Noční můry o křídlech - 02
Informace:
Po delší době je tu další kapitola. Neukamenujte mě za chyby :D Příjemné čtení. :)
02 Jména zbraní
Jane:
Celou noc jsem přemýšlela o tom, co na sensei Goro řekl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já a vyvolená? A spáchat sebevraždu? Tyto otázky se mi honily hlavou. Ve tři hodiny ráno mi přišla smska od Nicol.
„Janey, jestli nespíš, pojď na skype.“ psala mi Nicol. Neodepsala jsem jí a hned zapnula počítač a šla na skype. Po chvíli mi Nicol volala. Byli tam všichni. Já, Nicol, Terka, Corazon i Zoro. Věděla jsem, o čem bude řeč.
„Nevzbudila jsem tě Janey?“ hned se ptala Nicol.
„Ne, v pohodě. Jenom jsem ležela v posteli.“ řekla jsem pravdu a usmála se.
„Tak, co uděláme? Svolala jsem vás, abychom to probrali. Vezme to proroctví v úvahu, že je pravdivé, nebo opak?“ zeptala se Nicol k tématu věci.
„Je to bláznivé.“ pronesl ospale Zoro.
„Nevím, jestli tomu věřit, či nikoli, ale brala bych, abych věděla, jestli byli oběti a měli stejný nebo podobný sen jako já. Pak tomu možná uvěřím.“ pronesla jsem, i když jsem věděla, že to nezjistím. Protože dotyčné osoby byli po smrti a těžko mi řeknou, jestli měli sny, které je přinutily k sebevraždě.
„Janey, to bude těžké dokázat.“ promluvil na mě Corazon.
„Vím Cora, ale zní to bláznivě. Nevím no.“ pronesla jsem rezignovaně.
„A co když to zkusíme? Zkusíme tomu uvěřit a podle toho, jak se to bude vyvíjet se pořádně rozhodneme? Kdykoliv z toho můžeme vystoupit.“ nadhodila variantu Terka. Všichni jsme se zamysleli a chvíli panovalo ticho.
„Za pokus to stojí.“ pronesl, Zoro zamyšleně.
„Já do toho půjdu. Na zkoušku.“ prohlásil Corazon.
„Já taky. Třeba mi pomohou s těmi sny.“ souhlasila jsem taky.
„Terý, Zoro? Co vy?“ zeptala se Nicol těch dvou.
„Jak říkám, já bych to zkusila.“ řekla Terka.
„Nebudu trhat partu, i když se mi to nezdá.“ souhlasil i Zoro.
„OK, tak tam půjdeme zítra a řekneme, že souhlasíme a jdeme do toho.“ rozhodla Nicol. „A teď pokud možno se vyspěme.“ dodala a odpojila se. Postupně jsme se odpojili i my. Vypnula jsem počítač a zalehla do postele. Trošku jsem se bála usnout, ale nakonec se mi to povedlo. A znovu mě probral můj křik. Znovu ten sen. A znovu jsem pak už nemohla usnout. Takže tentokrát jsem toho moc nenaspala.
Druhý den po škole, jsme šli s Lawem do té svatyně. Tam na nás sensei Goro už čekal. Znovu přichystal čaje a sušenky.
„Posaďte se.“ vybídl nás a my si sedli. „Tak jak jste se rozhodli?“ hned se nás zeptal. Chtěl bych to vědět z důvodu, jestli bude mít cenu udělat to, co mám s vámi v plánu udělat.“ dodal tajemně. Všichni jsme se na sebe podívali.
„Souhlasíme s tím.“ promluvila za nás Nicol.
„Všichni?“ zeptal se nás sensei Goro. Všichni jsme přikývli hlavy, že ano. „Dobrá. Nevím, jestli moc věříte, či nikoliv, ale to, co teď budete dělat vás snad přesvědčí o tom, že říkám pravdu. Musíte se dostat do svého vnitra. Ve vás dřímá zbraň. Proberete ji a musíme ji získat na svou stranu. Při bojích budete spolupracovat. Budete parťáci na život a na smrt.“ oznámil nám. Všichni jsme se po sobě podívali.
