Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Útěk - 1. část - Misaki+Usui

Stráže pronásledovala oba muže, ale ti dva byli hbitější, než stráž. Po chvilku ty dva stráž ztratila z očí. Takže stráž se vrátila do zámku, bez nich. Královi vrtalo hlavou, kdo byla ta maskovaná osoba. Typ měl, ale chyběly mu důkazy. Proto rychle pádil do zámku. Najít Jane. Misaki jediná věděla, jaká je pravda.

 

Král rychle vběhl do pokoje princezen. Čekal, že tu nikdo nebude, ale byl překvapen, když našel mladší dceru sedět na parapetu s knihou v ruce.

„Už je po nich?“ zeptala se Jane, aniž by se na otce podívala. Byla v měšťanském oblečení. Do pokoje přišla i Misaki.

„Ne, ty nevíš, že utekli?“ byl král překvapen.

„A jak asi, když mě tu vězníš.“ odsekla Jane králi.

„Dobře. Neznámý maskovaný muž ty dva zachránil a ti dva utekli.“ vysvětlil král své mladší dceři.

„Hm...To jsem ráda.“ řekla chladně Jane.

„To mi to budeš vyčítat až do mé smrti?“ zeptal se král Jane. Jane králi neodpověděla. Král beze slov odešel. Jane s Misaki chvíli čekaly.

„Byla jsi úžasná, Jane.“ pochválila záchranou akci Misaki Jane.

„Ale bez tvé pomoci by se to nepovedlo.“ usmála se Jane na Misaki. Jane slezla z parapetu. Z kapsy vyndala lísteček, který dala Misace. Poté na sebe hodila mikinu Lawa. Mezitím Misaki otevřela poklop. „Tak Misaki, měj se dobře a snad se ještě uvidíme.“ rozloučila se, se svou sestrou.

„Jakmile budeš moci, ozvi se mi.“ řekla Misaki se slzy v očích. Obě se objaly a poté Jane zmizela v tajné chodbě.

 

Tajnou chodbou šla směrem dolů a pak rovně. Poté doleva a zase rovně. A poté zatočila doprava. Našla poklop, který otevřela a vylezla ven. Byla ve stájích.

 

Osedlala si koně a vyjela pryč ze zámku. Nikdo ze stráží Jane nepronásledoval. Nevěděli totiž že je na útěku. Jane jela k chatě, kde byla s Misaki vězněna.

 

Cestou se k Jane připojil Daiki. Jeli poklusem a mlčky. Za půl hodiny byli na místě. Venku nikdo nebyl. Ale jakmile Jane a Daiki slezli z koní, tak se otevřely dveře. Oba muži vyšli ven. Law se podíval na Daikiho, a pak na Jane. I Usui se podíval na Daikiho.

„Kdo to je?“ zeptal se chladně Law.

„Jmenuje se Daiki a pomohl mi vás zachránit. Dá se Daikimu věřit.“ vysvětlila Jane, jak Lawovi, tak i Usuiovi. „Usuii, Misaki tě bude jezdit navštěvovat. Ale Daiki tu bude taky. Nemá dobrou orientaci a sem by netrefila.“ dívala se na Usuie.

„Dobře. Když mu vyříte, i já mu věřím.“ usmál se Usui.

„Tady něco pro začátek.“ promluvil Daiki a podal Usuiovi pytel, kde bylo jídlo. Usui si pytel převzal a nakoukl do pytle.

„Díky, zásoby tu už dochází.“ usmál se a poděkoval Usui. Daiki jenom přikývl hlavou.

„A my dva pojedeme, ne?“ otočila se Jane na Lawa.

„Proč to děláš?“ zeptal se Law Jane.

„Není to jasné?“ zazubila se Jane a nasedla na koně. „Utíkám. Buď jdeš se mnou, nebo odjedu sama.“ oznámila Lawovi. Law ani na vteřinku nezaváhal a nasedl na koně za Jane. Law se chytil Jane kolem pasu. Jane se rozbušilo srdce. „Tak mi jedeme. Sbohem“ rozloučila se s úsměvem a pobídla koně do poklusu. Za chvilku Jane s Lawem zmizeli těm dvěma z očí.

