Stalker - 7. kap.
Informace:
Zafi se projevuje jako správná "kamarádka" a Jane ji nepoznává. Dokonce se i pohádají. Izaya pracuje v terénu a dozvídá se novou informaci do případu. Law, Yata a Shizuo hledají informace v šanonech
7. Kolaps
Zafi:
Ten večer jsem měla vztek a to dost velký. Ne na Lawa, ale na Jane. Vše co mi Law řekl jsem vyčítala Jane. Ta zatím vším stojí. Ale byla jsem rozhodnuta přeříznout nit štěstí. Vím, zachovám se jako mrcha, ale Lawa chci získat. Netěšilo mě, že zítřejší den budu trávit s Jane, ale ona byla bohužel moje šéfová.
Ráno jsem na Jane čekala na parkoviště před komisařstvím. Jane tu motorku měla, tak mi bylo jasné, že šla pro klíče od auta.
„Dobré ráno, Zafi.“ Pozdravila mě s úsměvem na rtech. Já si zachovala chladnou hlavu.
„Ahoj Janey-chan.“ Pozdravila jsem svou šéfovou. Jane zasedla za volant a já ke spolujezdci. Nastartovala a my vyrazily na cestu za Hanadou.
V autě panovalo ticho a klid. Ale já věděla, že teď nastala vhodná chvíle se s Jane pohádat. A to jsem chtěla.
„Hele, stalo se něco mezi tebou a Lawem?“ promluvila Jane jako první.
„Ne, nic. Ale jedno ti řeknu mrcho, o Lawa budu bojovat!“ křikla jsem na Jane. Ta mále havarovala. Zastavila auto u kraje silnice.
„C-cože?“ dostala ze sebe Jane překvapeně.
„Jo, jsi mrcha. Každého chceš mít jenom pro sebe. I Lawa, ale toho ti nedám.“ Řekla jsem ostrým tónem hlasu. Jane se na mě dívala a nevěřila svým uším.
„C-cože?“ bylo jediné, co Jane dokázala říct.
„Umíš říct něco jiného, než jenom cože?“ obořila jsem se na Jane. „Jo, ale jedno ti řeknu. Law je vynikající v posteli. Včera jsme provozovali sex.“ Ušklíbla jsem se na Jane. Ale pravda to nebylo. Čekala jsem, jak bude Jane reagovat.
„Mně do toho nic není, ale jestli vám to nebude klapat, tak buď oba, nebo jednoho z vás budu muset přeložit.“ Bylo jediné, co Jane řekla. K tomu, jak jsem řekla, že jsem se vyspala s Lawem, nijak nereagovala.
„Tobě to nevadí?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Ne, nic mezi námi není.“ Odsekla mi Jane a znovu jsme se rozjeli.
Jane:
Poté, co mi Zafi řekla, že se vyspala s Lawem mně bodlo u srdce. Bolelo to tolik, jako by mi někdo to srdce probodl nožem. Ale nedala jsem na sobě nic najevo. Měla jsem na Zafi vztek. Ani jsem nereagovala na to, že mě nazvala mrchou. Poté, co jsem udělala menší přestávku jsem znovu se rozjela. Jely jsme už mlčky.
Dojely jsme na adresu, kde měl bydlet Hanada. Zaparkovala jsem u chodníku a vypnula motor. Já i Zafi jsme si vystoupily a šly k rodinnému baráku, který patřil Hanadovi. Zazvonila jsem na brance, kde byl zvonek a připravila jsem svou průkazku.
Po chvíli se otevřely dveře. Vyšel ven muž jenom v trenýrkách. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře, ale zachovala jsem se jako profesionál.
„Dobrý den, jste pan Naoki Hanada?“ zeptala jsem se muže.
„Ano, kdo jste vy?“ přikývl, že je náš hledaný člověk.
„Šéfinspektor Orihara, detektiv Otonashi, potřebovaly bychom s vámi mluvit.“ Představila jsem nás a ukázala svůj služební průkaz.
„Pojďte dál, je otevřeno.“ Řekl nám Hanada a já otevřela branku. Nechala jsem Zafi vyjít jako první. Hanada nás zavedl do domu, a rovnou do kuchyně, která byla poměrně velká. U okna byla trouba a sporák linka, myčka a lednička. Naproti linky byla druhá linka. Se Zafi jsme si sedli na lavici a u dveří byl konferenční stolek a dvě křesla. „Musím vařit oběd, tak se omlouvám.“ Omluvil se nám a dal se znovu do vaření oběda. Což mě překvapilo, protože mohlo být tak devět hodin.
„Není nějak brzo?“ proto jsem se Hanadi zeptala.
