Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Další podezřelý

Zafi:

 

Ráno jsem si přivstala. Byla jsem ráda, že dneska pojedu s Lawem za tou Sakurou. Už jsem se moc těšila. Přivstala jsem si, abych jsem byla ještě víc sexy, než jsem. Bála jsem se, že mě zase nechá v kanceláři se Shizuem, ale naštěstí se tak nestalo. Jane nemám ráda už od začátku, co se stala mou šéfovou. Jako kolegyně byla fajn, ale co je šéfem je hrozná. Neumím to popsat, ale v její blízkosti cítím návaly vzteky. Prostě řečeně ji nenávidím.

 

Nastal čas odjezdu do práce. Jela jsem svým autem. Když jsem přijela ke komisařství, tak Law na mě čekal venku. Byl tak sexy, že jsem se na něho musela chvíli dívat. Poté jsem si vystoupila. Law přešel ke mně.

„Dobré ráno, můžeme?“ pozdravil mě Law.

„Dobré ráno Lawe, jenom dojdu pro klíče od vozu.“ Usmála jsem se na Lawa a šla jsem k vrátnici, kde jsem si vzala klíče od služebního auta a zapsala se, že jsem si něco půjčila. Pak jsem s Lawem vyrazila za tou Sakurou. Izaya nám zadal adresu.

 

Cestou panovalo ticho. Nevěděla jsem, co mám říct. Očividně i Law byl nesvůj a nevěděl co říct. Což byl bod pro mě.

„Tak ty se s Iza-kunem a Jane-chan znáš?“ zeptala jsem se Lawa na Jane a Izayu. Ale na Lawa jsem se nepodívala. Sledovala jsem cestu před sebou.

„Jen zběžně. Od vidění ze základky. Byl jsem asi o dvě třídy výš.“ Odpověděl mi Law.

„Takže se vlastně moc dobře neznáte.“ Pokračovala jsem ve výslechu.

„Hele, vím o co ti jde. A já zájem nemám.“ Řekl mi Law a přišlo mi, že v jeho hlase zazněl vztek. Dost mě to šokovalo, že jsme málem havarovali.

„Jak to můžeš říct? Neznáš mě.“ Trošku jsem zvýšila hlas, ale nechtěla jsem zase křičet.

„A ty neznáš mě.“ Neodpověděl mi Law a řekl to samé, co já jemu. A měl pravdu.

„A Jane-chan taky moc neznáš.“ Dostala jsem vzteky ze sebe.

„Pravda, ale ona je jiná, než vy, co hledíte na vnější krásu. Ona je na tu vnitřní, stejně jako já.“ Ohradil se v klidu Law.

„Jak to můžeš vědět hm?“ dostala jsem ze sebe vzteky a zaparkovala na místě určení.

„Neznám ji, ale podle jejího chování a jednání. Nepokukuje po mně, jako vy. Vím jsem sexy chlap, ale já chci někoho z vnitřní krásou, jako je Jane a ne vnější jako jsi ty. A jdeme pracovat.“ Rozhodl rázně Law. V jeho hlase jsem zaslechla to, že se začínal rozčilovat. Oba jsme si vystoupili a mlčky šli za Sakurou Nomurou.

 

Po chvíli jsme v tichosti našli správný vchod. Dveře naštěstí byly otevřené. Vešli jsme dál a já šla k výtahu, ale Law ke schodišti.

„Kam jdeš? Vezmeme to od shora dolů.“ Řekla jsem Lawovi, jak to uděláme.

„Ty si jeď kam chceš, já jdu pěšky.“ Odsekl mi Law. Za tohle se Jane pomstím. Pomyslela jsem si a zatkla zuby, abych jsem se uklidnila. Law mezitím začal stoupat po schodech, tak jsem ho dohnala a šli jsme mlčky spolu nahoru.

 

V každém patře jsme se podívali na dveře, jestli někde nebude jmenovka Nomura. Tu jsme našli až v osmém patře, úplně nahoře. Law zazvonil a čekali jsme, co se bude dít. Nikdo neotvíral a ani se nezdálo, že by byl někdo doma.

„Jestli hledáte Sakuru, tak ta je v přízemí. Šuká se sousedem.“ Ozval se mužský hlas. Podívala jsem se na Lawa a ten na mě. Oba nás to překvapilo.

„Jak to víte, pane?“ zeptal se Law toho muže.

„Je to takhle každý den.“ Přikývl muž, který byl v županu a pod županem byl nahý. „Ale za deset minut dorazí za mnou.“ Přiznal se nám, že čeká na ni, aby i jeho obšťastnila.

