Království - 1. kap.
Informace:
Princezny-dvojčata starší Misaki a mladší Jane se dozvídají od otce, že za dva roky budou provdány za prince z jiného království. Jane nesouhlasí a uraženě odchází. Misaki svou sestru následuje a s přáteli vymyslí past na prince, kteří mají následují den přijet.
1. Království Saicho
Bylo jedno království. Ale ne ledajaké. Jmenovalo se království Saicho. V tomto království žil velevýznamný král Saicho. Ano, království se jmenovalo po králi. Královna už nebyla. Zemřela po porodu princezen-dvojčat. Před osmnácti lety se narodila starší princezna Misaki a o deset minut mladší princezna Jane. Obě si byly podobné, ale jejich charakteristika byla o hodně rozdílná. Obě se měly rády. Moc rády. Misaki byla ale víc princeznovská, kdežto Jane nebyla vůbec. Chodila v klučičím měšťanským oblečení, prala se s hochy, lovila zvěř, lezla po stromech. Byla spíš jako kluk, než princezna. Dokonce měla krátké černé vlasy a tmavě hnědé oči. Misaki měla vlasy dlouhé. Byla poslušná. Jane byla neposlušná a drzá.
Když oslavili osmnácté narozeniny, tak jejich otec, král království, jim oznámil, že od narození jsou zasnoubené s princi vedlejších království. Tato zpráva se nelíbila ani jedné z nich. Misaki poslušně souhlasila, ale Jane s tím vůbec nesouhlasila.
„Ale otče, já nejsem připravena na svatbu. Ani je neznáme. Sama si chci vybrat, koho si vezmu.“ ozvala se princezna Jane naštvaně.
„Ale Jane, je to královské slovo. A královské slovo se má dodržet.“ oporoval král Jane.
„Ale mě se nikdo neptal, jestli se chci vdávat, či ne!“ začínala se Jane vztekat.
„DOST!“ křikl král „Už to padlo. Svatba se bude konat za dva roky, ve vašich dvaceti let! Zítra princové přijedou na návštěvu, tak se o prince postaráte. A Janey? Slušně se obleč!“ oznámil svým dcerám a při svém povídaní, sledovat hlavně Jane. Jane si odfrkla a sebrala se a odešla.
„Postarám se o to, otče.“ slíbila Misaki králi, která celou tu dobu mlčela. Poté taky odešla. Šla najít svou sestru.
Jane, v měšťanském oblečení, šla ven. Osedlala si koně, vzala meč a na koni vyjela do lesa. Misaki věděla, kam má Jane namířeno. Misaki si taky nechala osedlat koně a rozjela se za svou sestrou do lesa.
Jane jela do lesa, kde měla skrýš společně s měťanskými přáteli. Když mladí měšťanský puberťáci i děti, byli ve střehu. Ale když zjistili, že je to jejich kamarádka princezna Jane, přivítali ji s otevřenou náručí. Ale hned jim zmizel úsměv ze rtů, když si všimli, že Jane je naštvaná.
„Janey, co se stalo?“ ozval se jeden ze starších mladíků. Tento mladík se vždy Jane postavil. Nesl jméno Daiki. Jane seskočila z koně a podívala se na Daikiho.
„Jdeme do doupěte.“ řekla stále naštvaná Jane. Všichni se vydali do skrýše, kterou si postavili na stromě. Jane lezla do doupěte jako první.
Když se všichni sešli v doupěti, jak tuto skrýš nazvali, všichni sledovali Jane.
„Tak Janey, řekneš nám co se stalo?“ naléhal Daiki.
„Pst, někdo sem jede.“ varovala všechny Jane. Jane měla vynikající sluch, než kdokoliv jiný. Všichni byli zticha a poslouchali. I oni po chvíli slyšeli, jak někdo jede jejich směrem na koni. Chvíli se nic nedělo, ale pak zaslechli známý hlas.
„Janey, vím že tu jsi.“ ozval se dívčí hlas. Byla to Misaki. Jane vykoukla z doupěte.
