2U - Kapitola 01
Informace:
2U = To you = Tobě
Krev, násilý, sprosté výrazy, sex mezi dvěma muži.
Dokážou dvě odlišné generace spolu vyjít, žít spolu a dokonce se do sebe zamilovat? Jestli ano, bude jim to přáno?
Dokaží dva lidé z našeho světa přežít v jim naprosto neznámém a jiném světě?
Co se s nima stane?
Měl by to být příběh na více kapitol, ovšem příběh je psaný za pochodu a tak se uvidí, na jak dlouho to vůbec bude :).
Díly tu budou přibývat nepravidelně, jak to spíchnu tak to tu bude :).
Je to moje první sólo BL povídka vůbec, tak snad to nezklame :).
Taky mi to nemá kdo kontrolovat v mém blízkém okolí, tak se omlouvám za případné chyby, které jsem přehlédla :).
S postavama se seznámíte taky za pochodu, nebojte ;) :D.
Celé se do odehrává v Americe, krapet něco jiného :).
Užijte si čtení.
DaiDush
2U
1.Kapitola – Temný les
"No ták, dělej a nebuď lama."
"Co když tady ale někdo bude. Moc se mi to nezdá."
Pomalejším krokem jsem šel za Kevinem. Čím hlouběji do lesa to bylo, tím větší zima, tma a nejistota byla.
"Ježiši, kdy se z tebe stal srab? Pokud jsi nechtěl skončit v lese, tak jsi měl zaplatit hotel, nebo být doma sám."
"Já jsem za mnou nepřišel, že si chybím a že mám chuť na dobrý sex." Moje podrážděnost se sotva skryla.
"Hele." Otočil se a jemně mě přitlačil k nejbližšímu stromu.
"Mrzí mě že to musí být takhle, ale prostě to dneska nevyšlo." Rozhlédl se okolo.
"Myslím, že tady to bude stačit."
Otočil se zpět ke mě, a políbil na rty. Sice se mi to nezdálo, ale pravda byla, že už jsme byli dostatečně daleko od poslední cesty vedoucí do města. Začali jsme se líbat, a v průběhu toho si vlezli navzájem pod trička. Bylo léto, ale taky řádně pozdě. Občasný vánek co mi ovál mou kůži, zapříčinil, že se mé dva narůžovělé kopečky daly do pozoru. To byl taky pro Kevina povel pokračovat dál. Jednou rukou stále dráždil mou hruď a druhou sáhl do mých kalhot. Neubránil jsem se lehkému vzdechu.
"Takhle se mi líbíš Emmette."
Zašeptal mi do ucha a následně ho lehce pokousal. Tuhle věc jsem rád neměl, ale radši jsem si to vždy nechal líbit. On byl jediný s kým jsem provozoval sex a nechtělo se mi to moc měnit, nějak jsem navyk. Já byl vždy ten navrchu a on vespod. Dneska tomu nemělo být jinak, i přesto, že to bylo venku v lese. Když už jsem byl dostatečně rozpálený, otočil jsem naše strany a jeho čelem ke stromu. Jednou rukou mu vzal obě ruce za zápěstí a dal nad hlavu, kde je pevně přitiskl ke stromu, druhou rukou jsem si začal hrát s jeho chloubou. Ani jeden z nás neměl rád dlouhé předehry, vždy jasně, řádně a tak akorád. Dneska ho ale potrápíme, za to, že nás vzal sem.
"No ták, Emmette." Zakňučel jak malý pes.
"Víš...víš že tohle nemám rád." Vydechl, a rozkošně se svíjel. Evidentně to dlouho neměl, a nebo neuspokojivé.
"Vím, ale já to takhle dneska chci." Opětovně jsem mu zašeptal do ucha, ale nepokousal, nerad dělám to, co nemám rád.
Věděl, že se mnou rozmlouvat nemá cenu a tak už jen vzdychal.
Jeho vzdychy z ničeho nic přešušil nedaleký šum za mými zády. Ohlédl jsem se ale nic neviděl. Kevin nejevil náznaky, že by něco slyšel a tak jsem pokračoval. Zvuk ale nepřestal. Nedalo mi to, pustil Kevina a otočil se tím směrem. Mžoural jsem do šera ale stále nic neviděl.
"Co je?" Řekl pro změnu podrážděně Kevin a otočil se na mě.
"Něco jsem slyšel, chtěl jsem se podívat ale nic nevidím."
"No tak pojď pokračovat." Objal mě zezadu a já na svém zadku ucítil jeho stopořený úd.
"Nějak mě přešla chuť." Řekl jsem stroze, a tím naznačil, že by se měl doobléknout.
"S tebou je teda sranda dneska." Pustil mě a poslušně se oblékl.
"Tak co jsi slyšel?" Sice se vždy tvářil jako že ho nic nezajímá, ale v hlouby duše byl hodně zvědavý.
"Támhle, nějaký šum." Ukázal jsem tím směrem a pomalu se jím i vydal.
Né že bych měl strach, ať to bylo cokoli, chtěl jsem se tomu postavit čelem, ovšem to šero mě opravdu znervózňovalo.
"Neztrať se mi Emmette." Slyšel jsem Kevinovo hlas lehce vpravo odemě, lehký strach nezakryl.
"To ty taky Kevine." Opětoval jsem.
Neuběhla ani půl minuta a už jsem slyšel jak na mě Kevin volá o pomoc. Rychle jsem k němu přiběhl. Visel na kraji nějaké jámy.
"Bože Kevine!" Klekl jsem si, a chytil ho za ruku.
"To neumíš dávat pozor kam šlapeš?!" Trochu pokáraní neuškodí. Vždy byl neopatrný.
"Teď na mě neřvi a pomoz mi dostat se ven proboha!"
Opřel jsem se nohama do hlíny a obouma rukama ho táhl za ruku nahoru. Skoro mi přišlo jako by se on nesnažil, jelikož se ani o trošku nepohl.
"Co je Kevine?! Taky něco dělej!"
"Já se snažím, ale nejde to, mám pocit, že mě něco táhne dolů."
"A co to je?!" Nějak jsem to nemohl pochopit.
"Nevím, nic mě nedrží, je to jak vesmírná černá díra! Prosím, vytáhni mě!" V jeho hlase byl znát už hodně velký strach.
Snažil jsem se, dokonce se i zapotil, ale nepohl se ani o milimetr nahoru, spíše jsem měl pocit že nás táhne oba dolů. Přišlo mi to jako věčnost i přes to, že uběho sotva pár minut. Nohy mi podklouzly a oba jsme se řítili do hlubin černočerné jámy. Kevin měl pravdu, nic a zároveň něco nás táhlo hlouběji do prázdnoty.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
