Anime World CZ/SK - Příběhy

04 Chci tě

Law Trafalgar:

 

Poté, co mi Janey dovolila u ní bydlet, byl jsem rád. Rozhodl jsem své pravé city k ní nebudu skrývat. I když je tato láska zakázaná, nemohl jsem už dál. Musel jsem se jí vyznat. Proto, když odešla do pokoje pro hosty, po chvíli jsem šel za ní.

 

Zrovna na postel dávala čisté prostěradlo. Stála zády ke mně. Toho jsem využil. Potichu jsem přešel k ní a objal ji zezadu. Nadskočila, jak se lekla.

„L-Lawe?“ dostala ze sebe překvapeně.

„Promiň mi vše, co jsem ti způsobil.“ Přál jsem si odpuštění od Janey, za mé hrubé chování. „Chci tě mít jenom pro sebe. To tebe miluju. Jinou ne. Jenom tebe.“ Zašeptal jsem jí do ucha. Po chvíli se na mě Janey otočila. Byla v šoku.

„C-cože?“ nakonec ze sebe Janey dostala. Oproti mně byla maličká. Chytil jsem ji za bradu, sklonil se k ní, zavřel jsem oči a něžně ji políbil. Bránila se, ale po chvíli povolila a i ona mě políbila. Vzal jsem ji do náruče a odnesl ji do její ložnice.

 

Položil jsem ji na postel, aniž bych, jsem ji přestal líbat. Rukou jsem zajel pod její tričko, které jsem vyhrnul, aby se ukázaly její prsa v celé kráse. Miloval jsem ji a to hodně. Už od svých patnácti let jsem ji miloval. Jenom jsem věděl i teď vím, že je to zakázané, ale nemohl jsem si pomoci. Osmnáct lete jsem tajil, nechtěl si připustit, že ji miluju. Proto jsem si našel přítelkyni a byl k Janey hnusný. Ale teď jsem se už neovládl. Musel jsem ji mít. Nešlo mi o sex, i když jsem z ní byl vždy nadržený, ale šlo tu o lásku. Chtěl jsem jí snést i modré z nebe, pokud by to šlo.

 

Pomalu jsem ji svlékl tričko a ona zajela pod mé triko a hladila po zádech, než mi ho taky svlékla. Rukou jsem zajel na její stehno. Vydala sten, což byla pro mě slast. Znovu jsem ji začal líbat a ona mě. Bylo to vzájemné. Pomalu jsem jí začal svlékat tepláky. Šel jsem na to pomalu, aby se jí to líbilo, ale taky, aby nezpanikařila. Nechtěl jsem, aby to skončilo. Byl jsem z ní hodně nadržený. Ale i kdyby řekla dost, přestal bych. Ale ona se nebránila. Její tepláky byly dole, že byla ve spodním prádle. Nelenila a i mě stáhla rifle. Tedy po menší pomoci, protože jsem měl rifle, kde byl pásek. Tak jsem jí s tím pomohl. Byli jsme oba ve spodním prádle. Rukou jsem ji hladil stehno a druhou mačkal její prso. Začala vydávat steny. Tentokrát byla rychlejší a sundala mi trenýrky. Byl jsem nahý. Tentokrát ani já jsem nelenil a svlékl ji kalhotky. Oba jsme byli nazí. Políbil jsem ji a zadíval se do očí. Z jejích očí jsem vyčetl, že to chce. Hlavou jsem přikývl, usmál se na ni a pomalu do ní vnikl. To jsem se neudržel ani já a vydal sten. Janey začal vydávat steny častěji. Já se pohyboval do rytmu. Sem tam, sem tam. Po chvíli jsem i já začal sténat a navzájem jsme sténali. Já si hrál s jejími prsy a bradavky a ona mě hladila po zádech. Občas použila drápky, ale bylo mi to jedno. Nebolelo to. Spíš to bylo příjemné. Po nějaké době jsem cítil, že už se blíží mé vyvrcholení. Začal jsem víc přirážet a hlasitěji sténat, stejně tak i Janey. Nakonec jsem se do ní udělal. Poté jsem z ní slezl a lehl vedle ní a přitáhl si ji víc k sobě. Zavřel jsem oči a s úsměvem na rtech jsem usnul.

 

Verča Hanada:

 

Při snídani mi zazvonil mobil. Podívala jsem se na displej. Volala mi Hiro. Ignorovala jsem to. Nechtěla jsem s ní mluvit.

„Ty to nezvedneš?“ zeptal se překvapeně Doffy.

„Ne, s Hiro nemám chuť mluvit.“ Řekla jsem, kdo mi volá. Po chvíli mi mobil přestal zvonit, ale rozzvonil se mobil Doffyho. Taky to nezvedl a ukázal mi Displej. Nikdo jiný to nebyl, než Hiro. Taky to ignoroval. Takhle to zkoušela ještě chvíli, než to vzdala. Sice by mě zajímalo, co potřebovala, ale mluvit s ní jsem opravdu nechtěla.

