Školní život - 04
Informace:
Kaoru navštěvuje Minora u něho doma a poznává jeho mamku. Taťka Minora není doma. A všichni se už moc těší na výlet, který se spíš stane jejich noční můrou.
04 - Týden před školním výletem - Čtvrtá část
Noboyuki:
Panoval pátek, poslední školní den před víkendem a pak týden pod stany. Už jsem se těšil. Sice jsem byl s nějakým hochem, kterého ani neznám ještě jménem, protože se s ním zatím moc nebavím. Mám zatím svou partu. A tím je Oki, Kaoru, Minoru a Rini.
Dneska jsme měli odevzdat eseje na japonštinu. Věděl jsem, že chyby tam mám, protože mi to nedalo a o přestávce dal Kaoru přečíst moji esej.
„Není to špatné, máš to i vtipně pojaté, což se málokdy stane, ale máš tam chyby. Ale příště ti s tím pomohu. I vám ostatním.“ Řekla Kaoru a nemyslela, jenom mě, ale i Minora, Rini i Oki.
„V pohodě. V nejhorším to snad bude za tři.“ Usmál jsem se na Kaoru. Byla tak roztomilá a nesmělá a to se mi na ni moc líbilo.
Při hodině japonštiny si sensei Gushiken vybral pár studentů, aby přečetli před celou třídou své eseje. Mezi nimi byl Minoru a Rini. Pak ještě další tři studenti. Minoru to měl bez chyb, nebo aspoň co se slovosledu týkalo. Rini tam občas ten slovosled špatně měla.
„Výborné. Teď mi to odevzdejte všichni. Ať mám co číst a opravovat.“ Ušklíbl se sensei Gushiken. Všichni jsme eseje poslali do první řady, kde si je sensei vzal. Pak započala hodina. Všichni jsme si dělali zápisky. Nikdo nerušil. Nakonec jsme se dočkali přestávky.
O přestávce jsme se vždy sešli u lavice Kaoru. Sice já i Minoru jsme se mohli jenom natáhnout, když jsme seděli vedle ní, ale i tak jsme stáli u její lavice. Oki, seděla na místě, jenom se otočila zády k tabuli a Rini se k nám připojila.
„Díky Kaoru, za opravení.“ Poděkoval Minoru Kaoru, že mu pomohla.
„Není zač. Příště se podívám na ostatní, aby to taky měli co nejlepší.“ Slíbila nám Kaoru.
„Tak využívat tě zase nechceme.“ Řekla Oki, což jsem musel uznat, že má pravdu. Nemohli jsme Kaoru pořád zneužívat, jenom kvůli lepším výsledkům.
„Hele, mě napadlo, co se my, co tu jsme učit společně na testy?“ navrhl jsem to, co mě napadlo.
„To nezní špatně, ale kde se budeme učit?“ souhlasil Minoru, ale vyřkl otázku, kde se budeme učit. Na to jsem nepomyslel.
„U nás asi ne, protože bydlím daleko od vás.“ Promluvila Kaoru.
„Stejně tak, jako u mě.“ Připojil se Minoru ke Kaoru.
„Tak co se střídat? Jednou u mě, podruhé u Noboyukiho a pak u Rini. A takhle to otáčet?“ navrhla Oki. Její nápad se mi zamlouval.
„To nezná špatně.“ Řekl jsem nakonec. „Dobrá práce Oki.“ Pochválil jsem ji a dal svou ruku na její rameno.
„Jako problém nemám, ale proč nedojíždět za vámi a být i u vás?“ souhlasila Rini, přesto se odvážila zeptat se, proč bychom mi ke Kaoru a Minorovi nedojížděli.
„Jestli si chceš utrácet za lístek tak prosím, ale já si radši ty peníze ušetřím. Kaoru i Minoru sem jezdí, tak ty lístky musí mít a vyplatí se jim, že budou chodit k nám, než my k nim.“ Vysvětlila to Oki. Trošku mi tam zazněla ironie, ale možná se mi to jenom zdálo. Rini se zamyslela.