 

A co bylo mezitím na zámku? Po odchodu Jane šla Misaki do zahrady. Na zahradě se procházela dvě hodiny.

„Snad už jsou na cestě.“ řekla polohlasně Misaki a na to se vydala najít otce.

 

Otce našla v pracovně. Podepisoval ruzné pergameny. Misaki vstoupila dál, aniž by zaklepala.

„Otče, hrozná věc se stala.“ řekla vyděšeně Misaki. Král se na svou dceru podíval.

„Misaki, co se stalo?“ zděsil se král.

„Janey utekla. Na své posteli nechala vzkaz.“ řekla vyděšená Misaki. Taky měla na krajíčku. Král si od Misaki vzkaz převzal. Začetl se do vzkazu. „Otče, je mi to líto, ale musím to udělat. Usuie a Lawa jsem zachránila já. Musela jsem to udělat. S Misaki jsme se do nich zamilovaly. Proto utíkám za svým štěstím a opouštím království. Nezob se. Tvá dcera Janey.“ dočetl vzkaz a měl oči vytřeštěné. Nemohl tomu uvěřit. Podíval se na Misaki. „Tys o tom věděla?“ zeptal se své starší dcery.

„Ne, otče.“ zalhala Misaki a ještě pokývala hlavou.

„Dobře, kde si byla?“ zeptal se král Misaki.

„Byla jsem v zahradě.“ řekla Misaki tentokrát pravdu.

„Měla si být s Janey.“ začal maličko vyčítat Misaki, že Jane utekla. Misaki se rozbrečela a král svou starší dceru objal.

„Omlouvám se otče.“ omluvila se Misaki svému otci.

„V pořádku. Toto nemohl nikdo tušit.“ utěšoval král Misaki. Po chvíli se Misaki odtáhla a setřela slzy. Král zazvonil na zvoneček, který ležel na stole. Po chvilce přišla stráž.

„Co si přeje vaše výsost?“ uklonil se strážce a zeptal se, co si jeho pán přeje.

„Vyhlaste pátrání i po princezně Jane. Utekla z domova.“ nařídil král strážci.

„Ano, vaše výsosti.“ uklonil se strážce a odešel vyhlásit pátrání po princezne Jane. Král se podíval naMisaki.

„Co máš v plánu dělat ty, dcero?“ zeptal se král Misaki.

„Chtěla bych jet s Daikim hledat Janey.“ oznámila Misaki.

„Dobrá, ale ať si do večeře doma.“ souhlasil král.

„Děkuji, otče.“ poděkovala Misaki a šla do svého pokoje, kde se převlékla do pohodlného oblečení. Aby mohla jet na koni.

 

Daiki už čekal na Misaki, před bránou na koni. Když Misaki přijela, podíval se na ni.

„Připravena?“ zeptal se Daiki Misaki. Misaki jenom přikývla hlavou na souhlas. Daiki se vydal na cestu a Misaki hned za ním.

 

Za půl hodiny byli na místě. Usui je už vyhlížel. Když je zahlédl začal se usmívat. Vstal a šel princeznu Misaki přivítat.

„Jsem rád, že jste přijela, princezno.“ uklonil se Usui Misace. Poté se narovnal a pomohl Miasce slézt z koně.

„Tykej mi a říkej mi Misaki.“ usmála se Misaki na Usuie.

„Běžte dovnitř. Budu hlídat.“ řekl Daiki. Usui přikývl hlavou. Chytil Misaki za ruku a odvedl ji do chalupy. Misaki zrudly tváře. Daiki zůstal venku na hlídce.

 

Oba vešli do chalupy. Misaki za pomoci Usuie zasedla za stůl.

„Dáš si čaj?“ zeptal se Usui Misaki.

„Ano, ráda. Prosím jahodový, jestli tu máš.“ požádala Misaki a na Usuie se usmála.

