Jane&Law - 5. kap.
Informace:
A je tu poslední kapitola. Dostanou Slamáci s Lawem Bagdáda tak, že ho zabijí? Pomstí se Jane a vyhraje tento těžký boj, který ji čeká? Užijte si tuto poslední kapitolu.
5. Boje
Ráno k snídani jsme měli něco, jako omeletu. Po jídle nás vojáci svázali a zavedli k Bagdádovi.
Bagdád, na nás už čekal. Tentokrát tam byli všichni z posádky. Michelle, Charlote, Tyger, Lupin a Quirel.
„Už tu na vás čekám.“ promluvil do ticha Bagdád. „Proč jste chtěli se mnou mluvit?“ přešel rovnou k věci.
„Zabít tě.“ odpověděl stroze Law. Všichni kromě nás se na Lawa podívali.
„Ohó, zabít mě? Dobrej vtip.“ zasmál se Bagdád. Ostatní se taky začali smát. „Jenže já mám jiné plány.“ řekl po chvíli, když se přestal smát.
„A jaké?“ zeptala jsem se nevrle.
„Ty se ke mně vrátíš a bude ti odpuštěno. I když já ti odpustil už dávno. A taky tu na tebe čeká překvapení.“ řekl Bagdád a díval se na mě. Všichni se na mě podívali.
„Ale já to odmítám.“ odmítla jsem rázně tuto nabídku.
„Pusť nás a bojujme.“ ozval se Zoro. Tentokrát jsme se všichni podívali na Zora.
„Zoro má pravdu.“ souhlasila jsem se Zorem.
„Dobrá, mám plán. Když chcete boje, máte je mít. Za chvilku vypukne první kolo. Bude i druhé kolo.“ rozhodl Bagdád. „Běžte je připravit k boji.“ rozhodl a ještě dodal. „Pokud vyhrajete, jste volní a já mrtvý. Pokud prohrajete vy, tak všichni budete mrtví, jenom Jane bude má.“ dodal co vymyslel. Nikdo neprotestoval. Vojáci nás čapli a odvedli nás někam, kde jsme dostali naše zbraně a sundali nám pouta.
Nechtělo se mi to líbit. Nechtěla jsem, aby bojovala Nami, Chopper a Usopp. Bála jsem se o ně. Ale bohužel i oni museli bojovat. Lid se mezitím shromáždil venku, kde mohli sledovat naše zápasy. Možná Bagdád to měl už od včera v plánu, protože se tu hromáždil velký počet lidí. Už jsme v kleci nebyli, ale naproti nám stáli lidé z klece, kde nás všechny věznili. Poznala jsem je podle oblečení a taky tím, že Akainu stál naproti mně.
„Tak, vašimi soupeři jsou ti, kteří stojí naproti vám.“ ozval se hlas Bagdáda. Naštěstí se šlo bojovat postupně a ne najednou. Každý ten boj ukončil rychle. Všichni poražení se vrátili do cel, kde měli čakat na popravu. Já bojovala jako poslední. I Nami, Chopper a Usopp to zvládli.
Akainu se postavil naproti mně. Tasila jsem svou katanu. Byla jsem připravena k boji. I Akainu se připravil k boji. Jeho ruce vzpláli. Ale ne ohněm, ale lávou. Jak jsem to uviděla, došlo mi, že to Akainu zabil mé rodiče.
„Už ti to došlo? To on zabil tvé rodiče.“ křikl na mě Tyger. Nikdo až na Lawa nevěděl o čem je řeč.
„Nebojuj z nenávisti!“ křikl na mě Law. Lawova slova mě vrátila zpátky do reality. Jen tak, tak jsem použila sílu Haki. Láva mě popálila naštěstí jenom na rukách. Chtěla jsem se pomstít, ale Lawova slovo mi stále zněla v uších. Nebojuj znenávisti, nebojuj z nenávisti...Můj boj započal. Bojovala jsem z rozvahou. Nenávist a touha po pomstě šly stranou. Uhýbala jsem ranám od Akaina a sama taky útočila. Byla jsem celá zpocená a zadýchaná. Boj neměl konce. Jednou navrch měl Akainu, jednou já. Po nějaké době, jsem si všimla, jakou má Akainu slabinu. Hned jsem se té šance vzchopila. S pomocí haki jsem Akaina nakopla, tak Akainu odlétl daleko. Hlavou vrazil do stěny. Byla to taková rána, že ztratil vědomí. Já měla od Akaina trošku popálené ruce. Jinak jsem byla fit. Naštěstí. Otočila jsem se na Bagdáda.
„Mám k tobě prosbu.“ křikla jsem na Bagdáda. Bagdád se na mě podíval.
„Jakou pak?“ zeptal se mě Bagdád a přitom mě sledoval.