„No, my počkáme. Musíme si s paní Nomurou promluvit.“ Odkašlal si Law. Muž přikývl na souhlas a zavřel za sebou dveře. Law přešel ke dveřím. Už jsem se chystala zeptat, co to dělá, ale pak jsem si všimla, že si zapisuje jeho příjmení.

 

Oba jsme mlčky čekali na Sakuru. Ta se opravdu za deset minut ukázala. Nebo já si to aspoň myslela. Law k ženě přistoupil. I já se připojila.

„Vy jste paní Nomura?“ oslovil Law mile tu ženu.

„Ano, kdo jste? Mám práci!“ řekla nepříjemným tónem hlasu. Dala jsem ruce v pěst, abych jsem se ovládla.

„Jsme do policie, já jsem detektiv Trafalgar a to je má kolegyně Otonashi. Potřebovali bychom s vámi mluvit.“ Představil sebe i mě Law.

„Tak pojďte dál, ale rychle.“ Svolila Sakura a odemkla svůj být a my vstoupili dál.

 

Law:

 

Byl jsem rád za to, co jsem Zafi řekl. Že o ni nestojím. A v podstatě přiznal, že chci Jane. Jenže nastává otázka, chce ona mě? Rozhodl jsem se, že co nejdřív si Jane o tom promluvím. Nakonec přišla paní Nomura a pustila nás dovnitř.

 

Odvedla nás do obývacího pokoje, který byl nalevo od vchodových dveří. Já a Zafi jsme se sedli na gauč a ona do jednoho z křesel. Vyndal jsem zápisník, že si budu dělat poznámky. Mezitím, Sakura si zapálila cigaretu. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem kouřil. Ale to je už minulost. Ale když někde cítím kouř z cigarety, touha zapálit si je silná. Ani jsem si ten obývák moc neprohlédl.

„Tak co chcete vědět?“ zeptala se paní Nomura nevrle.

„Znáte Kioko Oshito?“ zeptala se tvrdě Zafi. Přišlo mi, že má stále vztek. Proto jsem byl připraven v nejhorším případě nějak zakročit, aby Zafi neudělala nějakou blbost.

„No, jeden čas jsme se vídali.“ Ušklíbla se paní Nomura.

„Odkud se znáte?“ zeptal jsem se tentokrát já a nedal najevo, svůj vztek, který se ve mně kypěl. Byla od prvního posledu paní Nomura nepříjemná.

„Vždyť to víte! Pospíchám!“ řekla rozhořčeně paní Nomura

„My to, ale chceme slyšet od vás.“ Řekl jsem v klidu. Paní Nomura si povzdychla.

„Známe se ze školy. Učily jsme spolu na základní škole. Co se stala ředitelkou změnila se. Dokonce mě vyrazila ze školy!“ při této vzpomínce se paní Nomura rozčilovala. „Zase si na něco stěžovala?“ zeptala se nás.

„Je mrtvá.“ Oznámila ostře Zafi. Myslel jsem, že na Zafi něco křiknu.Šla na to hr. Potřebovali jsme, aby paní Nomura spolupracovala.

„Jestli jsem podezřelá, chci právníka.“ Řekla paní Nomura a toto jednání jsem očekával.

„Ne nejste, jenom hledáme známé, abychom věděli, jaká byla mrtvá.“ Zakročil jsem včas, než stačila Zafi nějak reagovat.

„Řeknu to takhle. Byla skvělá přítelkyně do doby,  než se stala ředitelkou. Když povýšila, stala se z ní bezcitná mrcha. A jestli si myslela, že nevím, že chrápe s Torem, tak byla na omylu. Věděla jsem to.“ Nemluvila moc hezky paní Nomura.

„Znáte jméno jejího přítele?“ zeptal jsem se a nenechal Zafi vůbec promluvit.

„Ano, je to Naoki Hanada.“ Řekla nám ochotně paní Nomura.

„Děkujeme. Teď půjdeme, ale buďte při ruce, kdybychom s vámi potřebovali ještě mluvit.“ Ukončil jsem výslech a schoval svůj notýsek, kam jsem si zapsal vše, co paní Nomura řekla. Jak já, tak i Zafi jsme se postavili a odešli. Zafi se ani nerozloučila. Všiml jsem si, že je pěkně naštvaná.

 

Sešli jsme mlčky ze schodů dolů. Pani Nomura šla zazvonit na toho chlápka, který nám řekl, kde paní Nomura byla. Venku jsem vyndal mobila, ale než jsem stačil vytočit číslo na Shizua, začala na mě Zafi křičet.

„Hele, jsi tu nový a nemáš právo vést rozhovor s podezřelými, když ti to někdo nepovolí!“ začala hysterčin Zafi.

