Chci tě 03
Informace:
Jane musí k zubaři, kde jí vytrhnout viklající se zub. Law zjišťuje pravdu, že ne on, ale Hiro ji praštil. Law se okamžitě s Hiro rozchází a stěhuje se k Jane.
Příjemné čtení a omluvte mé chyby :)
03 Rozchod
Law Trafalgar:
Když jsem dorazil domů od sestry, tak doma nikdo nebyl. Bylo mi to divné, ale nějak jsem to neřešil. Udělal jsem si vajíčka k snídani. I když mě hlava bolela, tak žaludek na tom byl dobře a měl jsem hlad. Měl jsem míchaná vajíčka. Jenže chleba ani rohlík tu nebyly, tak jsem měl jenom samotná vajíčka. Při jídle jsem přemýšlel o Janey. Jak mě musí nenávidět za to, že jsem jí ublížil nejen psychicky, ale i fyzicky. Že jsem ji uhodil. Jak já se za to nenáviděl. Proklínal jsem se. Jaké zvíře jsem. Co ubližuje lidem, především ženám. Přitom jsem ztratil chuť k jídlu, přesto jsem to celé snědl a udělal nádobí. Když jsem slyšel klíče v zámku, tak jsem měl hovor. Hned jsem to zvedl, protože na displeji stálo jméno máma.
„Ahoj mami, co se děje?“ hned jsem se zeptal matky. Snažil jsem se být v klidu. „C-cože? Hned tam budu.“ Řekl jsem zděšeně a hovor ukončil.
„Ahoj zlato, co se děje?“ zeptala se mě Hiro a políbila mě a já ji. Ale velice nerad.
„Promiň, musím do bytu k ségře, někdo ji zbil.“ Řekl jsem to, co mi matka řekla do telefonu. Už jsem to viděl tak, jak mě rodiče seřvou a pošlou někam léčit se.
„To je strašné. Mám jet s tebou?“ pohladila mě po tváři.
„Promiň, ale to vyřeším sám. Počkej tu na mě.“ Usmál jsem se na ni a šel se obout. To co mě čekalo, šokovalo ze všech nejvíc.
Když jsem dorazil k bytu sestry, tak jsem se zhluboka nadechl a pak vydechl. Zazvonil jsem na zvonek. Matka mi hned otevřela.
„Ahoj Lawe, pojď rychle dovnitř.“ Vybídla mě matka a uvolnila místo. Já se vzul a zavřel dveře. Oba jsme šli do kuchyně. Janey ani otec nikde nebyli. Což mi přišlo divné.
Sedli jsme si oba ke stolu. Matka měla dopitou kávu. Bál jsem se, že na mě udeří, ale spíš se stal opak. Šokovala mě.
„Jde o tvou sestru, Lawe.“ Promluvila po chvíli ticha matka.
„C-co s ní je?“ dostal jsem ze sebe.
„Jela s otcem na pohotovost. K zubaři.“ Řekla mi a já napjatě čekal, co řekne dál. Takže je to ještě horší, než jsem si myslel. Pomyslel jsem si. „Včera večer tu byla Hiro. A ta naší Janey jednu vrazila.“ Oznámila mi a já na ni zůstal zírat. Nemohl jsem tomu uvěřit.
„C-cože? H-Hiro?“ soukal jsem ze sebe. Věděl jsem, že je to mrcha. To jsem poznal, ale chtěl jsem někoho mít, abych jsem nemyslel na Janey, i když to nepomohlo, tak i přesto všechno jsem s ní zůstal. „Co se stalo?“ zeptal jsem se nakonec.
„Nevím, co nám Janey nechtěla říct.“ Pokrčila rameny. „Vím, že spolu nevycházíte, ale mohl by si z ní dostat, co se tu doopravdy stalo.“ Snažila se mě přesvědčit, že jsem jediný, kdo dokáže s Janey vše vypáčit.
