Království - 4. kap.
Informace:
Princezny se vrací domů. Král se dozvídá co jeho bratr Michio provedl. Misaki Jane objasňuje, že do dlouhána je zamilovaná, jak na něho Jane stále myslí. Král vymyslí past na svého bratra Michia.
4. Zpátky doma
Princezny pádily na koních jako o život. Obě chtěly být doma. Doma u svého otce. I Jane chtěla být u svého otce, ale nikdy by to nepřiznala, ale i jí chyběl.
Přijely na nádvoří. Stráže hleděli na princezny překvapeně. Skoro je nepoznali. Obě sesedly z koně.
„Odsedlejte ty koně a dejte je do stájí.“ požádala příkazem Jane. Obě poté pospíchaly do zámku, za otcem.
Když král uviděl své dcery, tak na stará kolena se ke svým dcerám rozeběhl. Misaki se rozplakala. I král měl nakrajíčku. Jen Jane se usmívala. Byla taky šťastná.
„Dcery moje, co se vám stalo? A jak to vypadáte?“ vyptával se král svých dcer, když se od nich odtrhl. Misaki se podívala s ubrečenýma očima na Jane. Ta pochopila, že vše má říct.
„Nejdřív se posaďme.“ promluvila Jane. Král souhlasil a usedl na svůj trůn. Princezny usedly k nohám krále. „Nejdřív se chci omluvit, že jsem vystrašila prince Botana a Harua, ale ani jeden se nám nelíbil. Když utekli, tak nás dvě někdo omráčil. Probraly jsme se v jedné chatě, v jedné místnosti. Únosců bylo celkem tři. Dlouhán, který nám nosil jídlo a pití. Toho druhého jsme viděly, když hlavní únesce se nás pokusil znásilnit. Nejdřív chtěl znásilnit Misaki a dokonce i mě. Strhal z nás svršky šatů. Ti dva nás zachránili.“ vyprávěla a král vše poslouchal s otevřenou pusou. „Poznala jsem, kdo je hlavní únosce. Byl to strýček Michio. Ti dva, co pracovali pro strýčka Michia nás dneska propustili. Sice nevím kde přesně ta chata je, ale znám cestu k ní.“ dovyprávěla celý příběh. Nikdo ji nepřerušil.
„To chlípné prase!“ ulevil si král. „Ti mladíci se jmenují Law Trafalgar a Usui Takumi. Daiki viděl váš únos a ty dva poznal, tak mi řekl jejich jména.“ oznámil král svým dcerám jména jejich únosců.
„Otče, ti dva jsou z našeho království?“ zeptala se Misaki krále.
„Ano. Patří do té nejchudší čtvrti království. Vojáci po těch dvou pátrá.“ přikývl král. „V nejhorším nás tam zavedeš, Janey.“ oznámil své mladší dceři. Jane se to moc nezamlouvalo. „Teď se jděte převléci a do postele. Musíte být vyčerpané.“ rozhodl a poslal své dcery do koupelny a pak do postele. Obě princezny poslušně šly.
Obě princezny se vykoupaly a šly do svých postelí. Misaki usnula hned, jak ulehla, ale Jane přemýšlela. I když unavená byla, tak nemohla zabrat. Myslela na svého dlouhána. I cestou domů o něm přemýšlela. Nedokázala ho dostat z hlavy. Ani se jí nechtělo vojákům ukázat cestu k té chalupě. Nejvíce myslela na vypracované tělo toho dlouhána a na jeho tetování. Tetování se jí líbilo moc. Taky se chtěla nechat tetovat, ale král by s tím nesouhlasil. Až okolo třetí hodiny ranní se povedlo Jane usnout.
V poledne slušky probouzely Jane. Král pro tentokrát nechal Jane vyspávat, ale přál si, aby s nimi poobědvala, proto byla probuzena.
U oběda byla mimo. Neposlouchala, co kdo říká. Už od probuzení byla mimo. Ani se nebránila, když ji oblékaly do šatů. Mikinu dlouhána nechala na židli, a když ji zahlédla, došlo jí až teď,že dlouhán viděl její poprsí. Při té vzpomínce zrudla.
„Janey, co se to s tebou děje?“ zeptal se starostlivě král své mladší dcery. Ta se v tu chvíli vzpamatovala.
„Omlouvám se otče, ještě jsem myšlenkami v posteli.“ omluvila se Jane a přitom svému otci zalhala. Misaki poznala, že Jane lže, ale král nic nepoznal. Jane věděla, že Misaki ví, že zalhala. Misaki vždy poznala, kdy Jane mluví pravdu a kdy lže.
„Janey, co se takhle projít?“ navrhla Misaki Jane, když všichni dojedli.
„Budu ráda.“ přikývla Jane na návrh Misaki.
Po obědě obě princezny vyrazily do zahrady zámku. Nerušeně se procházely. Když Misaki věděla, že jsou dostatečně daleko, aby je mohl někdo slyšet, tak započala rozhovor se svou sestrou.
„Janey, tak co se děje?“ zeptala se Misaki Jane na to, proč je tak mimo.
„Nevím proč, ale musím na toho dlouhána stále myslet. Dneska jsem usnula dost pozdě. A když vojáci ty dva nechytí, tak nechci vojákům ukazovat cestu k té chatě.“ přiznala Jane Misace, co ji trápí.
„Vím, jak ti je. Celou noc a celý den myslím na toho malého. Malý je Usui a dlouhán Law. Jsi do Lawa zamilovaná, jako já.“ vysvětlila Misaki Jane, co s ní je. Jane sledovala Misaki nevěřícně.
„Z-zamilovaná?“ dostala Jane ze sebe. Nemohla tomu uvěřit.
„Ano jsi. A jestli mi nevěříš, tak si přečti nějaký ten můj román a uvěříš.“ nabízela Misaki své zamilované romány Jane.
„Ne, věřím ti.“ odmítla Jane číst, jakýkoliv román od Misaki.
„Ale nebylo by na škodu, si něco takového přečíst.“ smála se Misaki.
„To je fakt dobrý.“ se smíchem znovu odmítla Jane. Obešly celý zámek a při cestě si různě povídaly.
Po večeři, král svolal své dcery do své komnaty. Ani jedna nevěděla, o čem chce jejich otec mluvit.
„Chtěl jsem mluvit s vámi, moje dcery. Vymyslel jsem past na svého bratra, vašeho strýce Michia. Napadlo mě...“ šeptal král a řekl svůj plán, který vymyslel. Obě pozorně poslouchaly. Při mluvě krále obě pokyvovaly hlavou. „A ještě jedna věc. Princové vás odmítli.“ řekl, když řekl svůj plán svým dcerám. Jak Jane, tak Misaki se ulevilo. „Proto vám dávám královské slovo, že si můžete vybrat ženicha sami.“ slíbil svým dcerám. Obě dcery se vrhly králi kolem krku celé šťastné. Poté je král poslal do postele.
Ani Jane, ani Misaki nemohly usnout. Obě myslely na stejnou věc. Jak říct otci, že si chtějí vzít své únosce.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
