Ti obyčejní - 2. díl
Informace:
Ty jo, já jsem se do toho vážně nějak pustila. Samozřejmě je tu další díl vaší strašně oblíbené povídky od strašně oblíbeného autora (a ne, nejsem egoista). U spousty povídek jsem viděla, že tam dělají něco jako takovíto tamto, však vy víte, o čem mluvím :D.
Prosím, představte si, že vám tu hraje dramatická hudba a přečtěte si tento úsek:
V tomto díle se Nipuni, William a Josh vydají hledat dalšího člena jejich skupinky. Podaří se jim ho najít? Nezemřou při tom? Ááá dál už mě nic nenapadá, takže tímhle to asi končí. Přeji hezké čtení :)
Jak Nipuni předpokládala, Josh začal žvanit úplně o všem. Z většiny času povídal samé nepodstatné věci, ale když řekl něco důležitého, dva kamarádi napínaly uši, aby to slyšeli. Když William Joshe uslyšel poprvé, vyčítavě se podíval na Nipuni a řekl : „Tys to věděla. Proč jsi mi to neřekla?!“ Dívka na něj nevinně pohlédla a odpověděla.
„Já zapomněla.“
Po pár minutách to William už nevydržel a zacpal si uši. Nipuni se na něj ušklíbla. „Tohle nebude fungovat.“ Přesně jak řekla, Joshův otravný hlas začal k uším doléhat i přes ruce.
William od té doby vyzkoušel spoustu taktik, ale žádná se nezdála být funkční. Teď se pokoušel Joshe prostě ignorovat a zvyknout si na zdroj zvuku. Kromě Joshe šli všichni potichu. Dva kluci šli vedle sebe a dívka kráčela pár kroků za nimi. Teď promluvil William. „Víš Joshi, uvažoval jsem.“ začal bělovlasý kluk a počkal, až mu bude nejmladší člen jejich skromné skupinky věnovat všechnu pozornost. Nipuni za nimi uznale pokývala hlavou. Nová taktika – začít si s nebezpečným objektem povídat. „už to byla doba, co jsi nám řekl něco užitečného, takže prosím, řekni něco smysluplného.“ A tímhle nová technika končí, pomyslela si Nipuni. Že ona blbec si vůbec myslela, že by si William s někým dobrovolně povídal. Vzdychla. Doufala, že se bude běžec trápit alespoň den jako ona. Už poněkolikáté za ten den doběhla dva kluky před sebou. Josh chvíli na kluka jdoucího vedle sebe pouze nechápavě zíral, ale jak mu to začalo docházet, znovu začal žvanit. „Víte, ono to nejsou jenom tak nějaké nesmysl dávající bláboly...“ dál se nedostal, protože ho dva kamarádi přerušili. „Ano, jsou!“ odpověděli mu naráz s docházející trpělivostí. Joshi se na ně bezmocně podíval a vzdychl. Svěsil hlavu a zakroutil s ní. „Tak já ztichnu.“ a s těmi slovy přestal mluvit. Dva kamarádi ho chvíli pozorovaly a pak se odklonili tak, aby je Josh neslyšel. „Tohle dlouho nevydrží.“ dívka pošeptala Williamovy a podívala se na kluka mlčky jdoucího vedle ní. Běžec se podíval stejným směrem a souhlasně pokýval hlavou. „Nevydrží.“
Ukázalo se, že to Josh vydržel celých pět minut. Nipuni s Williamem si užívaly krásného ticha, takže Joshův hlas pro ně byl jako bodnutí do srdce.
„Tak co? Jak dlouho jsem to vydržel? Hodinu? Dvě?“
„Máš skvělé načasování.“ řekl Joshovi jeho starší přítel. „Já začínal zapomínat, že tu vlastně jsi.“ Mladší kluk to odbyl mávnutím ruky.
„Tak jak dlouho?“
William se podíval na oblohu a dělal, že něco propočítává. „V tvém stylu počítání určitě víc než hodinu,“ začal a podíval se na Joshův očekávající výraz. Jako by jeho oči říkali : Už mě dál nenapínej. „ale v realitě pouhých 5 minut.“ Mladý kluk na něj překvapivě hleděl. „Jenom?“ zeptal se nevěřícně, když se zmohl na slovo.