„Uvaž koně k mému a vylez nahoru.“ vyzvala Jane Misaki, že může k nim nahoru. Misaki svou mladší sestru poslechla. V šatech se jí do doupěte lezlo dost špatně. Ale nevzdávala to. Nebyla tak zdatná, jako Jane, nebo někdo jiný. Po nějaké době Misaki vylezla nahoru. Daiki se chystal něco říct, ale Jane byla rychlejší. Ještě podala Misaki ruku, aby mohla být nahoře v bezpečí. „Misaki, co tu děláš?“ zeptala se zvědavě a tím zabránila Daikimu, aby odpověděl.
„Potřebuju s tebou mluvit, Janey.“ řekla Misaki, když seděla nahoře v doupětí vedle Jane a nejmladšího kamaráda Hiroyukiho.
„Jestli mě chceš přemlouvat, abych byla poslušná a toho prince si vzala, tak na to zapomeň.“ zavrtěla hlavou na nesouhlas Jane. Všichni hoši se překvapeně podívali na Jane. Došlo jim, proč je tak Jane naštvaná. Daiki něco procedil skrz zuby, ale nebylo mu rozumět.
„Chci tě požádat, aby si ty dva odstrašila. U otce se pak přiznám, že to byla má práce. Taky se nechci vdávat, i když by to bylo za dva roky. Ani ty dva poznat nechci.“ řekla pravdu Misaki, jak se cítí. Vždy se snažila přemluvit Jane k rozumu, aby nedělala blbosti, ale poprvé za osmnáct let, požádala Jane o pomoc, aby udělala nějakou hloupost. Jane toto nečekala, tak na svou sestru koukala s vykulenýma očima.
„Opravdu to tak chceš?“ zeptala se Jane pro jistotu Misaki, jestli se náhodou nepřeslechla.
„Ano, chci.“ přikývla znovu Misaki.
„Dobře. Musíme vymyslet nějaký plán.“ řekla Jane a začala usilovně přemýšlet.
„Hele, co kdyby jste je přivítaly v šatech, jako správně vychované princezny. Odpoledne pozvaly prince na projížďku. Ty Janey, by si byla už v tomto oblečení a v lese vyzvala prince na souboj.“ navrhnul prostřední hoch jménem Hotaka. Princezny se zamyslely.
„No, to nezní špatně. Na tu chvíli to vydržím v těch šatech a otec bude mít i radost.“ souhlasila nakonec Jane. Všichni se podívali na Misaki.
„Ale neublížíš jim, že ne?“ strachovala se Misaki a prosebně se podívala na Jane.
„Neboj, jenom je odzbrojím.“ slíbila Jane Misaki.
„Dobře, jdu do toho taky.“ souhlasila nakonec Misaki. Když doladili plán, tak všichni šli střílet z luku. Mezi nejlepší lukostřelce patřila Jane a Daiki. Jako poslední byla Misaki. Daiki se snažil Misaki jakkoliv pomoci, přesto to Misace nešlo. Ale Misaki se nevzdávala. Nikdy nic nevzdala. I když jí to zrovna nešlo. Všichni trénovali lukostřelbu až do večera. Než nastala chvíle večeře.
Sestry se rychle vrátily na zámek. Rychle se převlékly do šatů. Nebo spíš Jane do šatů a Misaki do nových šatů. Misaki si své šaty umazala, tak proto se musela převléct. Naštěstí král nic neviděl. U Jane by to byla reality, ale u Misaki ne. Všichni tři se sešli v jídelně na večeři. Jane stále hrála uraženou a i v ní kypěla zlost. Svému otci toto nemohla odpustit.
Druhý den:
Druhý den se princezny probudily nastejno. Jako každý den. Měly jeden pokoj, který obě obývaly. Oblékly se do šatů a šly na snídani.
U snídaně na princezny čekal už král. Jane i Misaki skrývali radost. Nechtěly, aby jejich otec prokoukl jejich plán. Ale i král byl nešťastný, když viděl nešťastné obličeje svých dcer. Ale nedalo se nic dělat. Jednou dal královské slovo, které se splnit musí.
„Otče, jak se princové jmenují?“ zeptala se během snídaně Misaki. I Jane si uvědomila, že nezná jména princů.
„Já vám ta jména neřekl?“ podivil se král.
„Ne otče, neřekl.“ ozvala se podrážděně Jane. I když byl vymyšlen plán, jak se princů zbavit, tak Jane měla vztek.
„Jeden je princ Botan a druhý princ Hideharu. Botan je pro princeznu Misaki a Hideharu pro princeznu Jane.“ řekl král princeznám, jak se princové jménují a jaký je pro jakou princeznu.
