Muž s velkým M - 2. kap.
Informace:
Jane s Izayou a se svými spolužáky jdou do knihovny, kde se rozhodnou dělat společně úkoly i se učit. V knihovně poznají další partu spolužáků. Jane zjistí, s kým se Aomine vyspala byl Nicol nevěrný. Večer, než Jane a Izaya usnuli, se Jane Izayovi svěřila.
2. Učitel a soused v jednom
Cestou do knihovny jsme si různě povídali. Mluvili jsme o základní škole a prázdninách. Jednoduše řečeno, seznamovali jsme se. Na Nicol jsem si všimla, že je maličko nesvá. Pomalu mi to začínalo docházet. Zamilovala se. A tím jejím princem byl Corazon. Ale věděla jsem, že se mu nevyzná. O prázdninách se rozešla přítelem Aominem, se kterým byla pět let, který se Nicol přiznal, že jí byl nevěrný. Neřekl s kým, ale prý to bylo jednou. Jenže Nicol Aominu nevěřila ani slovo. Ale ani jeden z nás se před bratry Trafalgarovými nezmínil o Aominovi. Já věděla, že je to ještě čerstvé a bolavé. Já sice ještě přítele neměla, ale i tak vím, že to pro Nicol muselo bolet.
Došli jsme do knihovny. S knihovnicí jsme se domluvili, že si nic nebudeme půjčovat domů, pokud to nebude nutné a budeme pracovat ve studovně. Knihovnice souhlasila.
„Tak co, půjdeme na to?“ zeptal se Doffy šeptem.
„Já bych si půjčila nějakou tu knihu, kde píšou něco o té charakteristice.“ navrhla jsem šeptem všem.
„Ty to nepotřebuješ. Ty to umíš.“ zašeptal směrem ke mně Izaya.
„To je sice pravda, že jsem šprt, ale ráda bych jsem se inspirovala.“ souhlasila jsem s Izayou, ale zároveň jsem si stála za svým.
„Tak pojď, něco najdeme.“ ozval se šeptem Corazon. Oba jsme vyrazili do oddělení se studejními knihami a učebnicemi, kde jsme se vrhli, najít knihu, či učebnici slohové práce – charakteristika
Šli jsme mlčky. Chtěla jsem se nějak rozdělit, ale pak jsem si to rozmyslela. Řekla jsem si, že je lepší hledat ve dvou, než samostatně.
„Mohu mít dotaz?“ zašeptal Corazon, když jsme v jedom regále hledali tu správnou knihu.
„Jistěže.“ přikývla jsem na souhlas a dál hledala.
„Chodí s někým Nicol?“ zeptal se mě Corazon na rovinu. Podívala jsem se na Corazona.
„Sice bych ti to říkat neměla, ale slib mi, že o tom pomlčíš.“ chystala jsem se Corazonovi říct pravdu.
„Slibuju.“ slíbil mi Corazon.
„Nicol s nikým nechodí, ale o prázdninách se rozešla s přítelem, se kterým chodila pět let. Přiznal se jí, že jí byl nevěrný.“ řekla jsem pravdu. Corazon přitom hledal tu správnou knihu.
„Takže radši ji líp poznat a časem se vyznat.“ řekl spíše pro sebe Corazon, ale já ho slyšela.
„Asi tak.“ přikývla jsem na souhlas. Po chvíli měl Corazon štěstí a učebnici našel. Vrátili jsme se k ostatním i s učebnicí.
Tam na nás čekalo překvapení. Do naší skupiny přibylo pár lidí. Podle uniformy jsem věděla, že jsou z naší školy. Sedla jsem si na své místo.
„Koukám, že jsme se rozrostli.“ poznamenal Corazon.
„To ano. Jsou totiž taky z naší třídy.“ poznamenal Shizuo.
„To je Zafi a Terka Otonashi, Yato God a Aomine Daiki. A to jsou naši přátelé Jane Orihara a Corazon Trafalgar.“ představila nás Nicol. Při vyslovení jména Aomine Daiki, se Nicol trošku roztřásl hlas. Tušila jsem, že to bude pro Nicol obtížné.
„Koukám, že jste našli to, co jste hledali.“ pronesl Izaya.
„Ano, našli.“ přikývla jsem na souhlas. Poté jsem si sedla na své místo, vedle Izayi. „Tak jdeme na to?“ zeptala jsem se všech. Všichni přikývli hlavami na souhlas. V učebnici jsem našla, jak má být nadepsaná úvodní stránka. Sice jsem to věděla, ale chtěla jsem se jenom ujistit.
„Tak nám to i vysvětli, ať to chápeme i my a u maturity to nezkazíme.“ řekl mi Daiki.
