Za deset dní zemřeš - 2. kap.
Informace:
Terka se všem svěřuje, co se u ní zjistilo. Cori dostane nápad. Podniknout každý den nějaký výlet. Všichni jsou pro. Jako první vymysleli zoo. K překvapení Terky jede i doktor Roronoa.
2. První den
Druhý den jsem šla do práce, ukončit pracovní poměr. Naštěstí šéf byl schovývavý a propustil mě na dohodu. Doktor Rorornoa mi slíbil, mlčenlivost, tak jsem věděla, že ženy ani muži nic nezjistí. Chtěla jsem jim to říct osobně, ale ještě jsem se na to necítila. Nemohla jsem se z toho stále vzpamatovat. Že mám před sebou deset dní. Celý předešlý večer jsem obrečela. Chtěla jsem žít, někoho si najít, založit rodinu. Ale ani jedno z toho se nestane.
Na oběd jsem všechny pozvala. Ráno jsem uklidila byt a šla jsem dělat oběd. Dělala jsem katův šlech s bramboráky. Okolo dvanácté jsem měla hotovo. Ostatní mezitím dorazili. Přivítali jsme se a šli hned obědvat. Po obědě jsme se přesunuli do obýváku a já udělala čaje a kávy. Seděla jsem v křesle a Cori, Daiki, Janey a Law seděli na pohovce. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal. Chtěla jsem jim říci o své nemoci, ale nedokázala jsem promluvit. Proto jsem čekala jesli někdo z nich nepromluví dřív. Janey byla ta první.
„Tak Terý, co u doktora?“ zeptala se Janey a upila z kávy. Počkala jsem, až dopije.
„Doktor Roronoa zjistil, že mám na mozku rakovinu“ dostala jsem ze sebe. Měla jsem na krajíčku. Ale snažila jsem se být statečná a nebrečet.
„Kdy půjdeš na operaci?“ zeptala se mě Cori.
„Nepůjdu. Nádorů je v hlavě víc a operace by mi nepomohla. Mohla bych při té operaci i zemřít.“ odpověděla jsem a po tváři mi stékla první slza.
„Jak dlouho?“ zeptal se mě Law. Všiml si, že Janey ani Cori nejsou schopny promluvit.
„D-deset dní.“ dostala jsem ze sebe a rozbrečela jsem se. Janey i Cori mě objaly. Nevydržely to a já se rozbrečela. Ani jedna z žen nebrečela, ale poznala jsem, že jsou smutné. Byly jsme skoro jako sestry. Panovalo ticho. Nikdo nevěděl co říct. A do toho ticha jsem brečela.
„Musíme každý den něco podniknout. Aby sis ten zbytek života užila. A žádné protesty.“ odtáhla se Cori a řekla to, co ji napadlo.
„To zní bezvadně.“ souhlasila i Janey. Law s Daikim přikývli na souhlas.
„D-dobře.“ nakonec jsem taky souhlasila.
„Ale co podnikneme dneska?“ zeptal se nás Daiki.
„Dneska by jsme mohli jet do zoo.“ navrhla Cori.
„OK.“ všichni jsme souhlasili.
„Skočím pro auto.“ ozval se Law. Law se postavil a než se šel obout, položil ruku na mé rameno. Což mělo znamenat, jsem tu kdykoliv pro tebe. Pak se šel obout a šel domů pro auto. My jsme mlčeli a čekali na Lawa. Nikdo nevěděl co říct. Ale po chvíli jsme se rozpovídali. Ale o mé rakovině nepadlo žádné slovo. Nikdo nechtěl, abych jsem se trápila, a taky to nebylo vhodné téma. Naštěstí všichni jsme byli oblečeni tak nějak do sportovního, tak se ani jeden z nás nemusel jít převléct. Law měl největší auto z nás všech. Bylo pro deset lidí. Po chvíli zazvonil mobil Janey. Zvedla hovor a chvíli poslouchala. Pak to položila.
„Máme jít dolů. Law tam na nás čeká.“ oznámila nám Janey. Všichni jsme vstali a šli se obout. Obulili jsme se a šli ven. Tam na nás čekalo překvapení.
Venku, u auta byl i doktor Roronoa. Zůstala jsem stát u vchodových dveří. Janey si toho všimla a chytla mě za ruku.
„Law musel mít pádný důvod, proč pozval i Zora. Snad nevadí.“ zašeptala mi do ucha Janey.
„Nevadí mi to. Jenom jsem překvapena.“ dostala jsem ze sebe. Janey přikývla a vyrazily jsme k autu.
„Omlouvám se, že jsem pozval i Zora, ale napadlo mě, že by i Zoro mohl jezdit po výletech s námi, aby nemusel myslet na práci.“ vysvětlil a omluvil se Law.
„V pohodě.“ usmála se Janey.
„Nevadí mi to.“ zašeptala jsem. Byla jsem trošku nervózní. Janey se šla přivítat se Zorem. Objali se a na tváře si dali pusu. I Cori s Daikim Zora znali, ale ne tak dobře, jako Janey s Lawem. Proto si se Zorem podali jenom ruce. Pak přišla řada na mě.
„Já jsem Zoro.“ představil se mi Zoro a nastavil ruku. Já Zorovu ruku přijala.
„Terka.“ řekla jsem a potřásli jsem si rukama. Pak jsme nasedli do auta jeli do zoo.
Do zoo jsme jeli asi hodinu. Cestou panovala všelijaká zábava. Nikdo se o žádné nemoci nezmínil. Což jsem byla ráda. Po hodině jízdy jsme byli na místě.
