Nevěra - 22. kap.
Informace:
Jane, Law a Matt lítají po úřadech, aby se mohl rozvod rozjet a všichni tři byli konečně šťastní.
22. U doktora a policie
Přijeli jsme k budově, kde sídlil můj obvodní lékař. Law zaparkoval auto a vypnul motor.
„Klidně tu počkejte.“ řekla jsem Lawovi.
„Půjdeme s tebou.“ řekl rozhodně Law.
„Bude tam nuda.“ trvala jsem na svém.
„Nevadí, budeme tam aspoň s tebou, viď Matte?“ otočil se Law na Matta.
„Jasně.“ souhlasil Matt.
„Dobře. Ale jakmile se budete nudit, tak odejdete.“ rezignovala jsem. Jak Law, tak i Matt mi to slíbili. Vystoupili jsme z auta a šli do budovy.
V čekárně byla spousta pacientů. Přestala jsem doufat, že vůbec na mě přijde řada.
„Klidně jděte ven. Tady je to na dlouho.“ řekla jsem Lawovi.
„Budeme tu s tebou.“ řekl Law a usmál se.
„Nenecháme tě v tom.“ připojil se Matt k Lawovi. Matta jsem pohladila po vláskách.
„Dobře, ale kdyby jste se nudili, tak půjdete.“ souhlasila jsem nakonec. Oba přikývli na souhlas. V tom vylezla sestřička. Dala jsem sestřičce průlazku pojištěnce. Ta si kartičku převzala a zavolala dalšího pacienta.
„To je tu vždy takhle plno?“ zeptal se mě Law.
„Ano, proto je lepší sem chodit brzy ráno. Na sedmou hodinu ranní.“ zašeptala jsem.
„Mami, budu moci jít s tebou?“ zeptal se mě Matt.
„Matte, počkáš tady se strejdou.“ řekla jsem Mattovi. Matt hlavou přikývl na souhlas. Čekali jsme celkem dvě hodiny. Ceou tu dobu jsme si povídali.
„Paní Trafalgar.“ ozvala se sestřička. Law si převzal Matta a já šla do ordinace.
Sestřička mi dala mou kartu do rukou a já šla k doktorovi.
„Dobrý den.“ pozdravila jsem doktora.
„Dobrý den, posaďte se. Co vás trápí?“ pozdravil mě a zeptal se mě doktor. Vše jsem doktorovi řekla. „Měla jste přijít už včera.“ řekl mi a podíval se na mě. Díval se na mou modřinu na tváři. „Nic vážného to není. Chce to ledovat. Za pár dní to zmizí. Napíšu vám zprávu.“ řekl po chvíli a začal vše zapisovat do počítače.
„Děkuji.“ poděkovala jsem doktorovi. Doktor sepsal zprávu, kterou mi podal. Šla jsem k sestřičce. Ta mi dala na potvrzení razítko a vrátila kartu pojištěnce. „Sestřičko, chtěla bych nahlásit jinou adresu.“ promluvila jsem na sestřičku. Ta v počítači našla mou složku.
„Říkejte.“ vyzvala mě sestřička. Nadiktovala jsem sestřičce svou novou adresu. Naštěstí jsem si ji pamatovala. Poté jsem odešla od sestřičky do čekárny.
Tam stále na mě čekal Law s Mattem.
„Tak co doktor říkal?“ hned se vyptával Law.
„Nic to není. Mám to ledovat a taky říkal, že jsem měla přijít už včera. A taky mi napsal zprávu.“ pak jsme šli z čekárny do auta.
Nasedli jsme do auta. Law nastartoval a odjeli jsme.
„Kam pojedeme teď?“ zeptal se nás Matt.
„Na policii.“ řekla jsem Mattovi. „Tam to snad tak dlouho nepotrvá.“ dodala jsem.
„Půjdeme s tebou.“ řekl Law. Tentokrát jsem neprotestovala. Byla jsem ráda.
Přijeli jsme k policejné stanici. Law zaparkoval před služebnou a šli jsme na recepci.
„Dobrý den, chtěli bychom podat trestné oznámení na domácí násilí.“ řekl Law policistce na recepci. Policistka vzala telefon a někam zavolala. Chvíli s někým mluvila a pak nám řekla, ať počkáme. Po chvíi přišel komisař.
„Dobrý den, prý chcete podat trestný oznámení na domácí násilí. Pojďte se mnou.“ řekl komisař. My jsme šli všichni za ním.
V jeho kanceláři nás posadil ke stolu a sám si sedl naproti nám.
„Tak o co jde?“ zeptal se nás komisař. Vše jsem komisaři řekla. „Měli jste přijít už včera.“ řekl nám třem. Poté jsem vše znovu zopakovala a komisař si vše zapisoval do počítače. Poté zprávu vytiskl dvakrát. Jedna byla pro mě a druhá pro policii. Obě zprávy jsme obě strany podepsali a mohli odejít.
Nasedli jsme do auta. Jeli jsme ještě k advokátovi a odevzdali jsme veškeré dokumenty. Pak jsme jeli do restaurace na pozdní oběd. Pak ve městě Law nechal udělat náhradní klíče od chaty a dal mi je. Pak jsme ještě oběhli úřady kvůli nové adrese. Pak jsme se vrátili na chatu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.