„Hele, kdybych nechal vést výslech tebe, tak z ní bychom nic nedostali a ještě by nás žalovala. Předešel jsem tomu nejhoršímu.“ Nekřičel jsem, ale řekl jsem to dost důrazně.

„Kdyby tu byla Jane, tak si jak neviňátko, co?“ dál křičela Zafi.

„Jane do toho netahej. Není tu a nemá s tím nic společného.“ Ohradil jsem se, i když nejspíš měla pravdu.

„Proč ne? Znáte se! Miluješ ji! Tak s tím má co dočinění!“ křičela Zafi. Ztrácela nad sebou kontrolu.

„Klid Zafi, s Jane jsem nikdy nic neměl a nemám. A jestli něco bude, to je ve hvězdách. Takže klid ano? Teď zavolám Shizu-chanovi, že známe jméno jejího přítele.“ Řekl jsem v klidu, i když vztek ve mně kypěl. Obával jsem se, že Zafi Jane i mně znepříjemní život. Zafi sedla do auta a práskla dveřmi. I já si nastoupil.

 

Cestou na komisařství jsem Shizuovi nadiktoval jméno přítele naší oběti. Pak jsme v tichosti přijeli na komisařství, kde byli  všichni.

 

Izaya:

 

Ještě ten večer jsem mluvil s Jane, tak jsem se s ní domluvil, že počkáme s Yatem před komisařstvím. Ještě jsem dal vědět Yatovi, který nic nenamítal.

 

Ráno jsem před komisařstvím byl první, nebo aspoň jsem si to myslel. Ale Jane pak vyšla z komisařství ven.

„Myslel jsem, že se sejdeme před komisařstvím.“ Začal jsem si s Jane utahovat.

„Tak ty chytráku, jak si chtěl získat klíče od auta, no?“ ušklíbla se Jane. Došlo mi, že mě nachytala.

„Vzdávám se.“ Dal jsem ruce před sebe, že se vzdávám. Ke komisařství přijel Yata i Law. Law se s námi přivítal tak, že nám zamával. My mu to oplatili. Yata zaparkoval. Poté mi hodila Jane klíče od auta, což mělo znamenat, řídíš.

 

Nasedli jsme do auta, Jane vedle mě a Yata dozadu. Cestu  jsem už znal. Předešlý den jsem tam byl s Yatou.

„A povolení nepotřebujeme?“ zeptal se náhle Yata.

„A co myslíš, že mám.“ Ušklíbla se Jane a vytáhla z kapsy list papíru, kde bylo povolení prohledat ředitelky kancelář.

„Ty jsi zlato, myslíš na všechno, one-chan.“ Pochválil jsem práci Jane.

„Ale trvalo to, než mi to povolili.“ Povzdychla si Jane.

„Tys je burcovala v noci, co?“ zasmál se Yata. Měl tak krásný smích. Jak já jsem nerozhodný. Miluju Shizua, ale zjišťuju, že začínám něco cítit i k Yatovi. Zahnal jsem tyto myšlenky a soustředil se na jízdu.

„Tak trochu. To co se zjistilo bylo dost důležité.“ Řekla tajemně Jane.

„A nám nic neřekneš, co?“ ušklíbl jsem se.

„Přesně tak. Zatím si to nechám pro sebe. Řeknu to, až se sejdeme všichni.“ Řekla Jane, jak to chce vše udělat.

 

Po chvíli jsem parkoval před základní školou. Všichni jsme si vystoupili a šli do školy. Tam nás hned poznali, a řekli nám cestu do ředitelny.

 

Jane byla překvapena, ale nijak to neřešila. V ředitelně naštěstí nikdo nebyl a nevypadalo to, že by tu někdo něco hledal. Všichni jsme si vzali na ruce rukavice a začali prohledávat skříně. Tedy já a Yata skříně s kancelářskými pomůcky, jako byly papíry, třídní knihy, připravené na další školní rok, sešívačky atd…I  šanony, kde byly informace o profesorech, účetních i sekretářek. Jane si vzala nastarost stůl.

„Ty šanony vezmeme sebou. Shizu-chan se na to podívá.“ Nařídila nám Jane. Tak jsme s Yatou naštěstí sehnali několik krabic, kam jsme dali šanony. Celkem jsme naplnili pět krabic. Nikdo za námi nepřišel. Nikdo nic neřešil. Jane se stolem neměla štěstí. Nic tam nenašla. Sice našla i skrýš, ale ta byla prázdná. „Prohlédnuto?“ zeptala se a podívala se na nás. Já i Yata jsme přikývli na souhlas. Vzali jsme krabice, já a Yata jsme se ještě jednou vraceli a poté jsme jeli na komisařství.

