Noční můry o křídlech 01
Informace:
Tady se seznamuje s několika přáteli. Hl. hrdinka Jane, trpí noční můrou o andělech. Seznamuje se s novým spolužákem, který ji a její přátelé odvede do svatyně, kde se dozvídají legendu, která se stává skutečností.
Toto je už dopsané. Ale každý den sem hodím po jedné kapitole, aby toho nebylo moc. :D Povídku Boj na život a na smrt dopíšu, časem. :D
Jinak si to užijte a omluvte mé chyby :)
01 Noční můry
Jane:
Měla jsem černá křídla a létala jsem si po modré obloze bez mráčků. V tom jsem zahlédla, jak dvě auta do sebe narazila. Byla to obrovská rána. Co to bylo za auta nevím. Nevyznala jsem se v tom, ale jedno auto bylo červené a druhé zelené. Z jednoho auta začalo vytékat palivo. Z druhého létaly jiskry. Až nakonec obě auta chytla. U aut se objevily tři andělé s bílými křídly. Myslela jsem si, že těm lidem lidem pomohou. Ale oni jenom u toho mlčky stály a smály se. Měly zlověstný výraz v obličeji. Než auta vybuchla, všimla jsem si, že v jednom autě jsou mí rodiče. Otevírali ústa, ale nebylo slyšet ani rozumět, co říkají. Chtěla jsem letěl k nim a vytáhnout je, ale nedokázala jsem se pohnout. V tom zazněl výbuch. Obě auta vybuchla. Do vzduchu vyšlehly plameny. Chtěla jsem křičet, ale nedokázala jsem to. Nemohla jsem ze sebe dostat žádnou hlásku. Andělé s bílými křídly proletěly kolem mě.
„Příště jsi na řadě.“ řekl s úšklebkem jeden z těch andělů. Poté mi zmizli z očí.
„Ááá...“ probral mě jekot. To já tak kříčela. Vylétla jsem z postele. Běžela jsem do koupelny. Podívala jsem se do zrdcadla. Byla jsem bledá a propocená. Už zase. Proč se to opakuje noc, co noc? Co to má znamenat? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Pustila jsem studenou vodu a obláchla jsem si obličej. Poté jsem se podívala na hodiny. Byly tři hodiny ráno. Tento sen se mi zdál každou noc a vždy jsem se probudila ve tři hodiny ráno.
Nicol:
Doma mě vzbudil budík. Vypnula jsem ho, otočila se zády s tím, že se ještě prospím. Jenže se mi nepoštěstilo.
„Ségra vstávej.“ začal se mnou trást můj mladší bratr.
„No jo, už vstávám.“ zabručela jsem a vylezla z pod peřin. Bratr mezitím odešel. Můj pokoj se skládá z psacího stolu u okna, Skříněmi na mé oblčení po levé straně od dveří. Po pravé straně je má postel. Spím nahoře. Mám takovou palandu. Slezla jsem dolů a převlíkla se. Školní uniforma se skládala z bílé halenky, tmavě modrého sáčka a sukně, černé kravaty a bílými podkolenkami. Já ani kamarádka Jane jsme tuto školní uniformu nesnašely. Vadila nám ta sukně. Po oblečení jsem zavítala do koupelny, kde jsem si udělala hygienu. Bratr mezitím udělal míchaná vajíčka k snídani. Naši rodiče už nežijí a můj bratr se vzdal vysoké školy, jen aby se o mě postaral. Sice ho občas nenávidím, ale jsem mu za vše co pro mě udělal moc vděčná. Rychle jsem do sebe tu snídani hodila a poté jsem vyrazila do školy, kde jsem měla sraz se spolužáky a přáteli.
Dneska jsem před školou čekala jako první, což je neobvyklé. Většinou tu je Terka, občas i Jane. Ale jednou za čas se stalo, že i já, jako dneska. Ale čekala jsem jenom chvilku. Po chvíli přiběhla Terka.
„Ahoj Nikki, promiň to zpoždění.“ omlouvala se zadýchaná Terka.
„Ahoj Terý, nevadí. Hlavní je, že si dorazila.“ usmála jsem se na Terku a objaly jsme se. Po chvíli dorazila Jane. Byla dost bledá a pod očima měla kruhy. Až jsem se lekla. Věděla jsem, že ji něco trápí. Sice se chovala jako vždy, ale poslední dobou skrývala své pravé city. Nebo spíš to co jí trápilo.
„Janey, jsi v pořádku?“ hned se Terka zeptala Jane a objala ji. Poté jsem objala já Jane.
„Jsem, nic mi není.“ snažila se nás Jane uklidnit s úsměvem na rtech.
„Janey, nelži. Poslední dobou jsi dost unavená a máš čím dál víc kruhy pod očima.“ řekla jsem Jane na férovku, že jsme si s Terkou všimli, že se něco s ní děje.