„Nejdřív si promluvím s Hiro.“ Rozhodl jsem se, že Hiro bude mít přednost. I když jsem věděl, že jí věřit nebudu ani slovo. „Nebyl u toho i Doffy s Verčou? Pamatuju si, že v hospodě byli taky. A Hiro by mě samotného neodvedla.“ Zeptal jsem se a doufal, že na to bude znát odpověď.
„Je to možné. Moc o tom mluvit nechce.“ Pokrčila rameny. Vzal jsem do rukou mobila a vytočil číslo na Doffyho. V tom jsem uslyšel klíče v zámku a hovor ukončil, aniž by začal. Vrátila se Janey s otcem.
„Jsme doma.“ Zvolal otec ode dveří. Matka tam hned běžela. Ve mně koloval vztek. Ne na sebe, ale na Hiro. Tohle moc přehnala. Čekal jsem, až přijde Janey do kuchyně. Abych věděl, jak na tom je.
Jane Trafalgar:
Po příchodu do bytu mě uvítala u dveří matka. Pomohla se mi vyzout z bot, i když bych to zvládla sama a táhla mě do kuchyně. Tam na mě čekal šok. U stolu seděl Law.
„Č-čo tu děláš?“ dostala jsem ze sebe. Ještě jsem šišlala.
„Tak co u zubaře?“ hned se vyptávala matka a posadila mě ke stolu. I matka s otcem si sedli.
„Museli mi ten zub vyndat. Dneska nic jíst a pít přes brčko. Na kontrolu nemusím, a kdyby byly komplikace, tak se mám ukázat u svého zubaře.“ Řekla jsem a snažila jsem se nešišlat. Což v rámci možností šlo.
„Proč ti to Hiro udělala?“ zeptala se mě matka.
„Promiň, o tom nechci mluvit.“ Zakývala jsem hlavou, že to nehodlám rozebírat. „Půjdu si lehnout. Klidně tu zůstaňte, ale mě omluvte.“ Omluvila jsem se a šla do svého pokoje. Tam jsem se rozbrečela, jak malé děcko.
V tom někdo zaklepal na dveře. Usušila jsem si oči a šla otevřít. Byl to Law. Bez vyzvání vstoupil dál. Sedl si na mou postel. Už jsem se chystala promluvit, ale Law byl rychlejší.
„Proč ti to udělala?“ zeptal se mě na rovinu.
„Jak jsem řekla, nechci o tom mluvit.“ Zamítla jsem se o tom bavit.
„S ní si o tom taky promluvím. Chci znát obě verze.“ Povzdychl si. Tím mě překvapil. Nadechla jsem se a nakonec vše řekla. „Díky, teď si promluvím s ní.“ Usmál se na mě, což mě znovu překvapil. Nepoznávala jsem ho. Z bručouna byl milí a laskavý člověk. Poté se na mě znovu usmál a odešel. Já si znovu lehla, ale tentokrát jsem nebrečela, protože jsem dost rychle usnula, jak mě bolela díra po vytrhnutém zubu.
Hiro Aizawa:
Když jsem se vrátila domů, Law byl na odchodu. Bylo mi jasné, že si Janey chce postěžovat, že jsem ji uhodila. Ale měla, jsou svou verzi. A věděla jsem, že Law bude spíš věřit mě, než ji. Stejně ji dvakrát v lásce nemá. Snažila jsem se dovolat Verče i Doffymu a požádat je, by potvrdili mou verzi, ale ani jeden mi to nebral. Udělala jsem si snídani a nadále zkoušela zavolat těm dvou. Ale stále mě to házelo do hlasové stránky. Začínalo mě to srát. Skoro k poledni se vrátil Law.
Slyšela jsem klíče v zámku a hned běžela Lawa přivítat. Jenže ten byl spíš rozzloben, než klidný. Co mu ta kráva jenom navykládala. Pomyslela jsem si.
„Zlato…“ nestačila jsem doříct a Law na mě začal křičet.
„Jak si opovažuješ bít mou sestru? Udělala ti snad něco?“ křičel na mě Law.
„Co ti napovídala?“ zvýšila jsem hlas.
