Anime World CZ/SK - Příběhy

1. První setkání

„Janey, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě Luffy. Luffy byl dost vážný. Přikývla jsem na souhlas a oba jsme odešli do kuchyňky, kde zrovna nikdo nebyl.

 

Sedli jsme si vedle sebe. Zadívala jsem se na Luffyho a Luffy na mě. Luffyho vážný výraz v obličeji mě děsil.

„Víš, že je Ace v nebezpečí. Že ho chtějí popravit.“ začal mluvit k tématu Luffy.

„Ano vím, a my ho vysvobodíme.“ přikývla jsem, že vím o čem Luffy mluví. Šlo taky i o mého bratra.

„Nechci, aby si šla do toho se mnou. Rozdělíme se na dvě skupinky. Ty si vezmeš Zora, Sanjiho, Nami a Usoppa. Já pojedu zachránit Aceho sám. Franky s Brookem budou hlídat loď. Chopper půjde se mnou jako doktor a Robin mi bude krýt záda. Jinak záchranu povedu sám.“ řekl Luffy, pro co se rozhodl. Zírala jsem na Luffyho s otevřenou pusou.

„L-Luffy...“ soukala jsem ze sebe nesouhlas, ale Luffy mi skočil do řeči.

„Nečekejte na nás. My se někde setkáme, kde se naše cesty protnou. Plujte podle navigace od Nami. Ty budeš jejich kapitán“ pokračoval ve vysvětlování Luffy. Celou tu dobu jsem Luffyho sledovala. Jeho výraz říkal, že to myslí smrtelně vážně. Věděla jsem, že ho nepřemluvím.

„Dobře, ale buď opatrný. Nechci přijít ani o Aceho, ani o tebe.“ souhlasila jsem nakonec.

 

Na lodi Jane a zbytku posádky:

 

„A proto jsme se rozdělili. Luffy chtěl, abych vám toto rozdělení vysvětlila, až budeme od nich co nejdál.“ řekla jsem všem, proč jsme se rozdělili.

„Sakra, proč si to neřekla dřív?!“ zlobil se Sanji. V tu chvíli mu bylo jedno, že jsem žena a je do mě zamilovaný, jako do každé dívky.

„Zakročili byste a to Luffy nechtěl. Nelíbí se mi to stejně jako vám, ale Luffy to myslel smrtelně vážně. Nic by ho nezastavilo. Věřím, že Aceho zachrání a časem se i setkáme a spojíme se zase dohromady. Do té doby musíme válčit, jenom my.“ vysvětlila jsem to všem, nejen Sanjimu. „Teď mě omluvte. Půjdu do kajuty.“ řekla jsem a odešla do kajuty. Ostatní zůstali na palubě.

 

V kajutě:

 

Lehla jsem si do síťky, kterou jsem si vybrala na spaní. Z kapsy od kraťasů jsem vyndala fotku, kterou mi dal Luffy. Byla jsem na ní já, Luffy, Ace a Sabo, jako malé děti. Chtělo se mi brečet, ale nešlo to. Od smrti mých rodičů jsem neuronila ani jednu slzu. A i když se mi brečet chtělo, nešlo to. I když mi do smíchu nebylo, nikdy jsem nebrečela, i když smutno mi bylo. Po chvíli jsem fotku uklidila a z druhé kapsy jsem vyndala plakát hledaných pirátů. Byl na ni Law Trafalgar. Moje láska. Hned, jakmile jsem tento plakát uviděla, tak jsem se do Lawa zamilovala. Přála jsem si, abych jsem Lawa jednou za život viděla naživo a ne na plakátu. I kdyby to mělo být jenom na pár minut. Že se mi takhle poštěstí, bych nikdy nečekala. Po chvíli jsem plakát zase uklidila do kapsy. V tom se otevřely dveře. Byl to Sanji.

„Janey-chan, večeře je na stole.“ řekl zamilovaně Sanji. Po vzteku ani památka.

„Dobře, hned jdu.“ usmála jsem se a slezla dolů ze síťky. Se Sanjim jsem šla na palubu, kde se podávala večeře.

 

Na palubě:

 

Sanji přichystal úplnou hostinu. Všichni jsme se dali do jídla. Jedli jsme mlčky. Každý byl ve svých myšlenkách.

