23 07
Informace:
A je tu poslední kapitola. Užijte si happy end a omluvte mé chyby. :)
Těšte se na další povídku. :D
07 Záchrana v poslední chvíli
Ishiko Munakata:
Než jsem se stačila otočit, zazněl výstřel. Vytřeštila jsem oči. Opatrně jsem se otočila. Shiro, upustil zbraň a padl na zem. Podívala jsem se na Masakiho. Z jeho pistole se ještě kouřilo.
„Rychle sem. Na zvířata použijte uspávadla. Když se dospělý bude bouřit, postřelte ho. A zavolejte záchranky.“ Rozdal pokyny Masaki. Dost mě překvapil. „Zůstaň u něho jdu najít ty dvě.“ Řekl mi. Hlavou jsem přikývla na souhlas. Byla jsem u Lawa a Masaki šel najít Janey s Verčou.
Verča Kawasaki:
Poté, co ten muž domluvil mi nechal uzavřít pusu, abych jsem nemohla mluvit, křičet, prostě nic. Poté ten muž šel stranou a mluvil potichu s tou ženou, ale nevím o čem. Mluvili moc potichu a odezírat ze rtů neumím. Po několik minutách, možná po hodině se začaly dít věci. Měla jsem strach. Tekly mi slzy, ale naštěstí vše dobře dopadlo.
Doflamingo Donquixote:
Když jsem otevřel oči, skláněl se nade mnou uniformovaný policista. Trhnul jsem sebou, jak jsem se ho lekl.
„Neboj se. Zrovna jsem ti chtěl budit. Tvá sestra je převážena do nemocnice. Nic ji vážného není. Pojedeme tam.“ Řekl mi strážník. Protřel jsem si oči, zazíval a hlavou přikývl na souhlas. Šel jsem se obout a se strážníky jsem poté jel do nemocnice za svou sestrou.
Když jsme tam přijeli, tak venku před nemocnicí na mě čekal Masaki. Strážníci mě předali a s Masakim jsem šel dovnitř.
„Jak na tom je?“ zeptal jsem se Masakiho.
„Dobře, jenom má v sobě sedativa, tak spí. Jinak jí nic neudělali.“ Řekl mi s úsměvem Masaki.
„A co Verča?“ zeptal jsem se na Verču.
„Ta je taky v pořádku. Sedí u Janey. Ale Law je na tom zle.“ Řekl mi vše, co věděl.
„O-on…“ nedořekl jsem to, co jsem si myslel.
„Stále ho operují. Ztratil spoustu krve. Stále nic nevíme.“ Řekl mi vše, co od doktorů zjistili.
„Jak jste je našli?“ zeptal jsem se ho.
„Ishiko věděla kde by mohli být. Tak jsme tam jeli. Záchranná akce proběhla bez problémů. Šéf zabit a jeho komplic zadržen. Než stačila jednat, byl jsem v té místnosti a zatkl ji. Pak jsme jeli do nemocnice.“ Řekl mi zkrácenou verzi.
„A kdo byl tím šéfem?“ zeptal jsem se ho, protože mi to nedošlo.
„Shiro Natsui.“ Zašeptal.
„N-není to…“ nedořekl jsem.
„Ano je. Byl to náš šéf.“ Přikývl na souhlas. Poté zaklepal na dveře, které otevřel. U postele, kde spala Janey byla Verča a Ishiko.
Rychle jsem přišel k posteli a chytil Janey za ruku. Verča se chystala odejít, ale včas jsem ji zastavil.
„Nechoď prosím.“ Zašeptal jsem. Verča přikývla a zůstala tam se mnou, dokud se Janey neprobrala.
Jane Donquixote:
Pomalu jsem začínala přicházet k sobě. Cítila jsem otřesnou bolest hlavy. A taky jak mě dvě osoby drží za ruku. Otevřela jsem jedno oko, pak druhé. Z jedné strany mě držel za ruku Doffy a za druhou Verča.
„Janey…Jak ti je?“ dostal ze sebe Doffy, kterému svítily oči štěstím.
„K-kde je Law?“ byla moje první slova. Vzpomněla jsem si, jak ho náš šéf Shiro, postřelil.
„Jen lež, operují ho.“ Zašeptal Doffy.
„A co vy dva?“ zeptala jsem se těch dvou.
„V pohodě.“ Usmál se Doffy.
„Taky v pohodě.“ Usmála se Verča. Na oba dva jsem se taky usmála.
„Omluvte mě, ale musím k Lawovi.“ Řekla jsem a prudce jsem se postavila. Hned se mi zamotala hlava.
„Jen klid. Stejně ho ještě operují.“ Utěšoval mě Doffy. V tom se otevřely dveře a v nich se objevil Masaki.
„Janey, jak ti je?“ hned se zeptal a byl u nás.
„Třeští mě hlava, ale jinak OK. Jak je na tom Law?“ hned jsem se zeptala na Lawa.
„Je zrovna po operaci. První čtyřiadvacet hodin bude rizikových. Teď je na jipce.“ Odpověděl mi pravdu.
„Jdu k němu.“ Řekla jsem rozhodným tónem v hlase.
„Jsi ještě slabá.“ Namítl Masaki.
„Chci k němu.“ Trvala jsem na svém.
„Tak ji tam vezmeme. Myslím, že Law to přežije díky Janey.“ Řekl Doffy vážněji.
„Dobře.“ Rezignoval Masaki. Oba mě vzali za ruce a odvedli na jip, kde u Lawa seděla Ishiko.
