Anime World CZ/SK - Příběhy

06 Kdo je šéf?

Verča Kawasaki:

Po tvářích mi tekly slzy. A nejen mně, ale i Janey. Musela si uvědomit své city k Lawovi, protože by jinak takhle nebrečela. Nebo aspoň myslím. Janey se i bránila, ale nepomáhalo to. Spíš si víc řetězy zařezávala pod kůži, až jí tekla nejen ze zápěstí, ale i z kotníků krev. Ale kromě té ženy, Janey poznala i toho muže, což mě překvapilo. Po chvíli ta žena vytáhla injekci a píchla ji Janey do krku. Ta pomalu přestala sebou házet, až zavřela oči. Bála jsem se, že ji píchla něco, čím ji zabila. Rozplakala jsem se ještě víc.

„Neboj se maličká, dostala sedativa. A jestli nechceš, aby zemřela, uděláš přesně to, co ti tady Maduko řekne.“ Zašeptal ten muž. Hlavou jsem přikývla, že souhlasím a rozumím. „Hodná holka.“ Usmál se tím nejodpornější úsměvem. Chtěla jsem mu plivnout do tváře, ale bála jsem se, že ublíží Janey. Stačilo, že zabil Lawa. Nechtěla jsem přijít ani o Janey. Tak jsem se ovládla.

„Tak, jak ses přeměnila v kočku?“ zeptala se ta žena jménem Maduko.

„N-nevím.“ Dostala jsem ze sebe pravdu. „B-bála jsem se.“ Rychle jsem dodala, aby nestačila ublížit Janey.

„Teď ti taky jde o život.“ Řekla naškrobeně.

„Pokusím se.“ Přikývla jsem hlavou. Ale ať jsem se snažila sebevíc, tak mi to nešlo.

„Snaž se víc!“ začala ztrácet nervy. Mně víc tekly slzy po tvářích.

„Klid, na malička se snaží.“ Zastal se mě ten muž. „Maličká, zkus si vybavit, co se ten den, kdy si utekla, stalo a zkus ho prožít znovu.“ Doporučil mi. Hlavou jsem přikývla, že rozumím. Chtěla jsem se o to pokusit, když zazněl něčí mobil. Otevřela jsem oči. Patřil tomu muži. „Snaž se, maličká.“ Řekl a hned na to hovor přijal. „Ano,  Munakata?“ ozval se do telefonu. V hlavě mi to začínalo šrotovat. Munakata? Tak se jmenuje Ishiko. Pomyslela jsem si. A v tom mi to došlo, proč toho muže Janey zná. Šlo o jejich šéfa. Něco mě napadlo a nakonec jsem se rozhodlas risknout

„Nejde mi to. Jak je na tom Janey?“ skoro jsem křičela. Doufala jsem, že Ishiko můj hlas uslyší a pozná. Ta se neovládla a vrazila mi pěstí, až jsem cítila v ústech slano.  Ze rtu mi tekla krev. Její slova jsem ignorovala a soustředila se, co říká ten muž.

„Ano, slyšeli jste správně. Mám tu holku i s vašimi kolegy Donquixote  a Trafalgar. A stejně jestli nás najdete včas, bude pozdě. Jeden z nich je už dávno po smrti.“ Zasmál se do telefonu a hovor ukončil. Poté se na nás podíval. Než stačil něco udělat, začaly se dít věci.

Masaki Takao:

Když mi zazvonil mobil byl jsem skoro u sebe doma. Ale zastavil jsem u krajnice a hovor zvedl. To co jsem se dozvěděl mě vyděsilo.

„Ano, hned tam budu.“ Řekl jsem rychle a hovor ukončil. Auto jsem otočil a jak nejrychleji to šlo, jsem jel k domovu Janey a Doffyho, kde došlo k únosu.