„Dobrá, ale nikomu ani muk, prosím.“ povzdychla si Jane. Já a Terka jsme přikývli na souhlas, že nikomu nic neřekneme. Že nás, ale poslouchá nový student, který k nám nastupuje jsme ani jedna z nás nevěděly. „Jde o to, že se mi přes dva týdny zdá stále ta samá noční můra o andělích, kteří mají bílá křídla.“ řekla nám, co se děje.
„A to opravdu ten a samý, nebo je každou noc jiný?“ zeptala se Terka Jane.
„Pořád stejný. Okolo třetí se vždy vzbudím a pak už nemohu spát.“ přiznala se nám Jane.
„A co takhle promluvit si s někým o tom?“ navrhla jsem Jane.
„K psychologovi nejdu.“ ohradila se Jane. Což jsem čekala.
„Tak, co přesně se ti zdá?“ zeptala se Terka. Pochopila jsem, že chce, aby se aspoň Jane svěřila nám dvěma.
„OK, jde o to, že jsem taky anděl, ale s černými křídly. Jsem svědkem autonehody. Objevují se tam andělé s bílými křídly. Myslím si, že chtějí lidem pomoci z aut. Z jednoho auta vytékal benzín, z druhé jiskry. V tom jsem zahlédla v jednom z aut mí rodiče. Něco říkali, ale já nevím co. Nebylo jim rozumět. A ti andělé odlétli a jeden z nich mi řekl, příště jsi nařadě. Pak se proberu s jekotem a spocená.“ dovyprávěla nám Jane svoji noční můru. Já i Terka jsme zíraly na Jane a nemohly tomu uvěřit.
„A-a to fakt každou noc?“ dostala ze sebe překvapeně Terka. Jane jenom přikývla hlavou na souhlas. Poté se k nám připojili naši přátelé Zoro a Corazon.
„Ahoj, jak je?“ zeptal se nás Corazon. „Proboha Jane, jak to vypadáš?“ zděsil se, když si všiml těch kruhů pod očima u Jane. Jane jenom mávla rukou, což značilo, neřeš to.
„Ahoj, jo jde to.“ odpověděla jsem Corazonovi. „A ty?“ taky jsem se ho optala.
„Bezvadně.“ usmíval se Corazon. Aspoň někdo. Pomyslela jsem si. Poté zazvonilo a my pospíchali do školy.
Law:
Vše jsem slyšel. Stál jsem kusek za nimi. Takže jsem vše slyšel. Co ta dívka říkala. Bylo mi ji líto. Věděl jsem, co se děje. Někdo chce, aby spáchala sebevraždu. Musím tomu přijít na kloub, kdo za tím vězí. Pomyslel jsem si. Když ta dívka dovyprávěla svůj sen, šel jsem stranou. Vzal jsem do ruky mobila a zavolal svému senseiovi. Ten to po chvíli zvedl.
„Sensei Goro, našel jsem jednu dívku, která má noční můry o andělích s bílými křídly. Neznám, ale její jméno.“ řekl jsem do telefonu a chvíli poslouchal. „Ano sesnsei Goro, pokusím se o to.“ slíbil jsem a hovor ukončil. Poté zazvonilo na začátek školy a já pospíchal, abych první den nepřišel pozdě. K mému štěstí do třídy, kam chodila i ta dívka.
Stál jsem před tabulí a sensei mě představoval celé třídě. Sledoval jsem tu dívku. Věděl jsem, že se do ní zamilovat nemohu, protože jsem padlý anděl, ale přesto to byla sexy kočka.
„Sedni si támhle na volné místo.“ řekl sensei, což bylo vedle té dívky. Nic lepšího jsem si nemohl přát. Sedl jsem si k ní. Poté započala hodina a já dával pozor a dělal si zápisky. Byl jsem rozhodnut o přestávku si s tu dívkou promluvit. Naštěstí jsem se dočkal konec hodiny. Sensei odešel a já se otočil na tu dívku.
„Ahoj, Law Trafalgar, rád tě poznávám.“ promluvil jsem na tu dívku.
„Jane Akimura. Těší mě.“ představila se mi ta dívka. Vypadala otřesně. Kruhy pod očima. Bylo vidět, že dost dlouho se nevyspala. Přesto vykouzlila ten nejkrásnější úsměv na světě.
„Vím, neznáme se, ale rád bych, aby sis promluvila s mým senseiem Gorem. Poté to pochopíš. Ale pochopím, když to odmítneš.“ požádal jsem Jane, aby se mnou po škole šla za mým senseiem Gorem do chrámu.
„Proč?“ zeptala se Jane. V jejím hlase bylo poznat překvapení.
„Pochopíš až si s ním promluvíš.“ řekl jsem tak trochu tajemně. Já o tom nechtěl mluvit před třídou. Nechtěl jsem, aby to celá třída řešila.
„A nebude vadit, když si sebou vezmu přátelé?“ zeptala se Jane, že eventuélně s tím souhlasí. Překvapila mě tím.
