Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Únosce prozrazen

Únosce, který přišel, začal strhávat hlavní svršek šatů starší přincezně. Misace začaly téct slzy. Misace byla vidět poprsí a únosce se vrhnul na spodní část šatů. Ale poté se ozvala Jane.

„Střýčku Michio, nech Misaki napokoji! Vem si mě!“ řekla ostře Jane únoscovi. Sice to nechtěla, ale touha chránít starší sestru byla silná, tak se klidně nechala obětovat.

„J-jak...No, to je jedno. Stejně bych jsem se vrhl i na tebe. Tak proč nezačít s tebou.“ ušklíbl se strýček Michio Princeznu Misaki nechal na pokoji, svlékl kuklu a vrhl se na Jane. Ztrhal z ní horní vršek oblečení. Už se chystal na spodní část oblečení, když v tom začala Misaki křičet.

„POMOC!“ křičela z celého hrdla Misaki.

„Sakra, měl jsem jí zacpat ústa!“ zaklel nahlas Michio. V tom se rozlétly dveře. Dovnitř přišli další dvě postavy. Muž, který byl největší se vrhl na Michia. Šlo o muže, který nosil jídlo princeznám. Čapl Michia, otočil si ho k sobě a jednu Michiovi vrazil pěstí do obličeje. Michio se schoulil na zem bolestí. Držel se za nos. „TY! Proč si to udělal?!“ začal křičet na toho vysokého muže.

„Nech je napokoji! Na tom jsme se nedomluvili!“ procedil skrz zuby ten veliký muž.

„Neboj, taky si s nimi můžete pohrát, jako já.“ zasmál se Michio, který se postavil na nohy. O Misaki už bylo postaráno. Ten menší únosce sundal ze sebe sáčko, které měl na sobě a přehodil sáčko přes ramena Misaki, když ji rozvázal. Kdyby neměl na sobě kuklu, tak by Misaki viděla, jak je rudý, protože viděl její poprsí.

„Ani jeden z nás není takový zvrhlík jako jsi ty! Jesti se k nim ještě přiblížíš, tak dostaneš větší nakládačku, než si teď dostal!“ začal se rozčilovat dlouhán. Michio si odfrknul a něco zamumlal pod vousy. Poté odešel. Dlouhán si sundal mikinu, kterou měl na sobě. Rozvázal Jane a hodil jí mikinu na její hlavu. „Obleč se!“ řekl Jane. I on viděl její poprsí, ale nic nedal najevo. Žádné emoce. Jane si všimla, že ten dlouhán je hodně potetovaný. Měl velké srdce na hrudi, dvě menší srdíčka po ramenou, ornamenty na předloktí, hřbetech ruk a na prstech. Když se otočil zády, tak na zádech měl další tetování. Byl tam znak. Dlouhán nechal projít svého menšího společníka, tak pak zamkl dveře. Jane ze sebe sundala roztrhané triko a oblékla si tu mikinu dlouhána. Misaki brečela. Jane, když byla oblečená, tak objala Misaki a utěšovala ji.

„Už to bude druhé. Neboj se. Nenechám, aby ti někdo ublížil. A díky, že si mi pomohla.“ utěšovala princezna Jane Misaki a děkovala ji za záchranu.

„Bála jsem se, že nás opravdu znásilní. Jak si poznala, že jde o strýčka Michia?“ zeptala se Misaki.

„Tušila jsem to. Když promluvil, byl mi jeho hlas povědomý.“ vysvětlila Jane Misace. Pak se od sebe odtrhly.

„Bála ses?“ zeptala se Misaki své malé sestřičky.

„Ano, ale o tebe.“ řekla pravdu Jane.

„Já se bála hodně. Ještě teď mám strach.“ řekla pravdu Misaki. Jane znovu Misaki objala.

„Neboj, už ti nikdo neublíží.“ ujišťovala Jane Misaki. V tom se otevřely znovu dveře. Vešel dlouhán s tácem a na něm nesl pití.

„Hej ty.“ ozvala se Jane, když se odtrhla od Misaki. Dlouhán se na Jane otočil. „Díky...Za pomoc.“ dostala ze sebe poděkování. Ale musela se do toho nutit. Ale byla si vědoma, že bez něj by to nedopadlo dobře. Dlouhán stále měl na sobě kuklu, ale měl košili místo té mikiny, kterou dal Jane. Mlčky odešel, ale Jane si všimla, že zkřivil ústa v úšklebek. Obě princezny se šly napít. Muselo být už pozdě večer, protože obě byly dost unavené. Poté, co se napily si šly lehnout. Jane chytla Misaki za ruku. Misaki to uvítala. Misaki hned usnula. Jane sice unavená byla, ale nemohla hned usnout. Musela o dnešku dost uvažovat. Ale nakonec i ona usnula.

 

Ráno princeznu Misaki probudila vůně. Posadila se na posteli. Jane spala tvrdým spánkem. Poté se otevřely dveře a vešel dlouhán s tácem, kde byla snídaně čaj.

„Můžete se najíst.“ řekl dlouhán Misace.

