Nevěra - 4. kap.
Informace:
Jane se chystá na dovolenou se svou rodinou. s Manzem se znovu pohádá a to před malým Makotem...Jak dovolená dopadne?
4. Dovolená
Byl pátek osm hodin ráno. Doma si kmitalo o sto šest. V jedenáct měl pro nás přijet Manzův bratr Saruhiko s rodinou. Měli větší auto než my. Makoto byl oblečený a snídal. Manzo hledal své kraťasy a láteřil. Já ještě dobalovávala věci.
„Kruci, kde mám ty kraťasy!“ vykřikl Manzo.
„Nenadávej tu a máš je tam, kam sis je včera dal!“ okřikla jsem Manza.
„Tam ale nejsou!“ křičel Manzo.
„Nekřič před malým! A kraťasy máš v obýváku přes gauč hozený!“ okřikla jsem Manza.
„To tys mi je tam dala, viď?! Abych jsem je nenašel!“ dál křičel Manzo.
„Za všechno můžu já a jen já, co?!“ taky jsem začala křičet.
„To jsem nikdy neřekl!“ obořil se Manzo.
„Ale naznačuješ! A dělej, za chvíli tu jsou!“ nedala jsem se. Šla jsem opláchnout nádobí. Manzo se oblékal a Makoto seděl u stolu. Byl smutný. Měl i na krajíčku. Bylo mi ho líto, že musel být svědkem další naší hádky. „Tak pojď Makoto, půjdeme se obout.“ Usmála jsem se na svého syna. Makoto se pousmál, vstal od stolu a chytl se mé ruky. Manzo na nás čekal na chodbě obutý.
„To vám to trvá!“ obořil se na nás Manzo.
„Kdyby si pomohl, mohli jsme dávno už být!“ nedala jsem se. „A nehádejme se!“ navrhla jsem Manzovi. Manzo něco zamručel, vzal tašky a jel dolů. Já se obula, Makoto obutý už byl. Zamkla jsem byt a s Makotem jsem čekala na výtah. Za chvilku dorazil a my dva jeli dolů.
Dole jsme čekali asi pět minut, než přijel Saruhiko s rodinou. Saruhiko zaparkoval auto u chodníku a vypnul motor. Vystoupil z auta.
„Ahoj, čekáte dlouho?“ zeptal se omluvným tónem Saruhiko.
„Ahoj, jen pět minut.“ Usmála jsem se na něho.
„Omlouvám se, ale museli jsme se vracet.“omluvil se Saruhiko a začal rovnat tašky do kufru.
„Zase si něco zapomněl, brácha?“ posmíval se Manzo. Chtěla jsem něco říct, ale rozmyslela jsem si to. Nechtěla jsem se hádat před Saruhikem a jeho rodinou. Šla jsem dát Makota do autosedačky.
„Ahoj Eriko.“ Pozdravila jsem Eriku mladší i starší. Poté jsem usadila Makota a sedla jsem si před děti, za Eriko starší.. Chlapi rovnali tašky v kufru.
„Ahoj Jane, Makoto.“ Pozdravila nás Eriko starší.
„Ahoj této Jane, Makoto.“ Pozdravila Eriko mladší.
„Zase jste se pohádali?“ zeptala se mě Eriko starší. Děti si za mnou povídaly.
„Tak trochu.“ Přikývla jsem.
„Řeknu ti, že mezi mnou a Saruhikem to neklape. Podle mě, někoho má.“ Přiznala Eriko starší.
„To určitě ne. Takový není.“ Hájila jsem Saruhika. Ale Eriko nestačila reagovat, protože chlapi nasedli do auta.
„Tak a jedeme.“ Řekl Saruhiko a usmál se. Nastartoval a jelo se na dovolenou.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.