„Hned to bude.“ usmál se Usui. A vrhnul se na vaření čaje.

„Máš tu dostatek jídla?“ zeptala se Misaki Usuie.

„Pro jednoho to stačí.“ usmál se Usui, když se podíval na Misaki.

„Dobře. Daiki ti něco přiveze, jak jen bude moct. U mě to bude obtížnější.“ ulevilo se Miasce.

„Dobře, ale ty nic nenos. Ať nemáš problémy.“ nesouhlasil Usui s tím, že by měla Misaki něco přinést. Voda se začala vařit, tak Usui po chvíli zalil čaje. „Chvilku počáme.“ usmál se a zasedl na židli, naproti Misace.

„Já si počkám a s jídlem ještě uvidíme.“ řekla Misaki.

„Tohle vešchno byl nápad Jane, co?“ zeptal se Usui, i když odpověď znal.

„Ano, a když se pro něco rozhodne, tak si zatím jde. Je tvrdohlavá.“ zasmála se Misaki. „Kde asi teď jsou.“ zamyslela se.

„To netuším, ale povahově je stejná jako Law.“ zasmál se Usui. I Misaki se zasmála. Po chvíli dodělal čaje, který byl hotov. „Sladíš?“ zeptal se Misaki.

„Ne, děkuji.“ odmítla cukr Misaki. Usui si dal lžičku cukru do čaje. A oba šálky dal na stůl.

„Sušenky tu bohužel nejsou.“ řekl Usui, že k čaje není žádný zákusek.

„Nevadí, čaj postačí.“ usmála se Misaki. „Vzali si ti dva jídlo?“ zeptala se náhle, když mluvili o jídle.

„Ne, ale neboj. Hlady neumřou. Law je dobrý lovec i kuchař.“ ujistil Usui Misaki.

„Dobře.“ ulevilo se Misace. „Jinak Janey je taky dobrý lovec.“ pochlubila se, jakou má sestru.

„Vím. O vás dvou víme snad všechno.“ zazubil se Usui. Misaki se překvapeně podívala na Usuie. Chystala se Usuie zeptat, jak to může vědět, když Daiki zaklepal na dveře. „Promiň, dojdu tam.“ omluvil se a šel ke dveřím. Po chvíli si vráti. „Je mi to líto, ale už musíš jít.“ řekl maličko smutně.

„Dobře. Zítra se tu zase stavím. Jen nevím kdy.“ slíbila Misaki Usuiovi a dopila rychle čaj.

„Nemusíš jezdit každý den.“ řekl Usui. „Nechci, aby si měla problémy.“ dodal, proč to řekl.

„Jak jen to půjde, tak mě tu máš. Chci tě líp poznat. Svou lásku, chci líp poznat.“ vysvětlila Misaki a při těch slovech zrudla. Tentokrát zrudl i Usui. Přišel k Misaki a objal ji.

„Miluju tě.“ zašeptal Usui Misace do ucha. Poté ji pustil. Misaki vyšla ven, kde čekal Daiki a za jeho pomoci nasedla na koně. Daiki nasedl na koně a rozjel se zpátky k zámku. Misaki jela hned za Daikim.

 

Do zámku přijela akorát včas na večeři. Král svou dceru už vyhlížel. Ulevilo se mu, že se v bezpečí vrátila domů. Jakmile ji uviděl, tak ji hned objal.

„Jsem tak rád, že ti nic není.“ ulevilo se králi.

„Otče, co by mi tak mohlo být?“ nechápala Misaki.

„Bál jsem se, že tě znovu unesli, nebo si taky utekla.“ vysvětlil své obavy král.

„Neboj se otče. Nic se mi nestane. Jsem celou tu dobu s Daikim. A hledali jsme po lese Jane. Bohužel beze stop.“ zesmutněla Misaki.

„Nevadí. Zítra je taky den.“ usmál se smutně král. Oba šli večeřet.

 

Po večeři si oba ši lehnout do svých pokojů. I když Misaki věděla, že o Jane je dobře postaráno, přesto se o Jane bála. Ale musela stále myslet na Usuie. Usnula až někdy po půlnoci.

