Přistěhovaná 05
Informace:
Jane je odhalena, že je lovec upírů. Jak to vezme? Bude se chtít dál přátelit s Jane a Doffym?
Příjemné čtení a omluvtee mé chyby.
05 Kdo jsem?
Jane Utsumi:
Když bylo zhruba něco po půlnoci, nebo spíše dvě hodiny ráno, jak mi ukazovaly hodinky, tak jsem zničila dalšího upíra. Pro dnešek posledního. Po slovech game over jsem se otočila a tam stál Law Trafalgar a zíral na mě a já na něho jako páv.
„J-Jane?“ dostal Law ze sebe.
„L-Lawe?“ také jsem ze sebe dostala. Znovu jsme na sebe jenom zírali.
„C- co se tu děje?“ dostal ze sebe, když byl v rámci možností vzpamatovaný.
„T-tady ne.“ Zakývala jsem hlavou, že tady o tom mluvit nechci. „Můžeme jít, kde je víc soukromí?“ zeptala jsem se po chvíli.
„U mě na intru.“ Přikývl Law. Tak jsme vyrazili k němu na intr, do jeho pokoje.
Neřešila jsem, jestli tam smím, když tam nebydlím a ještě k tomu, že jsem holka a Law muž. Přemýšlela jsem, co mu říct. Jak mu vysvětlit to, co se stalo. Hold jsem si nedala pozor a nechala se nachytat, jak lovím upíry. Jina se šlo mlčky.
Law mě doprovodil do jeho pokoje. Zavřel dveře a sedl si na postel a já zůstala stát. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Nevím, na co jsem čekala, ale nebyla jsem schopna ze sebe vypravit žádné slovo. A prozatím jsem nebyla jediná. I Law mlčel, jenom si mě prohlížel, občas se podíval na mou katanu, kterou jsem měla na zádech.
„Sedni si.“ Vybídl mi místo vedle něho. Jako v tranzu jsem ho poslechla a sedla vedle něho. „Kdo jsi?“ zeptal se mě, už částečně vzpamatovaný.
„Kdo jsem?“ zeptala jsem se. Nadechla jsem se a začala vyprávět. „Jsem lovec upírů. Už od svých pěti let lovím upíry. Dědí se to z generace na generaci. Mí rodiče se toho zřekli, tak mě učila babička s dědou. Mezi lidmi chodí lidé, ale ve skutečnosti to jsou upíři. Dají se rozeznat pachem. My lovci máme vyvinutý čich na upíry. Dokážeme je rozeznat od lidí. Obyčejný člověk to nepozná. A když si nejsem jistá, jestli tu upír je, či nikoliv, tak je nalákám na krev. Co jsem se nastěhovala sem k otci, tak lovím upíry tady. A viděl jsi, jak jsem jednoho upíra zničila.“ Dovyprávěla jsem zkrácenou verzi. Law mě sledoval mlčky a nepřerušil. Po mém dovyprávění vstal a došel do koupelny, odkud přinesl lékárničku. Vzal mou ruku a začal ji ošetřovat. Nejdřív dizenfekci a pak ji obvázal. „D-díky, to si nemusel.“ Dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Příště se už nezraňuj.“ Řekl po delší době. Jeho slova mě vykolejila. Neptal se, nebo neřekl, že jsem zrůda či něco takového.
„T-ty se nezlobíš? Nebo spíš nebojíš?“ dostala jsem ze sebe.
„Ani jedno. Jsem ještě v šoku, ale věřím ti. A dokonce jsem to viděl i na vlastní oči. A Doffy jistě je také lovec, že?“ zeptal se, i když odpověď znal. Hlavou jsem přikývla na souhlas. „Musím to nějak vstřebat. Stále tomu nemohu uvěřit. Ale vše jsem viděl.“ Opakoval se.
„Proč si byl venku?“ zeptala jsem se narovinu, když mi došlo, že by měl být v posteli.
„Ještě jsem se učil. Když jsem vykoukl ven, zahlédl jsem tě. Tak jsem běžel za tebou.“ Vysvětlil mi. Hlavou jsem přikývla, že rozumím.
„Půjdu domů. Zítra ve škole.“ Vstala jsem. Law mě chytil za ruku a udělal to, co bych nikdy nečekala. Postavil se, naklonil se a políbil mě na rty. Přitom měl zavřené oči. Já zase vykulené, protože toto jsem nečekala.
„Doprovodím tě.“ Řekl, když se ode mne odtrhnul. Jenom jsem v šoku přikývla hlavou na souhlas. A tak Law mě doprovodil na vlak a poté jsem jela domů. Na Doflaminga jsem nenarazila.