„Dobře, jenom si to nadepíšu sama a zkusím vám to vysvětlit.“ souhlasila jsem s návrhem Daikiho. Do deseti minut jsem měla svou úvodní stránku hotovou. Pak jsem vzala svou úvodní stránku, stoupla jsem si a dala papír doprostřed a začala jsem to šeptem vysvětlovat. Když to někdo nepochopil, tak jsem to vysvětlila znovu. Ale naštěstí to pochopili všichni, až na Doffyho. Pokusila jsem se mu to znovu vysvětlit a polopatě a naštěstí to pochopil. Dokonce jsem k tomu použila i tu učebnici.
„Jane, můžeš jít se mnou najít učebnici pravopisu?“ zeptal se mě Doffy. Hlavou jsem přikývla na souhlas a šli jsem najít pravopis japonštiny.
Ale myslela, že je to záminka, aby si se mnou promluvil. A taky jsem měla pravdu. Zašli jsme do jednoho regálu, kde byly učebnice techniky.
„Promiň, potřebuju si promluvit.“ omluvil se mi hned Doffy.
„Myslela jsem si to, ale tu učebnici pak musíme najít.“ usmála jsem se na Doffyho.
„Jasně.“ usmál se na mě Doffy. „Hele, mezi Nicol a Aominem něco je?“ zeptal se na férovku. Došlo mi, že toho zaváhání při představování, si všiml.
„Ano. Ale dělej, že nic nevíš, ale Nicol s Aominem chodila pět let, a o prázdninách se s ním rozešla, kvůli tomu, že Aomine se jí přiznat, že jí byl nevěrný. Neřekl s kým, ale Nicol přesto se s ním rozešla. Je to ještě čerstvé, tak pro ni bude obtížné s Aominem nějak vycházet.“ vysvětlila jsem Doffymu.
„Páni. K něčemu se ti přiznám, ale nikomu to neříkej. Ale ten Aomine Nicol podvedl s tou Zafi.“ oznámil mi Doffy. Zůstala jsem zírat na Doffyho s otevřenou pusou.
„J-jak to víš?“ dostala jsem ze sebe.
„Když jsme stěhovali Lawa do nového domu, tak jsem si na nádraží došel na záchod. A tam si to někdo s někým rozdal. Když jsem si myl ruce, tak vyšla jak Zafi, tak i Aomine. Bylo to začátkem července.“ vysvětlil mi Doffy. Zamyslela jsem se.
„To by odpovídalo. Uprostřed měsíce července se Nicol s Aominem rozešla.“ řekla jsem zamyšleně. „Ale Nicol ani muk. Ta by byla schopna Zafi zmátit, nedej bože i zabít.“ řekla jsem vážným hlasem.
„To je takový bijec?“ podivil se Doffy.
„Je, ale já jsem horší.“ ušklíbla jsem se na Doffyho.
„Wow, to mi budeš muset vyprávět.“ taky se Doffy ušklíbl.
„Hele, jdeme najít tu učebnici a k ostatním.“ řekla jsem a oba jsme šli hledat učebnici pravopisu.
Když jsme ji našli, vrátili jsme se k ostatním. Všichni pracovali na eseji. A já a Doffy jsme měli jenom úvodní stránku. Proto jsme si sedli a dali se do práce. Doffy se přisunul ke mně, abych mu popřípadě vysvětlila ten pravopis. Občas se i někdo jiný zeptal, když si jistý nebyl. Jen Doffy pokulhával.
„Jane, jsi super. Díky tobě budu premiant, což jsem nikdy nebyl.“ zazubil se na mě Doffy. Trošku mi zrudly tváře.
„Ale jdi. Pro přátele cokoliv.“ usmála jsem se na Doffyho a přiznala, že ho beru za přítele.
„Že by se tu rýsovala láska?“ provokovala Zafi. Při pohledu na ni se mi udělalo zle. Měla jsem sto chutí jí jednu vrazit, ale ovládla jsem se.
„Já beru za přátele všechny co tu jste.“ ohradila jsem se. Pak jsme se dali zase do práce. Okolo jedné hodiny odpolední jsme měli všichni hotovo. Proto jsme se před knihovnou rozloučili a každý šel svým směrem. Já, Izaya, Shizuo, Nicol a Yato jsme šli na nádraží.
Při cestě mě Yato chytil za rameno a zastavil mě. Chtěla jsem něco říct, ale když jsem se na Yata podívala, tak jsem pochopila, že se mnou chce o něčem mluvit. Když ti tři byli z doslechu, pomalu jsme vyrazili.
„Tak o co jde?“ zeptala jsem se Yata.
„Je Izaya volný?“ zeptal se šeptem Yato. Podívala jsem se překvapeně na Yata. „Vím, že je gay.“ vysvětlil mi zároveň, když viděl můj překvapený obličej.
