Kapitán Morgan - 03
Informace:
Při záchraně Zora a Lawa dochází k bojům proti mariňákům. Luffy bojuje proti kapitánovi a ostatní lehce zničí ostatní mariňáky. Po vítězství jdou do hospody, kde se nají a poté za doprovodu mariňáků odplouvají za dalším dobrodružstvím.
To je poslední část Kapitána Morgana :)
03 - Boje
Luffy:
Vše jsem nechal na starosti své sestry Janey a vydal jsem se do pevnosti mariňáků najít katanu Zora a katanu Lawa. Jenže ouha. Chytil jsem se provazů, které pod mou tíhou ruply a přetrhly se. Na zem se zřítila něčí socha. Poté jsem viděla spoustu mariňáků.
„Promiňte.“ Omlouval jsem se a přitom na všechny jsem se zazubil. Poté jsem si všiml toho blonďáka.
„TY?!“ vyhrkl jsem nastejno s tím blonďákem. Jeho jméno si nepamatuju.
„To je ten, co mi nafackoval. Zab ho tati.“ Žaloval ten blonďák. Já nelenil, čapl jsem ho kolem boku a utíkal s ním do mariňácký budovy.
Běželi jsme, nebo spíš já běžel a jeho jsem jenom držel. Přišlo mi, že běháme v kruhu. Na pár mariňáků jsme narazili, ale nevystřelili. Z toho blonďáka jsem si udělal štít. A mariňáci nechtěli riskovat jeho zranění.
„Hele, řekni mi kruci, kde jsou ty katany.“ Obořil jsem se v běhu na toho blonďáka.
„V-v mém p-pokoji.“ Vysoukal ze sebe ten blonďák.
„A ten je kde?“ zeptal jsem se ho.
„T-to m-musíš zpátky.“ Vysoukal ze sebe. Zastavil jsem se a běžel zpátky.
„Měl si to říct dřív.“ Řekl jsem mu vyčítavě.
Nakonec jsem našel jeho pokoj. Vlezli jsme do něho. Zde u postele byly čtyři katany. S čím jsem nepočítal.
„Hele, jaká je Zora a jaká je Lawa?“ zeptal jsem se ho, jenže ten ležel na posteli úplně mimo. „No nic, vezmu všechny.“ Rozhodl jsem se. Vzal všechny čtyři katany a běžel jsem k oknu. Tam dole u těch dvou vězňů Janey a ty dvě dívky bránily vězně před kulkami. Hned jsem vyskočil a přistál před Janey, která ty dva bránila svým tělem a svou katanou ničila kulky mariňáků.
Jane:
Tasila jsem katanu a rychle jsem začala likvidovat kulky od mariňáků. Zafi i Terka se ke mně připojily, ale neměly tolik práce. Více jsem zvládala já. Stále jsem v popředí. Ale přeci jedna kulka mi unikla a škrábla mě do obličeje. Luffy, kde kruci vězíš. Zaklela jsem pro sebe. Po chvíli se přede mnou objevil Luffy a nasál všechny kulky. Nafoukl se jako balon a poté vypustil páru a všechny kulky letěly na mariňáky.
„ZRŮDA!“ křičeli všichni mariňáci a rozutekli se do všech stran. Jen dva zůstali. Morgan a toho druhého neznám, ale něco mi říkalo, že ho odněkud znám. Ale soustředila jsem se na boj, i když tu byli jen ti dva.
„Janey, vysvoboď je.“ Křikl na mě Luffy.
„Dobře.“ Přikývla jsem a svou katanou jsem nejdřív přesekla pouta u Lawa a pak i u Zora.
„Tady jsou katany. Jen jsem nevěděl, čí je čí, tak jsem vzal všechny.“ Zazubil se na ně Luffy. Law si vzal svou katanu a Zoro zbylé tři, které mu patřily.
„Luffy, slibuju, že ti pomohu, aby ses stal králem pirátů.“ Řekl připravený Zoro k boji.
„I já to slibuju.“ Slíbil s úšklebkem Law. Mariňáci se vrátili do boje. Každý dostal své soupeře. Přesto jsem po očku sledovala Terku, jak si vede. Zafi byla v pohodě, tu hlídat nebylo zapotřebí. Luffy si vzal nastarost Morgana. Naproti mně se postavilo pár mariňáků, jako ostatním. Lehce jsem je porazila, protože byli na mě slabí. Law byl taky brzy hotov, protože měl ďáblovo ovoce a své protivníky rychle odstranil. Nezabil je. Nikdo nikoho nezabil. Jenom omráčil. Když jsem měla hotovo, tak jsem chtěla jít pomoct Terce, ale Law do mě šťouchl a hlavo, ukázal, ať se podívám. Když jsem se podívala, kam ukázal, došlo mi, že už Zoro, pomáhá Terce. Musela jsem se pousmát.
