Nevěra - 1. kap.
Informace:
Jane se neustavičně hádá s manželem, což má dopad na jejich syna. Jedou na rodinnou poradu, jenže před odjezdem se zase pohádají.
Hlásím návrat. Všechny povídky přepíšu znovu a smažu ty staré. Ve všech povídkách bude pár JaneXLaw.
1. Rodinná poradna
Já, můj manžel a náš tříletý syn, jsme měli jít do rodinné poradny, kam jsme už chodili měsíce. Já už byla oblečena, tak jsem šla pomoci Mattovi. Ještě se pral s košilí, kde mu dělaly problémy knoflíčky.
„Kde mám tu hnědou kravu!“ ozval se křik z obýváku. To byl můj manžel Mike. S Mikem jsem se dennodenně hádala. Bohužel na to doplácel i syn.
„Jak míváš kravaty.“ křikla jsem na Mika z pokojíka. Matt měl košili zapnutou.
„Tam není!“ dál křičel Mike.
„Tak to nevím, kam sis ji dal.“ křikla jsem ještě z pokojíka. Poté jsem se přemístila do obýváku.
Mike byl v košili, v kalhotách od obleku. Sako bylo přehozené přes křeslo.
„Ty mi uklízíš kravaty!“ křičel Mike a to věděl, že jsem v obýváku.
„Ale dávám ti je na tvé místo!“ taky jsem zvýšila tón hlasu.
„Ale říkám ti, tam není!“ trval si na svém Mike. Šla jsem se po té kravatě podívat.
„Tady ji máš!“ řekla jsem podrážděně, když jsem tu kravatu našla.
„Kde byla?!“ zeptal se Mike podrážděne.
„Tam, kam ti je dávám!“ už jsem byla vytočena.
„Tam nebyla! Díval jsem se!“ trval si na svém Mike.
„Tak jsi slepý!“ křičela jsem na Mikea. „Příště se o vše staráš sám!“ dál jsem ztratila nervy.
„Mami, tati, nehádejte se.“ ozval se dětský hlásek ode dveří. Byl to Matt.
„My se nehádáme, broučku.“ řekla jsem milým hlasem. „Ty se obleč a my se půjdeme obout!“ řekla jsem ostře Mikeovi. Vzala jsem Matta za jeho malou ručku a šli jsme se obout. Panovalo léto, tak jsme se obuli do sandálů. S Mattem jsem šla čekat na Mikia na chodbu. Mikio za pět minut dorazil.
Mike se obul a já zamkla byt. Šli jsme do výtahu. Poté jsme jeli dolů a šli k autu. Dala jsem Matta do autosedačky a sedla jsem si k němu. Mike sedl za volant a nastartoval. Já řidičák neměla.
Mike vyjel. Jelo se mlčky a nikdo nic neříkal. Od té doby, co nám to neklape, tak s Mikem sama v autě nejezdím a když už jedeme, třeba do té poradny, sedám si dozadu k Mattovi.
Za čtvrt hodiny jsme byli na místě. Do poradny jsme chodili měsíce, ale nepomáhalo to. Každý den jsme se hádali. Dokonce párkrát i před poradkyni. A obávala jsem se, že se to zase bude opakovat. Byly to kravinky, ale nejen mě, ale i Mika dokázali vytočit.
Vystoupili jsme z auta a vstoupili do budovy, kde jsme jeli mlčky výtahem do desátého patra. Před ordinací jsme i sedli na židle. Matt mi sedl na klín. Po chvíli se dveře otevřely.
„Pojďte dál.“ vyzvala nás poradkyně. Všichni jsme vstoupili dovnitř.
Šli jsme přes sekreteriát do ordinace poradkyně. Sedli jsme si do kruku. Matt seděl uprostřed.
„Tak, jak se vám daří?“ zeptala se nás poradkyně.
„Dobře.“ odpověděl pohotově Mike, jako by se nic nestalo.
„Špatně.“ odpověděl Matt. Podívala jsem se na Matta. Po tvářičce mu tekla slza.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.