Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Únos

Jedna z princezen se začala probouzet. Byla to ta mladší princezna, Jane. Posadila se na posteli. V krku měla sucho. Potřebovala se napít. Ale nejdřív si v hlavě přehrála to, co se stalo. Někdo ji unesl. Blesklo Jane hlavou. Rozhlédla se po místnosti. Byl tu maličký stoleček se židlí, malá knihovna a postel, na které seděla ona a vedle ní ležela její sestra Misaki. Jane sáhla Misace na krk jestli žije. Hned tep ucítila, tak se jí ulevilo, že žije. Jenom ta uspávací látka na ni působila silněji. Na stole si všimla dvou sklenic a džbán s vodou. Jane se pokusila postavit, ale ještě byla slabá a zamotala se jí hlava. Proto si ještě sedla. Po chvíli se to zase zlepšilo a šla se napít. Cítila se, že se jí ještě klepou nohy. Ale dokázala už chodit. Jak si nalila vodu do sklenice a pila, nevšimla si, že se Misaki probrala.

„J-Jane, k-kde to jsme?“ dostala ze sebe Misaki. Jane se podívala na svou sestru.

„Misaki, jak ti?“ zeptala se hned Jane své sestry. Nalila vodu ze džbánu do druhé sklenice a šla k Misaki a skleničku s vodou podala Misaki, aby se taky napila. „Napij se.“ řekla své sestře. S klepajícíma rukama si vzala Misaki skleničku od své sestry a pořádně se napila. Prázdnou sklenici podala Jane a ta ji vrátila na stůl. Poté Jane přisedla k Misaki, na posteli.

„Díky, kde to jsme?“ zeptala se Misaki znovu Jane. Když se už Misaki trochu vzpamatovala.

„Nevím, co vím je to, že nás někdo unesl.“ řekla svou dedukci Jane. Ale proč byly unesené, to bylo to, co nevěděla.

„Proč zrovna my?“ zeptala se plačtivě Misaki.

„To netuším, ale nejsou v tom dobré úmysly.“ řekla Jane to, co si myslela. Hned Misaki objala, která se rozplakala. Jane začala utěšovat Misaki. I když Misaki byla ta starší, tak charakteristikou to vypadlo obráceně. Že starší je Jane a Misaki ta mladší. Jane byla vždy vyspělá, ale ne rozumná. Byla spíš klučičí typ, ale Misaki byla dívčí typ a chovala se jako správná princezna.

 

Po nějaké době se otevřely dveře. Obě princezny se podívaly ke dveřím. Ve dveřích se objevila vysoká postava. Na hlavě měla kuklu. V ruce nesl tác s jídlem.

„Kdo jste? Proč jste nás unesli?“ vyhrkla dvě otázky na únosce Jane. Ten se na Jane ani nepodíval. Tác s jídlem položil na stůl.

„Dobrou chuť, vaše výsosti.“ popřál muž v kukle a na to hned odešel a zase princezny v tom pokoji zamkl.

„Janey...Já mám hlad.“ přiznala se Misaki Jane. Jane musela uznat, že hlad taky má.

„Dobře. Najím se jako první. Pokud se mi nic nestane, tak se najíš ty.“ rozhosla Jane, jak to udělají.

„Ale...“ začala Misaki protestovat.

„Žádné ale. Tvůj život je přednější. A od teď mě budeš poslouchat.“ rozhodla Jane, jak to bude.

„Dobře, ale slib mi, že neuděláš nějakou hovadinu.“ nakonec souhlasila Misaki.

„Slibuju.“ slíbila Jane Misaki, že neudělá hovadinu. Poté se obě princezny objaly. Poté, co se od sebe odtrhly se šla Jane najíst ke stolu. Vzala lžíci a dala se do polívky. Musela uznat, že je to dobrota. Necítila žádný pach po nějaké droze, nebo nějakém jedu. Co se učila s Misaki, tak drogy, nebo jed měl nějakou pachuť. Ale tato polívka byla víc, než dobrá. Po polívce ochutnala rybu. I ta byla vynikající. Poté, co vše Jane snědla, si sedla ke své sestře.

„Tak co Janey? Jak ti je?“ zeptala se Misaki Jane na to, jak se cítí.

„Zatím je to OK. Ale počkáme tak hodinu a pak rozhodneme co dál.“ řekla Jane Misace. Misaki jenom přikývla. Celou tu dobu si povídaly. Když uplynula skoro hodina, tak se znovu dveře otevřely a objevil se ten velikán s kuklou na hlavě.

„Měla byste se najíst, vaše výsosti Jane.“ řekl muž, když si všiml, že jedna porce jídla zbyla.

„Kdo jsi? Jak to, že nás znáš?“ vyptávala se Jane únosce.

„Tady nemáte postavení na vyptávání.“ pronesl maskovaný muž.

„Janey se už najedla. To je má porce. Hned to sním.“ promluvila Misaki dřív, než stačila Jane nějak reagovat.

„Oh...“ dostal ze sebe únosce překvapeně. „Rychle se najes. Po patnácti minutách to odnáším.“ řekl, zavřel dveře a zamkl. Zůstal v té místnosti s princeznami. Podíval se na hodinky. Misaki sedla ke stolu a dala se do jídla. Jane celou tu dobu sledovala únosce. Misaki slíbila, že neudělá blbost, ale nutkání napadnout toho únosce byla. Proto dala jenom ruce v pěst. Nenávistně sledovala únosce. Misaki se do deseti minut najedla. Když vše Misaki snědla, sedla si k Jane. Únosce vzal tác s prázdnými talířy, otevřel dveře a odešel a znovu princezny zamkl. Princezny zase zůstaly sami.