 

Celé tři dny Misaki trávila s Usuiem. Daiki vždy byl před chatou, takže svým způsobem byl s nimi taky. Misaki užívala romantiku s Usuiem. Povídali si o dětství, leželi přitom na posteli a byli k sobě přituleni. Ale třetí den se vše pokazilo. Vojáci našli chatu. Daiki to nečekal, tak ty dva nestačil varovat. Vojáci našli princeznu Misaki v posteli s uprchlíkem Usuiem. Ti dva se zrovna líbali.

„Ani hnout! Jsi zatčen!“ zakřičel jeden voják rázně. Misaki zbělela strachy.

„Nechte ho být! Nic neudělal!“ začala Misaki křičet na vojáka.

„Klid, lásko. Vše bude v pořádku.“ uklidňoval Usui Misaki. Nechal se vojáky svázat. Misaki se rozbrečela. Všichni vyšli ven, nasedli na koně a pádili do zámku.

 

Král byl překvapen, i potěšen i rozzuřen. Usuie hned nechal dát do žaláře. Misaki i Daiki si nechal pozvat před královský trůn.

„Co to má všechno znamenat?!“ hudroval král.

„Omlouvám se otče, ale jinou volbu si nám nedal. Daiki nám pomáhal, ale netahej ho do toho.“ prosíla Misaki.

„Jak to myslíš, dcero?!“ stále zuřil král.

„Já Usuie miluju a Janey miluje Lawa. Já si chci vzít Usuie. Dal si nám královský slib, který si nedodržel. Musely jsme něco podniknout.“ dodala si odvahu Misaki a vše vmetla otci do tváře. Vyčítala mu to.

„A kde je Janey s Lawem?“ zeptal se šokovaný král. Takovou vzpouru od Misaki nečekal.

„Nevím. Utekli na koni pryč z království.“ řekla pravdu Misaki.

„Daiki, co k tomu řekneš ty?“ zeptal se král Daikiho a probodával ho osrým pohledem.

„Vaše veličenstvo. Miluju vaši dceru Misaki. Ale ta miluje Usuie. Chci aby byla princezna Misaki šťastná, ale se mnou by nebyla. Proto jsem se rozhodl jejich lásce pomoci. Omlouvám se.“ vysvětlil Daiki vše králi. Král i Misaki byli překvapeni. Toto vyznání ani jeden z nich nečekal.

„Dobrý, můžeš jít Daiki.“ propustil král Daikiho. „A s tebou si musím promluvit, Misaki.“ otočil se na svou dceru. Daiki se uklonil a odešel.

 

Král odvedl svou dceru do jeho komnaty. Misaki se bála, ale byla odhodlaná se bránit.

„Misaki, teď mi řekni pravdu.“ vyzval král svou dceru v klidu. Misaki se nadechla.

„Víš otče, co nás Usui s Lawem propustili, tak já a Janey jsme na ty dva neustále myslely. Zjistily jsme, že jsme do nich zamilované. Když se byli udat, tak s nimi Janey mluvila. Zjistila, že oba nás taky milují. Proto jsme se rozhodly je zachránit před popravou. Janey požádala i o pomoc Daikiho. Daiki jí poskytl převlek. V den popravy se Janey převlékla za maskovaného člověka. A oba zachránila. Řekla jim, kde se sejdou. Janey po hodině utekla k té chatě i s Daikim, aby tu cestu znal. Poté Janey s Lawem někam odjela na koni. Já utéct nechtěla, tak jsem zůstala v té chatě s Usuiem. Každý den jsem tam jezdila s Daikim. Sama bych tu cestu nenašla. A užívala jsem si romantiku s Usuiem. Dokud nás nechytli vojáci.“ dovyprávěla celou pravdu Misaki. Král poslouchal, aniž by svou dceru přerušil.

„Užívali? Snad ne...“ nedořekl král.

„Jestli myslíš sex, tak ten ne. Jenom jsme se líbali a tulili se k sobě.“ zarazila se Misaki.

