Otevřený hrob - 01
Informace:
Jane nastupuje do nové práce, jako šéfová kriminálky. Z týmu zná svého bratra Izayu a spolužáka z akademie Lawa. Poté, co je Jane představena částečně celému týmu, zvoní telefon a první případ začíná pro nový tým.
01 Nová šéfová
Dnes byl pro mě velký den. Den D. Měla jsem nastoupit do nové práce. Jsem komisařka, ale povýšila jsem na šéfovou. Ale do jiného okrsku. Těšila jsem se, ale zároveň se i bála. Nebo spíš jsem byla nervózní. Je mi třicet tři let a jmenuji se Jane Orihara.
Jinak bydlím v malé garsonce. Od vchodových dveří se dostanete do malé chodbičky. Tam se odkládají boty a bundy. Když jdete rovně dostanete se do obýváku s kuchyní. V kuchyni je malá linka, sporák a v obýváku u malého stolku se podává jídlo. Když se jde ještě rovně, dojdete do koupelny, kde je sprchový kout se záchodem. Po pravé straně je jeden pokoj, kde spím. Spím na futonu. Postel by se tam nevešla.
Je mi třicet tři let. Mám krátké na ježka střižené vlasy. Oči jsou taktéž hnědé. Jsem malého vzrůstu. Měřím pouhých sto padesát pět centimetrů. Váhu si držím na padesáti kilogramech, i když mám nepravidelnou stravu. Miluju svou práci. Práci komisařky.
Byla jsem oblečena do sáčka a společenských kalhot. Chtěla jsem udělat dobrý dojem. Jinak nosím spíš sportovní oblečení. Dneska jsem si k snídani dala ovesné vločky s mlékem a čaj k tomu. Měla jsem sice scvrklý žaludek, ale mohlo se klidně stát, že budu celý den o hladu, tak jsem se přinutila aspoň k těm vločkám. Když jsem stěží vše snědla a dopila čaj, tak jsem toto nádobí opláchla a šla jsem se obout. Zamkla byt a šla do auta a jela do nové práce.
Zaparkovala jsem na parkovišti a vystoupila si z auta. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Vstoupila jsem do policejní budovy. Věděla jsem, kde sídlí šéf, a na informacích si mě pamatovali, tak nebyl důvod se hlásit a jela jsem do desátého patra.
Vystoupila jsem z výtahu a šla na konec chodby, kde měl sídlo šéf. Zaklepala jsem na dveře.
„Dále.“ ozvalo se tlumeně zevnitř. Vzala jsem za kliku a dveře otevřela.
Přešla jsem ke stolu, kde seděl šéf. Ten se postavil a nastavil ruku. Šéf je postarší muž, kolem padesáti lety. Má delší černé vlasy, kde se objevují šediny. Zelené oči. Je maličko při těle. Měří takových sto osmdesát tři centimetrů. Jde o rázného muže, který je tvrdý, ale spravedlivý. A taky se za své lidi kdykoliv zastane, když je zapotřebí.
„Vítejte Orihara.“ přivítal mě šéf.
„Děkuji, pane.“ stiskla jsem šéfovi ruku. Poté rukou naznačil, ať si sednu.
„Jak vám je?“ zeptal se mě šéf.
Trošku nervozita, jinak dobře.“ řekla jsem pravdu.
„Znám, ale vše bude v pohodě, nebojte.“ utěšoval mě šéf.
„Děkuji, pane.“ usmála jsem se na šéfa a ten se usmál na mě. Šéf vyndal ze stolu odznak. Zbraň jsem měla.
„Tady máte odznak. Teď pojďme. Představím vám váš tým.“ postavil se šéf. I já se postavila. Poté mě šéf odvedl do pátého patra, kde bylo sídlo mého týmu.
Šéf zaklepal na prosklené dveře, kde bylo pár lidí. Všichni se na nás podívali. V místnosti bylo sedm lidí. Šéf otevřel dveře.