„Janey, nevíš kdo to byl?“ zeptala se Misaki Jane.

„Nevím. Ani nevím jestli je z našeho království. Jen je záhada, jak nás může znát.“ pokrčila rameny Jane.

„Jak to víš, Janey?“ divila se Misaki.

„Nevšimla sis toho tetování na hřbetě a na prstech jeho rukou? A taky musí být dva, nedej bože tři.“ oznámila Jane.

„Nevšimla. A proč si myslíš, že jich je víc?“ zeptala se starší princezna, která byla docela zmatená.

„Tak, kdyby byl jeden únosce, tak by se ti povedlo utéci, nebo by si viděla, kdo to byl. Ale nic nevíš, jako já. A taky se objevil jenom jeden z těch únosců. Myslím si, že jsou tři. Dva, co nás unesli, pro někoho pracují.“ řeka svou teorii Jane.

„Vážně jsi chytřejší, než jsem já, nebo spíš kdokoliv na světě.“ musela uznat Misaki.

„To není pravda. Jsou tu věci, ve kterých jsi lepší, než já.“ nesouhlasila Jane s Misaki.

„Tak mi řekni, včem jsem lepší.“ zeptala se Misaki Jane.

„No...Třeba...“ přemýšlela Jane, ale na nic nemohla přijít.

„Tak vidíš. Není nic, takže mám pravdu.“ ohradila se Misaki.

„Promiň Misaki.“ omluvila se Jane. Misaki hned Jane objala. Což Jane překvapilo, ale po chvíli i ona objala svou sestru.

 

U krále:

 

Mezitím král vedl rozhovor se svým bratrem. Nebo spíš se hádali. Jako pokaždé, kdy Michio přijde za svým bratrem. Chtěl, aby jedna z jeho neteří se stala jeho ženou. Hlavně si přál, aby to byla Misaki. Ale král o tom nechtěl ani slyšet. Nikdy by své dcery nedal takovému děvkaři a krutovládci, jako byl jeho bratr. Když se král chystal svého bratra vyhodit, tak někdo zaklepal na dveře.

„Dále.“ ozval se hlas krále. Dveře se otevřely.

„Vaše výsosti, omluvte mě, že vás vyrušuju, ale mladík jménem Daiki, by rád s vámi mluvil.“ oznámil sluha králi.

„Kdo je Daiki?“ zeptal se bratr svého bratra.

„Kamarád princezen. Především kamarád Jane.“ vysvětlil král Michiovi. „Ať vstoupí.“ souhlasil se schůzkou s Daikim.

„Ty to dovolíš? Aby měšťák se přátelil s princeznami? Tomu já bych nedovolil!“ začal se rozčilovat Michio.

„Pane králi, hrozné neštěstí se stalo.“ ozval se Daiki dřív, než stačil jakkoliv král reagovat na slova svého bratra.

„Daiki, uklidni se. A hezky popořadě mi řekni, co se stalo.“ vyzval král Daikiho. Daiki se snažil co nejdřív se vydýchat.

„Pane králi, princezny Misaki a Jane byly unesené.“ řekl Daiki králi, když chytil druhý dech.

„J-jak to víš, Daiki?“ zeptal se zděšeně král. „Vdyť jsou s princi na projížďce na koních. A Jane by se ubránila.“ byl i celý překvapený.

„Princezna Jane tasila meč a princové utekli. Poté přišli dva mladící k dívkám. Šli zezadu. A omámili je. Princezna Misaki byla hned omráčená, ale princezna Jane se chvíli bránila. Jenže ten mladík byl silnější.“ vysvětlil vše Daiki.

„A-ale...Víš, jak se ti mladíci jmenují?“ dostal ze sebe král, který byl bělejší a bělejší.

„Law Trafalgar a Takumi Usui.“ řekl jména únosců Daiki.

„Trafalgar a Usui?“ přemýšlel král.

„Patří do našeho království. Patří do té nejchudší vrstvy. Na jídlo si vydělávají žebráním. Takumi Usui je blonďák s modrýma očima a Law Trafalgar je nejvyšší z království a skoro všude má tetování.“ snažil se Daiki ty dva králi nějak připomenout.

„Usue si představit nedovedu, ale o Trafalgarovi jsem už slyšel.“ připustil král.

„Nejsou to brattři, ale chovají se tak. Vyrůstali spolu v jednom menší městečku. Dokonce mají chalupy vedle sebe.“ vysvětlil Daiki královi.

„Toto by se v mém království nestalo.“ ozval se Michio, bratr krále.

„Bratře, odejdi. Tebe se toto už netýká.“ vyhodil z místnosti král svého bratra. Ten chtěl protestovat, ale král se na svého bratra podíval přísně. Proto Michio jenom přikývl hlavou a naštvaně odešel pryř z hradu.

 

U princezen:

 

Po jídle Misaki usnula a Jane seděla na posteli. Držela Misaki za ruku a přemýšlela. Musela přemýšlet nadtím, kdo je unesl. Po nějaké době i Jane začala pociťovat na sobě únavu. Proto se rozhodla si jít taky lehnout, když v tom se prudce otevřely dveře. Dokonce ta rána probrala Misaki. Ani jedna z princezen muže nepoznala. Muž zavřel dveře. Nejdřív pěvně svázat Jane. Misaki se nezmohla na odpor, tak tu svázanou měl hned. Jane se bránila, přesto byla přemožena. Misaki se ani moc bránit nemohla, protože byla rozespalá a nevěděla co se děje. Únosce se vrhnul na Misaki. Strhával z ní vršek šatů.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.