„Budu mu říkat princ Hide. Jak si to jeho jméno má kdo zapamatovat.“ ušklíbla se Jane.
„To ať tě Janey ani nenapadne.“ zhrozil se král. „Stále dokola si říkej Hideharu. Není to tak těžké.“ poradil své mladší dceři. Jane si jenom povzdychla a přikývla na souhlas. Poté snídali všichni tři mlčky. Po snídani měly princezny hodinu slušného chování.
Jane tyto hodiny v lásce neměla. Ale pro tentokrát to zkousla a na hodině se chovala slušně. Nedělala žádné naschvály pro učitele. Učitel, který učil děvčata si myslel, že Jane onemocněla. Nepoznával ji. Učil je, jak se správně chovat před princi. Jane se chovala ukázkově. Byla lepší, než její starší sestra. Král se na hodině ukázal a nemohl uvěřit svým očím. Viděl snahu Jane. I on musel uznat, že Jane je ve všem lepší, než její starší sestra. Všichni věděli, že Jane je lepší, než Misaki, ale hodiny Jane vždy flákala, tak byla Misaki ta lepší. Když hodina skončila, tak jak učitel, tak i král zatleskali.
„Dobrá práce, Jane. Jen tak dál. Určitě si své výsledky polepšíš.“ pochválil učitel Jane. Jane se jenom ušklíbla a myslela si svoje.
„Učitel má pravdu, Jane. Jsi dokonce lepší, než Misaki. Jen nevím, kde se u tebe stala chyba.“ pochválil král svou mladší dceru.
„Asi se dějí zázraky.“ ušklíbla se Jane. Poté měly princezny volno a šly do jejich pokoje.
V pokoji si každá princezna dělala to, co chtěla. Misaki si četla v knížce a Jane trénovala boj s mečem. Jen tetokrát naprázdno. Chyběl jí protivník. Jinak vždy trénovala s Daikim. Ale tentokrát se měli setkat hodně pozdě. Pro princezny, hlavně pro Jane, čekal těžký úkol. Dnešní oběd se posunul na jednu hodinu odpolední. Princové do království přijeli v půl jedné. Král a princezny na prince čekali v uvítací hale na trůnech.
Když princové přijeli, tak dvorník, který uváděl návštěvy, tak představil královy a princeznám, dva prince.
„Vaše výsosti, princezny, dovoluji si vám představit prince Hidehara a prince Botana.“ řekl dvorník a uvolnil cestu pro dva prince. Když ty dva zahlédly princezny, zděsily se. Jeden byl ušatý a druhý pihovatý.
„Dobré poledne králi, princezny. Jmenuji se Botan. Rád vás poznávám.“ představil se ten pihovatý.
„Vítejte princi Botane. Toto je má nejstarší dcera Misaki a mladší dcera Jane. Ale všichni Jane říkáme Janey.“ představil král princezny princům. Obě princezny se slušně uklonily.
„Dobrý den, já se jmenuji Hidehara, ale všichni mi říkají Haru.“ představil se druhý princ. Ten byl ušatý. I Haruhara přivítal král a představil mu své dcery, jen v opačném pořadá. Nejdří Jane a pak Misaki. Po přivítání se šlo do jídelny, kde se podával oběd.
Všichni se naobědvali a u jídla si slušně povídali. Princové byli zvědaví, jaké jsou princezny. Princ Botan seděl vedle Misaki a vedle Jane zase seděl princ Haru. Princezny slušně odpovídaly princům na otázky. Jane se chovala úplně ukázkovitě. Dokonce i král si pomyslel, že Jane onemocněl. Nepoznával ji. Myslel si totiž, že ztropí nějakou scénu. Ale nic nepřichystala. Byl za to rád. Ani králi se princové nelíbili. Tedy vzhledově. Nepočítal s tím, že jeden z nich bude pihovatý a druhý ušatý. I když ty pihy tak nevadily, jako odstávající uši. Po obědě, chtěla Jane navrhnout princům procházku na koních po království. Ale otevřely dveře a v nich se objevil muž. Všichni se na muže podívali.
