Jane&Law - 2. kap.
Informace:
Jane uzavírá alianci s Lawem. K její smůle se pomalu otevírá pandořina skříňka, kterou už nikdy nechtěla otevřít. Ale nejdřív musí zachránit děti, na kterých se dělají pokusy.
2. Aliance
Všichni jsme se na Lawa podívali. Docela jsem se Lawa lekla, protože jsem byla k němu otočená zády. Law přišel k nám blíž a ti co seděli se postavili.
„Kde je Mugiwara-ya?“ znovu se Law zeptatl na Luffyho. Postavila jsem se naproti Lawovi. Srdce mi bušilo o život. Už jsem si i myslela, že nedokážu promluvit, ale nakonec jsem promluvit dokázala.
„Rozdělili jsme se. Luffy se zbytkem šli zachránit Aceho.“ odpověděla jsem Lawovi. Law mě chvíli pozoroval.
„Kdo je váš kapitán?“ zeptal se znovu Law.
„Já.“ řekla jsem pravdu.
„Chtěl bych s tebou mluvit.“ oznámil mi Law.
„Klidně to řekni přede všemi. Nemáme před sebou žádná tajemství.“ pobídla jsem Lawa.
„Nejdřív to chci probrat s tebou a pak s ostatními.“ trval na svém chladně Law. Nakonec jsem přikývla na souhlas. Zajímalo mě, co od nás chce. Mé srdce mi říkalo, ať s ním spolupracujeme, aťse s ním bavím atd...
Šli jsme stranou, kde nás nemohl nikdo slyšet. Law si stoupl naproti mně. Divali jsme si do očí, i když já zakláněla hlavu, protože jsem byla o dost menší, než Law.
„Tak o co jde?“ zeptala jsem se Lawa v klidu.
„Chci s vámi uzavřít alianci. Porazíme společně všechny Yonki. Všech osm.“ nabídl mi spolupráci Law. Chvíli jsem Lawa jenom pozorovala. Došlo mi, že to myslí vážně. „Prvním je Bagdád.“ řekl, na koho má zálusk, jako na prvního Yonka. Jak vyslovil Bagdádovo jméno, vytřeštila jsem oči. Toto jméno jsem nechtěla už nikdy slyšet. Bohužel se mi v tomto bodě nepoštěstilo. Nakonec jsem se vzpamatovala.
„Dobře, uzavřeme tedy spolu alianci. Ale jestli se o něco pokusíš, tak si mě nepřej.“ souhlasila jsem nakonec s tím, že bude spolupracovat. Ale pohrozila jsem mu, že si ho když tak podám, pokud nás podrazí.
„Neboj, o nic se nepokusím.“ slíbil mi Law a já přikývla hlavou.
„Dobrá.“ souhlasila jsem. „Teď to řeknu ostatním.“ řekla jsem Lawovi. Law přikývl hlavou na souhlas.
Obrátila jsem se na ostatní, když jsem k nim přišla. Law se ke mně připojil. Ostatní nás napjatě sledovali. Čekali, co jsme to probírali.
„Tak lidi, s Lawem jsem uzavřela alianci.“ oznámila jsem všem. Všichni na mě koukali s vytřeštěnýma očima. „Porazíme všechny Yonko a prvním Yonko je Bagdád.“ při vyslovení jména Bagdád jsem dala ruce v pěst. Law i Zoro si toho všimli. „Tady Lawovi jsem pohrozila, že jestli nás zradí, tak mu to spočítám.“ dodala jsem své vysvětlení.
„A věříš mu?“ zeptal se mě Zoro. Podívala jsem se na Zora.
„Nevím.“ byla jsem na vážkách. „Ale chci to risknout.“ dodala jsem.
„Dobře, ale dám na něho pozor.“ souhlasil s aliancí Zoro. Hlavou jsem přikývla na souhlas. Poté jsem se podívala po ostatních.
„Pokud souhlasíš ty Janey-chan, tak já taky souhlasím.“ souhlasil Sanji se zamilovaným výrazem v obličeji.
„I my souhlasíme.“ řeka Nami i za Usoppa. Usopp přikývl hlavou na souhlas.
„Díky lidi. A co teď, Lawe?“ poděkovala jsem všem a otočila jsem se na Lawa.
„Musíme porazit Caesara. Potřebuju jednoho z vás, kdo by odpojil počítače od kamer.“ řekl Law co je jako první v plánu a sledoval přitom mě. „Zbytek zachrání děti, které tu jsou vězněny a dělají se na nich pokusy.“ vysvětlil druhou část první mise.
„Dobrá. Sice nerada nás rozděluju, ale Usopp půjde s tebou.“ rozhodla jsem nakonec.