„Co dneska podnikneme?“ zeptal se mě, když dojedl poslední sousto. Chtěla jsem odpovědět, když mi zazvonil znovu mobil. Byla to matka Janey a Lawa. Tento hovor jsem vzala.

„Dobrý den paní Trafalgar. Děje se něco?“ zvedla jsem hovor a hned se zeptala, co se děje. Ta mi jen tak nikdy nevolala. Chvíli jsem poslouchala. „Pane bože. Hned jsme tam.“ Řekla jsem vyděšeně. Ale když jsem chtěla hovor ukončit, zarazila mě. „Dobře, tak zítra. Na shledanou.“ Rozloučila jsem se. Doffy mě sledoval se zaujetím.

„Co se stalo?“ hned se mě zeptal, když jsem hovor ukončila.

„Janey je na pohotovosti se zubem.“ Řekla jsem to, co jsem věděla. „Nemáme tam jezdit, že si Janey bude muset odpočinout, pokud to bude něco vážného. Tak jsem řekla, že se stavíme zítra.“ Odpověděla jsem mu.

„Měli mi to dojít. Proto tak rychle natekla.“ Zalitoval toho, že to nechal plavat.

„Není to tvoje vina, ani moje, ani Janey. Ale Hiro.“ Řekla jsem nazlobeně.

„Právě, ale s tím nic nenaděláme. Ani ty, ani já. Jenom doufám, že se Law dozví pravdu. Aby se mu otevřely oči.“ Pronesl v klidu, ale poznala jsem na něm, že má taky vztek. Sice to nikdy nedal najevo, že má vztek, ale já to poznala, protože jsem si vždy všimla, jak mu naskákaly žíly na čele.

„Pravda. Co takhle si jít dneska zaplavat? Trošku se uklidnit?“ navrhla jsem mu, co bychom mohli dneska podniknout.

„Dobrý nápad.“ Souhlasil se mnou. Oba jsme udělali nádobí a šli si připravit věci na koupálko. Chtěli jsme jít do krytého bazénu, kde je i plavecká dráha. Na blbiny jsme sice byli, ale když s námi byla Janey nebo Law. Hiro málokdy šla. Po přípravě jsme si dali batohy na záda, obuli jsme se, zamkly byt a mohli vyrazit.

 

Doflamingo Donquixote:

 

Litoval jsem ten večer, že jsem se Janey nezastal, když jí Hiro praštila. Jasně, byl jsem překvapen, ale přesto jsem měl nějak jednat. Naštěstí zmizela, ale Janey natekla. Když mi druhý den Verča oznámila, že je Janey na pohotovosti se zubem, proklínal jsem se ještě víc. Párkrát jsem přes držku dostal, tak mi mělo dojít, že po té pěsti bude mít něco se zuby. Ale nedošlo mi to. Byl jsem rád, že Verča navrhla jít plavat, protože bych, jsem se jinak asi užíral výčitkami. Nakonec jsme spolu vyrazili.

 

Po plavání jsme šli na večeři a poté domů. Janey ani Law se neozvali. A to jsme ani jeden z nás netušil, co se ten den ještě stalo. Ale oba jsme tu pravdu zjistili další den.

 

Jane Trafalgar:

 

Ráno, když jsem se probudila, byla jsem nahá a v objetí Lawa. Vzpomněla jsem si, co se odehrálo. Jak já si za to proklínala. Vylezla jsem opatrně z postele a šla se obléci do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a nenáviděla jsem se. Jak jsem tomu mohla dopustit? Vyspat se s bráchou? Ptala jsem se sama sebe. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Ale vina Lawa to nebyla. No, i když částečně ano, ale nesla jsem stejný podíl viny, jako on. Měla jsem tomu zarazit, ale nějak jsem nedokázala ovládnut své tělo, které si dělalo, co chtělo. Co jsem se převlékla, jsem napsala Lawovi vzkaz, že jsem šla ven přemýšlet. A v tom dešti jsem odešla do parku.

 

V parku jsem si sedla na mokrou lavičku a přemýšlela jsem. Bylo mi jedno, že prší, moknu. I zimou jsem se třásla, ale v tu chvíli jsem to neřešila. Bylo mi to jedno. Po tvářích mi tekly slzy. Nenáviděla jsem se za to. Po chvíli mi vibroval mobil. Když jsem se podívala na displej, byl to Law. Nebrala jsem mu to. Poté, co vibrace utichly, zavolala jsem Verče. Ta to po chvíli zvedla.

„Ahojky, nebudím tě?“ zeptala jsem se Verči, jestli neruším. Chvilku jsem poslouchala. „Mohla by si přijít do parku? Potřebovala bych s tebou mluvit, prosím.“ Požádala jsem ji. Ta přislíbila, že hned dorazí. Ukončila jsem hovor a v dešti jsem čekala na Verču, až přijde.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.