„Ne, není. Dneska okolo jedenácté má přijet přítelkyně a já si pak chci věnovat jí a ne vaření jídla.“ Vysvětlil nám Hanada. Zarazilo mě, když řekl, že čeká přítelkyni.
„Jak se vaše přítelkyně jmenuje?“ zeptala jsem se na jméno té přítelkyně.
„Kioko Oshio. Proč se ptáte?“ zeptal se Hanada a přestal se věnovat vaření a otočil se na nás dvě.
„Pane Hanado, odložte vaření a pojďte si k nám sednout.“ Vyzvala se Hanadu. Ten vypnul sporák a sedl si k nám.
„Tak co se tu děje?“ zeptal se znovu a tentokrát v jeho hlase zazněl strach.
„Je nám to líto, ale vaše přítelkyně byla předevčírem nalezena mrtvá.“ Oznámila jsem potichu a šetrně.
„C-cože? T-to není možné.“ Zakoktal se Hanada a z očí se mu nahrnuly slzy. Bylo mi ho líto. Vstala jsem, a do sklenice jsem natočila vodu.
„Tady máte, napijte se.“ Vybídla jsem Hanadu. Ten třesoucí se rukou vzal skleničku do ruky a vypil ji na ex.
„C-co se jí stalo?“ zeptal se o trošku klidnější.
„Nechcete…“ nedořekla jsem, protože Zafi mi skočila do řeči.
„Věděl jste, že je vám nevěrná?“ řekla dost zostra Zafi. Probodla jsem jí ostrým pohledem.
„C-cože?“ dostal muž ze sebe a kdybych jsem ho nezachytila, skácel by se dolů. Položila jsem ho na zem. Dýchal, jenom ztratil vědomí. Vyndala jsem mobila a zavolala záchranku. Čekali jsme na záchranku, která přijela do deseti minut. Hanadu, hned naložili na nosítka a odjeli do nejbližší nemocnice. Když jsem osaměla se Zafi, otočila jsem se na.
„Tak tohle si neměla! Ohrozila si nejen jeho život, ale i případ! Jestli se to bude opakovat, tak tě z toho dle případu odvolám!“ křičela jsem na Zafi.
„Já? Proč já? Jenom proto, že jsem řekla pravdu?!“ křičela na mě Zafi.
„Nejsi v postavení velitele! Řekly bychom mu, že mu byla nevěrná, ne takhle, jak si to udělala ty! A pojedeš za ním do nemocnice! Počkáš, co řeknou doktoři! Pak až bude ve stabilním stavu ho znovu vyslechneš! Jestli znovu zkolabuje kvůli tvé zbrklosti, tak čekej za to následky! Tohle je varování!“ křičela jsem na Zafi. „A auto si beru já!“ dodala jsem a naštvaně jsem odešla z baráku ven. Zafi jsem tam nechala stát s tím, ať si poradí sama. Nasedla jsem do auta a nasraně jsem odjela na komisařství.
Zafi:
Byla jsem celá vzteky bez sebe. Nečekala jsem, že se tak rozběsní a pohrozí, že mě z tohoto případu vyloučí. To jsem nechtěla. Ale bylo mi jasné, že jsem ji vytočila a to byl můj účel, i když reakci jsem čekala jinou.
Zavolala jsem si taxi a jela k nemocnici. To mi zaplatí. Pomyslela jsem si, že tu jízdu si nechám proplatit.
V nemocnici jsem šla hned na informace. Než jsem stačila něco říct, tak ta sestřička byla rychlejší.
„Páté patro.“ Křikla na mě ta sestřička. Hlavou jsem přikývla na poděkování a šla jsem k výtahu. Nikdo tam nebyl, tak jsem jela sama do pátého patra.
V pátém patře bylo oddělení pro pacienty. Hned jsem šla najít doktora. Měla jsem štěstí, že jsem narazila přímo na doktora, který se o Naokiho postaral.
„Pane doktore v jakém je stavu pan Hanada?“ zeptala jsem se doktora.
„Je při vědomí, ale utrpěl veliký šok.“ Oznámil mi doktor.
„Mohu s ním mluvit?“zeptala jsem se doktora, jestli se ho smím na pár otázek zeptat.
„Ano, ale jenom chvíli. Dostal sedativa.“ Pustil mě doktor k pacientovi. Hlavou jsem přikývla, že děkuju a šla jsem na pokoj Hanadi, který mi doktor ukázal.
Hanada seděl na posteli, zíral před sebe a z očí mu tekly slzy. Doufala jsem, že mě nepozná. Věděla jsem, že když člověk utrpí šok, spoustu věcí zapomene.