„Smím se na něco zeptat?“ zeptala se Nami po chvíli ticha. Všichni jsme se na Nami podívali.

„Klidně se ptej.“ pobídla jsem Nami a usmála jsem se na ni.

„Kdyby si měla na výběr, vybrala by sis nás, nebo někoho jiného?“ zeptala se Nami na to, co ji trápilo. Na chvilku jsem se zamyslela.

„Místo Sanjiho bych brala všechny. Místo Sanjiho bych brala Brooka. Franky by nešel, ten by Sunny neopustil“ odpověděla jsem nakonec. Místo Usoppa bych jsem brala asi Choppera. Ale poté, co mi Luffy řekl, že má v plánu se mu Chopper bude hodit víc, než mně. „Dneska si beru hlídku. Každou noc bude mít někdo hlídku. Až na tebe Nami. Potřebujeme tě čilou kvůli navigaci i případném boji. Nic proti tobě, ale potřebujeme tě, aby si byla při všech silách, které máš.“ rozdělila jsem úkoly a doufala jsem, že Nami se neurazí.

„V pohodě. Chápu to.“ usmála se na mě Nami, která to pochopila. I já se usmála na Nami.

„Ještě jedna věc, než se rozdělíme. Přeju si, abychom spolu všichni vycházeli za dobře. Žádné hádky, dohady a budeme všichni spolupracovat.“ požádala jsem všechny a při těchto slovech jsem sledovala hlavně Zora a Sanjiho.

„Pokusím se o to.“ slíbil mi Zoro.

„Slibuju Janey-chan.“ slíbil mi i Sanji.

„Dobře. Tak já jdu hlídat.“ usmála jsem se na všechny. Šla jsem na vyšší bod lodi, pozorovat širé moře, jestli někde nebude nepřítel. Panovalo léto, tak zima nebyla. Seděla jsem na zemi a hlídkovala.

 

Čas ubýval velice pomalu. Nemohla jsem se dočkat rána. Ale nakonec jsem se dočkala. Ráno udělal Sanji snídani a všechny probudil svým křikem.

„VSTÁVAT!“ zakřičel Sanji. Všichni jsme se sešli v jídelně na snídani, kterou připravil Sanji.

 

Snídaně byla výborná. Bohatá a výborná. Všichni jsme si pochutnali. Po snídani jsem Nami pomohla s nádobím. Poté nás svolal Usopp, protože zahlédl ostrov. A tento ostrov byl z jedné půlky zimní a z druhé strany ohnivý.

„Kam chcete plout?“ zeptala jsem se všech.

„Já chci do zimi.“ ozval se Usopp.

„Mně je to jedno, ale asi taky do té zimi.“ přikývla Nami.

„Já půjdu kamkoliv, kam půjde Nami-swan.“ ozval se Sanji zamilovaně.

„Mně je to jedno.“ řekl Zoro.

„Dobrá, je rozhodnuto. Jdeme na zimní ostrov.“ nastavili jsme kurz ke studenému ostrovu. Všichni jsme se šli přiobléct a já si šla na chvíli lehnout. Byla jsem po té noční trošku unavená.

 

Oběd jsme měli ještě na lodi. Po obědě jsme přistáli na ostrově. Zoro zakotvil a všichni jsme si vystoupili. Sice jsem byla ještě unavená, ale nedala jsem na sobě nic znát.

 

Broudili jsme se sněhem. Nikdo nic neříkal.

„Něco by mě zajímalo, Jane.“ zeptal se Usopp po chvíli.

„A co?“ zeptala jsem se Usoppa a podívala se na něho.

„Jestli se budeme rozdělovat.“ zeptal se Usopp na otázku, která mu vrtala v hlavě.

„Pokud to nebude nutné, tak ne. Loď necháme nehlídanou a při bojích se uvidí, jak budeme postupovat.“ odpověděla jsem Usoppovi. Ale nejen jemu, ale i všem.

„To jsem ráda.“ ulevilo se taky Nami.

