Nevěra - 8. kap.
Informace:
Nakonec Law, Jane a děti dojdou k ohradě, kde Liz s Lawem hladí a krmí koně. Jane s Mattem je sledují zpovzdálí.
8. Procházka
Law nás vedl okolo kempu. Law nám ukázal dětské hříště, sprchy a záchody. Pak jsme se vydali cestou dolů. Byla tam ještě jedna cestička, ale ta vedla nahoru.
„Ty se tu dobře vyznáš, viď?“ zeptala jsem se Lawa. Matt se mě držel za ruku, jako klíště.
„Dřív tu býval tábor. Mike ti to neříkal?“ zeptal se mě Law překvapeně.
„O žádném táboře mi Mike nevyprávěl.“ přiznala jsem pravdu.
„Když nám bylo šest let, tak já a Mike jsme jezdili po táborech. A od deseti let, jsme jezdili sem. Byl to moc krásný tábor tady. Je to tady stejné, jako v té době, kdy tu byl tábor. Nevím, jak Mike, ale já se sem rád vracel. Když jsem zjistil, že je z toho kemp a vlastní ho můj nejlepší přítel, tak jsem se sem musel jet podívat. Chtěl jsem, aby to tady viděla má rodina i vy, aby jste to tady viděli. Aby si zavzpomínal i Mike.“ vysvětlil mi Law.
„Páni, o tom mi nikdy Mike neříkal.“ žasla jsem a opakovala jsem se.
„Ta poradna vám moc nepomáhá, co?“ zeptal se mě Law.
„Ne, ale promiň, nechci se o tom bavit. Hlavně ne před dětmi.“ řekla jsem a zároveň požádala Lawa, že toto téma je tabu.
„Jasně, v pohodě.“ pochopil to Law a usmál se. Úsměv jsem Lawovi oplatila. Říkala jsem si, jestli to jsou fakt bratři, dvojčata. Každý vypadal jinak a i každý měl jiný charakter. V tom jsme před námi viděli ohradu s koňmi.
„Tati, že půjdeme k nim, že jo?“ prosila malá Liz Lawa.
„Jestli to nevadí tetě Jane a Mattovi.“ souhlasil Law, pokud s tím budu souhlasit i já a Matt.
„Teto, že tam půjdeme, že jo?“ otočila se Liz na mě.
„Mámi, já se bojím.“ ozval se Matt.
„Matte, jenom se podíváme. Hladit je nemusíš. Souhlasíš?“ zeptala jsem se Matta. Ten se na chvilku zamyslel.
„Tak jo.“ souhlasil s tím i Matt.
„Liz, tak tam jdeme.“ odpověděla jsem za sebe i za Matta.
„Juchůůů.“ zajásala Liz.
„Liz, čekej na nás. Půjdeme tam společně.“ řekl Law Liz. Ta chytla Lawa za ruku a táhla ho k ohradě. Já a Matt jsme šli k ohradě pomalu. Došli jsme k ohradě a sledovali Lawa a Liz, jak koně hladí a krmí trávou.
„Ty jsou krásní, viď Matte.“ zeptala jsem se syna a přiklekla do bobku, že jsem byla ve stejné výžce jako Matt. Matt jenom přikývl hlavou na souhlas. „Nemusíš se bát. Ohradu neopustí.“ snažila jsem se Matta uklidnit. Celý se třásl.
„Díky, mami.“ poděkoval mi Matt a objal mě. Cítila jsem, jak Mattovi po tvářích tečou slzy. Taky se mi chtělo brečet, ale slzy jsem potlačila.
„To bude dobré, Matte. Není za co děkovat.“ snažila jsem se Matta uklidnit.
„Díky, že mě nenutíš je hladit, jako taťka.“ řekl v slzičkách Matt.
„Neboj se, nikdo tě nutit nebude.“ dál jsem Matta uklidňovala.
„Co se děje, chlape?“ zeptal se Law, který se k nám připojil.
„Nic.“ utřel si Matt slzy a narovnal se.
„Máš kapesník?“ zeptala jsem se Lawa. Law jeden kapesní vyndal.
„Tady máš.“ podal mi Law kapesník.
„Díky.“ poděkovala jsem a usmála se. Matta jsem vysmrkala a kapesník jsem schovala k sobě. „Až ho vyperu, tak ti ho vrátím.“ oznámila jsem Lawovi.
„V pohodě, jen si ho nech.“ usmál se Law. Úsměv jsem Lawovi oplatila. „Liz, půjdeme do kempu.“ zvolal na Liz.
„A vrátíme se sem, že jo?“ zeptala se Liz.
„Jasně. Třeba zítra k večeru.“ usmál se Law na Liz. Vzal Liz za ruku a vrátili jsme se do kempu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.