„Dneska pro talíř přijďte později. Janey většinou spí dlouho.“ požádala Misaki toho dlouhána. Dlouhán jenom přikývl hlavou na souhlas. Poté odešel. Misaki sedla ke stolu a dala se do snídaně. Ale ta vůně byla byla silnější, že ta vůně vzbudila Jane. Posadila se na psoteli a protřela si oči. „Dobré ráno, Janey. Dneska nějak brzy.“ usmála se na svou sestru. Ta jí úsměv oplatila.

„Dobré. Ta vůně je tak ostrá, že mě probudila.“ vysvětlila Jane Misace. Při jídle musela Jane stát, ale obě dvě si na snídani pochutnaly.

„Chtěla jsem se zeptat, jestli si ty dva nepoznala, nebo si nevzpomněla odkud by si je mohla znát.“ znovu se Misaki zeptala Jane. Jane se zamyslela.

„Uvažovala jsem nad tím, ale nic mě nenapadá. Asi patří do království strýčka Michia.“ pokrčila rameny Jane.

„Je fakt, že znáš skoro všechny z našeho království.“ usmála se Misaki.

„To zase ne. Z té nejchudší čtvrti neznám nikoho.“ přiznala Jane. „Můžou klidně patřit do našeho království.“ dodala zamyšleně.

„Chápu.“ přikývla Misaki. Pak se zase daly mlčky do jídla. Po snídani si sedli na postel. Jane byla ráda, že se Misaki z toho včerejšího šoku vzpamatovala. Jane byla dost zamyšlená. „Nad čím přemýšlíš Janey?“ zeptala se zvědavě.

„Že ti dva, co nás unesli, nemusí být tak špatní. Kdyby byli zlí, tak by strýčka Michia nechali, aby si s námi dělal to, co chtěl. Možná by se i připojili. Ale oni nás chránili. Ničemu tu nerozumím.“ řekla Jane Misace, o čem přemýšlí.

„To je fakt. Většinou z té nejchudší vrstvy jsou zvrhlíci a úchylové.“ souhlasila Misaki s Jane. „Opravdu patří do našeho království?“ znovu se zeptala své sestry.

„Myslím, že ano. Nevím proč, ale myslím, že jo.“ nedokázala svou myšlenku vysvětlit Jane.

„Nemusíš všechno vědět.“ usmála se Misaki na Jane. Jane se na Misaki podívala.

„Máš pravdu, ale i tak si s tím budu lámat hlavu.“ usmála se Jane.

„To je mi jasné. Na to tě moc dobře znám.“ zasmála se Misaki. Jane byla ráda, že se Misaki směje. Poznala, že se Misaki tolik nebojí.

„Mám tě moc ráda, Misaki.“ řekla Jane své sestře. Jane to moc často neříkala a vždy u toho byla rudá. I teď tomu tak bylo. Misaki se podívala na Jane.

„Já tebe taky, Janey.“ řekla Misaki. Obě se objaly. Asi za hodinu se otevřely dveře. Vešel dlouhán a na táci odnesl snězenou snídani.

„Mohu se na něco zeptat?“ zeptala se mladší princezna dlouhána. Dlouhána to překvapilo. Zavřel dveře, odložil tác a s kuklou na hlavě se podíval na princeznu.

„Možná odpovím, možná ne.“ neslíbil dlouhán, že odpoví.

„Vím, že jména nám neřeknete. Ale mohl by si nám říct, odkud pocházíte?“ zeptala se Jane na to, co ji trápilo.

„Jsme vám blíž, než si myslíte.“ odpověděl v hádance dlouhán. Poté otevřel dveře, vzal tác a odešel. Zase dveře zavřel.

„Co to mělo být za odpověď?“ zeptala se Misaki zmateně. Jane přemýšlela, tak nereagovala. Ale po chvíli přeci promluvila.

„Patří do našeho království.“ promluvila Jane. Misaki se na svou sestru podívala.

„Jak si na to přišla?“ byla Misaki překvapena.

„Jak řekl, že jsou nám blíž, než si myslíme, to znamená, že patří do našeho království. Kdyby řekl, jsme od vás dál, než si myslíte, tak by patřili jinam.“ snažila se to nějak Jane vysvětlit. Poté si obě povídaly, dokud nebyl čas oběda. Oběd jim přinesl zase ten dlouhán. Ale tentokrát přišel i ten menší únosce. Dveře nechali otevřené. Oba přisedli na postel k princeznám. Ani jedna nechápala, co se děje.

„Je nám líto, co se stalo včera.“ promluvil ten dlouhán, který seděl vedle Jane. Přesto oba měli kukly na hlavě.

„Nevěděli jsme, že se váš strýc o něco pokusí. Dost dlouho jsme o tom mluvili a došli jsme k závěru, že vás pustíme.“ řekl ten menší únosce. Obě princezny se na sebe podívaly.

„Vaše výsosti, Jane. Vy se hned zorientujete. Vezměte si koně a ujíždějte domů, než se tu stačí objevit váš strýček.“ řekl tentokrát dlouhán. Jane se rychle vzpamatovala, chytla Misaki za ruku a táhla ji ven.

 

Vylezly ven z chaty. Jane našla koně uvázané o kůl. Obě koně rozvázaly, nasedly a rychle pádily do království, za otcem. Jane se rychle zorientovala, jak dlouhán řekl a věděla kudy domů, do království. Misaki jela hned za Jane. Za chvíli byly v království.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.