0. Poslední mise
Informace:
Tak zase obnovuji aktivitu na této stránce. Vzhledem k tomu, že jsem byla zděšena stylem psaní mého předchozího příběhu se vracím s naprosto novým příběhem. Ti obyčejní nejspíše budou pokračovat, ale prvně si v hlavě hlavně musím urovnat, jak by to mohlo pokračovat. Navíc mě na tento příběh napadá děj který by mohl pokračovat, takže zatím půjdu s tímhle. Rozhodně doufám, že si díl užijete a budete mít pěkné (ačkoli krátké) počteníčko!
Stromy, které jsem míjela pro mě byly pouhé šmouhy. Uschlé podzimní listí mi šustilo pod nohama, když jsem na něj položila gumovou podrážku svých černých NIKE tenisek. A i přes to, že jsem sbírala svůj dech z posledních sil a běžela tak rychle jak jsem mohla, to nebylo dostačující. Nemůžeš chytit jeho tempo tvým ubohým šnečím krokem a neustálým fňukáním -tak zněla Ginova věta, která mi dodávala další a další sílu utíkat. Věděla jsem, že měl pravdu, stejně tak jako vždy. Nikdo mě nechtěl, nikdo se o mě nezajímal. Jenom Gin, jenom on z celé organizace věděl o mojí existenci. Byla jsem mu vděčná, že zůstal stát po mém boku i přes to všechno čím si kvůli mě musel projít. Nekonečno nocí beze spánku, nekonečno hádek, nekonečno uroněných slz. A já mu chtěla také ukázat laskavost. Zrcadlo. To byla moje schopnost. To bylo to, co mi způsobilo tolik bolesti. Roky jsem přesvědčovala lidi okolo mě i samu sebe o tom, že jsem mrzák, člověk bez schopností. Roky jsem přesvědčovala lidi okolo mě, že divadlo které hraji není pouze lež. Ale i jako vše ostatní, vše jednou skončí a čas si vezme svoji daň. Ano, čas. Připomnělo mi to moji poslední misi v agentuře. Připomnělo mi to Toshira a jeho schopnost ovládání času. Připomnělo mi to ten kompas, který rozhodne o všem.
Má schopnost mi dovoluje zrcadlit jakoukoli schopnost, kterou uvidím. Ale laskavost, kterou jsi mi prokázal, Gine, ti chci vrátit mým srdcem a láskou.
,,Děkuji, Gine. Snad budeš mít lepší život beze mě, utlačujíc každý tvůj krok. Snad mé zapomnění zapříčiní celosvětový mír, jak sis přál onoho dne. Snad konečně dosáhneš zlata v té hře, kterou hraješ v agentuře místo vyplňování dokumentů, zavalující tvůj stůl. A snad už konečně nebudeš padat z problému do problému jenom kvůli ostatním. Snad už konečně dostaneš lepší život, který si zaslouzíš.“
To co jsem chtěla říct jsem řekla. To co zůstalo nevyřčené nikdy nemělo slyšet světlo světa. Tak jako můj život neměl ovlivnit nic z toho, co se v minulosti stihlo stát.