Freez Divingstn: #SWAG – KAPITOLA 7
Informace:
*LE RANDE
*LE RANDE
Dnes je pátek a já mám svátek …. protože jsem blázen, ale zbláznil jsem se čirou náhodou do někoho koho jsem nejdřív moc nemusel. Ano opravdu myslím na Misu...
Jdu do školy, Misa je u doktora na kontrole tak přijde prý dýl.
Tak moc mě dneska bolely nohy! Jdu si jen tak po cestě a mezi žlutým a modrým domem u nás v ulici vidím.... NÁKUPNÍ VOZÍK!! Jasně že mě nenapadlo nic lepšíh než se svést z kopce, ale vozejk nabral příliš vysokou rychlost a já se řítil vstříc škole.
„BACHÁÁÁ, JEDŮŮ!!!“ křičím všude okolo sebe.
„M-Misaki??“ Misaki jde po přechodu a já jel přímo na ní jako neřízená střela!
Křičím „Pozor!! Misaki uhni!!“ z plných plic, ale ona nereaguje má nejspíš zacpaný uši sluchátkama...
Jakýsi kluk v černé mikině ji zatáhl zpět na chodník a já jen projel kolem....
On se na mě usmál?! Haj*l!
Vozík narazil do obrubníku a já přeletěl a dopadl na trávník přímo před školou.
Kdo to byl? Ten kluk se na mě ušklíbl.. to mu nedaruju, ale musím to brát pozitivně. Zachránil Misaki! P-počkat on zachránil Misaki................ RIVAL....!
Ne že bych Misu až tak miloval, jen jsem trochu žárlivej...
Vejdu školy a hned první hodinu se Misi vyptávám na toho kluka
„Kdo to byl?“
„Náš ...“ podívá se na mě „... nový spolužák! Jmenuje se Ace a pomohl mi když jsi mne málem přejel!!“ řekla důrazně a lehce se zamračila „Jsi jako malé dítě, nemůžu tě nechat bez dozoru!!“
Asi jsem ji dost naštval, po zbytek hodiny se mnou nemluvila.
DALŠÍ PŘESTÁVKA
„Miso? Chtě bych ti něco říct...“ cítím jak mi začínají tváře vřít „...tedy spíše zeptat...“ rudnuuu „..šla by jsi se mnou zítra na pout' ??“ usměju se, ale vypadám při tom jako naprostý individuo.
„Ráda!“ uchichtává se.
Je celkem rostomilá, když se takhle směje...!! :D
Ano jsem nejspíš hrozná poseroutka....notak Freezy seber se! Říkám si v duchu.
V úplně zadní lavici u dveří vidím onoho podivína, který 'ZACHRÁNIL' Misu před přejetím nákupního vozíku... Ace.. !
Většina dívek od nás ze třídy se prej zamilovala... vždyt' on je jako idol, vysoký, štíhlí, hnědovlasý a prej děsně hezkej. Upřímnost na devše! Já bejt holka ani bych si o něj neopřel kolo!!
PO ŠKOLE
Už konečně konec utrpení! Škola končíí a bude sobotaa a já skoro zapoměl na pout'!
Tak moc se téším, půjdem na K2...!
Jdu hned domů, ale po cestě do mě takzvaný a u všech oblíbený Ace narazí ramenem.
„O co ti jde!?“ zařvu a okamžitě se n něj otáčím, on mě naprJduo ignoruje a jde dál.
Chytl jsem ho za rameno „Co si o sobě jako myslíš!?“ zašklebím se.
„Nech mě bejt!!“ ozve se z něj, ale dá se zas do kroku.
Lidi řekněte je normální? Je jak holka, nesnáším takové to kachní 'NECH MĚ BEJT!'....
Usínal jsem s doměním, že se to nejspíš nikdy nestalo....
DRUHÝ DEN (SOBOTA)
Je už 13.30 a já vyrážím vyzvednout Misaki.
Jdu si v pohodě, oblečen do džínů, bílého trička a čené mikině, tenhle OUTFIT jsem nosil často i do školy...
Ding-dong-ding-dong zvoním na obří bílý dům s tulipány a jinými rostlinami před hradbou.
Wow! Velkééééj dům!!
„Ahoj! Hned jsem dole, počkej!“ vystrčí hlavu z jednoho okna v horním patře Misa.
„Je stále stejná..." říkám si nahlas pro sebe a uchechtávám se.
Tak asi po 10 minutávh vyvhází Misa v šedivém tílku, kraťasech a černém lehce užmolkovaném svetříku.
„Páni, sluší ti to!" vyjeknu nervózně i když jsem měl v plánu ji polichotit!
Tak to se nepovedlo ...
„Díky..." usmála se na mě jako na nějaký individuo.
Po cestě jsme si nijak moc nepovídali, prošli jen krátké věty jako "Jak se máš??" a podobně.
Už byla slyšet hlasitá hudba atrakcí v dálce.
Když jsme tam konečně došli, viděl jsem její rozzářený úsměv.
„Kam půjdem?" zeptám se klidně, ale přes ten hluk můj hlas k Mise nedošel.
Přiblížil jsem se k ní až k jejímu uchu a zeptal se znovu, ale tentokrát víc nahlas.
„Na něco rychlího!! K2, EXTREM, TECHNO...!!" opravdu jsem od ní takové zvedače žaludků nečekal!
Všechno šlo podle toho jak jsem očekával... Snad na všem jsme se projeli, ale nakonec...
„Jdem na střelnici?" zeptala se mě z nenadání.
Nemohl jsem její prosbu odmítnout, po cestě jsem potkal jednu známou osobu...
Lolla tam byla s nějakým frájou z vyššího ročníku.
Tvářila se na mě jako na kamaráda, ale jakmile se (nejspíš) její kluk otočil zády díval se jako nějakej vrah a její oči mi v tu chvíli provrtávali díru hlavou.
Konecně jsem se jí stratil z dohledu!
Misa už šahal po pušce a připravovala se, ale když jí to nešlo přispěchal jsem jako správný GENTLEMAN na pomoc!
Asi 5x se netrefila a už byla vynervnadčeněautomaticky jsem se k ní ze zadu přiblížil a ukázál jí jak....
„TREFAA!" vykřikne nadčeně!
Jen lízátko? Tak to NE, nezvládl bych vidět Misaki po dnešnim dni smutnou.
Vyndal jsem z kapes poslední peníze... 50?! Dost málo, ale na 5 ran stačí...!!
Střílel jsem na kolo štěstí, 1 rána skončila úplně vedle ale pak jsem nějaké ty body vystřílel poslední mám 50 bodíků, ale na plyšáka nestačí...
Misaki se přiblížila když jsem zaměřoval...
Políbila mě na tvář a já mezi tím vylekaně zmáčkl spoušť a vystřelil.
150 bodů navíc! To dává celkem 200 a to znamená... OBŘÍ PLYŠÁK PRO MISAKI!!!
Táhl jsem mega velkého plyšového medvěda se srdcem pevně přišitým k packám na zádech celou cestu, mezitím Misa radostně skákala kolem se smíchem ve tváři.
Konečně DOMAAA!!
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