„A proč jste do toho zatáhly i Daikiho?“ znovu se zeptal král.

„Netrefila bych do té chaty. A taky Janey potřebovala převlek. Aleto jsem ti už říkala.“ znovu to zopakovala Misaki.

„Dobrá, teď jdi. A jsi bez večeře.“ rozhodl přísně král. Misaki mlčky odešla do svého pokoje. Tam otevřela dveře a šla do žaláře.

 

Do žaláře chodila Misaki každý den. Ale král na to přišel. Hodně se zlobil. Proto jak Misaki, tak i Usuie si nechal předvolat před královský trůn.

„Koukám, že vás nic nerozdělí!“ byl král dost přísný. „Teď já a Misaki si poslechneme tvůj příběh, Usuii. Poté se rozhodnu co s vámi.“ vyzval Usuie, aby vyprávěl svůj příběh. Usui pohlédl na Misaki a krále. Nadechl se a začal vyprávět.

„S Lawem jsme se narodili v té nejchudší čtvrti. Law byl můj soused a stal se mým nejlepší přítelem. Vše jsme podnikali společně. Když se narodily princezny, tak Law pronesl, že se jednou za ně provdáme. Nevěřil jsem mu, ale byla to krásná představa. Jak jsme rostli víc, tak jsme se do princezen zamilovali. Vše, co se dalo zjistit, jsme o princeznách zjistili. Postupem času i Law si uvědomil, že to není láska reálná. Hodně se uzavřel do sebe. Jenom mně se svěřoval. Začal chodit s dívky ze střední vrstvy. Ale žádný vztah mu nevydržel dýl, než jeden měsíc. Neustále byl myšlenkami u princezny Jane. A já mysel na princenu Misaki. Když jednoho dne, za námi přišel Michio, tak nám nabídl, jak si vydělat peníze. A my to přijali. Ale ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, že budou princezny v naší blízkosti. Když se Michio pokusil princezny znásilnit, tak tomu Law zabránil. V ten den se rozhodl, že princezny pustíme. Nechtěl, aby jim někdo ublížil. Tak jsme tak udělali. Ale bylo nám smutno a chyběli nám princezny. Proto Law dostal nápad, že se udáme. Ale nepočítal s tím, že půjdeme pod šibenici. Myslel si, že budeme jenom v žaláři. Chtěli jsme být princeznám být nablízku. Že princezna Jane vymyslí plán útěku, to jsem nevěděli. Ale když nám to řekla, tak jsme souhlasili. Chtěli jsme být s princeznami.“ dovyprávěl nervózné příběh Usui. Misaki i král pozorně poslouchali a Usuie nepřerušili.

„Děkuji za tvůj příběh. Nechám si to projít hlavou. Teď tě znovu nechám zavřít do žaláře. A ty Misaki do postele a nechoď za Usuiem.“ rozhodl král. Jak Usui, tak Misaki krále poslechli. Usui byl odveden do žaláře a Misaki šla do postele. Ani Misaki, ani Usui, ani král nemohl usnout.

 

Odpoledne, druhého dne si nechal král povolat k sobě Usuie ze žaláře. I Misaki byla přítomna.

„Rozhodl jsem se takto. Usuii Takumi, jsi volný. Pokoj budeš mít připraven v pokoji pro hosty. Budeš bydlet tady na zámku. Za dva roky, pokud ti to bude s Misaki klapat, budete mit svatbu.“ řekl své rozhodnutí král. Misaki začala jásat.

„Tatínku.“ jenom řekla Misaki, políbila svého otce a hned ho objala. Pak se vrhla kolem krku Usuiovi. I Usui objal Misaki. Poté se políbili. Poté se Misaki podívala na krále. „Otče, a co Janey s Lawem?“ zeptala se otce.

„To nevím. Musí se vrátit, abych jim řekl stejný verdikt, jako vám dvěma.“ pokrčil rameny král. Misaki i Usui byli šťastní. Oba si přáli, aby věděli, kde zrovna je Jane s Lawem.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.