„Spíš mi řekni ty, co si udělala!“ nadále křičel. Nepoznávala jsem ho.
„Tak když nevím, co ti řekla, tak jak mohu říct, jestli se to tak stalo či ne!“ také jsem křičela.
„Víš co? To nemá cenu. S někým kdo bije mé nejbližší u mě skončil. Takže si sbalím věci a odejdu.“ Řekl v klidu. Tím mě šokoval.
„C-cože?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala.
„Slyšíš správně. Je mezi námi konec.“ Potvrdil to, čeho jsem se obávala.
„Tak si jdi! Ale zapomeň, že se budeš plazit zpátky!“ zakřičela jsem na něho.
„Neboj, nebudu se plazit a prosit o odpuštění.“ Pronesl chladně. Poté odešel do ložnice, kde vyndal svou tašku a začal si své věci házet do tašky. Když měl vše sbalené, tak klíče hodil v kuchyni na stůl, prásknul dveřmi a byl pryč. Sice mi dal košem, ale byla jsem rozhodnuta se mu pomstít. A nejen jemu, ale i jeho povedené sestřičce Jane.
Law Trafalgar:
Poté, co jsem odešel o Hiro, šel jsem do místního parku. Tam jsem si sedl na volnou lavičku a přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem, kam jít. K rodičům jsem jít nechtěl a u Doffyho s Verčou bych dělal křoví, což nechci. Jediná možnost tu byla. Jít k Jane. Ale potom všem, co jsem jí provedl, jsem tam jít nechtěl. Ale nic jiného mi nezbývalo, pokud jsem nechtěl, aby se ze mě stal bezdomovec. Ještě chvilku jsem zůstal na té lavičce sedět, než jsem se odhodlal jít za Janey. Doufal jsem, že rodiče budou už doma. Protože ti by mě přinutili jít bydlet k nim. A to jsem nechtěl. Ne, že by mi vadili, to ne, ale nechci slyšet to jejich peskování. Udělej toto a tamto, přijď brzy a tak dále. Postavil jsem se na nohy, do ruky vzal tašku a vyrazil k Janey.
Jane Trafalgar:
Co odešel Law, tak po chvíli odešli i rodiče. Nebo aspoň myslím, protože když mě vzbudil zvonek u dvéří, nikdo v bytě nebyl. Postavila jsem se a šla otevřít. K mému překvapení tam stál Law s taškou v ruce.
„Mohu dál?“ zeptal se příjemným tónem hlasu Law Jenom jsem hlavou přikývla na souhlas a uvolnila mu cestu. Law se vzul, tašku nechal v chodbě a šel se mnou do kuchyně.
Tam jsme si oba sedli ke stolu. Chystala jsem se ho zeptat, co si dá k pití, když v tom promluvil. Takže jsem k pití nic neudělala.
„Víš Janey, musím se ti k něčemu přiznat. Ale nejdřív tě chci požádat o azyl. Rozešel jsem se s ní.“ Vyhrkl na mě a tím mě šokoval. „Proto se chci zeptat, jestli mohu na pár dní u tebe zůstat. K Doffymu a Verče nechci dělat křoví a k rodičům taky nechci. Bylo by to jenom dočasné, než bych, jsem si něco našel.“ Požádal mě s úsměvem na rtech. Dost mě překvapil. Chvíli panovalo ticho.
„Klidně tu můžeš být. A co se vlastně stalo?“ přikývla jsem na souhlas a zeptala se ho, co se stalo u Hiro.
„Rozešel jsem se s ní. Nevěřil jsem jí. Nechtěla mi říct, jak se to stalo, dokud by neslyšela to, co si mi řekla ty. Tak jsme se nakonec pohádali a já odešel.“ Řekl mi ve zkratce.
„Klidně tu zůstaň, jak jen chceš. Připravím ti pokoj pro hosty.“ Usmála jsem se na něho a šla přichystat pokoj pro hosty. Ale poté, co Law přišel také do pokoje pro hosty se vše otočilo vzhůru nohama.