Muž s velkým M - 1. kap.
Informace:
Příběh se točí okolo studentů střední školy. Prožívají první lásky, zklamání i rivalitu.
Jane, Izaya, Nicol a Schizuo se první den seznamují s Doffym a Corazonem. Po prvním dni školy dostal Doffy nápad. Učit a dělat domácí úkoly společně. Nikdo nic nenamítá a společně si to zamíří do knihovny.
1. Střední škola
Zazvonil mi budík. Vypnula jsem zvonění budíku dřív, než jsem stačila otevřít oči. Posadila jsem se na posteli a protřela si oči. Vstala jsem a šla jsem pod sprchu.
Spustila jsem na sebe vlažnou vodu, abych jsem se probrala. Což se taky povedlo. Oblékla jsem se do školní uniformy. Dneska byl první den a já nastupovala do prvního ročníku obchodní akademie v Tokiu.
Já a můj bratr-dvojče, Izaya bydlíme hodinu cesta vlakem od Tokia. Bydlíme s rodiči v rodinném domku. Sice domek je veliký, ale mám společný pokoj s Izayou. Nějak jsme to zatím neřešili, že bychom chtěli mít každý svůj pokoj. A naši nás ani zatím rozdělit nechtěli.
Dům má velkou zahradu, kde rostou různé rostlinky a kytičky. Máme velký bazén, ve kterém se rádi s Izayou a našimi přáteli Shizuem a Nicol koupeme. Oba jsou taky dvojčata a bydlí u nádraží. A taky na zahradě máme houpací síť, ve které trávím nejvíce času. Hlavně v létě.
Když se vstoupí do domu, projde se středně velkou chodbou, kde si ukládáme boty a bundy. Naproti vchodovým dveřím jsou jedny dveře, kde je koupelna plus záchod. Po pravé straně je velká kuchyń společná s jídelnou. Od tamtuď vedou dveře do obýváku. A od hlavních vchodových dveře na levo je ložnicee rodičů a vedle je můj a Izayi pokoj.
Oblečená jsem šla do kuchyně vytvořit něco k snídani. Oba rodiče už byli v práci. K mému překvapení u plotny byl už Izaya a dělal snídani. Dělal omeletu, kterou máme oba rádi. A nejvíc se slaninou. V kuchyni od dveří do kuchyně po levé straně je sporák, trouba, myčka, dřez a lednička. Naproti dveřím od kuchyně jsou okna a u okna jídelný stůl pro deset lidí. A hned napravo od dveří kuchyně jsou další dveře, které vedou do obýváku.
Sedla jsem si ke stolu a čekala, až Izaya mi přinese talíř se snídaní. Čaj byl hotový, tak jsem začala pomalu popíjet. Trošku jsem si spálila jazyk, ale nedala jsem to nějak najevo.
„Tady máš a nech si chutnat.“ položil přede mne Izaya talíř se snídaní.
„Voní to hezky. Díky.“ poděkovala jsem a pochválila jídlo. Dala jsem si první sousto do úst a hned jsem pociťovala blaženost. Vajíčko se rozpustilo v mých ústech. „To je lahůdka.“ pochválila jsem i chuťově Izayovu snídani. Izaya se na mě jenom usmál. V tichosti jsme se najedli. Dali špinavé nádobí do myšky s tím, že ji zapneme, jakmile dorazíme ze školy domů.
Po snídani jsme si vzali batohy a vyrazili na nádraží. Na nádraží na nás dva čekala už Nicol se Shizuem. S Nicol jsme se přivítaly objetím.
„Ahoj, tak jak se těšíte?“ zeptal se nás hned Shizuo.
„Ahoj, já docela jo.“ řekl Izaya a všimla jsem si, že mu maličko zrudly tváře. Izaya je totiž gay. Svěřil se mi. Kromě mě to nikdo neví. A je právě zamilovaný do Shizua.
„Jsem maličko nervózní.“ řiznala jsem pravdu. Ani jeden z nás nevěděl, co nás čeká a nemine. Vlak přijel a my si nastoupili.
Vlak byl plný studentů. Takže jsme se na sebe všichni mačkali.Všimla jsem si, že Izaya zrudl o něco víc. Nechápala jsem proč, ale pak jsem si toho všimla. Shizuo objal Izayu kolem ramen. Sice to bylo proto, aby ani jeden nespadl, ale Izaya se cítil jako v sedmém nebi. Po hodině jízdy, jsme dojeli na nádraží, kde jsme vystupovali. Ke škole to bylo pak pět minut.
U školy stála nástěnka, kde byl seznam studentů, kam kdo patří do jaké třídy. Šli jsme tam a podívali se, jestli jsme spolu. K našemu štěstí ano. Škola byla ještě zavřená, tak jsme čekali. Povídali jsme si. Hlavně o tom, jak se těšíme. Ze mě ta nervozita opadla, když jsem věděla, že chodím do třídy se svým bratrem a svými nejlepšími přáteli. V tom do mě někdo vrazil. Izaya mě zachytil, který stál vedle mě. Naštěstí jsem nespadla na zem. Díky Izayovi. Ten student se na mě podíval.