„Neubližuj mu.“ požádala jsem Bagdáda, aby Akainovi neubližoval.
„Dobrá, přáni ti budiž splněno.“ slíbil mi Bagdád. Pak jsem se vrátila k ostatním.
Jak jsem přišla k ostatním, hned jsem si lehla na zem a vydýchávala jsem se. Rukou jsem si zakryla výhled. Chtěla jsem brečet, ale nešlo mi to.
„Jsi v pohodě, Janey,“ zeptala se mě Nami.
„Jo, jsem.“ odpověděla jsem Nami. „Díky.“ poděkovala jsem a podívala jsem se po očku na Lawa. Law si toho všiml. Jenom se Law posumál. Věděl, že to díky patří jemu.
„Nyní započne druhé kolo. První boj je mezi Jane a Michelle.“ rozhodl Bagdád. Hned jsem se postavila na nohy.
„Hej, to není fér!“ zakřičel Luffy. Všichni byli překvapeni a v šoku.
„V pohodě, Luffy.“ usmála jsem se na Luffyho, který říkal, nebo se, vše bude OK.
Došla jsem do středu arény. Tam na mě už čekala Michelle. Oddychovala jsem z hluboka, ale na zápas jsem byla připravena.
„Proč si utekla?“ zeptala se mě Michelle. Chodily jsme kolem dokola.
„Nesnesla jsem to všechno. Udělal ze mě vraha.“ řekla jsem Michelle. Všude panovalo ticho, takže každý nás slyšel.
„Ale byla jsi s ním šťastná. Dal ti blahobyt.“ tvala na svém Michelle. Hned mi došlo, co tím myslí. Tato vzpomínka se vrátila až teď. Ta byla stále uzavřena. Lawovi to začalo v hlavě šrotovat a po chvíli mu to došlo. Dal ruce v pěst a nenávistně pohleděl na Bagdáda.
„Jestli si myslíš, že jsem byla šťastná, tak to jsi na omylu. Na velkým omylu.“ nedala jsem se. Cítila jsem po tvářích vlhko. Rukou jsem si setřela slzy. Já konečně brečela. Tak toto byl pud, který mě přinutil brečet. Sice jsem byla ráda, ale ne zas až moc.
„No, díky tobě si užívám teď já. Ale ty se k němu hodíš víc. Chce tě živou, abyste v tom mohli pokračovat.“ oznamovala mi Michelle. Law byl vzteky bez sebe, ale ovládal se.
„To jsi na omylu. Vůbec se mi to nelíbí a nelíbilo. A pokud prohraju, chci radši zemřít, než to zažívat znovu a znovu.“ křičelajsem na Michelle. Přitom jsem brečela jak malá.
„A co je na milostném životě, tak špatného?“ nechápala to stále Michelle. Tímto výrokem to došlo všem. Nami i Robin už něco tušily a Law to pochopil hned. Ale ostatní byli mimo.
„TY SI MĚLA SEX?!“ vyhrkl Luffy na celou arénu.
„Ptáš se, co je na tom špatné? Když tě někdo znásilňuje, tak to není dobré.“ neudržela jsem se a křičela na Michelle. Rozbrečela jsem se naplno. Těmi slzy jsem Michelle vykolejila. Nečekala to. Její nepozornosti jsem využila a podrazila Michelle nohy. A svou katanou jsem začala ohrožovat Michellenino hrdlo.
„T-ty to myslíš vážně?“ dostala ze sebe Michelle. Odklidila jsem katanu. Věděla jsem, že Michelle nezaútočí. V tom se před námi objevil Bagdád. K ostatním jsem stála zády. Law mi chtěl běžet na pomoc, ale bylo mu to znemožněno, jako ostatním.
„Teď jsem tvým protivníkem já.“ zasmál se Bagdád. Věděla jsem, že jsem v koncích. Že sama to nezvládnu. Setřela jsem si slzy. Připravila jsem se k boji. Smiřovala jsem se, se svou smrtí. Bagdád mě několikrát pěstí zasáhl do břicha. V tom jsem pocítila rupnutí. Musel mi zlomit žebra. Bylo mi to jedno. Bylo mi to jedno a dál jsem bojovala. A v tom se to stalo. Objevili se revolucionáři. Bagdád se podíval, co se to děje, což byla moje šance, kterou jsem využila. Probodla jsem katanou Bagdáda. Toto Bagdád nečekal a skácel se k zemi. „P-proč?“ dostal ze sebe a zemřel s vytřeštěnýma očima. Já jsem padla na záda a rozbrečela jsem se. Law s Luffym byli hned u mě. Ani jednoho jsem nevnímala. Brečela jsem.
„Musím ji hned ošetřit.“ řekl Law, ale v tom přiběhl k nám Chopper.