„Bude z nich pěkný pár.“ Pošeptal mi do ucha Law. Cítila jsem Lawův dech na své krku. Hned se mi udělala husí kůže. Jediné co jsem svedla, bylo pokývnutí hlavou na souhlas. Zafi nás dva viděla a provrtávala mě nevraživým pohledem. Jediné na co se čekalo, až ukončí svůj boj Luffy.
Luffy:
Postavil jsem se proti tomu obrovi se sekyrou místo ruky. I on byl připravený k boji. Musel jsem si ale dávat pozor na tu jeho sekyru, protože tou by mi mohl pěkně ublížit. Ostatní se starali o ostatní mariňáky. Bylo mi jasné, že budou brzy hotoví.
„Mně žádný skrček, jako ty neporazí!“ řekl mi rázně ten obr.
„To se ještě uvidí.“ Řekl jsem a dal najevo, aby si tolik nevěřil. Poté on zaútočil. Bránil jsem se a pár svých technik na něho taky použil. Jako je bazuka, či pistol.
„Nejsi špatný, kluku, ale na mě prostě nemáš!“ svým způsobem mě pochválil. Já se na něho zazubil. Když jsem se chystal uhnout jeho ráně sekyrou, jak se rozmáchl, tak ztratil balanc a začal se kývat sem tam, sem tam. Bylo to komické. Chtělo se mi smát, ale to při boji nesmím. Protože toto byla moje šance toho obra porazit. Rozmáchl jsem, se jak nejvíc jsem dovedl.
„To je tvůj konec.“ Řekl jsem mu, praštil velikou silou do obličeje. S kymácením sem tam se stalo to, že padl na záda a už se neprobral. Poté jsem se na něho zazubil.
Jane:
Při sledování boje Luffyho s Morganem bylo nakonec komické. Všimla jsem si, jak chtěl Morgan zasadit poslední ránu Luffymu, jenže ztratil balanc a měl co dělat, aby nespadl buď na záda, nebo na držku. Smála jsem se a v duchu se modlila, aby se Luffy nezačal smát a bojoval dál. Naštěstí Luffy zasadil Morganovi poslední ránu. Jenže na tuto podívanou jsme se dívali všichni a nedávali si pozor na Helmeppa. Ten bohužel vzal zbraň a chytil pod krkem Terku a začal vyhrožovat.
„Teď ani hnout! Pokud se někdo pohne, bude po ní.“ Řekl hlasitě a odvážně Helmeppo. Všichni jsme se otočili.
„Sakra!“ zaklela jsem spíš pro sebe. Chystala jsem se na svůj výpad a Terku zachránit. A nebyla jsem sama. Kromě Zafi všichni byli připraveni Terce pomoci. Ale naštěstí to nebylo tak nutné.
„Gigant pistole.“ Ozval se Luffy. Natáhl svou ruku a jednu Helmeppovi vrazil. Všichni jsme se stáhli. Helmeppo ztratil vědomí a Terku pustil. Všichni jsme běželi k Terce. Kromě Zafi samo sebou.
„Terý, v pohodě?“ zeptala jsem se Terky. Zoro, pomohl Terce na nohy.
„A-ano, díky.“ Dostala ze sebe Terka. „O-omlouvám se.“ Zároveň se nám omluvila.
„Za co se omlouváš?“ zeptal se překvapený Luffy.
„Jsem jenom na obtíž. Ani bojovat neumím.“ Posteskla si Terka.
„Nejsi na obtíž. Někdo musí být slabý článek skupiny, ale tréninkem se vše zlepší. Jediný, kdo by se tu měl omluvit je Zafi.“ Vzala jsem si menší proslov a snažila jsem se být v klidu.
„Já?“ dostala ze sebe překvapeně Zafi. Všichni se dívali na mě a pak na Zafi.
„Jo, ty! Jste proboha sestry a ty ji ani nepomůže, nepodpoříš. Jenom dokážeš urážet a nadávat!“ měla jsem co dělat, abych jsem na Zafi nekřičela.
„SESTRA?“ dostali všichni najednou překvapeně.
„J-jak to víš, Janey?“ zeptala se mě překvapená Terka. Zafi se zatím na nic nezmohla.
„Tušila jsem to od začátku. Přemýšlela jsem a došla k závěru, že kdybyste byly kamarádky, tak by tě Zafi tak neignorovala, nepeskovala. A taky ses ji hodně zastávala, i když si dávala mně za pravdu. A takhle je to u sourozenců.“ Snažila jsem se to nějak vysvětlit.
„Dobrá, chytrolíne! Máš pravdu, jsme sestry, ale lituju toho!“ křičela Zafi, která se vzpamatovala.
