a dvě skříně.
Z konce chodby vedl průchod do kuchyně spojené s obývákem. V kuchyni byla linka s domácími spotřebiči, trouba a sporák. U okna byl jídelní stůl a vedle něho lednička.
V obýváku byla na zdi velká televize, malý stoleček a velká sedačka se dvěma křesly.
Film započal a já si vedle sebe postavila papírové kapesníčky. Když film byl asi ve čtvrtce, ozval se mi mobil. Aniž bych, jsem se podívala, kdo volá, zvedla jsme hovor.
„Nikdo není doma zanechte zprávu.“ Řekla jsem do telefonu a hovor jsem chtěla ukončit. Ale matčin hlas mi v tom zabránil. „Mami, to si děláš srandu.“ Neřekla jsem moc příjemně. „OK, hned jedu.“ Souhlasila jsem a hovor ukončila. Vypnula jsem televizi. „Ten blb.“ Zaklela jsem nahlas. Šla jsem do ložnice, kde jsem na sebe hodila kraťasy a tílko. Vzala klíče od bytu i auta, obula jsem se. Zamkla jsem byt a jela výtahem do garáže, kde jsem parkovala.
Vlezla jsem do auta, zabouchla dveře, připoutala se a nastartovala. Vyjela jsem z krytého parkoviště do temné noci. Jela jsem k nedaleké hospodě, kde měl být můj bratr Law. Poslední tři měsíce se většinou v sobotu večer opije a vede blbé řeči, nebo se chce rvát. Tentokrát jsem se chystala bratrovi říci, aby se šel léčit. Že se z něho stává alkoholik.
Přijela jsem k čtvrti Shibuya, kde se nacházela hospoda, kde měl být Law s přáteli a přítelkyní. Zaparkovala jsem u chodníku. Vypnula jsem motor, vyndala klíčky, odpoutala jsem se a vylezla z auta. Auto jsem hned zamkla. U mě hned byla přítelkyně Lawa Nui Mihara.
„Janey, díky že si dorazila tak rychle.“ Přivítala mě Nui, která byla v obličeji bledá jak stěna.
„Co zase provedl?“ zeptala jsem se rezignovaně.
„Chce se porvat se Zorem. Terka se snaží to Lawovi vymluvit.“ Řekla ve stručnosti. V tom se otevřely dveře a ven vyšel Law se Zorem a Terkou v patách. Jakmile si mě Terka všimla, přiběhla k nám.
„Janey, jestli něco nepodnikneme, zničí se letité přátelství.“ Řekla Terka nešťastně.
„Neboj, nic takového nebude.“ Řekla jsem rozhodným a tvrdým hlasem. Terka se podívala na Nui a ta na ni. Pak se obrátily na mě.
„C-co máš v plánu?“ dostala ze sebe Terka. Nečekala jsem, abych jim odpověděla a běžela jsem k těm dvěma kohoutům.
Když jsem doběhla mezi ty dva, tak se zrovna Law natahoval, že Zorovi jednu vrazí. No, vrazil. Ale ne Zorovi, ale mně. V ústech to ruplo. Začala jsem polykat krev. Nejen ze rtu mi tekla krev ale i krev z vylomeného zubu. Nejen Law a Zoro, ale i ostatní diváci byli v šoku. Tohle totiž nikdo nečekal. Já sice ano, ale přesto se mi chtělo brečet bolestí. V rámci možností jsem zatla zuby a sledovala vyděšený výraz v očích Lawa.
„Zoro, prosím pomoz mi ho dostat do auta.“ Požádala jsem, Zoro a snažila se nedat najevo, že trpím bolestí.
„J-jistě.“ Dostal ze sebe Zoro. Oba jsme chytili Lawa za ruce a odvedli k mému autu. Při odchodu diváci začali tleskat.
„Nevím, proč zrovna musí tleskat.“ Utrousila jsem mezi zuby, ale Zoro i Law mi rozuměli, ale mlčeli. Sami věděli proč, ale oba byli ještě mimo, tak to nijak nekomentovali.
Když jsme došli k autu, tak Terka automaticky vyndala z mé kapsy u kraťasů a otevřela auto. Nui otevřela dveře u spolujezdce, kam jsem usadila se Zorem Lawa. Připoutala jsem ho pásem a zavřela dveře. Terka mi dala klíčky od auta.
„Nemám jet taky? Že bych ti pomohla.“ Nabídla se Terka.
„To nemusíš. To zvládnu sama.“ Usmála jsem se na Terku. Nebo spíš se o to pokusila. Pak jsem nasedla za volant, připoutala se a při nastartování odjela k sobě domů.