„Pravda no.“ Připustila, že Oki má pravdu.
„Tak domluveni?“ zeptal jsem se a přede všechny nastavil ruku. Všichni se ke mně připojili a plácli jsme si na to. Poté zase začala hodina. Nakonec byl konec školy.
Před školou jsem se rozloučil s Minorem a Kaoru. Rini šla jiným směrem a pospíchala. Ta se s námi rozloučila už ve třídě. A já zase doprovodil k jejímu domu Oki. Byl jsem rád, že mohu někoho doprovodit. I když Kaoru to nebyla, tak aspoň někdo.
Cestou jsme se bavili o tom, jak se budeme všichni společně učit. Oba jsme se shodli na tom, že budeme muset udělat generální úklid pokoje. I když já si myslím, že Oki nemusí uklízet tolik jako já.
„Hele v pondělí tu budu v sedm. Pomohu ti s kufrem.“ Nabídl jsem se Oki, že ji pomohu.
„To budeš hodný. Díky.“ Usmála se na mě Oki. I já se na ni usmál.
„A ne, že přitáhneš tři kufry.“ Zavtipkoval jsem si.
„Neboj, bude jich jenom pět.“ Taky začala vtipkovat. Oki byla podobně vtipná, jako já. Rozuměli jsme si. Což jsem byl. Každý je prostě nějaký a na každém jsem měl rád něco jiného. Na Minorovi jsem měl rád jeho veselost. Na Kaoru nesmělost a ochotu komukoliv pomoci. Na Oki její vtipnost. A na Rini. No, být upřímný, zatím nic, ale věřím, že na výletě na ni něco hezkého najdu.
„Tak na facebooku, jinak v pondělí tady.“ Rozloučil jsem se s Oki.
„Ahoj.“ Taky se rozloučila Oki. Počkal jsem, až zaleze do vchodu a pak jsem se vydal směr můj domov.
Taky jsem bydlel v paneláku, jako Oki. Ale tento panelák měl jenom čtyři patra, ale na každém patře bylo pět bytů. Já byl ve třetím patře z boční strany za výtahem.
Jednalo se o malý byt. Malá chodba, kde jsme měly botník na boty. Věšák na bundy. Hned naproti vchodovým dveřím byly dveře od koupelny a záchodu. Po levě straně pračka, která se do koupelny už nevešla. Napravo od dveří byl můj pokoj. Byl maličký. Postel, velká skříň s mým oblečením a pracovní stůl s notebookem, kde jsem si dělal úkoly.
Vedle mého pokoje byla kuchyň spojena s obývacím pokojem. Žiju jenom s otcem, takže otec spal na gauči v obýváku. Naši jsou totiž rozvedení a já žiju s otcem. Naštěstí jsem byl dost starý na to, abych jsem se rozhodl, u koho chci být. Otec vyhrál, protože jsem nechtěl, aby byl sám. Matka to vzala v pohodě a vídáme se poměrně často. Naštěstí s otcem vychází dobře, tak mezi nimi k hádkám nedochází. Nebo o nich aspoň nevím.
Když jsem dorazil domů, nikdo doma nebyl. Otec pracuje u policie a dneska měl ranní. Takže měl přijet domů až večer. Z předchozího večera zbyl guláš, tak jsem si ho dal k obědu. Po obědě jsem šel do svého pokoje.
Na zemi se mi válelo oblečení, knihy, sešity a nějaké sáčky od brambůrků. Prostě nepořádný. Když jsem se na to zadíval, došlo mi, že to budu muset před návštěvou uklidit. No tě bůh. Řekl jsem si pro sebe při představě, že to budu muset uklízet. Sedl jsem ke stolu a na papír začal sepisovat, co potřebuju koupit na ten výlet. V sobotu jsem měl jet s otcem na nákup, a abych jsem měl vše a nic nezapomněl, tak jsem si vše potřebné zapisoval. Při této práci jsem si dopisoval s Oki, Kaoru a Minorem. Rini přípoj nebyla. Už jsem se těšil na pondělí, až se pojede na ten výlet. Že z výletu se stane noční můra, to nikdo netušil.