„T-ty taky?“ dostala jsem ze sebe. Yato přikývl hlavou, že ano. „Je volný.“ odpověděla jsem pravdu. Nemohla jsem Yatovi říci, že Izaya miluje Shizua. Protože ani já nevěděla, že Shizuo je gay. Myslela jsem si, že je hetero, jako ostatní.
„Díky. Zkusím ho líp poznat a zbalit.“ vysvětlil mi Yato, jaký má úmysl.
„Držím palce.“ řekla jsem Yatovi a usmála se na něho. Poté jsme dohnali ostatní a šli všichni na nádraží.
Vlak nebyl tal plný jako ráno, tak jsem se tolik nemačkali. Yato vystoupil o zastávku dřív, než my. Když jsme byli na místě a vystoupili jsem si, tak jsme se rozloučili s Nicol a Shizuem a šli k nám domů. Tam na nás čekalo překvapení.
Jakmile jsme otevřeli dveře, tak jsme pochopili, že máme návštěvu. Vzuli jsme se a uklidili tašky do našeho pokoje. Poté jsme šli do obýváku, kde byla návštěva.
K našemu překvapení, to byl nás třídní učitel Law Trafalgar. Ten se na nás díval překvapeně, stejně jako my dva.
„Dobrý den.“ pozdravil Izaya, který se rychle vzpamatoval.
„D-dobrý den.“ dostala jsem ze sebe.
„Ahoj.“ pozdravil nás Law.
„Vy se znáte?“ zeptal se nás otec. Oba jsme hlavou přikývli na souhlas.
„Jsou to mí studenti. Jsem jejich třídní sensei.“ vysvětlil hned Law našim. Přisedli jsme si k našim.
„A vlastně, kde jste tak dlouho?“ zeptala se nás matka.
„Seznámili jsme se, se spolužáky a byli v knihovně a pracovali na eseji, kterou jsme dostali.“ vysvětlila jsem našim.
„Mimochodem, to byl nápad vašeho bratra Doffyho.“ řekl Izaya směrem k Lawovi.
„To jsem si mohl myslet.“ ušklíbl se Law. Poté jsme si povídali dokud nenastal čas večeře. Matka Lawa pozval na večeři, takže byl u nás i na večeři.
Po večeři se Law rozloučil s tím, že už půjde domů. Zjistila jsem s Izayou, že je to náš soused. Má barák hned vedle nás.
„Sensei, a tu esej máme mít napsanou ručně, nebo vytisknutou?“ zeptala jsem se Lawa, když byl na odchodu.
„To je zcela na vás.“ řekl Law a přišlo mi, že se na mě ušklíbl. Poté odešel. Já a Izaya jsme se šli učit. Nebo spíš jsme si řekli, že esej napíšeme do počítače a vytiskneme. Naštěstí každý měl svůj stůl i počítač. V pojíku jsme v rohu měli palandu, kde jsem spala nahoře já a Izaya dole. Dva stoly u okna. Pak dvě skříně, kde jsme měli oblečení a nakonec dvě velké knihovny.
Když už jsme měli vše hotové a leželi v posteli, tak jsem nemohla usnout. Musela jsem myslet na to, co mi řekl Doffy.
„Izayo, spíš?“ zašeptala jsem, ale tak, že mě Izaya mohl slyšet, pokud nespal.
„Zatím ne.“ ozval se šeptam Izaya.
„Chci ti něco říct, ale slib mi, že o tom pomlčíš.“ musela jsem to Izaovi říct. Nebo spíš někomu.
„Slibuju.“ slíbil mi to Izaya.
„Vím s kým se Aomine vyspal a byl Nicol nevěrný.“ zašeptala jsem. Izaya byl hned na nohou a nakukoval do mé postele.
„J-jak si to zjistila?“ zeptal se mě Izaya překvapeně. Na posteli jsem udělala místo a Izaya zalehl ke mně. To jsme občas dělávali, když jsme si chtěli povídat. Občas se stalo, že jsme i tak usnuli.
„Řekl mi to Doffy. Sice Doffyho neznám tak dobře, ale Aomineho i Zafi poznal.“ pak jsem Izayovi řekla to, co mi řekl Doffy.
„Tak to je teda síla.“ žasl Izaya. „Hlavně se to Nicol nesmí dozvědělt.“ dodal vzápětí. Sám věděl, co by Zafi způsobila.
„Právě. I Doffyho jsem varovala.“ souhlasila jsem s Izayou. Pak Izaya mi dal pusu na tvář a šel na své místo. Oba jsme vzápětí usnuli a spali až do rána, dokud nás nevzbudil budík.