„Strýčku Michio.“ vyhrkly princezny najednou. Vylétli od stolu, aby se přivíty se strýčkem. Ale, že ho rády vidí, to jenom obě předstíraly. O jejich strýčkovi bylo známo, že je to velký kurevník. Jeho žena nemohla otěhotnět, tak si hledal milenky. A když nějaká z těch milenek otěhotněla, tak ji opustil. Dokonce byl násilník. Znásilňoval i vdané ženy, které chtěly být verné svým manželům. Nejvíce strýčka Michia vzrušovalo, když žena křičela. Byl to prasák se vším všudy.
„Holky moje, tak rád vás vidím.“ řekl celý šťatný strýček Michio. Poté, co se přivítal s princeznami, zahlédl u stolu dva prince. „Kdo jsou zač, tito hoši?“ zeptal se na prince.
„Naši budoucí manželé.“ řekla Misaki potichu, ale bylo jí slyšet i rozumět.
„Manželé? Hm...Tak to se na to podívejme. Jeden pihovatý a druhý ušatý. Opravdu si je chcete vzít?“zeptal se princezen a přitom prince urazil. Ale oba dělali, jakoby nic neslyšeli. Ani jeden z nich nic neřekl a Jane došlo, že vše proběhne hladce. Že je snadno zastraší.
„Bratře Michio, neurážej naše hosty. Byl dán královský slib, který byl dán před osmnácti lety. Nelze nic vzít zpět. A na vzhledu nezáleží. A co tě sem vlastně přivádí?“ zastal se král princů a svého bratra se zeptal, proč je navštívil.
„Promluvit si o sousedním království Deikoshi.“ řekl strýc Michio.
„Děvčata, chovejte se slušně a ty pojď se mnou.“ souhlasil s rozhovorem král a své dcery napomenul ke slušnému chování. Poté, co král s bratrem odešel se sesty na sebe podívaly a přikývly hlavou.
„Princové, co takhle se jet projet po království na koni?“ navrhla Jane princům.
„Říkejte mi Haru. A nápad to není špatný,“ souhlasil princ Haru.
„I mně říkejte křesním jménem. Jsem Botan. A taky souhlasím.“ souhlasil i princ Botan.
„Tak počkejte venku u koní. Jenom se s Misaki převlékneme.“ mile se usmála Jane na prince. Poté s Misaki odešla do jejich pokojů. Tam se převlékly. I Misaki se převlékla, aby si neumazala čísté šaty.
Když se princezny objevily venku, kde čekali princové, tak byli při pohledu na princezny, překvapeni. Nepochopili jejich úbor a taky proč princezna Jane má meč. Ale ani jeden z nich nepromluvil. Což byl bod pro princezny. Nasedli na osedlané koně a vyjeli směr les.
Jeli lesem, když uprostřed lesa Jane koně zastavila a slezla z koně. Misaki svou sestru následovala.
„Proč zastavujeme?“ zeptal se princ Haru překvapeně.
„Oba slezte! Mám návrh.“ ozvala se ne moc přátelsky Jane. Oba princové se zalekli a poslušně z koní slezli. Jane tasila meč. „Teď budeme proti sobě bojovat. Kdo vyhraje, tak poraženému řekne vé přání, který musí poražený splnit.“ nabídla princům.
„A to musíme?“ ozval se princ Botan.
„Ano, musíte.“ řekla potichu Misaki.
„A-ale my nechceme. Jedeme pryč.“ řekl princ Haru a nasedal na koně. Princ Botan nezůstával pozadu. Taky nasedl na koně a oba pelášili s koňmi pryč.
„Vidíš, a máme po starostech.“ zasmála se Jane. I Misaki se usmála.
„Jak si věděla, že to snadno vzdají?“ zeptala se Misaki své sestry.
„Když je strýček urážel, tak dělali, že nic neslyší. Nebránili se. Došlo mi, že toto bude hračka.“ vysvětlila Jane Misaki. „A teď zpátky do zámku.“ rozhodla se pro návrat. Ale v tom k ní někdo přišel zezadu a dal hadřík na ústa. V hadříku byla uspávací vůně. Jane se bránila , ale nepomohlo jí to. Protivník byl hodně silný. Byl silnější než Jane, než Daiki. Jane po chvíli ztratila vědomí. Její bezvládlé tělo ta osoba zachytila. Ale Jane nebyla jediná. I Misaki někdo omráčil.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