Kaoru:
Poté co jsem v pátek dorazila domů, tak mi mamka nandala oběd a po obědě jsme šli i s Takumim do vesnického krámu, pro jídlo. Jako byly polívky v sáčku. Jídlo jsme si měli sehnat sami. Že vařit nám tam nebudou. Ešus a spacák jsem měla, takže o to starat jsem se nemusela. Jenom o to jídlo. Naštěstí jsem sehnala všechny polívky. Takže o hlady nepojdu a mamka mi koupila i nějakou tu sladkou tyčinku. My si moc nemůžeme dovolit utrácet, ale jednou za čas mi mamka něco dobrého koupila. Byla jsem za to ráda.
Doma jsem si zabalila všechny věci do kufru. Vše se mi tam vešlo a ještě zbylo místo, aby si ke mně dal nějaké věci Minoru, protože jak potáhne stan, tak se mu pár věcí do kufru nevejdou. Proto jsme se dohodli, že si něco dá ke mně.
Byl večer a já se těšila na další den, kdy jsem měla poznat mamku Minora. Těšila jsem se, ale zároveň jsem byla i nervózní. Minoru mě varoval, že se mě bude jeho mamka vyptávat, jako ta moje, ale s tím jsem počítala. I tak jsem nervózní byla. Večer jsem šla brzy do postele, ale nervozitou jsem nemohla zabrat. Tak jsem si do dvou hodin ráno četla knížku, abych jsem přišla na jiné myšlenky.
Byla sobota a tři hodiny odpoledne. Stála jsem před domem Minora a zazvonila jsem. Minoru mi přišel otevřít osobně.
„Ahoj Kaoru, díky že si přišla.“ Přivítal mě Minoru.
„Ahoj, já děkuju za pozvání.“ Usmála jsem se na Minora. Minoru mi otevřel branku a já vstoupila do domu.
Vzula jsem se a Minoru mě vedl do obývacího pokoje, kde byla Minorova mamka a pohoštění.
„D-dobrý den.“ Pozdravila jsem. Maličko se mi třásl hlas.
„Dobrý den, já jsem maminka Minora.“ Představila se mi mamka Minora a nastavila ruku.
„Já jsem Kaoru Agawa.“ Taky jsem se představila a její ruku přijala. Poté jsme se všichni usadili na pohovku.
„Jen si ber a nestyď se.“ Nabídla mi pohoštění Minorova mamka.
„Děkuji, ráda si vezmu.“ Poděkovala jsem a vzala si jeden chlebíček. Když jsem ho snědla, tak jsem to hned pochválila, jak je dobrý. Pak jsme si různě povídali. Minorova mamka hodně vyzvídala, co má rodina, co základka a tak dále. Na vše jsem odpověděla. Poté, co byl výslech u konce, jsem ještě šla s Minorem do jeho pokoje.
Měl tam pěkný pořádek. Chtěl mi ukázat pár her, které měl doma. Dokonce mě k tomu pustil, abych jsem si i já zahrála a nejen seděla u něho a dívala se. Chvilku mi trvalo, než jsem se do toho vžila. Když jsem to začala ovládat, volala mi mamka a já musela domů. Minoru mě doprovodil k vrátkům a nezalezl domů, dokud jsem mu nezmizela z očí.
Doma se mě mamka vyptávala, jaké to tam bylo. Vše jsem mamče vylíčila a na mamče byla vidět radost, že jsem si to užila. Poté jsem šla pod sprchu a spát. Přeci jsem byla hodně unavená. A kromě spánku nezbývalo nám nic jiného, než čekat, až bude pondělí a my pojedeme na výlet.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