„Jenom.“ odpověděl mu jeho starší druh stručně. Nipuni odvrátila obličej a zakryla si úsměv. Tohle rivalovství jí začalo bavit.
Další hodiny šli v hluku až do setmění. Dívka a starší kluk trvali na tom, aby šli dál, ale Joshi prohlásil, že v téhle tmě nikam nejde. Svalil se na zem vedle cesty jako pytel brambor a okamžitě usnul. Dva přátelé nad ním kroutili hlavou. Jejich výdrž už jim několikrát zachránila život.
Jako příklad si můžeme vzít třeba Williama jak utíkal před Rudou armádou. Kdyby se v půli cesty svalil na zem a prohlásil, že už dál nemůže, moc dobře by to asi neskončilo. Ve tmě to sice nebylo vidět, ale bělovlasý kluk protočil panenky. „Vezmu si první hlídku.“ nabídla se Nipuni a nejstarší člen pokrčil rameny. Když se rozešel, honem zase zastavil, aby nekopl do spící postavy na zemi. Pochybovačně na něj pohlédl. Jak si toho dívka všimla, řekla : „Toho se ani nepokoušej vzbudit. Bude celou noc spát jako zabitý.“ William se na ni pochmurně podíval „To už mi došlo.“
Noc byla opravdu příjemná. Na Nipuni působilo lesní ticho prokládané občasným zahoukáním sovy nebo zašustění malého stvoření v keři. Když se blížil čas směny, chvíli si pohrávala s myšlenkou, že si vezme i druhou hlídku. Zatřásla hlavou. Zítra by jí ta energie promeškaná tady mohla chybět. Zvedla se ze svého útulného místečka a šla probudit Williama. Chvíli jí trvalo, než ho našla, neboť její jediné světlo byl svit měsíce. Doporučila mu, užívat si ticho, kterého ve dne asi moc nebude a šla se vyspat.
William s ní jemně zatřásl. Dívka mžourala kolem sebe a jak zachytila rozmazaného Williama, pokusila se ho zaostřit. Letmo se podívala na měsíc. Chtěla vstát, ale pak se znovu pohledem vrátila k měsíci. Nipuni si promnula oči a přepočítala si na prstech jednotlivé hodiny. Zavrtěla hlavou. Rozhodně to nesedělo. „Ty sis vzal jednu hlídku za mě, že jo?“ řekla vyčítavým tónem Nipuni.
„To jsem rád, že sis všimla.“ odsekl William a odešel ke svým věcem. Dívka ho chvíli sledovala a pak v duchu pokrčila rameny. Asi má své důvody.
Na Nipuni zbyla poslední hlídka, takže dva kluky musela probudit. Slunce ještě nevyšlo, ale než se nasnídají a zabalí si, světlo by mělo stačit, aby viděli na cestu. Joshi se protáhl a všem popřál dobré ráno. Když mu oba věnovaly nebezpečný pohled, nevinně na ně pohlédl a zeptal se, co se děje. Nemohl vědět, že za něj včera večer drželi hlídky, protože usnul dřív než mu to stihli říct. Nipuni se naklonila blíž k Williamovi, protože nenápadně naznačil, že jí chce něco říct.
„Teď když nad tím přemýšlím,“ promluvil k ní tiše, „jsme ho měli nechat vzhůru. Možná by se pak unavil a tolik nežvanil.“ Nipuni natočila hlavu na stranu tak, aby na kluka vychutnávající si svou snídani viděla. Souhlasně pokývala hlavou. „Zítra to zkusíme.“ řekla a odklonila hlavu. Josh se na ně podezřele podíval, pak to ale pustil z hlavy a znovu se začal věnovat svému chlebu. Po jídle si museli zabalit, protože jim starý Tob, jak už Williamovi Nipuni vysvětlila, že je to Joshův otec, sbalil jídlo, peníze a další “harampádí“.
Pozdě odpoledne konečně dorazili k vesnici. Josh sice celou dobu reptal, ale jak ho začali bolet nohy, William mu doporučil šetřit si dech na chození místo mluvení. Popravdě neměl tušení, jestli to funguje, hlavní bylo, že ho měl na chvíli z krku.