Law Trafalgar:
Když jsem se z nádraží vracel na intr, byl jsem omámen. Stále jsem tomu nemohl uvěřit, že Jane je lovec upírů. A Doffy taky. Ale přesto jsem, Jane miloval. Dokonce jsem ji políbil. Stále jsem cítil její rty na mých rtech. Byl jsem zamilovaný až po uši. Na intru, než jsem šel spát, jsem se rozhodl, že budu, Jane pomáhat s lovem. Abych byl blízko ní a mohl ji ochránit. No, i když bude spíše ona chránit mě. Ale přesto jsem byl rozhodnut jí pomáhat. I když jsem nevěděl jak, chtěl jsem to dělat. Poté jsem zavřel oči a usnul, dokud mě ráno nevzbudil budík.
Doflamingo Donquixote:
Jakmile jsem dorazil domů, tak jsem zalehl a hned usnul. Ráno mě vzbudil budík a já musel do školy. Byl jsem zvědav, jak dopadla Jane. Ale zeptat se jí to jsem nechtěl. Byl jsem rozhodnut se spřátelit s Verčou. Oblékl jsem se, nasnídal a šel na nádraží a směr škola.
Před školou už Jane, byla a levou ruku měla obvázanou, jak se pořezala, aby přilákala upíry. Trošku jsem ji obdivoval, ale zase tím riskovala to, že ji zraní a stane se z ní taky upír. Ale když jsem šel blíž k Jane, připojil se k ní spolužák, jménem Law. Příjmení jsem si nepamatoval. Ale všiml jsem si, že tu něco nehraje. Proto jsem se rozhodl jít blíž.
Oba o něčem diskutovali, ale jakmile jsem se přiblížil, tak ztichli. Něco tu nehraje. Pomyslel jsem si.
„Ahoj.“ Pozdravil jsem oba dva.
„Ahojky.“ Pozdravila mě Jane.
„Ahoj, Doffy.“ Pozdravil mě Law. Překvapilo mě, jak mě Law oslovil, ale hned jsem byl při smyslech.
„Jane, co se ti stalo s rukou?“ nevím proč, ale musel jsem si rýpnout. Ale hned mi došlo, že mi nemůže říct pravdu, protože by Law zjistil, kdo jsme.
„Na přilákání upírů, jsem se pořezala.“ Řekla pohotově Jane. Vykulil jsem oči a zíral na ni a pak na Lawa. „Ví o tom, že jsme lovci. Bohužel jsem si nedala pozor.“ Pokrčila rameny Jane. Byl jsem v šoku, jak to mohla říct tak v klidu.
„A došlo mi, že i ty si lovec upírů, protože ses znal s Jane a nevěděli o sobě, že bydlíte blízko sebe.“ Vysvětlil tentokrát Law.
„Dobrá, je to pravda, ale nikomu ani muk. Je to tajemství.“ Nabádal jsem Lawa, aby držel jazyk za zuby.
„Neboj, nehodlám vás udat, nebo vyžvanit. Stejně by mi nikdo nevěřil.“ Ušklíbl se. Poté zazvonilo, že se mohlo jít do školy.
„To je fakt.“ Přikývla, Jane.
„Doufám, že to nikdo jiný nezjistí.“ Procedil jsem skrz zuby a naštvaně jsem šel do školy. Ani jsem neměl náladu oslovit Verču, protože jsem měl vztek a nerad bych byl na ni protivní.
Verča Maki:
Před školou jsem viděla, jak ta dívka mluví s mužem a poté se k nim připojil Doffy. Mrzelo mě, že nemám odvahu jít k nim a spřátelit se. Ale nemohla jsem stále být ta šedá myška. Musela jsem se otrkat a ty tři oslovit. Poté co otevřeli školu jsem šla ke skříňce a poté do třídy.
Ve třídě jsem byla první. Rozhodla jsem se, že nejdřív oslovím tu dívku. Oslovit Doffyho jsem se neodvážila. Na to bych neměla kuráž. Po chvíli dorazil Doffy a sedl vedle mě. Všimla jsem si, že je naštvaný. Zajímalo mě, co se stalo, ale jak jsem zmínila, chyběla mi odvaha. Po chvíli přišla ta dívka se svým sousedem. Když si sedli do lavic, otočila jsem se na ty dva, že je oslovím, ale náhle jsem ztratila odvahu. Tak jsem se otočila před sebe. V duchu jsem si nadávala, že nemám odvahu říci i to blbé ahoj.
„Ty jsi Verča, že?“ ozval se dívčí hlas za mnou. Otočila jsem se. Ta dívka na mě promluvit.
„A-ano.“ Dostala jsem ze sebe.
„Já jsem, Jane, ráda tě poznávám.“ Usmívala se od ucha k uchu.
„Těším mě.“ Řekla jsem celá šťastná.
„Já jsem Law.“ Představil se soused Jane.
„Verča.“ Taky jsem řekla své jméno. Poté zazvonilo na hodinu. Já byla šťastná, že budu mít hned dva přátelé. A to výborné přátelé.