World Darkness 1.Část
Informace:
Tak tu máme první kapitolu. dozvíme se jak se daří malému princi a osiřelé dívce. a také nahlédneme na druhou stranu hor.
Máte se na co těšit. příjemné čtení.
*Strejdó, strejdó! * Volal už skoro dvaceti letý kluk.
Byl vysoký s černými vlasy. Ruce samí sval od tvrdé práce v lese. Oči čistě modré. Vřelí a upřímný úsměv. Na svém těle ani špetka tuku, jen krásně tvarované svaly. Starší muž vyšel z poza dřevěného domku. V ruce sekeru a na zádech proutěnou nůši.
*Aá tady jsi. Dreiku, skoč pro klestí a dříví. *
*Dobře strýčku. *
Převzal si nůši a sekeru a vyrazil hlouběji do lesa kde klestí ještě je. Musel opravdu hluboko. Takhle hluboko ještě nebyl. Les tu měl takovou divnou energii. Strýc ho varoval, když byl ještě malý, aby tam nechodil. Jen jednou to porušily, s Lollou.
Dívka s dlouhýma černýma vlasama, s pronikavými fialkovými oči. Byla schovaná a skrčená za houštím. Její černé oblečení v podobě kalhot, tílka a kožené bundy s kapucí jí dokonale skryl. Číhá na kořist, kterou si vyhlídla. Kouká svýma očima na urostlého jelena. Pozoruje ho už delší dobu. Vyčkává na správný okamžik. Už natahuje tětivu s připraveným šípem, co vyrobila sama.
„Vzpomínám na to, jak jsem se probrala. Krk jsem měla v jednom ohni. Ale při dotyku byl ledový. Bolelo mě celé tělo, oči mě svědily a já nevěděla co se děje. Jediné, co jsem si vybavovala bylo to, že jsem bez otce. Uhořel! Jsem sama? Co se mi to stalo? Posadila jsem se a otevřela své mokré, uslzené oči. Hned jsem uviděla urostlého muže ve zbroji. Usoudila jsem, že to bude asi voják.
*Jak se cítíš? * ptá se mě ten muž.
*Bougr, bougrr, bou….líí. * snažila jsem se promluvit, ale z mích úst vycházely pazvuky. Bolelo to strašně, chytla jsem se za krk s vyděšeným výrazem.
On na mě hleděl jako by nechápal. Pak mu to ale došlo, dal mi sklenici vody. Vše mi nakonec vysvětlil. Pak mě odvezl za bratrem zesnulého krále.“
Jelen zacítil vražedný pohled lovce. Opatrně ale rychle se rozhlížel, větřil. Dívka dobře schovaná zacítila správnou chvíli. Oči zaostřila na slabiny a vystřelila dva šípy těsně za sebou. první trefil nerv na krční páteři. Jelen ochrnul a nemohl se vydat na útěk. Druhý šíp trefil tepnu na krku, ta způsobí že krev se nedostane do hlavy, zvíře upadá do bezvědomí. Dívka tak může zvíře pak zabít bezbolestně. Nebo ho jen zkontrolovat, označit a zaznamenat. Natřít ranky po šípu hojivou a mastnou mastí. Zvíře se pak do 15minut probere, jen s menším šokem odkluše. Tentokrát je ale na lovu a zvíře zabíjí. Svou dýkou vyrobenou ze klů prastarého mamuta probodne krční tepnu, krev zachytí do uzavíratelného dřevěného džbánku. Vybere vnitřnosti a rozdělí je. Srdce, játra, ledviny, propláchnutý žaludek, vymytý střeva v potoku zabalí do koženého vaku. Jelena si hodí přes ramena a vydá se směr domů za strýčkem. A svým nevlastním bratrem Dreikem.
Mezi tím na opačné straně hory. Dreik nejprve kácí akorát velký strom. Rozseká ho na stejně velká polena a složí je na dno nůše. Menší klacíky a větvičky ukládá na horu. Prochází pak ještě okolí a sbírá menší větvičky. Zvedne hlavu, aby se rozhlédl a zahlédne něco červeného se mihnout za stromy. Je zvědavý a jde tím směrem. Ale nic nenachází. Až o další kus dál zahlédne ve sněhu šlápoty lidských bosých noh. Přidřepne si a zkoumá je.
*To je divné! Kdo by chodil bos v téhle zimně? Strýc, po ránu, když pospíchá srát do kadibutky. Ale tak daleko by bos nešel. * uvažuje na hlas.
V dálce zahouká sova, Dreik se koukne na nebe. Pomalu se stmívá, je čas vyrazit zpátky. Tak se otáčí a vyráží domů.
V chalupě dívka už porcuje úlovek. Maso krájí na tenké plátky na sušení. Strýc zas připravuje marinádu na maso, co bude pomalu udit. Je to nejlepší způsob, jak maso dlouho udržet poživatelné. Akorát dorazil Dreik, dřevo s klestím opřel u dveří a šel dál.
*Hmm, pěkný úlovek. Jako vždy. * Mrknul na ní.
*To víš, na mě je spoleh. * Dreik se usadil na lavici a opřel se o stěnu.
*Zahlídl jsem to. *
Oba na něj pohlédly a čekali co z něj vypadne.
Až to ticho nemohla vydržet a zeptala se.
*Co?........Co, jsi viděl? *
*Rudou čmouhu v dálce, za stromy. *
*Aaaáá, co dál? *
*Bosí stopy člověka. *
*Bosí nohy jsi zahlédl? Proboha, že by to nakonec byla pravda? *
*Co je nakonec pravda? * řeknou oba na ráz.
*Prý ve zdejších horách žije starobylí a právoplatný národ téhle země. Jim patří celé království. I když si ho nenárokují. *
*Parááda, půjdeme to prozkoumat? Co ty na to Dreiku? Půjdeme? *
*Souhlasím, zítra vyrazíme. *
Strýc si povzdechl.
*Asi vám to nevymluvím. Ale buďte opatrní. Dreiku, pamatuj na to, že jsi Princ a za nedlouho budeš muset usednout na trůn. *
*Já vím. Jsem si toho vědom. Ale nejdříve musím poznat veškeré zákoutí mého království. *
*Lollo, ty jsi sice nezačala zrovna nejšťastněji ale věřím, že nás bereš jako rodinu. Ochraňuj Dreika a všude ho doprovázej. Nikomu jinému bych ho nesvěřil. Jsi silná, máš dračí oči a věřím, že i dračí plamen si podrobíš. *
*Děkuji za vše. Děkuji za důvěru. Dám na něho pozor. *
*Tak teď běžte spát, zítra brzo vyrazíte na pouť. Poznávat svět. *
Na opačném konci hor.
Skupina mladých vlků trhají a hltají svůj první úlovek v podobě mladého losa. Vůdce, černý mohutný vlk s rudýma očima a jizvou přes oko s popáleným uchem budil respekt a strach. Vedl mladé k jejich prvnímu úlovku.
Každoročně zaučuje nováčky do lovu. Ty se pak připojí ke každotýdenní výpravě lovu zásob na týden pro celou smečku. Tentokrát ale mezi mladýma byla i jeho dcera. Jeho největší a nejvzácnější chlouba a pýcha. Jeho dcera je výjimečná. Není čistokrevná z rodu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