Auto jsem zaparkovala v garážích. Vypnula jsem motor, vyndala klíčky a odpoutala jsem se. Vylezla jsem z auta a zavřela dveře. Šla jsem ke spolujezdci a tam jsem ze sedačky vytáhla Lawa. Sotva se držel na nohou. Opřela jsem ho o auto a zavřela dveře u spolujezdce a poté celkově zamkla auto. Klíčky jsem dala do zadní kapsy kraťasů a podepřela ho a šla k výtahům. Tělo měl bezvládné, tak mi to hodně stěžoval a málem jsme oba žuchli i na zem. Přijel výtah a jeli jsme do třetího patra, kde jsem měla byt.
Nějakým způsobem jsem otevřela dveře, aniž bych já nebo Law spadli na zem. Doma jsem ho hned odvedla do pokoje pro hosty, odložila na postel. Sundala mu boty a přikryla ho dekou. Jeho boty jsem odnesla do botníku. Poté jsem navštívila koupelnu, kde jsem zjistila, že jsem pěkná krasavice. Ret dokonale natekl. I dolní pravá čelist byla nateklá. Opláchla jsem si obličej a šla do kuchyně pro led.
S ledem na rtu jsem šla do obýváku. Chtěla jsem si na chvíli ještě pustit telku a uklidnit se. Ale v tom Law na mě promluvil.
„P-promiň.“ Bylo jediné, co Law ze sebe dostal. Otočila jsem se právě včas. Ztratil rovnováhu a spadl na mě. Ani já neudržela rovnováhu a spadla jsem na gauč. Naštěstí to nebyla zem. S Lawem jsme si dívali do očí. Pytlík s ledem jsem upustila na zem. „M-miluju tě.“ Ještě dodal a vzápětí spal jak neviňátko. Jenže já tentokrát už žádnou sílu neměla, abych Lawa nadzvedla a nechala ho ležet na gauči a jít k sobě do pokoje. Museli jsme nocovat oba na gauči. Lawovi hlava zabořena do mého poprsí.
Law Trafalgar:
Ráno, když jsem se probouzel, třeštila mi hlava jak střep. Ale co bylo divné, bylo, že jsem ležel na něčem měkkém a pohyblivém. Nadzvedl jsem hlavu a otevřel oči. Díval jsem se do těch nejkrásnějších očí, jaké jsem kdy viděl. Když jsem se podíval na její rty, všiml jsem si, jak ho má nateklý. Hned jsem si vzpomněl, co se stalo. Já ji uhodil. Tu drobnou milovanou osůbku uhodil. Nadávala jsem si pro sebe. Hned jsem se posadil s slezl z ní.
„Jak ti je?“ zeptala se mě tím krásným hláskem.
„Do toho ti nic není!“ utrousil jsem nevrle. Nechtěl jsem, ale musel jsem se chovat k ní hrozně. Nechtěl jsem, aby věděla o mých pravých citech, které k ní cítím. Jsme sourozenci a nechci, abychom byli v problému a mohli do vězení. Incest se trestal u soudu. Mohl člověk dostat i tři roky na tvrdo.
„Hele, tak příště oznam, aby mi mamka nevolala!“ křikla na mě a v jejích očích jsem četl, že trpí bolestí.
„Víš co? Jdi se bodnout!“ křikl jsem na ni, vstal, našel obuv a obul se a vypadl z jejího bytu. Pěšky jsem si to namířil k sobě, kde na mě čekala má přítelkyně Nui.
Jane Trafalgar:
Po probuzení jsem se s Lawem hned pohádala, jak bylo naším zvykem. Poslední tři roky spolu nevycházíme a jenom se vidíme, jdeme si po krku. Ale když se opije, musím se o něho starat já. Rodiče to neřeší. A jak to dopadne? Hádkou. Přesto jde o mého bratra, tak mu vždy pomohu, i když vím, že díky se nedočkám.
Po odchodu Lawa jsem se postavila a šla uklidit mokrý sáček od ledu a utřít kaluž na zemi. V tom někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem si, že je to Law, že tu něco zapomněl. Šla jsem na chodbu a prudce otevřela dveře. V nich nestál Law, ale mamka s taťkou.
„Ahoj J…“ nedořekla mamka. „Proboha, co se ti stalo?“ zděsila se a hned vpadla dovnitř a odtáhla mě do obýváku na světlo, aby viděla, jak vypadám.
„To byla nehoda.“ Řekla jsem pravdu. Opravdu to nehoda byla.
„On tě uhodil?“ zeptal se v klidu, ale přísně taťka.
„Ale omylem. Chtěl praštit Zora a já mu v tom zabránila.“ Řekla jsem pravdu. I při mluvě to bolelo jako čert.
„Ty zavolej Lawa, my jedeme na pohotovost.“ Řekl rázně taťka. Když mluvil rázně nebo vážně, nic s ním nehnulo. Proto jsem si jenom povzdychla. Šla pro doklady a obula jsem se. S taťkou jsem jela na pohotovost a mamka byla u mě a čekala na Lawa, kterému volala.