„N-nevadí.“ dostal jsem ze sebe překvapeně. Jane se znovu usmála a šla za svými přáteli. Já vyndal z kapsy mobila a napsal senseiovi smsku. „Sensei Goro, dívka souhlasila, že si s vámi promluví, ale bere se bou čtyři přátelé. Nevadí?“ zeptal jsem se senseie Gora, když jsem si uvědomil, že jsem Jane slíbil, že to nevadí, přesto to vadit mohlo. Po chvíli mi přišla od senseie Gora odpověď.
„Lawe, nevadí. Bude to tak i lepší.“ přečetl jsem si odpověď, což mě překvapilo. Myslel jsem si, že nebude souhlasit, Nebo se naštve. Ale nic takového se nestalo. Byl jsem rád, i tak mě to překvapilo. Poté započala další hodina. Nakonec škola utekla jako voda.
Venku jsem čekal na Jane a její přátelé. Když jsem Jane zahlédl, usmál jsem se na ni. Ti ostatní nevypadali jako padouši. Tušil jsem, že sensei Goro s nimi má nějaké úmysly. Jen jsem nevěděl jaké.
„Ahoj.“ pozdravil jsem Jane a usmál se na ní.
„Ahoj, to jsou mí přátelé, Nicol, Terka, Corazon a Zoro. To je Law.“ představila nás navzájem. Se všemi jsme se pozdravili.
„Můžeme jít?“ zeptal jsem se všem, nepřestávaje sledovat Jane.
„Můžeme.“ řekla Nicol a vyrazili jsme. Vedl jsem je do chrámu za senseiem Gorou.
Goro:
Čekal jsem na návštěvu. Překvapilo mě, když mi Law napsal, že našel dívku, které se zdají sny o bílých andělích a stále je naživu. Už tolik lidí spáchalo sebevraždu. Ale nemuselo by to být tak dávno. Byl jsem na tuto slečnu překvapen. Poté, co mi Law napsal, že přijdou další studenti, tak jsem si vzpomněl na jednu legendu. Našel jsem si ji a nadšeně souhlasil, aby také dorazili. Vše jsem připravil venku. Tedy čaje a sušenky. Dneska je čekalo to, že jim řeknu o legendě a o tom, co se s tou dívkou děje. Nakonec jsem se jich dočkal.
Byly tři hodiny odpoledne, když dorazili. Tu dívku jsem hned poznal. Všiml jsem si těch kruhů pod očima a došlo mi, že té se zdají ty sny.
„Vítejte, pojďme si dát čaj a sušenky. Vše vám vysvětlím.“ vybídl jsem je dál. Všichni mě pozdravili a Law je odvedl na verandu. Já se po chvíli k nim připojil.
Seděli jsme na verandě a chvíli se navzájem sledovali. Nikdo nic neříkal, neptal se, tak jsem začal jako první mluvit.
„Jsem sensei Goro Yoshio.“ představil jsem se všem. A čekal, jestli to pochopí a taky se mi představí.
„Jane Akimura.“ představila se ta dívka jako první. Po ní následovali ostatní.
„Nicol Kanehira.“ představila se další dívka.
„Terka Nashida.“ představila se poslední dívka. Teď byli na řadě hoši.
„Corazon Donquixote.“ představil se blonďák. Poslední byl ten zelenovlasý.
„Zoro Roronoa.“ také se představil.
„Super, jen si berte sušenky. I čaj popíjete. Teď vám řeknu jednu legendu. Poté budete moci odejít a popřemýšlet o ní.“ začal jsem mluvit k věci. Všichni přikývli. Na Lawovi byl vidět zmatek. Poté jsem spustil.
„Stalo se to před sto lety. Byla skupinka lidí, kteří dokázali ovládat své zbraně, které dřímaly v jejich těle. Bojovali proti andělům s bílými křídly. Ty se vnucovali lidem do snů. Zařídili, aby se dotyčné osobě zdála noční můra a opakovala se noc co noc, dokud dotyčná osoba ztratila vůli žít, a spáchala sebevraždu. A tato skupinka, která byla po šesti dokázala na pár let anděli zastavit. A teď těmi vyvolenými jste vy. Podle legendy jedině vy dokážete ty anděli porazit. K pomoci by vám měli přijít i padlí andělé. Ty rozeznáte tím, že mají černá křídla. A teď je na vás, jak se tomu postavíte. Zítra sem přijďte znovu i s odpovědí. Lawe, prosím doprovoď Jane domů.“ dovyprávěl jsem tu legendu a požádal ostatní, aby o té legendě přemšleli. A požádal jsem Lawa, aby Jane doprovdil. Chtěl jsem, aby na ni Law dohlížel. Nikdy se nestalo, aby někdo z vyvolených byl posedlý anděly. Byly tu dost velké záhady, které se časem rozluštili. Uklidil jsem a čekal až se Law vrátí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