„Jak vám je, pane Hanado?“ zeptala jsem se opatrně a mile. Hanada se na mě podíval.
„J-jak je asi člověku, kterému zemře přítelkyně.“ Promluvil Hanada, ale bylo vidět, že moc nevnímá. Opravdu smrt jeho přítelkyně s ním zamávala. Možná jsem to přehnala, ale záměr byl takový, aby si Hanada stěžoval, ale z toho teď sešlo. Nebyl schopný žádného stěžování a nutit ho, to nebylo zase pod mou úroveň. „A nechte mě být, chci být sám.“ Zabručel, ale já mu rozuměla.
„Dobře, ale přijdeme za vámi jindy.“ Souhlasila jsem, že výslech přerušíme.
„OK, co chcete vědět?“ zeptal se Hanada, o čem chci mluvit.
„Kvůli čemu jste ukončil pracovní poměr na základní škole?“ zeptala jsem se na první otázku ze dvou.
„Domluvil jsem se s Kioko. Dostala funkci ředitelky a neklapalo by nám to, kdybychom byli v poměru ředitel-učitel.“ Řekl Hanada, na čem se domluvil s svou přítelkyní.
„A byla vám někdy nevěrná?“ zeptala jsem na ostřejší otázku. Hanada se na mě podíval.
„Co je to za blbost?“ řekl a já poznala, že mluví pravdu. O žádné nevěře neměl ponětí.
„Děkuji, to je vše. A promiňte.“ Omluvila jsem se a nechala Hanadu osamotě v jeho myšlenkách. Šla jsem do místní restaurace, která byla u nemocnice, na oběd.
Izaya:
Můj úkol byl daný. Měl jsem vyzvídat na ulici, jestli se někde něco nešustne. I když bych to nikdy před nikým nepřiznal, tak svou práci miluju. Rád si povídám s lidmi. Miluju lidi. Jediná Jane, to ale ví. Chtěl jsem si s ní popovídat. V hlavě jsem měl nejen Shizua, ale i Yata. Vím, že mi moc neporadí, ale pomůže mi tím, že se mohu svěřit a Jane si mě vyslechne.
Do ulic jsem vyrazil hned na sedmou hodinu ráno. Porozhlížel jsem se před školou. Nemohl jsem studenty oslovit, i když jsem policista. Nejsou plnoletí a nemuselo by to projít u soudu, to co by mi řekli. Proto jsem jenom seděl u zábradlí, sledoval dění před školou. Pár starších studentů se mě zeptalo, jestli nemám cigarety, či zapalovač. Jsem výhradně proti kouření, ale jenom jsem se na ta děcka usmál a odmítl, že nekouřím. Pár menších školáků se na mě dívalo zvědavě. Rodiče, nebo starší sourozenci se snažili, aby ta děcka na mě nezírala. A já jenom opřen o zábradlí a na všechny jsem se jenom usmíval. Asi si i pár dospělých stěžovalo na vrátnici, protože vrátná vyhlédla ven, ale když mě poznala, tak se na mě usmála a zalezla do svého kutlochu.
Škola započala a nikdo na ulici nebyl. Chystal jsem se odebrat k nejbližšímu parku, který tu byl u školy, když mě zastavila jedna paní.
„Vy jste od policie?“ zeptala se mě ta paní.
„Dobrý den, ano jsem. A kdo jste vy?“ zeptal jsem se té paní.
„Tady ne.“ Zašeptala paní. Cítil jsem, že se něco zajímavého dovím.
„Do parku?“ navrhl jsem, kam bychom mohli jít. Paní přikývla hlavou na souhlas.
Mlčky vedle sebe jsme šli do parku. Ta paní se mi zdála být nervózní, jako by po ní někdo šel. Uprostřed parku jsme si sedli na lavičku. Chvíli panovalo ticho. Čekal jsem, až paní začne mluvit jako první. Ale nakonec jsem byl já ten první, kdo promluvil.
„Tak madam, co se děje? Jak se jmenujete?“ zeptal jsem se té paní.
„Nishi Takeda, ale co vám řeknu je jenom mezi námi. Jestli mě předvolají k soudu zamlčím, že se s vámi znám.“ Pohrozila mi paní.
„Nebojte, vše bude jenom mezi námi.“ Slíbil jsem paní. „Já jsem detektiv Orihara. Tak co se děje?“ znovu jsem se Nishi zeptal.
„Jde o to, že madam Kioko, ředitelka této školy je lesbička.“ Zašeptala Nishi. Dost mě to překvapilo, ale nic jsem nedal najevo.
„Jak to víte“ zeptal jsemse paní Nishi zvědavě. Nic jsem si nezapisoval, ani nenahrával. Vše i utkvělo v hlavě.