Tato vesnice byla malá, takže jak později jeho dva starší přátelé zjistili, se Josh neobtěžoval zjišťovat nějaké informace o tom, kde záhadná dívka bydlí. „Stačí se zeptat lidí, určitě to budou vědět.“ vysvětlil bez obav. Nipuni měla hlavu nakloněnou trochu šikmo a přemýšlela o jeho slovech. Po chvilce pokývala hlavou a vlídně k němu promluvila. „Tak to ti rozhodně přeji hodně štěstí.“ řekla.
„Mě?“ zeptal se nechápavě Josh. „Ano, tobě.“ odvětila . Williamovi se po tváři začal rozlévat úsměv.
„S tím naprosto souhlasím.“
Josh neměl co odpovědět. Pak ho ale přece jenom něco napadlo. „Myslel jsem, že jsme tým. Tým pracuje spolu.“ William byl na pár vteřin ticho a uvažoval nad jeho slovy.
„Ne. Tým má rozdělené role. Já jsem velitel. Mám za úkol dávat pokyny a dohlížet, že všechno jde tak jak má. A ty, máš za úkol mé příkazy poslechnout.“
Josh na něj civěl s otevřenou pusou a nevěděl co říct. „A co Nipuni? Proč ta nejde se mnou?“ zeptal se a ukázal na třetího člena skupiny. William na ní chvíli hleděl a přemýšlel, co odpovědět. Pak mu svitlo. „Nipuni je z toho úkolu vyřazena, protože kdyby něco zjistila, než by nám to stihla říct, znovu by to zapomněla.“
Josh se zamračil a pečlivě si prohlédl dívku i staršího kluka od hlavy až k patě.
„A co kdyby si to psala na papír?“
„Ty snad nějaký máš?“ opáčil skoro okamžitě William. Tu otázku čekal, takže si na ni i připravil odpověď. Josh vzdychl a zavrtěl hlavou. „Nemám.“ řekl odevzdaně a otočil se směrem k domkům.
Jeho oči pořád zůstávali smutné, tak na něj Nipuni zavolala: „Hlavu vzhůru, konečně budeš moct něco říct a někdo ti bude věnovat pozornost.“
„A taky nenarazíš do toho domku co stojí přímo před tebou.“ řekl si vcelku pro sebe William, protože si na rozdíl od kluka všiml stavby tyčící se před ním. Josh šel šikmo, nejspíše protože se díval do země místo před sebe. Stejně bělovlasému klukovi přišlo divné, že si jeho otravný přítel nevšiml, že jde po trávě. Teď se už však nebezpečně přibližoval ke zdi, takže na něj Nipuni znovu zařvala. „Jóóshíí! Dívej se před sebe!“ Když kluk uslyšel své jméno, zvedl hlavu a ku jeho překvapení byl nebezpečně blízko zdi jednoho z krajních domků. Okamžitě se zastavil a otočil se zpátky k cestě. Byl rád, že je tak daleko, protože celý zrudl v obličeji. Zjistil, že William si libuje ve zlomyslnosti, ironii a sarkasmu, a byl skoro úplně jistý, že za tohle by se mu starší kluk posmíval až do smrti.
Za půl hodiny se z vesnice začaly blížit dvě postavy. Dva kamarádi jim zprvu nevěnovaly žádnou pozornost, protože Josh byl jenom jeden (díky bohu pro jejich uši ), ale když na ně začali mávat, dalo se je ignorovat velmi špatně.
„Hlavně mi neříkejte, že vede někoho dalšího tak užvaněného.“ řekl kluk stojící vedle zapomnětlivé dívky, když rozeznal Joshe jdoucí pár kroků před druhou, ještě stále nerozeznatelnou postavou. I když na ně křičel z plných plic, Nipuni a William to slyšeli pouze jako tichý, vzduchem přerývaný šepot.
„Ve-u tu -olku!“ křičel na ně vítězoslavně kluk v dáli. Oba přátelé stojící vedle sebe svraštili čelo. Vůbec mu nerozuměli. Prostě počkají, než k nim Josh přijde.