Před jipkou jsem musela na sebe hodit jejich plášť. Oba mi pomohli si ho nasadit, protože jsem byla stále slabá a utlumená sedativy. Ani nevím, jak to vše dopadlo. Když jsem věděla, že Verča i Doffy jsou v pořádku, byl pro mě důležitý Law. Oba mě za podpory dovlekli k Ishiko.
Ishiko se na nás podívala. Usmála jsem se na ni. Ta se postavila a nechala sednout mě. Já si sedla, chytila Lawa za ruku a okolí jsem už nevnímala. Všichni se na Lawa podívali a poté mě s ním nechali osamotě. Chytila jsem Lawa za jeho bledou ruku. Všude byl bledý. Vypadal, jako by byl po smrti. Ale jeho hruď se nadzvedala, což bylo dobré znamení. I přístroje dobře fungovali.
„Lawe…Bojuj.“ Zašeptala jsem a po tvářích mi tekly slzy. „Miluju tě a nechci tě ztratit.“ Dál jsem šeptala a držela ho za ruku. „Nikdy jsem si tu lásku k tobě nechtěla připustit. Byli jsme přátelé, kolegové. Ale když ten parchant po tobě vystřelil, a ty si tam ležel a krvácel, došlo mi, že tě miluju. Že jsi pro mě hodně důležitý. Stejně jako Doffy a Verča. Nevím, jak nás zachránili, protože mi dali sedativa, ale zachránili nás. Ani nevím, co se stalo se Shirem a Maduko. Ale to je teď jedno. Důležitý jsi ty. Tebe potřebuju. Miluju tě strašně moc. Neopouštěj mě. Prosím.“ Dál jsem s brekem šeptala. Rukou jsem ho držela za ruku a druhou ho hladila po tváři. Ale na to, políbit ho, to jsem odvahu neměla. Ani nevím jak, ale povedlo se mi usnout, hlavu opřenou o okraj postele a držela jsem ho za ruku. Až ráno mě vzbudil něčí stisk.
Law Trafalgar:
Pomalu jsem viděl ostré světlo. Cítil jsem něčí ruku, jak drží mě za ruku. Bolelo mě celé tělo. Nejvíce břicho. Ani mi to nedošlo a tu ruku jsem stiskl. Otevřel jsem jedno oko a pak druhé. V tom jsem ozval hlas. Ten hlas bych poznal všude. Patřil mé květince.
„L-Lawe?“ ozvala se Janey. Podíval jsem se na ni. Usmívala se a po tvářích jí tekly slzy.
„K-kde to jsme?“ zeptal jsem se. Chraptěl jsem a měl sucho v ústech. Janey něco zmáčkla.
„V nemocnici.“ Zašeptala a setřela si slzy. Po chvíli se objevil doktor.
„Pane Trafalgare, jak vám je?“ zeptal se doktor. Janey chtěla odejít.
„K-květinko, nechoď.“ Požádal jsem ji. Ta se podívala na doktora a ten přikývl na souhlas. Pak jsem se otočil na doktora. „Vše bolí, ale nejvíc břicho.“ Odpověděl jsem na otázku doktora.
„Co si pamatujete?“ zeptal se znovu. Chvíli jsem přemýšlel.
„Tady s květinkou a princeznou jsme chtěli utéci, ale narazili jsme na muže a zazněla rána. Víc nevím.“ Řekl jsem ve zkratce, co se stalo.
„Měl byste odpočívat. Ztratil jste spoustu krve. Ale přežijete to.“ Poznamenal a poté se otočil na Janey. „I vy byste měla odpočívat.“ Doporučil jí. Janey jenom přikývla. Poté doktor odešel.
„Jdi si lehnout. Jak doporučil doktor.“ Posílal jsem ji nerad pryč, ale chtěl jsem, aby si i ona odpočinula.
„Za chvíli.“ Zašeptala a sedla si zase k mé posteli. Chytila mě znovu za ruku. Překvapila mě. „Slyšel jsi, co jsem ti říkala?“ zeptala se mě. Chvíli jsem na ni koukal.
„Nic jsem neslyšel.“ Přiznal jsem pravdu. Už jsem se chtěl zeptat, co mi říkala, když se ke mně naklonila, zavřela oči a políbila mě. Byl jsem překvapen, ale nakonec jsem i já zavřel oči a políbil ji. Po chvíli se odtrhla.
„Miluju tě, Lawe.“ Zašeptala a po tvářích jí znovu tekly slzy.
„Taky tě miluju, květinko.“ Zašeptal jsem a rukou ji setřel slzy. „A teď si jdi lehnout, ať nabereš sílu. I já budu odpočívat.“ Řekl jsem a poslal ji pryč, i když neochotně. Janey přikývla s úsměvem a odešla. Já znovu zavřel oči a usnul jsem. Po pár dnech mě poslali na obyčejný pokoj a Janey po třech dnech propustili z nemocnice. Naštěstí jí nic nebylo. Od Ishiko s Masakim vím, co se odehrálo poté, co nás omráčili a jak nás našli. Po měsíci jsem byl propuštěn do domácího klidu. Janey mě odvezla k sobě domů, kde se o mě dobře starala. Postupně jsem si k ní nastěhoval věci a začali jsme spolu bydlet. Doffy se vídal s Verčou a taky začali spolu chodit. Unesené děti se vrátily do svých rodin s tím, že někteří uměli se proměnit ve zvíře. Janey dostala nabídku šéfovat celému oddělení, ale odmítla to. Chtěla velet nám a hlavně, abychom my dva byli spolu. Po roce jsem pustil svůj byt a požádal Janey o ruku. Za další rok se konala svatba a za půl roku mi oznámila, že čekáme miminko. A tak se z nás stala šťastná rodinka, kde panovala jenom láska.