„Pamatuj si, že Terky se zastanu kdykoliv! Nenechám, aby ji někdo ubližoval, pomlouval a urážel! Je to má kamarádka!“ křikla jsem na Zafi.
„Dělej, co chceš!“ zase křikla na mě Zafi. Luffy se chystal něco říct.
„Luffy, nevyhazuj Zafi s posádky. Ať Terka nepřijde o rodinu. My blbosti dělat nebudeme.“ Řekla jsem Luffymu.
„Jsi si tím jistá?“ zeptal se Luffy nejistě.
„Já jí věřím.“ Promluvil Law, že mi věří.
„Dobrá.“ Souhlasil Luffy.
„Díky moc. Všem.“ Poděkovala nám Terka a usmála se.
„Mám hlad.“ Zaskučel Luffy. Já se musela začít smát.
„Apetit tě neopustil.“ Smála jsem se.
„Ne.“ Zazubil se Luffy.
„Vraťme se k Rice a Cobymu.“ Navrhla Terka. Luffy přikývl a my všichni vyrazili zpátky do té hospody.
Rika s Cobym nás už vyhlíželi. Jakmile nás zahlédli, rozeběhli se za námi. Rika ke mně doběhla a brekem mě objala.
„Já se tak bála.“ Dostala ze sebe.
„Neboj, vše v naprostém pořádku. Vidíš, ty dva jsme zachránili.“ Usmála jsem se mile na Riku a hladila po hlavičce.
„Úplná máma!“ procedila skrz zuby Zafi. Rika se podívala po Zorovi a Lawovi.
„Díky bohu, jste zachráněni.“ Usmívala se s úlevou v hlase Rika.
„Pojďme na něco k snědku.“ Zaskučel Luffy.
„Jen pojďte, na účet podniku, jako poděkování.“ Vybídla nás Rika a chytla mě za ruku a táhla do hospody. Ostatní nás následovali.
V hospodě nikdo nebyl. Všichni si sedli k velikému stolu. I já si chtěla jít sednout, ale Law mě chytil za ruku a zastavil mě. Otočila jsem se na něho a chtěla něco říct, ale Law promluvil jako první.
„Musím ti ošetřit tu tvář.“ Řekl chladně Law. Rukou jsem si sáhla na zaschlou krev na mé tváři.
„Tady je lékárnička.“ Promluvila Rika a Lawovi podávala lékárničku. Law se na Riku usmál a převzal si od ní lékárničku. Oba jsme si sedli k volnému stolu a Law se dal do čištění mého škrábance na tváři. Trošku to pálilo, jak použil dizenfekci, ale jenom jsem zatla zuby a nevydala ani hlásku.
„Promiň.“ Omluvil se potichu Law. Tím mě zaskočil.
„Proč se omlouváš?“ zeptala jsem se potichu, aby nás nikdo neslyšel, ale přes ten hluk, který vydával Luffy by nás stejně neslyšeli.
„Že nejsem opatrný při ošetřování.“ Vysvětlil mi Law a zalepil dětskou náplastí ošetřený šrám.
„Neomlouvej se, spíš jsem dlouho nebyla raněna, tak jsem na to nebyla připravena.“ Usmála jsem se na Lawa. I Law se na mě usmál a zavřel lékárničku. Oba jsme se postavili a vrátili k ostatním. Během toho ošetřování nás Zafi nevraždivým pohledem pozorovala. Nebo spíš mě.
Po jídle, kdy jsme si všichni naplnili žaludky se otevřely dveře a dovnitř přišli mariňáci. Všichni jsme se na ně podívali. Čekala jsem, že budou problémy.
„Nepřišli jsme jako nepřátelé. Jste piráti, ale zachránili jste nás před Morganem. Proto vás žádáme, vyplujte z tohoto ostrova, ať vás nemusíme zatýkat.“ Promluvil jeden mariňák, který stál v čele.
„Tady Coby se chce stát mariňákem.“ Promluvil Luffy. Mariňáci se podívali na Cobyho.
„Ty nejsi pirát?“ řekl mariňák překvapeně. Došlo mi, co se Luffymu honí hlavou.
„Myslíte, že kdyby byl pirát, udělá Luffy toto?“ řekla jsem otázkou a v tom Luffy natáhl ruku a jednu Cobymu vrazil, který odlétl ke dveřím. Poté jsme se všichni zvedli a s úsměvy na tváři odešli k loděnici, kde na nás čekali dvě lodi.
Jedna loď pro pět lidí, kam jsem si nastoupila já, Law, Zafi a Terka. Zoro s Luffym se museli spokojit s loďkou, kterou připlul Luffy.
„DĚKUJEME!“ zakřičeli mariňáci, kteří se přišli k molu rozloučit a všichni včele s Cobym nám zasalutovali. My se na všechny usmáli a vypluli za dalším dobrodružstvím.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