Jak k nim přišel, Nipuni ho poprosila aby větu zopakoval. „Říkal jsem : Vedu tu holku.“ řekl a ukázal na postavu stojící za ním. Jak si William i Nipuni správně domysleli, dívka se jmenovala Lucy Konell. Její černé vlasy měla do mikáda, mírně nad černým obočím jí končila ofina. Měla čistě zelené oči a dlouhé řasy. Rty měla úzké, ale to jí jenom dodávalo na kráse. Nosila prostou bílou halenu a černé kalhoty na tělo. Také nosila přes pravé rameno přehozenou tašku, končící u levého boku. Všechny zdvořile pozdravila a očima je přejela. Pohledem se zastavila u Nipuni. Mile se na ni usmála a pokračovala v prohlížení. Tahle nová dívka jí nebyla vůbec sympatická. Modrovlasá dívka nikdy nebyla moc zdvořilostní typ, stejně tak i William. Každý kdo je znal si byl celkem dost jistý, že tihle dva by ke králi přišli pozdě, bez písemného omluvení a ani by nezaklepaly, pokud by se vůbec rozhodli přijít. A co hůř, zdvořilostí ostatních pohrdaly a neměly je rádi. Mladá dívka podala Williamovi ruku a ten si ji změřil pohledem. Josh za Lucy ústy naznačoval slova: Potřeste si rukou, ale nejstarší kluk si ho nevšímal a se snahou řekl co nejpřesvědčivěji : „Já jsem William, rád tě poznávám.“ Nipuni i Josh na něm poznali, že je mu to úplně jedno, dívce to ale nejspíš nedošlo, takže stejně přívětivě odpověděla. „Já jsem Lucy. Lucy Konell celým jménem. Také tě ráda poznávám.“ a znovu se na něj usmála tím sladkým úsměvem.
Další na řadě byla Zoro, kterou jim představil ještě ten den večer Joshi. „Je ve městečku zvaném Walley, dva týdny odsud.“ William se na něj podezíravě podíval. „To tu není nikdo, kdo by byl blíž?“ Joshi se znovu podíval do poznámek a pak zavrtěl hlavou. „Ne.“ odpověděl a sebejistě se podíval na přítele. „Dej to sem.“ řekl starší kluk a nastavil ruku. Josh mu papír podal a začal sledovat jeho obličej. William svraštil čelo.
„Nikoho jsi nenašel, že?“ řekl Josh a v očích mu vítězoslavně zaplálo. Starší kluk na něj pohlédl. „Ne, až na dva lidi které máme po cestě.“
Josh se na něj překvapeně podíval. „Ukaž mi to!“ řekl rozčíleně a vytrhl Williamovi list z rukou. Chvilku přejížděl očima po papíru a starší kluk mu pak napověděl. „První dvě jména.“ Josh ho probodl pohledem a William nevinně pokrčil rameny. „To jsem samozřejmě věděl.“ odsekl a schoval si poznámky do vaku se spousty dalšími věcmi. „O tom nikdo nepochyboval.“ řekl William se smrtelně vážnou tváří, i když v sobě dusil smích. Pak se otočil, udělal pár kroků a znovu se zastavil. Otočil se zpátky a pohlédl na všechny tři členy jejich skupinky. „Ještě je tu jedna věc,“ řekl a přejel očima po všech přítomných, že mu věnují pozornost a pokračoval, „ode dneška, si každý večer budeme muset povídat.“ když uviděl spoustu nechápavých tváří, pospíšil si s odpovědí. „Téma vymyslíme buďto společně, nebo já. Jde hlavně o to, abychom si nepovídali jenom s jedním člověkem.“ Nipuni byla první, kdo se ozval. Uznale pokývala hlavou.
„Dobrý nápad, navrhuji jako první téma něco o sobě.“
Na to odpověděla Lucy trochu tišším tónem. „Souhlasím.“ Jako poslední zbýval Josh. Váhal. Nápad se mu líbil, ale nechtěl přiznat, že souhlasí s Williamam. Všichni si domysleli, co se mu honí hlavou. „Tak vyklop to. Nápad se ti líbí, ale William ne.“ řekla Nipuni s úsměvem. Mladší kluk zrudl v obličeji a starší kluk si něco uraženě zamumlal pro sebe. Její úsměv se ještě rozšířil. Ten to prostě nehodlá přiznat.