„Nebojte, nic se vám nestane.“ uklidňoval nás Law. „I já si tím musel projít.“ dodal a usmál se. Přišlo mi, že sleduje jenom mě.
„Tak směle do toho. Co máme udělat?“ pronesl, Zoro odhodlaně.
„Dobrá. Musíte zavřít oči a relaxovat. Snažit se v hlouby duše najít vaši spřízněnou zbraň. Nevím, co to za braň bude. Může to být pistole, ale i katana, či dýky. Hlavně se soustřeďte a zhluboka dýchejte“ poradil nám sensei Goro. Podívali jsme se na sebe a hlavami jsme přikývli. Poté jsme zavřeli oči a soustředili se.
Zhluboka jsem dýchala, měla jsem zavřené oči. Mluvila jsem sama k sobě myšlenkami. Nevěděla jsem jak jinak tu zbraň povolat.
„Tak kde jsi?“ Uvažovala jsem. Cítila jsem, jak mi tělem projel mráz po zádech. „Jsi tady, cítím tě.“ dodala jsem. Po chvíli se zjevil muž v celém černém. Chvíli jsme se na sebe dívali.
„Proč mě voláš?“ zeptal se muž. Vypadal tak na třicet let.
„Ty jsi zbraň, že?“ řekla jsem a pozorně muže sledovala.
„Ano, a proč mě voláš?“ přikývl muž a znovu se mě zeptal, proč ho volám.
„Chci, abychom spolu bojovali, proti andělům. Nechci, aby ubližovali někomu jinému.“ řekla jsem pravdu, jak jsem to cítila a dala ruce v pěst.
„Hmmm, zajímavé. Ale lehké to nebudeš mít. Nejen, že musíš, uhádnou, jaký typ zbraně jsem, ale i mé jméno. Poté se můžeme stát parťáci na život a na smrt.“ vysvětlil mi ten muž.
„Tak jo. Mám několik pokusí, nebo jenom jeden?“ zeptala jsem se, abych jsem se ujistila, že mohu střílet tak od boku.
„Máš několik pokusů, dokud neuhodneš tyto dvě věci, nebo se vzdáš.“ řekl mi muž. Ulevilo se mi. Sledovali jsme se navzájem. Já usilovně přemýšlela. Mám ráda bodné zbraně. Převážně katanu. A když je to spící zbraň v mém těle, tak by to mohla být katana. Uvažovala jsem pro sebe, chodila kolem muže a uvažovala.
„Jsi katana.“ zkusila jsem to naslepo. Nedala jsem najevo žádné své emoce. Měla jsem chladný obličej, ze kterého se nedalo nic vyčíst.
„Hmm, bingo. Jsem katana. A teď si vezmi jakoukoliv katanu, které tu jsou. Budeme bojovat. Jestli mě porazíš, tak řeknu své jméno. Pokud vyhraji já, necháš mě spát.“ řekl muž, že první kolo jsem vyhrála. Hlavou jsem přikýval na souhlas. Vzala jsem první katanu, kterou jsem viděla a byla jsem připravena k boji.
Chodili jsme kolem sebe. Sledovali jsme se. Došlo mi, že mi nic nezbude, než zaútočit jako první. Katanu jsem v ruce už držela i bojovala. Tak jsem věděla, že je lepší ji držet oběma rukama. Při boji ztěžkne. Zaútočila jsem. Muž vykryl můj útok.
„Není špatné. Ty nebojuješ prvně, že?“ promluvil na mě muž, který taky držel v ruce katanu.