„Proč zrovna já?“ zeptal se Usopp maličko vyděšeně. Podívala jsem se na Usoppa. I Law čekal, co odpovím.
„Ty se v tom trošku vyznáš. Rozhodně víc, než kdokoliv z nás, co tu jsme.“ vysvětlila jsem Usoppovi i Lawovi.
„D-dobrá.“ souhlasil nakonec Usopp.
„Tady máte mapku, jak se dostanete k dětem.“ podal mi mapku Law. Mapku jsem hned předala Nami. „Sejdeme se zase tady.“ řekl, kde se zase všichni sejdeme i se zachráněnými dětmi. „Dlouhonosko-ya, vyrážíme.“ otočil se na Usoppa. Usopp vyrazil za Lawem. Ani neměl odvahu protestova, jak se bál.
„I my vyrážíme.“ řekla jsem a všichni jsme vyrazili za Nami. Hnědovouse jsme nechali svázaného v jeskyni.
Šli jsme všichni v klidu. Já šla s Nami jako první. Zoro a Sanji šli jako poslední. Všichni jsme byli ve střehu. Nevěděli jsme, kde kdo je a co na nás kde čeká. Kromě osoby jménem Caesar jsme nevěděli, kdo tu ještě je. Čím víc jsme se blížili, tím víc jsem cítila napětí. A nejen já, ale i Zoro se Sanjim.
Došli jsme na místo určení. Ale tam na nás čekala žena s křídly a ptačími nohy. Všichni jsme se zarazili. Okolo ní byly děti.
„Kdo jsi?“ zeptala jsem se té ženy, nebo co byla zač.
„První by se měl představit ten, který se ptá.“ opravila mě ta žena. „Ale mně se představovat nemusíte. Znám vás.“ zasmála se. „Jen je vás nějak málo.“ zamyslela se.
„Všichni vezměte ty děti a utečte s nimi na určené místo.“ rozhodla jsem se. Tasila jsem katanu.
„Ale...“ začal protestovat Zoro.
„Žádné ale. Nami je na ni slabá a vy dva byste ženě neublížili.“ vysvětlila jsem nejen Zorovi, ale i Nami a Sanjimu.
„Ale jak nás najdeš?“ zeptala se mě Nami.
„Nějak si vás najdu.“ ujistila jsem Nami.
„Jdeme.“ rozhodl Zoro. Všichni čapli děti a začali s nimi utíkat do jeskyň.
Můj boj započal. Nejdřív jsme chodily dokolečka kolem sebe. Všude začal padat sníh, který ovládala ta žena.
„Mé jméno je Monet.“ představila se mi ta žena s úšklebkem.
„Konečně ses uráčila se představit?“ ušklíbla jsem se.
„Je smutné, že mě neznáš. Ušklíbla se Monet. Poté kolem mě vytvořila něco, jako iglú. Moc se mi to nelíbilo, ale soustředila jsem se na boj. Monet zaútočila z poza toho iglú. Ale všechny její útoky jsem vykryla svou katanou. Monet mi to stížila, že začala útočit ze všech stran. Nic jiného mi nezbývalo, než se jenom bránit. Nevěděla jsem, odkud zaútočí. Ale povedlo se jí, mě trošku zranit na tváři. Hned mi po tváři tekla krev. Použila jsem sílu haki a zbořila jsem iglú. Díky tomu se mi povedlo Monet zranit na boku. Ta totiž tento útok nečekala. V tom se objevil muž.
„DOST!“ řekl rázně ten muž. Obě jsme se po muži podívaly.
„Vergo.“ promluvila Monet. Jméno Vergo mi něco říkalo, ale nešlo mi ho nikam zařadit.
„Teď se vzdáš!“ nařídil mi Vergo.
„Nikdy!“ řekla jsem rázně. Vůbec jsem se nebála, i když na mě byli dva. Vergo přišel ke mně a uhodil mě do obličeje. Byla to taková rána, protože použil haki sílu a já ztratila vědomí.
V kleci:
Pomalu jsem přicházela k sobě. Pěkně mě bolela čelist. Byla jsem celá svázána řetězy. Takže jsem se nedokázala pohnout.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se pro mě známý hlas. Podívala jsem se na levou stranu. Byl to Law, který taky byl svázaný.
„Jo a ty? Co se vlastně stalo? A kde je Usopp?“ chrlila jsem jednu otázku za druhou.
„Taky. Dlouhonoska-ya je v pořádku. Měl by dorazit k ostatním. A co tu dělám?“ odpověděl mi Law na dvě otázky ze tří.