Všichni si posedaly do kruhu. Tři členové se začali dívat na nejstaršího člena skupiny. William vzdychl. Tak nějak čekal, že bude muset začít. „Já jsem William Michizou, je mi 17 a jsem tu na místě velitele.“ s posledními slovy se otočil k Nipuni a ta se na něj zašklebila. „A že ti to jde.“ řekla mu. Nikdo z ostatních nevěděl, že je velitel kvůli dívce, vlastně jim to bylo úplně jedno. William mávl rukou a znovu pokračoval. „Mám rád sarkasmus, ironii a zlomyslnost. Moc zdvořilosti ode mě taky neočekávejte. Můj koníček je zlodějovství. Jsem zaměření spíše na boj, umím s dýkami. Myslím, že společně s Nipuni jsem zakladatel této skupiny...“ na chvíli přemýšlel, jestli na něco nezapomněl a když na nic nepřišel, znovu pokračoval „takže další je...“ rozhlédl se po tvářích a rozhodoval se, koho by měl vybrat. Přihlásila se Lucy. „Já zkusím pokračovat.“
William na ni kývl, že může začít. Lucy se ještě jednou nejistě podívala po lidech kolem ní a hluboce nabrala dech do plic. „Já jsem Lucy. Lucy Konell a je mi 15 let, takže jsem stejně stará jako Josh. V boji se moc nevyznám, a ani bych na bojišti moc dlouho nevydržela. Místo toho jsem doktor, takže bych mohla pomoct při léčení.“
„Ty budeš léčit. Ne, že budeš pouze pomáhat. Nikdo z nás o léčení neví víc než to, že když tě někdo bodne do srdce, nejspíš umřeš.“ opravil ji William a všichni se nad tím zasmáli. Josh to ale hned zakryl, aby to nevypadalo, že mu to připadá vtipné. „Další slovo dám Nipuni.“ řekla skoro bez přemýšlení a všichni upřeli zrak na dívku. Ta pokrčila rameny a začala. „Já jsem Nipuni. Je mi 17 let, a moje osobnost není moc zajímavá. Můžu se pyšnit tím, že zapomenu každou podstatnou věc, takže mi do rukou svůj život nesvěřujte, může se stát, že ho omylem někam položím a pak na něj zapomenu.“ všichni se na ni usmívali a ta se na ně zazubila. Všichni už pochopili, že Nipuni se ráda zasměje i v těch nejhorších chvílích. „Jsem vyučená travička a zvěd, takže umím používat dýky a luk. Také se i pohybuju tiše a nenápadně, pokud chci. Předpokládám, že v boji zaujmu místo podrazáka který nepřítele napadne zezadu, nebo je schovaný dost daleko a sestřeluje lidi lukem. Můžete se na mě ale spolehnout, když budete potřebovat někoho nenápadně zabít, bez svědků a důkazů.“ Podívala se hlavou směrem k Joshovi. „Je tvá řada.“ řekla.
Josh se nadechoval, aby začal mluvit, ale William ho rychle předběhl. „A nezapomeň, my nestojíme o tvůj životopis. Pouze stručné věty.“ mladý kluk nervózně pokýval hlavou a olízl si suché rty. „Já jsem Josh Hanazao. Je mi 15. Mám rád hřbitovy a nadpřirozeno.“
„Rozhodně nadpřirozeně mluví.“ řekla Nipuni Williamovi tak, aby ji nikdo další neslyšel.
„V boji jsem nejspíš...“ na chvíli se zamyslel, „Asi jako obyčejný voják. Prostě plním úkoly které mi někdo nařídí.“ Poslední větu řekl trochu smutně, ale smířeně.
Ještě dřív než dokončil větu však začala Lucy vrtět hlavou. „V boji by si byl zdatný diplomat.“ když na ni nechápavě pohlédl, hned to objasnila, „umíš dobře přesvědčovat. Volíš správná slova tak, aby se to lidí nedotklo a zamysleli se nad tím co jsi řekl. Mimo jiné si umíš bleskově změřit postavu a určit, kde má slabiny. To vše ti může ve výsledku pomoct k tomu, abys mohl odvrátit válku jenom slovy.“
Josh se rozzářil. Jeho postavení znělo hodně důležitě a složitě, což mu představovalo jisté uspokojení. Volit správná slova? William s Nipuni si vyměnili pobavený pohled. Obou jim vrtalo hlavou, jak Josh dokázal přimět dívku, aby se k nim přidala. Oba mysleli na to stejné. Začala se z nich vyvíjet opravdu zajímavá parta.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