„Ne, jako osmiletá jsem byla párkrát se podívat na zápasy v boji s katanou a pak si to několikrát i zkusila.“ řekla jsem muži pravdu. Jenže jak jsem útočila, muž se dobře bránil a já neměla šanci jak ho porazit. Ale nevzdávala jsem se. Po chvíli jsem se jenom bránila, jak muž na mě usilovně útočil. Nedal mi žádnou šanci útočit. Jenom se bránit. Ale nehodlala jsem se vzdát. Protože ten sensei Goro říkal pravdu. Začínala jsem tomu věřit. A zachránit svět před anděly mě posiloval.
Při boji jsem si všimla slabiny muže, kterou dělá při útoku. Jako malá jsem chodila na karate, tak jsem toho využila. Když muž na mě zaútočil, skrčila jsem se. Opřela svou katanu o mé ramenou a nohou jsem mu podrazila nohy. Muž to nečekal a spadl na zem. Já se rychle postavila a vzala katanu do ruky a ohrožovala hrdlo muže. Ten zůstal na mě chvíli civět, jak péro z gauče.
„Vítěz. Jsem tvá zbraň, katana. Jmenuji se Jin. Teď si odpočiň.“ představil se mi muž. Poté vše zmizelo. Otevřela jsem oči a byla jsem ve svatyni. Kromě Zora ještě všichni byli v transu, nebo to tak aspoň vypadalo.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Sensei Goro na mě mávl, abych jsem šla k němu. Poslechla jsem. Law tam také čekal.
„Tak Jane, jak se jmenuje tvá zbraň?“ zeptal se mě Goro.
„Jin a je to katana.“ zašeptala jsem, abych nerušila ostatní.
„Počkej uvnitř. I Zoro tam čeká. Počkáme, až všichni zjistí to, co k boji potřebují.“ pošeptal mi sensei Goro. Hlavou jsem přikývla a šla dovnitř za Zorem.
Zoro:
To, co nám sensei Goro řekl, bylo k neuvěření, ale všichni jsme se domluvili, že tomu budeme věřit. Jako ostatní, zavřel jsem oči a začal přemýšlet, jak povolat svou zbraň.
„Tak kde jsi? Kde tě najdu?“ říkal jsem a rozhlížel se kolem sebe.
„Kdo mě to budí?“ ozval se mužský hlas. Přišlo mi, že těch hlasů je více.
„Jsem, Zoro, kdo ty?“ představil jsem se. Poté se přede mnou zjevili tři muži.
„To musíš uhádnout, abychom mohli tobě patřit, Zoro.“ řekl jeden z mužů.
„Takže všechny tři budete patřit mně, když uhodnu vaše jména?“ zeptal jsem se, abych si ujistil jak na to jít.
„Ano.“ přikývli všichni muži.
„Dobrá, určitě jste katany, protože je miluju a jako malý jsem se učil s nimi zacházet.“ pronesl jsem, jak jsem si myslel, o jaké zbraně jde.
„Nejsi špatný. Ano jsme katany. A teď bojuj.“ řekl jeden z mužů. V ruce se mi zjevila katana. Jeden z mužů na mě zaútočil. Katanou jsem rychle vykryl jeho útok. Zbylí dva muži jenom postávali a čekali. Po chvilkovém boji jsem tuto katanu porazil. „Jsem Osamu.“ představil se mi a já znal jméno první katany. Druhý muž taktéž zaútočil. Tento muž byl o trošku složitější a chvíli trvalo, než jsem ho porazil.
„Gratuluji, jsem Kyo.“ představil se mi druhý muž. Nařadě byl třetí muž. S tím jsem měl ještě větší problémy, ale nakonec jsem i jeho porazil.
„Já jsem Rai. Teď se můžeš vrátit do světa lidí. Při boji ti budeme kdykoliv k dispozici.“ představil se ten třetí muž. Než jsem stačil reagovat, tak jsem byl ve svatyni. Ostatní byli soustředěni. Sensei Goto na mě zamával. Hned jsem šel k němu.
