Strážní andělé - 01
Informace:
Bůh pozoruje dívku Jane, která je psychicky šikanována. Povolá své dva nejlepší anděly a svěří jim tuto dívku pod svá ochranná křídla.
Užijte si to a omluvte mé chyby. :)
01 Střední škola
Bůh:
Jsem znám pod různými jmény, ale většina z vás mě zná pod jménem Bůh. Vidím dalekou minulost, ale i budoucnost. Ale teď se vraťme k tomu, proč tu jsem. Jde o dívku, která byla šikanována na základní škole svými spolužáky. A viděl jsem, že to jen tak nepřestane. Tato dívka je hodná, ohleduplná, ochranářská a další kladné vlastnosti. Špatná vlastnost je ta, že lže svým rodičům. Nechce říci, že je spolužáky šikanována. Jde o psychickou šikanu. Proto jsem se rozhodl jí pomoci, aby mohla být v životě i šťastná. Poznat opravdové přátelství. Proto jsem si k sobě, do nebeského paláce, povolal své mé nejlepší anděly, Lawa a Taigu.
Ti dva po chvíli dorazili. Jejich bílá křídla byla roztáhnutá. Ve slunečních paprscích, jejich křídla úplně zářila. Oba přede mnou poklekli.
„Postavte se.“ promluvil jsem hlubokým hlasem. Oba se postavili.
„Bože, co se děje?“ zeptal se červenovlasý anděl. To byl Taiga. Ten druhý, černovlasý byl Law.
„Potřebuji vaši pomoc. Jde o psychickou šikanu jedné dívky. Myslela si, jak si užije střední školu, ale ti tyrani tam také budou. A i když šikana potrvá, chci, abyste jí ukázali, jaké je přátelství. Aby byla o něco šťastnější.“ řekl jsem celou situaci těmto andělům. „Zítra začíná škola. Ale varuji vás. Nesmíte se do lidského člověka zamilovat. Jinak vás čeká trest.“ varoval jsem ještě ty dva. Oba mě pozorně poslouchali.
„Dobrá, Bože.“ souhlasil Taiga s tímto úkolem.
„Souhlas.“ souhlasil chladně Law.
„Teď se jděte připravit. Zítra to vypukne.“ poslal jsem ty dva, aby se připravili na další misi. Já odešel na horu Olymp, kde jsem měl větší rozhled na celý svět.
Law:
Od Boha jsem se odešel připravit věci, abych jsem se mohl splnit další misi. Nesnášel jsem zlo, šikanu. Tyto lidi nesnáším. Ale musel jsem udržet nervy na uzdě. Sice Bůh nám neřekl jméno dívky, ani jak vypadá. Ale věděl jsem, že ji hned poznáme. Sbalil jsem si věci. Sice jsem měl začít až další den, ale už jsem chtěl být přichystaný.
„Koukám, že se pořádně připravuješ.“ ozval se hlas od mých dveří.
„Neříkal jsem ti, aby si klepal, Taigo?“ obořil jsem se na Taigu.
„Ale no tak. Tady nic skrývat nemůžeš. A jestli ti jde o to, že tě uvidím nahého, tak to jsem tě už několikrát viděl.“ ušklíbl se Taiga. Vzal jsem do ruky polštář a hodil ho po Taigovi. Taiga polštář chytil.
„Padej. Určitě si taky musíš sbalit věci.“ promluvil jsem na Taigu ironicky. Taiga se zasmál a odešel. Já si připravil veškeré věci a vyšel jsem na jeden z mnoha mraků, sledovat ten odporný lid, i když vím, že všichni nejsou tak zlí.
Jane:
Nastal den D, kdy mi začínala škola. Střední škola. Šla jsem na obchodní akademii. Těšila jsem se, že už nebudu šikanována. Že poznám nové lidi a najdu si i přátelé. Ale bohužel jsem se pletla.
Ráno jsem se probrala na budík. Měla jsem společný pokoj se svým čtyřletým bratrem Izayou. Je můj nevlastní bratr. Oba máme stejnou matku, ale jiného otce. Náš pokoj je malý. U okna mám psací stůl s notebookem. Po levé straně jsou dvě skříně a po pravé straně palanda. Já spím nahoře, Izi dole. Nejen já, ale i Izi se probral. Mlčky jsme si udělali hygienu a oblékli se. Já do školní uniformy, která se skládala z bílých podkolenek, černé sukně, bílé košile, tmavě modré kravaty a černým sáčkem. Izi uniformu ještě nenosil. Tak si zval triko s autíčky a rifle. S otcem Iziho, Jinem, jsme se sešli v kuchyni.
Jin pracuje u kriminálky, ale tento týden dostal dovolenou. Tak nás odveze do školky i školy. Cesta do školy mi trvá hodinu vlakem. Školka je hned u baráku, ale tím, že Jin veze mě do školy, tak jsme ke školce taky jeli autem.
„Tak co děcka? Jak se těšíte?“ zeptal se nás Jin z vesela. K snídani udělal tousty. Všichni jsme se pustili do jídla.
„Já se už těším.“ řekl nadšeně Izi.
„Jsem trochu nervózní, ale jinak se taky těším.“ přiznala jsem pravdu s úsměvem na tváři.
„To je normální.“ usmál se Jin. Poté jsme všichni jedli mlčky.
Po jídle jsme se obuli a nasedli do auta. Jin nastartoval a jeli jsme ke školce. Tam Jin doprovodil Iziho dovnitř. Já čekala v autě. Jin po pěti minutách přišel.
„Tak a teď tvá nová škola.“ řekl s úsměvem Jin. Podívala jsem se na Jina a jenom jsem se usmála. Jeli jsme mlčky.
Před školou jsem si vystoupila. Jin se usmál a poté, co jsem si vystoupila, zase odjel domů. Já šla najít nástěnku, abych jsem zjistila, kam budu chodit. Do jaké třídy. Tu jsem hned našla a zjistila, že chodím do třídy 1-1B. Školu znova otevírali, tak jsem šla najít svou třídu.
Tu jsem snadno našla. Vstoupila jsem dál, kde pár studentů už bylo. Sedla jsem si do poslední lavice v druhé řadě. Připravila jsem si sešit na poznámky a už jsem jenom čekala, až hodina započne.