Law zaplatil vstup i za Janey, Daiki za Cori a Zoro za mne. Chtěla jsem si vstup zaplatit sama, ale Zoro trval na tom, že mě zve. Cítila jsem se hezky.
Hned u vchodu byly vlci. Každý litoval toho, že si zapomněl vzít sebou foťák. Slíbili jsme si, že si foťák vezmeme příště. U každé klece jsem pozorovala Janey s Lawem a Cori s Daikim. Jak se ti čtyři mají. Lawa jsem dohodila Janey a Daikiho zase Cori. A to tím, že jsme se sešli v kavárně a já dívkám ty dva představila. Slovo dalo slovo a po pár týdnech se dali dohromady. Jen já měla smůlu. Nikoho jsem nepotkala.
„Bavíš se?“ zašeptal mi do ucha Zoro, aby ho nikdo neslyšel, až na mě.
„Bavím.“ přikývla jsem hlavou. „Je krásné vidět ty zvířata a ty čtyři, jak se pošťuchují.“ řekla jsem pravdu. Nechtěla jsem Zorovi říkat, nad čím jsem přemýšlela. Dala jsem si slib, že nedám najevo žádné své emoce. V tom jsem pocítila na své ruce cizí ruku. Zoro mě chytil za ruku. Podívala jsem se na Zora. Zoro se usmál a beze slov jsme šli dál.
„U opic jsme se zdrželi ze všech zvířat nejdýl. Každý porovnával opici ke své polovičce. Byla sranda, když se Janey, nebo Cor na oko naštvaly. A jal Law s Daikim se snažili si ty dvě udobřit. Taky jsem chtěla něco takového zažít. Ale bohužel nic takového už nezažiju. Ale nedala jsem nic najevo, ale jakoby Zoro věděl, jak mi je, tak stiskl stisk ruky. Dodal mi tím odvahu. Byla jsem za to ráda. Když jsme se blížili ke konci, tak jsme ještě stihli krmení lachtana. Stáli jsme na místě, kde na nás stříkala voda. Všichni jsme se tomu smáli. Janey si stěžovala, že voda je studená. Law začal Janey provokovat, že ji tam hodí, pokud si nepřestane stěžovat. Janey do Lawa drcla a řekla mu, že jestli to udělá, nikdy v životě s ním nepromluví. Law toho radši nechal. Jeden čas měli ty dva krizi. Sice se nehádali, ale nekomunikovali spolu. Ale za mé pomoci si to vyříkali a zůstali spolu. Byla jsem za to ráda. Cori s Daikim taky měli skvělý vztah. Provokovali se, ale ne tak, aby se urazili, nebo jeden na druhého naštval. Měli neschody, to ano, ale vše řešili v klidu a soukromí. Říkala jsem si, že mohu v klidu umřít, když vidím, jak ti čtyři jsou šťastní. Na mých rtech se objevil úsměv.
„Konečně se směješ.“ pošeptal mi do ucha Zoro. Podívala jsem se na Zora. Zoro se na mě usmál. A já na Zora taky se usmála. „Nad čím jsi přemýšlela?“ zeptal se mě, co mě tak rozveselilo. Tak jsem to Zorovi řekla.
„Jsem ráda, že vidím tak šťastné tváře na těch čtyřech.“ řekla jsem pravdu. Zoro se na ty čtyřři podíval.
„Máš pravdu. I Janey s Lawem jsou už v pohodě.“ přikývl Zoro.
„Ty jsi věděl o jejich neshodách?“ zeptala jsem se překvapeně Lawa.
„Ano věděl. Bylo to strašné období. Law svůj vztek přenášel do práce a byl protivní na kolegy. Dokonce i na mě. Ale poté, co se ti dva udobřili, byl to zase ten starý Law, jak ho znám.“ zašeptal mi do ucha Zoro.
„I Janey na tom nebyla nejlíp. Dostala se do depky, že jenom brečela a zavírala se v bytě.“ připustila jsem, že i Janey trpěla. Jen každý to nesl jinak. Janey byla v depce a Law byl na všechny protivný.
Představení skončilo a Janey pronesla, že má hlad. Všichni jsme se shodli, že máme hlad, tak jsme šli do místní hospůdky. Tam jsme si dali večeři.
„Co podnikneme zítra?“ zeptala se nás Cori.
„Co takhle muzeum, kostel a večer diskoška?“ navrhla Janey. Janey diskotéky nesnášela, ale já je zase milovala. Bylo mi jasné, že to navrhla kvůli mně. Ale nic jsem neřekla a Janey taky mlčela.
„Dobrá, to zní dobře.“ souhlasila jsem nakonec. Janey se podívala na Cori a Cori na Janey.
„Bezva, plány na zítra máme vyřešené.“ usmívala se Cori.
„Já zjistím, co a jak.“ nabídl se Zoro.
„Jasně, s tím jsme počítali. Jsi na plánování vynikající.“ pochválil Law Zora.
„Ale snadno se ztratíš, tak se drž u nás.“ trošku provokovala Janey Zora.
„Dej mi s tím pokoj.“ řekl maličko naštvaně Zoro.
„Promiň, ale rýpnout jsem si musela.“ smála se Janey. I ostatní se smáli. I já se smála. Všimla jsem si, že to Zora potěšilo. Proto Zoro už nic nenamítal.
Law každého hodil domů. Daiki a Cori šli ke Cori. Pak Law odvezl domů Zora a nakonec mě. Law poté jel k sobě domů s Janey.
Doma jsem si vlezla do vany. Vzpomínala jsem na dnešní den. A těšila jsem se na další den, na další dobrodružství. Po koupeli jsem si dala mrkev, přeci trošku hlad jsem měla a šla jsem spát. Po dnešku jsem byla unavená.