Stromový muž - 03 End
Informace:
Blíží se festival, na který je Jane pozvána spolužákem Taigou. Jane svolí, protože ví, že Law tam nebude. Ale Law se na festivalu přeci jenom ukazuje. Jane je překvapena. Jenže Law se tam objevil z jediného důvodu. Aby se rozloučil s Jane.
03 Loučení
Jak roky běžely, dovršila jsem osmnácti let. Chodila jsem na tokijské gymnázium. Každý podzim jsem trávila s Lawem v lese. Jen že jak se říká, jednou něco skoční, nové začíná. Jenže u mě bylo jenom jednou něco končí. Co nového začíná se u mě nekonalo.
Bylo jaro a zrovna jsme uklízeli naši třídu. Já byla myšlenkami jinde. Myslela jsem na Lawa. Moc mi chyběl.
„Janey, co se děje?“ ozval se dívčí hlas.
„C-co?“ dostala jsem ze sebe. „Promiň, zamyslela jsem se.“ vzápětí jsem se omluvila.
„Ptala jsem se, co se děje.“ znovu zopakovala dívka svou otázku.
„Ne, nic.“ zakývala jsem hlavou, že se nic neděje. Nikdo, až na dědu o Lawovi nevěděl. A říct to někomu, to jsem nechtěla. Ještě by mě poslali do blázince.
„Ptala jsem se tě taky, s kým půjdeš na festival.“ zeptala se dívka a připomněla mi, že se blíží festival.
„Víš Nikki, moc se mi tam nechce.“ přiznala jsem pravdu.
„Zjistila jsem, že Taiga by rád šel s tebou.“ řekla mi Nicol.
„Měla by si jít. Každá z nás někoho má. Aby sis pak nepřipadala jako křoví.“ dodala další dívka.
„Pokud se mě sám zeptá, přijmu to. Ale nic mu neříkejte.“ souhlasila jsem nakonec. Nejraději bych, jsem tam šla s Lawem, ale to bylo nemožné. Protože spal ve stromě. Jak já se těšila na podzim.
Když byla třída uklizena, šli jsme se přezout. U mé skříňky čekal student. Byl to Taiga.
„J-Jane, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě Taiga. Všimla jsem si, jak trošičku zrudl v obličeji.
„A-ano.“ dostala jsem ze sebe. Poté jsme vyšli ven před školu. Taiga našel klidné místo, kde jsme si promluvili.
Chvilku panovalo ticho. Bylo vidět, jak si Taiga dodává odvahu. Nakonec promluvil.
„P-půjdeš se mnou na ten festival?“ zeptal se mě Taiga, byl celý rudý v obličeji.
„A-ano.“ souhlasila jsem nakonec.
„V-vážně?“ zeptal se překvapeně Taiga.
„Opravdu.“ přikývla jsem.
„Super. V pět u brány?“ navrhl Taiga čas a místo setkání.
„Ano.“ souhlasila jsem. Poté jsme se rozešli a každý šel k sobě domů.
Nebylo dne, kdy jsem nemyslela na Lawa. Tolik jsem si přála být s ním. Ale nešlo to. Týden utekl jak voda a byl tu festival.
S děvčaty jsme se dohodly, že si na sebe vezmeme yukaty. Ale mně se nechtělo. Jediný, kdo mě mohl vidět v yukatě, byla Law. Proto jsem se nakonec rozhodla vzít šaty. Kytičkové šaty. Věděla jsem, že všechny zklamu, ale nedokázala jsem si tu yukatu vzít. Nastal čas jít na festival.
Všichni už na mě čekali u brány, kde byl vstup na festival. Zamávala jsem jim a přispěchala k nim.
„Vždyť jsme se domluvily na yukatě.“ promluvila na mě Nicol.
„Omlouvám se, ale nepadla mi.“ omluvila jsem se s menší lží.
„Tušil jsem, že si yukatu nevezmeš.“ pronesl sklesle Taiga.
„Půjdeme?“ zeptala se dívka, která měla jméno Terka. Všichni jsme přikývli a vyrazili na festival.
Různě jsme si procházeli po stánkách. Dokonce jsme se zastavili u chytání rybiček do síťky. Jako každý rok jsem to vyhrála. Vždy u toho byla legrace. Ale tentokrát jsem se moc nebavila. Bolelo mě u srdce a tušila jsem, že se něco stane. Ale nevěděla jsem co. Po rybičkách jsme šli na jídlo.
Dali jsme si všichni yakitori, což jsou kuřecí špízy. Všichni jsme si pochutnávali, když jsem zahlédla osobu, která stála na větvi stromu a mávala. Hned jsem tu osobu poznala. Byl to Law.
„Omluvte mě na chvíli.“ omluvila jsem se a odložila jídlo a šla ke stromu.
Přišla jsem blíž. Law mi mával. Sedl si na větev a já vylezla taky na strom a sedla si k Lawovi.
„L-Lawe, co ty tu děláš?“ dostala jsem ze sebe.
„Přišel jsem se rozloučit.“ oznámil mi ledabyle Law.
„C-cože?“ dostala jsem ze sebe šokovaně.
„Les shořel. Všichni jsou po smrti. Jen jsem dostal šanci se s tebou rozloučit.“ vysvětlil mi Law. „Ale ještě ti něco řeknu V den, kdy jsme se viděli prvně, jsem uvažoval, že skončím. Že se do stromu nevrátím, ale zvolím si smrt. Ale ty si mi změnila život. Ch-chci ti říct, že… Tebe miluju.“ vyznal se mi. Po tvářích mi tekly slzy.
„T-taky tě miluju, Lawe.“ vyznala jsem se Lawovi. Law mi rukou začal stírat slzy. Na chvilku se zastavil. Dívali jsme si do očí. V tom mě Law políbil. A já jeho. Můj první polibek. Během polibku se Law začal vypařovat, dokud nezmizel celý. Brečela jsem jako tříleté děcko. Po chvíli jsem slezla ze stromu a s brekem jsem utekla domů. A od té doby jsem si nikoho nenašla. Ani jsem o to nestála. V srdci jsem měla jediného muže. A ten už tu nebyl. Jeho jméno je Law.