Na místě činu byla stále auta Janey a Lawa. Ale ani živáčka tu nebylo. Hned jsem zavolal techniky, aby se tu porozhlédli, jestli tu něco nenajdou. Čekal jsem asi dvacet minut. Poté co technici přijeli a dělali svou práci, já šel do jiných domů, poptat se, jestli někdo někde něco neviděl.

U jednoho domu jsem měl štěstí. Jeden puberťák si vše natočil na video. Jeho rodiče doma byli, tak mu nakázali, aby mi ten mobil půjčil. I s mobilem v ruce jsem jel k Ishiko domů, kde na pohovce spal Doffy.

U Ishiko jsme si sedli do kuchyně a já vyndal mobila toho puberťáka a přehrál video. Viděl jsem ho prvně jako ona. To co jsme viděli, nás dva šokovalo. Bylo na videu, jak jeden maskovaný člověk omračuje Janey a druhý Lawa. Doffy, jak utekl ze zadního sedadla a utíkal do parku. Jak uspali Verču a všechny tři odtáhli do blízké dodávky, která vzápětí odjela. Chtěl jsem to video stopnout a přehrát to znovu, když video stále jelo. K domu přijelo jiné auto a z auta vylezla mužská postava, která vlezla do domu Janey a Doffyho. Než, ale ta osoba vešla dál, rozhlédla jsem na obě strany a kamera na mobilu toho kluka zachytila obličej toho muže. Byl to náš samotný šéf Shiro Natsui. Poté video skončilo. Podíval jsem se na Ishiko a ta na mě. Oba jsme tomu nerozuměli.

„Zavolám mu.“ Řekla a hned vzala do ruky mobila. Tentokrát se jí povedlo šéfovi dovolat, že to zvedl. „Ano šéfe. Promiňte, že vás ruším, ale došlo k únosu šéfky Donquixote, Trafalgara a Kawasaki.“ Řekla do telefonu a poslouchali jsme. Ishiko dala hovor na hlasitý odposlech. Chvíli jsme poslouchali. Z povzdálí jsme nakonec slyšeli promluvit Verču. Což by hlavní důkaz, že šéf zatím vším stojí. „Zavolám hlídku, aby dohlédla na Doffyho.“ Řekla co má v plánu.

„A ty víš, kde je drží?“ zeptal jsem se ji překvapeně.

„Tuším. Jednou se do telefonu zmínil o bývalé továrně kousek za Tokiem. Zkusíme to tam.“ Odpověděla mi. Udělala mi při tom radost, protože jsme se oba nemuseli tolik o ně bát.

„Já zavolám posily.“ Řekl jsem a oba jsme se dali do volání. Do deseti minut jsme mohli vyrazit.

Jeli jsme každý sám, ale přes vysílačky jsme byli v kontaktu. Posily byly na místě a čekaly na náš rozkaz. My tam dojeli za dvacet minut. Ishiko si převzala velení.

„My dva půjdeme dovnitř. Vy čekejte venku. Kdyby něco a my do půl hodiny se neozvali, vlítněte tam.“ Rozdala úkoly. Všichni jsme přikývli na souhlas. Já a Ishiko se v tichosti dostali dovnitř. Bylo to divné, že to jde tak snadno, ale po pár metrech tam na nás číhali tři vlci.

Došlo nám, že to jsou ty unesené děti. Že pokusy, které na nich dělali, byli úspěšné. Začaly kroužit kolem nás. Vzal jsem do ruky opatrně vysílačku a promluvil do ní.

„Rychle přineste pušky s uspávadly.“ Zašeptal jsem do vysílačky. Po chvíli dorazili odstřelovači a ty tři vlky uspali. Okamžitě se proměnily ve spící skoro dospělé děti. Policisté se postarali o děti. My dva šli dál. Po další chvíli jsme našli na zemi ležet tělo v kaluži krve. Rychle jsme přiběhli blíž. Šlo o Lawa. Byl na tom dost bledě.

„Ani hnout, nebo je po vás!“ ozval se hrubý hlas, který patřil Shirovi Natsuimu.

Komentáře