Chci tě 01
Informace:
Tato povídka tu kdysi byla, ale toto je nové vylepšená verze (snad) :D Snad se Vám bude líbit. Zde se Jane pohádá s přítelkyní, která chodí s jejím bratrem, který poslední dobou moc pije. Jak to dopadne?
Omluvte mé chyby a gomene, zbylé povídky, co jsou rozepsané budou později dokončené. :)
01 Opilost
Jane Trafalgar:
Bydlela jsem v menším bytě. Měla jsem spolubydlící Veroniku Hanado, ale co si našla přítele Doffyho, tak po pár měsících se k sobě nastěhovali a já teď bydlím sama. Na nájem peníze mám. A na živobytí si taky vystačím, i když trošku šetřit musím. Proto jsem dneska odmítla jít s nimi a ještě s bráchou a jeho přítelkyní na skleničku. A aby to za mě někdo platit, to zase jsem nechtěla. Ale jednu výhodu to mělo. Uvidím svůj oblíbený film Apokalypsa. Jde o film, kde se parta lidí, snaží zachránit planetu Zemi. Jde o katastrofický film, a ty já zbožňuju.
Můj byt se jinak skládá s menší chodby, kde naproti vchodovým dveřím je botník a napravo věšák na bundy. Koupelnu mám společnou se záchodem. Po pravé straně jsou dvoje dveře, které vedou do dvou pokojů. Ten blíž ke dveřím sdílím já. Ten vedle sdílela Verča, teď je to pokoj pro hosty, jak bych to nazvala. Po levé straně se jde do kuchyně a hned vedle kuchyně je obývací pokoj.
V mém pokoji kromě postele a skříní je psací stůl, kde mám svůj notebook. V pokoji pro hosty je to samé, jen maličko jinak udělané.
V kuchyni je linka sporák a lednička v jedné řadě a naproti je bar. Jídelní stůl.
V obýváku je velká sedačka, stoleček, na zdi televize a velká knihovna. Seděla jsem na pohovce a napjatě sledovala film, když mi v tom zazvonil mobil. Aniž bych, jsem se podívala, kdo to je, tak jsem to zvedla.
„Prosím?“ ozvala jsem se do mobilu. Chvíli jsem poslouchala. „Hned tam budu.“ Slíbila jsem a hovor ukončila. Co to zase provádíš. Pomyslela jsem si. Poté jsem seběhla dolů k domovním dveřím, kde čekal Doffy s Verčou a Hiro a podpírali opilého mého bratra. Podržela jsem dveře a Doffy s Verčou ho odvedli do výtahu a jeli do osmého patra, kde bydlím. U výtahu jsem čekala s Hiro, až přijede a my mohly jet nahoru za nimi.
„Promiň, že ho taháme k tobě, ale k rodičům nechce a já ho opilého taky nechci. Promiň.“ Omlouvala se mi Hiro, ale já věděla, že jí to líto není. Od té doby, co mi Law představil Hiro, jsem z ní neměla dobrý pocit. Něco mi na ní vadilo. Po čtyřech měsících mi to došlo. Lawa bere jenom jako milence, se kterým může spát. Nenačapala jsem ji s jiným to ne, ale když se Law opil, vždy mi ho hodila na krk s omluvou. Prostě se ho zbavila, aby se o něho nemusela starat. Například kdyby zvracel. Tyto bedra nechala mně. Jenže tu byl háček. Já a Law jsme poslední půl rok spolu nevycházeli. Vždy mi vše vyčítal, byl hnusný, protivný, arogantní. Hádali jsme se a to kvůli prkotinám. I naše rodiče to dost překvapilo. Ale já se nenechám jen tak urážet, i když je to rodina.
„V pohodě.“ Povzdychla jsem si a poté přijel výtah a my dvě jely nahoru.
Tam na nás čekali ti dva s Lawem. Otevřela jsem dveře a nechala ti čtyři vstoupit. Doffy s Verčou odtáhli Lawa do pokoje pro hosty. Tam ho dali na postel, sundali mu boty a přikryli dekou. Poté jsme všichni šli do kuchyně.
V kuchyni jsme si sedli ke stolu. Já šla připravit konev na vodu, že jim udělám kávu. Nikdo neprotestoval, tak jsem ji všem udělala. Po hotovém nápoji jsem se k ostatním připojila.
