Jiná- kapitola 4
Informace:
Anine si užila 3 klidné měsíce,a k tomu si konečně našla nejlepší kamarádku. Byla jí Sarah, dívka která našla Anine ležet v mdlobách na dívčích záchodech. Anine však zjistí že přátelé můžou být nečekaná slabina...
10:23 ráno
Mrzutě jsem zabručela, proužek světla procházejcí mezi nedbale zataženými záclonami mě šimral na nose, čímž mi bránil dál pokračovat ve spánku. Promnula jsem si oči, náhle mi zavibroval mobil. Přišla mi zpráva. Psala mi Sarah. Odemkla jsem mobil a při tom jsem si hrála s fialovím zvonečkem visícím z mého mobil. Byl to zvoneček přátelství, Sarah měla stejný akorát byl bílý.
Sarah: Čus Anine jsi vzhůru?
Anine: Ahojky jo jsem. Potřebuješ něco??
Sarah: Nechtěla by si jít dneska nakupovat??
Anine: Jop chtěla bych! Čekej zeptam se!
Sarah: Oky..
Natšeně jsem vyběhla z pokoje, schody do přízemí jsem brala po dvou. Jelikož jsem trochu nešikovná napálila jsem to v plné rychlosti přímo do dveří. Bolelo to. Omámeně jsem otevřela dveře, když jsem vešla do obýváku upírali na mě rodiče ustaraný pohled. Přesněji řečeno mamka se na mě dívala ustaraně, táta se smál. Musela jsem se začít smát taky, mamka se po chvíli taky pousmála a dál se věnovala čtení tlustého románu. Miluje čtení tlustých knih, vůni listů knih a ten pocit když začnete číst knihu která je tak dobře napsaná že zdílíte pocity postav smutek, štěstí, lásku i nenávist. Miluje když vás dokáže kniha rozplakat i rozesmát. Tuto zálibu s ní zdílím. Přešla jsem do kuchyně kde jsem si uvařila zelený čaj. Když jsem se vrátila do obýváku byli rodiče na stejných místech jako když jsem je opustila. Mamka vzhlédla: "Dobré ráno zlato, jak ses vyspala??" zeptala se mě milým hlasem: " Brý ráno, jo dobře a vy??" mamka přikývla čímž mi naznačila že se taky vyspala dobře a dál se věnovala knize. Táta mi ani neodpoveděl, byl zase zamyšlený. Přisedla jsem si k ni a začala jsem popíjet čaj: " Mamí?" mamka se na mě podívala: "Copak?" napila jsem se čaje: "Hele, nemohla bych jít dneska nakupovat se Sarah?" mamka chvíli přemýšlela: "Dobře, můžeš" natšeně jsem vypískla, kopla jsem do sebe zbytek čaje. Rychle jsem dala hrnek do myčky a běžěla jsem do svého pokoje, napsat Sarah.
Anine: Můžu!!
Sarah: Super, takže ve 14:00 sraz?"
Anine: Oky tešim se !
14:15 před nákupním centrem
Sarah má zpoždění, sakra to je zima. Přecejenom jsem měla poslechnout mamku a obléct se tepleji. Měla jsem na sobě černé legíny a černé tenisky. Červenou kostkovanou košili, tričko z fázemi měsíce a černý kapátek po zadek. Mrzli mi ruce. Už už jsem chtěla vzít mobil a zavolat Sarah kde je, když jsem jí náhle uviděla jak ke mě utíká a mává mi. Narozdíl ode mě byla oblečena teple. Měla na sobě černé džíny, kanady a zeleno-hnědý kabátek s kožešinou. Rozběhla jsem se k ní: " Čus, máš zpoždění, málem jsem tu kuli tobe umrzla" Sarah me obejmula: "Promiň, ujel mi autobus" řekla. Usmála jsem se a šla jsem dovnitř nákupního centra, Sarah mě následovala. Ve vnitř bylo příjemné teplo: "Kam se pudem kouknout??" zeptala jsem se Sarah: "Co třeba Terannova?" usmála jsem se na ni divným způsobem který mi připomínal nadrženou vevrknu, ona můj úsměv opjetovala. Terannova byl totiž náš nejoblíbenější obchod. Rozběhli jsme se k Terannově
:" Anine! Koukej není ta sukně úžasná?" zeptala se mě Sarah: " Jop je!" řekla jsem. Sarah náhle upřela pohled před nás: "A víš co je ještě úžasný?" zeptala se mě: "Ne?!" viděšně se na mě podívala: "To snad ne!" nechápala jsem: "Co?!" Sarah zavrtěla hlavou: "Anine mám pro tebe špatnou zprávu... ty si asi fakt už totálně slepá!" řakla se smíchem v hlase, taky jsme se zasmála: "A co bych měla vidět tak úžasnýho??" Sarah ukázala před nás: "Ty nevidíš toho hezkýho černovlasýho kluka před náma?!" ano viděla jsem ho, ale z nějákého neznámého důvodu mi při pohledu na něj přejel mráz po zádech. Něco na něm mě děsilo: "Jo vidim ho, ale už odchází" ulevilo se mi když vycházel z obchodu. Sarah vedle mě zalapala po dechu: "Né, víš co?! Budeme ho sledovat!" řekla Sarah , ani nečekala na moji odpověď. Popadla mě za ruku a násilím mě vytáhla z obchodu: "Počkej víš o tom že někoho sledovat může být i nezákonný?" pokoušela jsem se přemluvit Sarah, nechtěla jsem sledovat toho kluka, něco mi říká že to není dobrý nápad: "No né Anine snad se nobojíš!!" bála jsem se, ale měla pravdu co by nám mohl udělat... Snad není jako Co... zahnala jsem myšlenku na ni. Ne tentokrát už se to nestane. Kluk směřoval k záchodům: "Ježiši chce jít jenom na záchod a mi ho budem stalkovat!" Sarah se zasmála. Už byl skoro u dveří, čekala jsem že každou chvílí zatočí a vejde na pánské záchody. Ale on okolo nich jen prošl: "Máme štěstí!" zašeptala Sarah natšeně. Kluk mířil ke schodišti vedoucímu někam hluboko dolů do budovy. Opravdu se mi to přestává líbit. Míhali jsme spoustu dveří, když do jednich vešel. Chvíli jsme čekali a pak jsem vešli za ním. Stáli jsme v neosvětlené místnosti, černovlasého kluka jsem nikde neviděla. Náhle se za námi zavřeli dveře, obě dvě jsme leknutím nadskočili. Spatřila jsem černovlasého kluka. Teď už nebyl krásný, černé vlasy mu trčeli do stran a oči měl stejně jako Corinne celé černé. Sarah vedle mě přidušeně vypískla: "Pane bože Anine co to je?!" kousla jsem se do rtu. Tvor si všiml našho strachu a věnoval nám široký úsměv kterým nám odhalil dvě řady ostrých zubů, které víc připomínaly tesáky divoké zvěře než lidské zuby. Sarah se mě chytla za rameno, zacloumala se mnou: "Rychle pryč!" zašeptala. Přikývla jsem a otočila jsem se. Chtěla jsem vzít za kliku od dveří.. které tam nebyli. Zalapala jsem po dechu. Sarah stojící vedlě mě vyjekla: "Vždyť tu byli!!" uslyšela jsem za sebou děsivý smích. Otočila jsme se na stvůru které mezi tím narostli dlouhé pařáty. Stvoření náhle zmizelo. Chtěla jsem chitit Sarh za ruku, ale nestihla jsem to, stvůra byla rychlejší. Objevil se zase přede mnou i se Sarah které držel jeden pařát přímo u krční tepny....
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