Law vypráví:
Law se nadechl a začal odpovídat na mou třetí otázku. Jak se dostal do klece, jako já.
„S dlouhonoskou-ya jsme šli do řídící místnosti. Dostali jsme se tam rychle za pomoci mé síly ďáblova ovoce. Dlouhonoska-ya vyhodil vše co bylo zapotřebí. V tom jsem zaslechl, že se někdo blízí. Dlouhonoskovi-ya jsem dal ještě jednu mapku, jak se dostane k ostatním. Získal jsem mu čas. Jenže Vergo mě chytil. I přes tu moji ďáblovu sílu mě chytil a svázal. Zavřel mě sem do klece. Poté zmizel a po chvíli přišel i s Monet a tebe nesl v náručí.“ dovyprávěl svůj příběh. „Co se stalo u vás?“ zeptal se na to, jak jsme dopadli my.
„To jsem ráda, že Usopp se dostane k ostatním. Určitě nás přijdou vysvobodit.“ ulevilo se mi. Poté jsem Lawovi vyprávěla, co se stalo nám, nebo-li mně.
„Já bych tě nenechal osamotě. Nechápu, jak to mohli ti dva dopustit.“ zaklel Law. Ale nebylo poznat, jestli má vztek, či ne.
„Dostali příkazem, aby odešli. Museli mě poslechnout.“ vysvětlila jsem Lawovi, proč Zoro i Sanji odešel. Že tím Law naznačil, že se o mě bojí a má o mě zájem jsem nepochopila.
„I tak.“ neodpustil si Law poslední slovo.
„Získají ta data?“ zeptala jsem se po chvíli Lawa.
„Ne,vše je ztraceno.“ odpověděl mi Law. Pak jsme oba mlčli. Jen chvilkami byl slyšet Caesar, jak láteří. „Jenom se odtud ještě dostat a plout za Bagdádem.“ promluvil do ticha po chvíli.
„A kdo je to Vergo? To jméno mi něco říká.“ zeptala jsem se Lawa.
„Vergo je bývalý pirát, momentálně je teď u mariňáků. Když jsi jednou pirátem, pirátem budeš vždy.“ procedil skrz zuby Law.
„Říkala jsem si, že mi to jméno něco říká.“ přikývla jsem hlavou. „Určitě za chvíli budeme venku.“ řekla jsem sebejistě. A taky že jo. Po pár minátch se ozval hluk, boje katany. Mně i Lawovi došlo, že někdo s někým bojuje. Byl to Zoro se Sanjim a Smoker se svými mariňáky. Sanji se nepozorovaně objevil u nás i s klíčema mohl nás tím propustit. Nejdřív osvobodil mě a pak Lawa.
„Vergo je můj.“ řekl Law a šel se svou katanou na Verga.
„My se postaráme o zbytek.“ řekla jsem Sanjimu a Sanji jenom přikývl hlavou na souhlas.
Law nakonec bojoval proti Vergovi se Zorem po boku. Vergo byl dost silný, i když na něho byli dva. Law používal svou moc ďáblova ovoce. Ale Zoro nezůstával pozadu. I Zoro bojoval. Se všemi třemi katanami. Já bojovala znovu proti Monet. Tentokrát jsem ji přemohla. Ale nezabila jsem ji. Jenom hodně omráčila. Caesara jsem přenechala Sanjimu. I Sanji Caesara jenom omráčil. Ale Law se Zorem Verga zabili. Jinak to nešlo. Buď oni, nebo on.
„Rychle pryč.“ rozhodl Law, když bylo po všem. Ještě se Law otočil na Smokera. „Tady je mapka, kde najdete ty děti.“ řekl a rozeběhl se do jeskyně, kde byla Nami s Usoppem a hlídali děti. Já, Zoro a Sanji jsme běželi hned za Lawem.
Nami i Usopp se střídali ve vyhlížení. Báli se o nás. Když nás všechny viděli, byli oba rádi.
„Co se stalo?“ zeptala se mě hned Nami.
„Teď není čas na vysvětlování. Musíme rychle pryč.“ řekl rozhodným hlasem Law. Zoro chtěl protestovat, ale já byla rychlejší.
„Law má pravdu. Rychle na loď.“ souhlasila jsem s Lawem. Nikdo až na Nami neprotestoval.
„A co děti?“ zeptala se Nami starostlivě i naštvaně.
„O ty je postaráno.“ řekl Law. Nami se podívala na mě. Jenom jsem hlavou přikývla na souhlas. Poté jsme všichni běželi na naší loď.
Doběhli jsme na loď. Zoro zvedl kotvu a vypluli jsme na další ostrov. Na tomto ostrově měl být jeden z osmi Yonko. Bagdád.