„Pokusíme se nerozdělovat. Nechci nikoho z vás ztratit.“ odpověděla jsem a řekla jsem i pravdu. V tom jsme uslyšeli, jak na sebe naráží ostří. Někdo s někým bojoval. Šli jsme se potichu podívat, kdo bojuje. Když jsme přišli blíž, bylo vidět kdo bojuje, ale my byli dostatečně daleko, aby nás mohl někdo vidět. K mému překvapení šlo o mariňáky, o více-kapitána Smokera a kapitána Srdcových pirátů, Lawa Trafalgara. Ano, je to ten Law, kterého miluju. Byla jsem v nadmíru v šoku, protože jsem nečekala, že se setkáme, nebo spíš, že ho uvidím naživo.

„Co tu děláte?“ ozval se hlas za námi. Všichni jsme se otočili. Byl to pirát Hnědovous. Jenže místo lidských nohou, měl krokodýlí nohy.

„Hnědovous.“ dostala jsem ze sebe. Ale nebyl sám. Měl sebou své společníky, kteří měli taky divná těla. Sobí ruce, jelení nohy atd...Všichni jsme se připravili k boji. Věděli jsme, že nás jen tak nepustí dál. Ani jsme si nevšimli, že nás zbystřili mariňáci i Law se Smokerem. Ale přesto Law bojoval nadále se Smokerem.

„Tak přeci si mě někdo pamatuje.“ zazubil se Hnědovous. Ten jeho úsměv se mi nelíbíl.

„Hnědovous je můj.“ oznámila jsem všem. Poté i ostatní si rozdělili soupeře a boj započal. Nami s Usoppem taky bojovala, i když se oba báli.

 

Po chvíli bylo po boji. Soupeři nebyli tak silní, jak na první pohled vypadalo. Hnědovouse jsme si zkrotili.

„Teď nás zavezeš do jeskyň, kde se schováme a probereme co a jak dál podnikneme.“ rozhodla jsem.

„C-cože?“ zděsil se Hnědovous. Než se stačil jakkoliv vzpamatovat, tak jsme na něm všichni už seděli. Já se ujala řízení. Nebo spíš Hnědovous nás vedl a já ho držela za provaz, aby něco neudělal.

 

Hnědovous byl docela rychlý. Blížili jsme se směrem k boji mezi Lawem a Smokerem. Jenže jsem si po chvíli všimla, že už nebojují. Že je po boji. Nikoho jsme neviděli. V tom Hnědovous prudce zabrzdil. Mále jsem přes něj přelétla na zem.

„Kurva, co se děje? Proč si zastavil?“ zaklela jsem a zeptala se Hnědovouse.

„Law je před námi.“ odpověděl mi Hnědovous. Vykoukla jsem z poza Hnědovouse a uviděla jsem Lawa. Rozbušilo se mi srdce. Věděla jsem, že nastane konverzace mezi námi.

„Jeďte do tamtěch jeskyní. Tam si vás najdu.“ řekl chladně Law a ukázal nám cestu. Jenom jsem hlavou přikývla.

„Zaveď nás tam, Hnědovousi.“ přikázala jsem Hnědovousovi. Law nám uvolil cestu a Hnědovous bez řečí se vydal na cestu.

 

Za pár minut jsme byli na místě. Hnědovouse jsme svázali řetězem, který jsme našli. Usadili jsme se na balvany, které tam byly. Přemýšlela jsem, jestli je to náhoda toto setkání s Lawem, nebo to bylo osudem dané, že se potkáme. Až mě z mých myšlenek vytrhl Zoro. Všichni na mě upřeně hleděli.

„Ty ho znáš, Jane?“ zeptal se mě Zoro.

„Co? Jo, jenom z plakátu hledaných pirátů.“ odpověděla jsem Zorovi, když mi došlo, na co se Zoro ptá.

„Ty s ním chceš vyjednávat?“ zeptal se na další otázku Zoro.

„Nevím. Uvidíme, co po nás bude chtít.“ pokrčila jsem rameny. Zabalila jsem se víc do kabátu. Byla mi docela zima. A nejen mně, ale i ostatním. Ale nikdo si nestěžoval. Čekali jsme asi hodinu, dokud se neobjevil Law. Chvíli nás pozoroval, než na nás promluvil.

„Kde je Mugiwara-ya?“ zeptal se nás Law. Všichni jsme upřeli zrak na Lawa.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.