„Jsem…Tedy byla jsem její milenka.“ Přiznala paní a když jsem se na ni podíval, tak ji nejen tekly po tvářích slzy, ale i měla ruměnec na tváři. „Víte pane, mám manžela a dvě děti. Kioko, měla přítele Naokia a milence Torua, ale přesto jsme táhly milostný život. Vyhovovalo nám to tak. Ale Naoki to zjistil a kdybych nezvedla telefon, že zavolám policii, tak by Naoko ubil k smrti. Byl rudý vzteky.“ Dovyprávěla se slzy v očích. Rád bych ji objal, ale to se na profesionálního detektiva nehodí. Musí si od svědků i podezřelých držet krok. Nechal jsem, aby se Nishi vyplakala. „Teď víte co jsem věděla. Ale netahejte mě do toho. Mám svou rodinu.“ Znovu požádala o mlčenlivost.
„Moc děkuju, paní Takeda. Nebojte, nikde se neobjeví vaše jméno.“ Poděkoval jsem a slíbil paní Nishi, že vše zůstane mezi námi. Tedy skoro. Pak paní Nishi si usušila oči a odešla pomalým krokem. Já po chvíli taky vstal a šel jsem znovu před školu číhat. Za ten den jsem mluvil asi se třemi dalšími rodiči, ale ti nic nevěděli. Končil jsem přesně v pět hodin odpoledne. Do práce jsem už nejel, ale rovnou domů, kde jsem se pořádně najedl a sepsal veškerou dokumentaci, kterou jsem zjistil.
Yata:
Když jsem ráno dorazil do práce, tak Jane i Zafi jeli za dalším svědkem, či podezřelým. Izaya tentokrát měl službu venku. A já, Law a Shizuo jsme měli prohlížet šanony, jestli něco nenajdeme. Byla to nudná práce, ale pro teď se tu nedalo nic dělat. Jen jsem litoval toho, že tu nemůže být i Izaya. Poznám, kdo je hetero, a kdo je gay, či lesba. A vím, že Izaya jako já je gay. I Shizuo je. Taky jsem to na něm rychle poznal. Když jsi jednou gay, většinou poznáš, kdo má jakou orientaci, ale taky ne. Protože si myslím, že kdyby Izaya věděl, že Shizuo je na muže na opak, tak ti dva jsou už spolu. Jenže já chci Izayu pro sebe.
„Tak jak začneme pracovat?“ zeptal se nás Law.
„Nejdřív bych to rozdělil na hromádky po pěti a pak se domluvit jak dál.“ Navrhl jsem tuto variantu.
„Souhlas.“ Souhlasil Shizuo a Law pokrčil rameny, že taky souhlasí. Tak jsme se dali do práce.
Asi po hodině bylo vše poskládané na hromádky po pěti. Pak si každý vzal nějakou tu hromádku a začetli jsme se. Zatím nikdo z nás nenarazil na něco zapeklitého. Jenom složky, kde byli informace o kantorech a dětí. Nebo spíš evidence dětí. Takže nuda, ale i tady se něco dá najít.
„Něco mám.“ Ozval se asi po dvou hodinách Law. Já i Shizuo jsme se na Lawa podívali.
„Co si našel?“ zeptal se Shizuo Lawa.
„Na Naokio Hanada byla povolána policie za napadení spolupracovníka, ale žaloba byla po pár dnech stažena.“ Řekl Law co se dočetl ze složky Hanadi. Shizio si vzal svůj blok a tuto informaci si zapsal. Law se podivně podíval na Shizua.
„Když zjistíme něco důležitého, hned si to zapíše do bloku, aby to pak mohl vyhledat na počítači. Chce nám pomoci s těmi šanony, tak si o takhle rozložil.“ Vysvětlil jsem šeptem Lawovi. Law jenom pokýval hlavou a věnoval se své práci. I já se znovu začetl do šanonu.
Za celou tu dobu, co jsme četli spisy, se nikdo neozval. Ani Jane, ani Izaya. Okolo jedné nám Law přinesl jídlo a po jídle jsme zase se dali do práce. U Izayi jsem věděl, že do práce už nedorazí, ale Jane se Zafi jsme očekávali. Ale nakonec se vrátila jenom Jane bez Zafi. Byla pěkně rozzuřená. Chystal jsem se zeptat co se stalo, ale Law byl rychlejší.
„No nazdar, jdeme.“ Byla poslední slova Lawa a s Jane odešel. Já se podíval na Shizua, a Shizuo na mě. Shizuo pokrčil rameny a ještě jsme nějakou chvíli pracovali, než i my dva odešli domů.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.