„Zavedu vás do Bagdádvy komnaty.“ řekla Michelle a vedla nás do paláce.
Law mě nesl v náruči. V Bagdádově komnatě jsem byla sama s Chopperem, který mě začal léčit. Žádnou bolest jsem nevnímala. Aniž když mi Chopper stahoval žebra a ošetřoval popáleniny na rukou. Jenom jsem brečela. Veškerá tíha a smutek šlo ven. Ani nevím, že se všichni objevili u mě, když jsem byla ošetřena. Ležela jsem na zádech a brečela jsem. Nakonec jsem usnula.
Když jsem se probrala, byl u mě Luffy s Nami.
„Janey.“ dostala ze sebe Nami, která jako první zaregistrovala, že jsem se probrala.
„Janey, jak ti je?“ zeptal se mě hned Luffy.
„Bylo i líp.“ odpověděla jsem chraplavě.
„Hned zavolám Choppera.“ řekl Luffy a odešel. Já jsem v pokoji zůstala sama spolu s Nami.
„To nebyl sen, že ne?“ dostala jsem ze sebe. Nami pokývala hlavou, že nebyl to sen. Dovnitř přišel Luffy s Lawem.
„Chopper spí, tak je tu Law.“ oznámil nám Luffy.
„Nechte nás osamotě.“ řekl chladně Law. Nami pustila mou ruku a spolu s Luffym odešla. Podívala jsem se na Lawa. Hned se mi vybavila má vidina. Došlo mi, že teď dojde k sexu. „Co tě bolí?“ zeptal se mě vlídně Law a přisedl ke mně.
„V-všechno.“ dostala jsem ze sebe a zase jsem se rozbrečela.
„Asi bych měl jít.“ řekl Law a zvedl se. Já jsem Lawa chytila za ruku.
„Nechoď. Prosím.“ požádala jsem Lawa. Law si znovu sedl. Pustila jsem jeho ruku.
„Měl bych jít. Jsem chlap.“ řekl a tentokrát tuto narážku jsem pochopila. Možná to bylo díky té mé vidině.
„A já holka.“ odpověděla jsem a Law se zarazil.
„Žena.“ opravil mě Law. Všimla jsem si, jak mu zrůžověli tváře. Poté vyndal z kapsy plakát hledaných osob. Hned mi ten plakát podal. Podívala jsem se na ten plakát. Byla jsem na něm já. Pousmála jsem se na Lawa a plakát mu vrátila. Poté jsem vyndala svůj plakát a podala ho Lawovi. „Neříkej...“ nedořekl, a já jenom přikývla hlavou na souhlas. „Miluju tě od okamžiku, co jsem tento plakát zahlédl.“ vyznal se mi Law a chytil mě za ruku.
„Nápodobně. Jakmile jsem viděla tvůj plakát, tak jsem se taky hned zamilovala.“ odpověděla jsem Lawovi. Law se ke mně naklonil. Chytil mě za bradu, zavřel oči a něžně mě políbil. Taky jsem zavřela oči a Lawa políbila. Srdce mě bušilo jak o život. Ulvolnila jsem místo v posteli pro Lawa. Law si lehl vedle mě a stále mě líbal. Po chvíli se odtrhnul.
„Ty sice panná už nejsi, ale já jsem panic a je to pro mě novinka.“ zašeptal mi Law do ucha. „Buď prosím něžná.“ požádal mě a maličko se ušklíbl.
„Vážně?“ zeptala jsem se překvapeně. „Takový krasavec.“ dodala jsem.
„Vážně.“ přísahal mi Law. Lawovi jsem věřila. Pak jsme se začali zase líbat. Poté jsme se milovali. Když jsme se udělali, tak jsem se k Lawovi víc přitulila. Přikryla jsem nás dekou.
„Miluju tě.“ oba nastejnou jsme zašeptali. Oba jsme se trošku zasmáli.
„Natož, že to bylo poprvé, tak to bylo úžasné.“ zašeptal mi do ouška Law.
„Sice to pro mě poprvé nebylo, ale cítím se tak.“ přiznala jsem pravdu.
„Opravdu?“ byl Law překvapen. Hlavou jsem přikývla na souhlas. „Ale jedno mi prosím slib.“ požádal mě.
„A co?“ zeptala jsem se Lawa.
„Že až tě bude něco příště trápit, že mi to hned řekneš.“ řekl svou prosbu Law.
„Přísáhám. A i ty mi to slib.“ přísahala jsem a chtěla jsem stejný slib i po Lawovi.
„I ty jedna opičko.“ zasmál se Law. Měl tak krásný smích. „Slibuju ti to.“ zašeptal mi do ucha, že mi to taky slibuje. Poté jsme nazí a přituleni k sobě usnuli.