Při cestě jsem se ještě podíval na ostatní. Byli soustředěni. Až na Terku jsem se o nikoho nebál. Terka byla o trošku slabá než kdokoliv z nás. Nicol i Jane se už několikrát porvali a ne s dívky, ale chlapci. Vždy bránily Terku.
„Tak jak si dopadl, Zoro?“ zeptal se šeptem sensei Goro, když jsem k nim dorazil.
„Mám tři katany, Kyo, Rai a Osamu.“ zašeptal jsem jména svých katan.
„To je vzácné mít tři katany. Gratuluji. Ve vnitř je jídlo, tak tam jdi a čekej na ostatní. Pak si promluvíme, až budete všichni.“ vysvětlil mi sensei Goro. Hlavou jsem přikývl a šel dovnitř. Law zůstal u sensei Gora. Po chvíli se objevila, Jane. Chtěl jsem si s ní promluvit, ale nechtěl jsem, aby nás někdo slyšel, tak jsem držel klapačku. I Jane, byla zticha. Čekali jsme, kdo bude další.
Corazon:
Začal jsem se soustředit. Po chvíli jsem cítil, jako bych byl v transu. Nic se nedělo, jenom jsem se cítil nějak malinkatě. Jestli jsem tomu nevěřil, tak co následovalo, jsem začala věřit.
„Kdo jsi?“ ozval se za mnou mužský hlas. Otočil jsem se a tvářil jsem se určitě vyděšeně. Muž se začal smát. „Pěkný výraz.“ smál se. Mně do smíchu nebylo. Už jsem chtěl promluvit, když muž byl rychlejší. „Uhodni, jaká jsem zbraň.“ řekl mi, co mám nejdřív udělat. Jestli je to tak, jak si myslím, bude vystihovat celého mě. Já miluju zbraně, ale nejraději mám střelné zbraně. Mám i zbrojní průkaz. Chodím do střelnice. Ok, risknu to. Uvažoval jsem pro sebe, než jsem promluvil nahlas.
„Jsi střelná zbraň, neboli pistole.“ promluvil jsem nahlas a doufal, že má teorie se potvrdí.
„Nejsi špatný. Ano jsem pistole. Teď budeš střílet na pohyblivé terče. Ale pozor, na nějakých jsou civilisté na druhých zločinci.“ řekl muž, jak mohu získat jeho jméno. Hlavou jsem přikývl a hra mohla začít.
Terče se pohybovali dokolečka. V ruce jsem měl zbraň. Zamířil jsem a čekal, kde se objeví zločinec. Celkem jsem zabil dvacet zločinců, civilistů ani jednoho. Byl jsem na sebe pyšný.
„Koukám, že jsi s pistolí přeborník.“ usmál se muž.
„To je tím, že mám zbrojní průkaz.“ ušklíbl jsem se na muže.
„Dobrá, mé jméno je Toro.“ představila se mi střelná zbraň. Než jsem stačil něco říct, probral jsem se. Kolem mě, byla Nicol s Terkou. Jane a Zoro tu nebyli.
Šel jsem k senseiovi Gorovi a Lawovi. Sensei Goro se usmíval, Law měl vážnou tvář. Už jsem chtěl Lawa poškádlit a říct mu, proč se tváří jako kakabus, ale sensei Goro promluvil jako první.
„Tak jak si dopadl Corazone?“ zeptal se šeptem sensei Goro.
„Dobře. Má pistole nese jméno Toro.“ řekl jsem s úsměvem na rtech.
„Paráda, jdi dovnitř se posilnit. Jane a Zoro tam už čekají.“ poradil mi šeptem sensei Goro. Poslechl jsem a šel za Jane a Zorem.
Nicol:
Začala jsem meditovat. Ničemu tomu, co sensei Goro zmínil jsem nevěřila. Ale přesto obavy jsem měla. Po chvíli se změnilo prostředí a já byla někde, kde bylo jenom bílo.