 

Jane:

 

Když jsme se vrátili na komisařství a dali do kanceláře pět krabic se šanony a já požádala, Shizua, aby se na ně podíval, jsem všechny pozvala na oběd. Nikdo nepohrdnul a šli jsme do hospody, která byla u komisařství.

 

Sedli jsme si k volnému místu a objednali si jídlo i pití. Pak jsem začala s nimi konverzovat.

„Neboj Shizu-chane, Zafi ti s tím pomůže. Nebo já, ještě uvidíme.“ Usmála jsem se na Shizua.

„To budeš laskavá.“ Ušklíbl se Shizuo.

„Nebo i já bych mohl pomoci.“ Ozval se Izaya. Věděla jsem, že je do Shizua zamilovaný. O jeho orientaci jsem věděla jenom já. Ani naši rodiče o tom nevěděli. Jenom já a tak to taky zůstalo.

„Ty spíš půjdeš do ulic.“ Zasmála jsem se. „A nejlépe před tu školu.“ Dodala jsem maličko vážněji.

„Ach jo, to zrovna musím být geniální na sbírání informací?“ povzdychl si Izaya. Ale ve svém nitru za tu schopnost byl velice rád.

„No, geniální nevím, nevím.“ Začala jsem si s Izayi utahovat. Pak jsme si různě povídali, při jídle. Po jídle jsem za všechny zaplatila, jak jsem slíbila a vrátili jsme se na komisařství.

 

Shizuo se hned pustil do těch šanonů. Já, Izaya i Yata jsme začali Shizuovi pomáhat. Aby to líp uteklo, než se vrátí Law se Zafi. Než se vrátili, tak Law volal Shizuovi, který do počítače dal vyhledat přítele naší oběti. Shizuo na tom pracoval od rána, ale nemohl ho najít. Měl potenciálních partnerů celkem deset. A díky Zafi a Lawovi jsme už věděli, kdo to je. A Shizuo se i trefil. Ten muž byl mezi těmi deseti.

„Něco mám.“ Ozval se Shizuo, když jsem s Yatem a Izayou prohlížela do první šanonů. Všichni jsme se na Shizua podívali.

„Co jsi zjistil?“ zeptala jsem se Shizua.

„Přítel naší Kioko, byl zástupce ředitele na stejné škole. Ale byl vyhozen. Nepíše se proč, ale dostal vyhazov.“ Přečetl ze složky Shizuo.

„Tak to je zajímavé.“ Pronesla jsem a zrovna se vrátila Zafi s Lawem. Když jsme byli komplet, tak jsem sjednala poradu.

„Dneska budeme tady. Na tabuli to zapíšu později.“ Rozhodla jsem se, že do zasedačky nepůjdeme. „Tak Zafi, Lawe, co jste zjistili, kromě toho jména přítele naší oběti?“ zeptala jsem se těch dvou. Zafi mlčela, tak si slovo vzal Law.

„Paní Nomuzu po propuštění ze školy živí jako šlapka. Provozuje sex snad s každým sousedem. Znala přítele naší obětí Oshiti. Jmenuje se Naoki Hanada. Moc pospíchala, tak jsme víc nezjistili.“ Řekl nám Law, co se Zafi zjistili. Zafi byla z ticha, což mi vrtalo hlavou, neřekla jsem si, že před ostatními to s ní řešit nebudu.

„Tak a teď já.“ Uculila jsem se na všechny. Vyndala jsem z právu od patologa.

„Naše oběť měla pohlavní styk. Bylo to znásilnění, protože se oběť bránila. A naštěstí se našly částečky kůže, ale databáze nikoho neurčila. A teď technici. Na místě činu se nic nenašlo, ale technici u těch peněz zjistili, že jsou to peníze, které byly před půl rokem ukradené, při loupeži místní banky.“ Oznámila jsem všem. Law si hvízdl, jak ho to překvapilo. Ostatní mlčeli, ale překvapení to pro ně taky bylo. Říkal o jasně jejich obličej.

„Tak jaké budou úkoly na zítra?“ zeptal se Law a zadíval se na mě.

„Já a Zafi pojedeme zítra za Hanadou. Shizu-chan a Law a Yata-kun se budou hrabat v těchto šanonech a Iza-chan půjde do terénu.“ Rozhodla jsem úkoly na další den. Nikdo neprotestoval. Všichni si zvali věci a pro dnešek skončili s prací. Já šla do zasedačky, kde jsem na tabuli napsala vše, co jsme doposud zjistili a do velkého šanony založila veškeré dokumentace, které jsme zjistili a našli. Pak jsem se sebrala i já a jela domů se trochu prospat.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.