„Eh...Promiň, jsi v pořádku?“ hned se mi omluvil ten student a ptal se, jestli se mi něco nestalo.
„V pohodě.“ odpověděla jsem tomu studentovi.
„Já jsem Doflamingo, ale říkají mi Doffy. Taky prváci?“ hned se k nám připojil. Přišel k nám ještě jeden student, který byl Doffymu podobný. Dvojčata. Blesklo mi hlavou.
„Já jsem Jane a to je můj bratr Izaya a nejlepší přátelé Shizuo a Nicol.“ představila jsem se a taky představila svého bratra a své přátelé.
„A toto je můj bratr Corazon.“ taky nám představil svého bratra. Hned se mi potvrdila domněnka, že to jsou opravdu dvojčata.
„Taky prváci?“ zeptal se nás Corazon. Nicol jenom přikývla hlavou na souhlas. Všimla jsem si, že je nějak zamlklá. Když jsem si všimla jejího pohledu na Corazona, tak mi došlo, že se jí Corazon líbí. Ale nic jsem neřekla.
„Ano. I vy?“ promluvil Shizuo.
„Jasně, máme za třídního staršího bratra.“ pochlubil se Doffy.
„Jmenuje se Law Trafalgar.“ řekl Corazon, jak se jmenuje jejich starší bratr a jejich třídní učitel zároveň.
„Tak to jsme ve stejné třídě.“ pronesl Izaya. Všichni jsem se na Izayu podívali. „Díval jsem se, jak se jmenuje náš třídní, tak jsem si to zapamatoval.“ vysvětlil vzápětí, když viděl naše nechápavé výrazy v obličeji. Po chvíli školu otevřeli a my mohli v klidu vstoupit do budovy.
Doffy věděl, kde máme třídu. Corazon nám to vysvětlil tak, že jim to řekl Law a o prázdninách i tu cestu do té třídy ukázal. Což byla výhoda.
Ve třídě jsme byli mezi prvními. Proto jsem obsadili poslední lavice. Já seděla u okna. Izaya přede mnou. Vedle v lavici seděl Doffy a vedle Doffyho Corazon. Před Doffym seděl Shizuo a před Corazonem Nicol. Všichni jsme seděli na místech a mlčeli. Třída se postupně zaplnila a po delší chvíli zazvonilo na hodinu. Všichni byli zticha a čekali jsme na třídního. Ten do pěti minut dorazil.
„Dobrý den, sedněte si.“ vyzval nás třídní učitel. Musela jsem uznat, že je to fešák a sexy chlap. „Jmenuju se Law Trafalgar a jsem váš třídní učitel a taky učitel dějin a japonštiny. Teď po lavici si stoupněte a představte se celé třídě.“ představil se nám třídní učitel a pak vyzval nás, abychom se představili i my. Což bylo do patnácti minut hotové. „Tak, do pátku máte za úkol napsat esej Moje charakteristika a má rodina. Kdo to nebude mít, dostává okamžitě za pět.“ v tom zazvonilo na konec hodiny. „Teď běžte, uvidíme se zítra. A nezapomeňte, že od zítra se už učí.“ připomněl nám a zadal domácí úkol. Všichni jsme se postavili, uklonili a postupně odešli ven před školu.
Před školou jsem se sešla s Izayou, Nicol, Shizuem, Doffyma Corazonem. Ne že bychom čekali to ne. Tak nějak jsem společně odešli z budovy školy a venku se zastavili.
„Dostal jsem nápad.“ promluvil Doffy jako první. Všichni jsme se na Doffyho podívali.
„Tak co geniálního si vymyslek?“ zeptal se Corazon svého bratra.
„Že úkoly a učení na písemky, bychom mohli dělat společně.“ navrhl Doffy, co ho napadlo.
„Nezní to špatně, ale kde se chceš učita dělat domácí úkoly?“ zeptal se Corazon, a i s tím návrhem souhlasil.
„No, napadla mě knihovna.“ řekl Doffy, kde bychom se mohli společně učit.
„Tak to zná suprově. Co si myslíte vy?“ otočil se na nás Corazon. Já se podívala na Izayu a Nicol na Shizua.
„Nezní to špatně. A taky, když budeme muset něco vyhledat, tak si ty knížky rovnou půjčíme.“ souhlasil s návrhem Izaya.
„Když do toho jde Izaya, tak i já.“ souhlasila jsem i já s tímto návrhem.
„My taky souhlasíme.“ řekla Nicol, aniž by se zeptala, nebo podívala na Shizua. Ale když my jsme se podívali na Shizua, hlavou přikývl, že s tím souhlasí. Proto jsme zamířili směr knihovna.