Duchovní propast - Prolog
Informace:
Nami zjišťuje, že musí připlout k ostrovu nazvaný Duchovní propast. Když to oznámí všem, tak Luffy je celý nadšený. Robin si vzpomene na legendu, kterou všem převypráví o tomto ostrovu. Skoro všichni se už těší na nové dobrodružství.
Prolog - Co je Duchovní propast
Pluli jsme se Sunny mořem. Log Pose nám ukazoval směr, kterým jsme se řídili. Nami studovala mapu. Chopper byl blízko ní, protože zrovna neměl co na práci. Já si četla. Zoro, pochrupoval na palubě. Janey trénovala boj s katanou s Cori a Daiki je sledoval. Sanji dělal jídlo a Luffy s Usoppem lovili něco dalšího k jídlu.
„T-to není možné.“ vykřikla Nami. Odvrátila jsem zrak od knížky a podívala jsem se na Nami. Její křik přivolal na palubu celou posádku. „Musíme na ostrov Duchovní propast.“ dostala ze sebe Nami. Chvilku jsem přemýšlela, než jsem si vzpomněla, kde jsem ten název slyšela.
„Vážně? Duchovní propast? To jako duchové?“ začaly Luffymu zářit očka, aniž by věděl, co ten název znamená, nebo ostrov přináší.
„Ten tam rozhodně chce jít.“ vykřikla Janey, Zoro, Usopp a Franky na jednou. Já se nad tím pousmála, ale co jsem znala ten ostrov z vyprávění, tak je lepší se mu obloukem vyhnout.
„T-to nemyslíte vážně, že ne?“ vyděsila se Nami ještě víc.
„Jestli nemusíme nabíjet Log Pose, tak tam nemusíme, ne?“ zeptala se Janey, a ne že by tam nechtěla, nebo se bála, ale myslela na Nami, která se bála.
„M-musíme.“ dostala ze sebe Nami.
„Jo, tak hold omrkneme ostrov Duchovní propast.“ pokrčila rameny Janey.
„Kdy tam dorazíme?“ zeptala jsem se Nami.
„Zítra ráno.“ odpověděla mi Nami.
„Něco vám musím říct.“ řekla jsem směrem ke všem a zaklapla jsem knížku. Všichni se otočili směrem ke mně. „Pojďme dovnitř.“ vybídla jsem je, protože jsem věděla, že to chce slyšet i Sanji a ten zrovna vařil. Všichni pochopili můj záměr, tak jsme se naskládali u jídelního stolu.
Počkala jsem, až se všichni usadí a budou poslouchat. Chtěla jsem se ještě napít, ale to bych napínala ostatní až moc. Nadechla jsem se a začala mluvit.
„Před deseti tisíci lety na ostrově Bones, žil člověk, který se snažil tento ostrov chránit. Ale lid mu nadával, proklínal, nenáviděl. Ale on přesto je měl rád a snažil se jakkoliv pomoci. Děti se mu posmívaly. I kvůli jeho vzhledu. Barva jeho obličeje byla bílá. Ostré zuby, jako nějaký upír. Oči modré jako studánky, že to vypadlo, že používá kontaktní čočky. Nos měl placatý. Uši do špičky. Ale nikdy si na obličej nic nedával. Žádnou masku, šátek, prostě nic. Chodil po světě tak, jak byl narozen. Byl ještě holohlavý. Ale jednou se zamiloval do krásné dívky. Jenže ta dívka si s ním jenom zahrávala. Říkala mu, utěšující slova, jak je krásný, jak ho miluje, ale když se pokusil o ně něco víc, tak se stáhla do sebe. On si myslel, že není připravená, aby do ní mohl vniknut. Jenže se šeredně pletl. Jednou šel do hospody si pro pivo. Cestou narazil na milenecký pár, jak si to spolu venku u stromu rozdávají. Pousmál se. Těšil se, až něco takového zažije se svou dívkou. Ale když se pozorně zadíval na tu dívku, poznal, že to je jeho přítelkyně, jeho jediná láska. Dostal takový vztek, protože nevěru, lhaní nesnášel ze všech nejvíce. Proklel celou vesnici, celý ostrov a milenecké páry, manželské páry zabíjel, jakmile je zahlédl. Ale nejdřív, než je zabil, museli projít třemi zkouškami. Když uspěli, nechal být je, ale pokud zkouškou neprošli, tak je nechal zabít. Oba dva. Ostrov později přejmenovali na duchovní propast, protože duch tohoto muže stále chytá a zabijí milenecké páry. A to i do dnes se lodě tomuto ostrovu vyhýbají jako čert kříži.“ dovyprávěla jsem jim příběh o tomto ostrovu.
Chvilku panovalo ticho. Až teda na vařené suroviny, na pánvi Sanjiho. Ten celou tu dobu poslouchal i vařil.
„Tak to chci vidět.“ ozval se po chvíli Luffy. Všichni jsme se na něho podívali.
„T-to nemyslíš vážně, Luffy.“ zděsil se Usopp.
„Nikdo ho nepřesvědčí o omylu.“ řekla Janey chladně, ale bylo z toho cítit, jak sálá po dobrodružství.
„A jdeme všichni.“ dodal Luffy, jako správný kapitán. Usopp, Chopper, Brook i Nami byli bílí strachy. Já bych se tomu ostrovu taky nejraději vyhnula, ale kam jde, Zoro, jdu taky.
„Nebojte, tady nejsou zamilovaní páry, tak nás ta kletba ani nepotká.“ ušklíbla se Janey. A to se šeredně pletla.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.