„Tak, co se zase stalo?“ zeptala jsem se všech.
„Jak jinak, opil se.“ Řekla ne moc příjemným tónem hlasu Hiro.
„Moc to přehnal. Říkám si, jestli by se neměl jít léčit.“ Pronesl Doffy nejistě, jestli budeme proti tomu, co teď pronesl.
„Souhlasím s tebou Doffy. Je to poměrně často, kdy se takhle opije.“ Souhlasila jsem s Doffym, což jsem nejen jeho překvapila.
„Ty by si vlastního bratra, svou rodinu poslala jen tak do léčebny?“ vyjela po mně Hiro.
„Hele, je to bratr, má rodina, ale stává se z něho alkoholik! To ti přijde normální? Jestli ano, tak se o něj starej sama i v opilosti!“ ztratila jsem nervy. Což všechny tři překvapilo.
„Ty si rodina!“ nedala se odbít. Byla jsem odhodlaná se s Hiro pohádat.
„A co ty? Jste spolu tři roky! Z toho dva roky spolu žijete! Tak se mi tu nesnaž namluvit, že nejsi jeho rodina!“ vyjela jsem po ní.
„Hele, neštvi! Já jsem jeho přítelkyně, a ty sestra! A to je rozdíl!“ křičela na mě.
„Já tě štvu? To jako vážně? Ty mi tu piješ krev! A to dost dlouho! Tak si toho nech. Máš štěstí že, i když se hádáme, tak si ho tu nechám, protože ho mám ráda. Oproti někomu!“ křičela jsem na ni. V tom se Hiro natáhla, což nikdo nečekal a jednu mi vrazila. Jenže ne facku, ale pěstí. Ze rtu se mi spustil pramínek krve. A nejen to. Začal mě bolet zub.
„VYPADNI!“ křikla jsem tak nějak na Hiro.
„S radostí! Jdete taky?“ otočila se na Verču a Doffyho.
„Ne!“ řekl zostra Doffy a chytil Verču za ruku, která mu ji stiskla.
„To nemyslíte vážně? Že tu budete s touto ubožačkou!“ začala křičet na ty dva.
„Hele, není to ubožačka. Je to má nejlepší přítelkyně a je sestra Lawa, o kterého se stará, když ty ne! A pak říkej někomu ubožáku, když jsi sama ubožák!“ vyjela Verča na Hiro. To nikdo z nás nečekal. Verča je spíš tichý člověk, který přihlíží. Ale teď měla kuráž a byla v ráži. Hiro si odfrkla a šla se obout a bouchla dveřmi a byla pryč.
„Díky lidi.“ Poděkovala jsem oběma a sedla si zase na židli,, naproti nim.
„Není zač, byla s v právu a my se tě jenom zastali.“ Usmál se na mě Doffy.
„Máš tu pusu pěkně nateklou.“ Řekla Verča a šla do lednice pro led. Podala mi ho. Já přikývnutím hlav poděkovala a dala si led na rty a ledovala jsem si ret. O viklajícímu se zubu jsem pomlčela. Věděla jsem, že v pondělí budu muset k zubaři, ale nechtěla jsem nikomu přidělávat starosti.
„Hele, nemáme tu zůstat?“ zeptal se mě Doffy.
„Ne, v pohodě.“ Usmála jsem se na ty dva. Poté se zvedli.
„Kdyby něco, volej.“ Usmála se Verča, objala mě. „My zavřeme.“ Dodala a šla se obout jako Doffy a poté zmizeli. Já s ledem šla do obýváku na televizi, kde film zrovna končil. Chystala jsem se jít do postele i s tím ledem, když jsem vypnula televizi a otočila se, sotva se na nohou držel Law.
„C-co ty tu?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„M-miluju t-tě.“ Řekl Law a padal dopředu. Odhodila jsem sáček s ledem a chytila ho. Jenže byl těžký, tak jsem neudržela rovnováhu a spadla jsem na zem. Law na mě. Nejhorší bylo, že v zápětí usnul. Já ho nedokázala ze sebe dostat, jak byl veliký a těžký. Nakonec jsem taky usnula. Ráno bylo dost kruté. Pro nás oba.