„Kde to jsem?“ zeptala jsem se nahlas.
„Jsi v mém světě. Uhodni, kdo jsem. Jaká zbraň jsem.“ promluvil mužský hlas, ale nikde nikdo vidět nebyl.
„To si děláš prdel?“ dostala jsem ze sebe podrážděně.
„Nedělám Nikki.“ zachichotal se mužský hlas.
„OK, jsi katana.“ řekla jsem tak nazdařbůh.
„Ooo, správně a ještě rychle.“ zasmál se muž. Byla jsem překvapena, že jsem to uhodla. „A teď mě najdi. Najdeš mě, zjistíš mé jméno.“ znovu se zasmál. Byl pro mé oči neviditelný. V ruce se mi zjevila katana. Dobrá, chce si hrát, má to mít. Pomyslela jsem si. Zavřela jsem oči a zamyslela jsem se. Spíš začala soustředit, než zamyslela. A v tu chvíli jako bych ho viděla. Rozeběhla jsem se a katanu přiložila na jeho hrdlo. V tom se prostředí změnilo na zelenou barvu. „Bravo, našla si mě. Jmenuji se Sato.“ představil se mi muž. Poté on i prostředí zmizelo a já se probrala ve svatyni.
Nikdo až na Terku tu nebyl. Tedy sensei Goro s Lawem na verandě. Hned jsem si to k nim zamířila. Až na Lawa se sensei Goro usmíval.
„Tak jaké je jméno tvé zbraně?“ zeptal se sensei Goro šeptem.
„Jde o katanu jménem Sato.“ řekla jsem také šeptem.
„Teď jdi dovnitř. Jsou tam i ostatní. Ještě počkáme na Terku.“ řekl šeptem sensei Goro. Poslechla jsem a šla dovnitř, kde byla, Jane, Zoro a Corazon.
Terka:
Jak tak jsem se soustředila zjevila jsem se v lese. Byla jsem v šoku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem úplně někde jinde, než ve svatyni.
„Kde to jsem?“ zeptala jsem se nahlas.
„Jsi v mém prostředí. Musíš uhádnout, jaká zbraň jsem.“ zasmál se mužský hlas. To mě zaskočilo.
„Podle prostředí jsi luk.“ řekla jsem jistě, i když uvnitř těla jsem si jistá nebyla.
„Správně. Teď si vezmi luk a šípy a musíš do těchto deseti terčů trefit doprostředka. Pak ti řeknu své jméno.“ doporučil mi muž. Neboli můj luk.
„A co když netrefím?“ zeptala jsem se, co se stane, když to netrefím.
„Máš tři pokusy. Pokud na třetí pokus neuspěješ nikdy mé jméno nezjistíš.“ vysvětlil mi muž. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se. Natáhla jsem tětivu, otevřela jsem oči a spustila šíp. Ten letěl a jeden terč trefil. Ale jak jsem se bála. Nebyl to střed. Podruhé jsem se u pátého z deseti terčů netrefila. Už jsem měla poslední šanci. Jméno katany jsem chtěla zjistit. Zavřela jsem oči a snažila se ještě víc soustředit. Na třetí pokus se mi vše povedlo. „Výborně. Sice s odřenýma ušima, ale zvítězila jsi. Jsem Yukito.“ představil se mi a zmizel. Já se probrala na pozemku svatyně. Kromě senseie Gora a Lawa tam nikdo nebyl.
Přišla jsem k nim a chtěla se zeptat, kde jsou ostatní. Ale sensei Goro promluvil dřív, než jsem promluvila já.
„Jaké je jméno tvé zbraně?“ zeptal se hlasitě sensei Goro.
„Je to luk a jmenuje se Yukito.“ řekla jsem pravdu.
„Teď jdi k ostatním. Tam vám řeknu další věci.“ řekl sensei Goro a všichni tři jsme šli dovnitř svatyně, kde byli i ostatní.