„Poslouchejte lidičky. Vedu vaši novou šéfovou. Jane Orihara. Pěkně ji tu přivítejte.“ představil mě šéf týmu. „Tak zatím, a kdyby něco, jsem vám k dispozici.“ dodal a vyšel na chodbu. Zavřel dveře a odešel. Jak jsem se rozhlédla po místnosti, dvě osoby jsem poznala. Své dvojče Izayu a spolužáka z akademie Lawa.
„Vítej ségra.“ zazubil se Izaya.
„To mě poser. To jako mi bude velet nejen ženská, ale dokonce mladší člověk, než jsem já? To si fakt děláte prdel.“ pronesl Law arogantně.
„Taky tě ráda vidím, Lawe.“ pronesla jsem ironicky. „Těší mě, jmenuji se Jane Orihara. Doufám, že budeme spolu všichni vycházet.“ znovu jsem se představila.
„Teď ti představím tým.“ ujal se slova Izaya. „Tato dáma se jmenuje Nicol Sakamoto. Je to náš ajťák.“ představil mi první ženu v místnosti. Nicol měla krátké blond vlasy. Modré oči. Měřila okolo sto sedmdesáti osmi centimetrů. Seděla u počítače.
„Těší mě šéfová.“ řekl s úsměvem Nicol. Hlavou jsem přikývla a na Nicol se usmála.
„Náš druhý ajťák se jmenuje Verča Fukumi.“ představil mi Izaya druhou dívku. Verča měla dlouhé, hnědé vlasy až po lopatky. Hnědé oči. Měřila okolo sto šedesáti centimetry.
„Těší mě, šéfová.“ pozdravila mě Verča. Jako u Nicol jsem pokývla hlavou a usmála se.
„Tady, první detektiv je Corazon Donquixote.“ představil mi Izaya prvního detektiva. Měl krátké blond vlasy a modré oči. Měřil okolo sto devadesáti pěti centimetry.
„Zdravím, říkejte mi Cora.“ představil se mi Corazon. Znovu jsem hlavou přikývla a usmála jsem se.
„Jako další detektiv je Doflamingo, dvojče Cora.“ představil mi Izaya dalšího detektiva. Doflamingo, jako Corazon měl krátké blond vlasy. Na očích měl brýle, tak nebylo vidět, jakou barvu jeho oči mají. Měřil okolo sto devadesáti tří centimetrů.
„Doffy, šéfe.“ představil se mi Doflamingo. Znovu jsem přikývla hlavou a usmála se.
„A poslední detektiv je Zoro Roronoa.“ představil mi Izaya posledního detektiva. Zoro, měl krátké zelené vlasy a tmavě hnědé oči. Měřil okolo sto osmdesáti osmi centimetry.
„Zdravím, šéfe.“ pozdravil mě Zoro. Hlavou jsem znovu přikývla a usmála se.
„Sebe a Lawa ti představovat nemusím. Poté tu jsou ještě dvě naše právničky, které bohužel neměly čas se dostavit.“ oznámil mi Izaya.
„Díky Izi za představení týmu. Jsem, Jane a budu ráda, když si budeme tykat.“ navrhla jsem týmu tykání. Všichni hlavou přikývli, že souhlasí. Chtěla jsem něco dodat, ale v tom se rozezvonil telefon.
„To bude tvoje, ségra.“ zazubil se Izaya a ukázal na stůl, který mi měl patřit. Přešla jsem ke stolu a zvedla telefon.
„Orihara.“ představila jsem se do telefonu. „Dobře, hned tam budeme.“ řekla jsem a hovor ukončila. „Tak lidi, máme případ. Na místním hřbitově se našla mrtvola.“ řekla jsem ve zkratce.
„Ségra, řídíš.“ řekl Izaya a hodil mi klíče od služebního auta. Došlo mi, že pojedu spolu v autě s Izayou. Všichni si vzali důležité věci, jako je odznak a zbraň a všichni jsme vyrazili k služebním autům a jeli na místní hřbitov.