Chci tě - Prolog
Informace:
Nenávist mezi sourozenci, kde vykvete víc než sourozenecká láska.
Omlouvám se, že něco načnu a odložím, ale vrátím se k tomu, slibuju :D
Prolog - Opilost
Jane:
Seděla jsem doma v obýváku u televize. Dávali film, kde hrál můj oblíbený herec. Při milostných scénách jsem si vždy představila, že ta žena jsem já. Když v tom mi zazvonil mobil. Hovor jsem zvedla, aniž bych jsem se podívala, kdo volá.
„Nejsem doma, zanechte zprávu.“ řekla jsem do telefonu a chtěla jsem hovor ukončit, ale dotyčná osoba byla rychlejší. A tím film pro mě skončil. „Mami, to si děláš srandu.“ dodala jsem do telefonu a televizi jsem vypnula. „Hned tam budu.“ dodala jsem a hovor ukončila. „Doprdele!“ zaklela jsem nahlas. Šla jsem se převléct z pyžama do riflí, tílka, ponožek a botasek. Vzala klíče od bytu i od auta. Zamkla jsem byt a šla k autu. Nasedla jsem do auta a jela jsem do jedné putyky, kde byl bratr.
Cori:
Byla jsem v jedné putyce s přítelem Daikim a přáteli Terkou, Zorem, Lawem, Verčou a Itamim. Law, bratr Janey, která tu s námi nebyla, se zase hodně opil. Poslední dobou se to stávalo dost často. Itami měl tentokrát taky upito. Law se začal do Itamiho navážet. Podívala jsem se na dívky. Všechny jsme přikývly a šly jsme ven.
Venku jsme se sešly a podívaly se na sebe. Čekaly jsme, která z nás promluví jako první. Nakonec jsem to byla já.
„Komu dáme vědět? Koho by Law poslechl? Daikiho a Zora už moc neposlouchá.“ zeptala jsem se děvčat.
„Já bych zavolala jeho rodičům.“ navrhla Verča.
„Ale ti budou volat Janey.“ namítla Terka.
„Terka má pravdu. To můžeme Janey zavolat rovnou.“ souhlasila jsem s Terkou.
„Jak to můžete vědět? Nikdy jsme to nezkusily.“ ohradila se Verča.
„Jak myslíš, ale vsadím se o panáka, že přijede Janey.“ pokrčila jsem rameny.
„Jdu volat.“ rozhodla Verča. Šla stranou a volala rodičům Lawa a Janey.
„Uvidíš, že přijede Janey.“ mrkla jsem na Terku. Terka přikývla hlavou na souhlas. Do půl hodiny přijela Janey, jak jsem s Terkou čekala.
Jane:
Dojela jsem na místo činu asi za půl hodiny. Venku na mě čekaly tři dívky. Vystoupila jsem z auta a jedna z děvčat šla ke mně.
„Janey, jsem ráda že tu jsi. Promiň, že tě otravuju.“ začala se ta dívka omlouvat.
„Co se tu děje Verů?“ zeptala jsem se dívky jménem Verča.
„Zase se opil.“ povzdychla si Verča. Jednalo se o jejího přítele a mého bratra Lawa.
„To je tento měsíc potřetí, ne?“ zeptala jsem se i těch dvou dívek, které přišly. Ale než stačil kdokoliv odpovědět, tak si to ven přiřítili dva muži, kteří byli v ráži. Mezi ty dva patřil můj bratr. Law se zrovna chystal toho druhého uhodit pěstí. I toho druhého aktéra jsem znala. Byl to Itami. Nejlepší přítel Lawa. „HEJ!“ křikla jsem a vlítla mezi ty dva. Ale Law se napřáhl a jednu vrazil. Místo Itamiho jsem to schytala já. Ze rtu se mi spustil pramínek krve. Oba dva se zarazili. Ale viděli to i ostatní, kteří se taky zarazili.
„Janey, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Verča, která byla u nás jako první.
„Lawe, jdeme!“ řekla jsem rázně, aniž bych jsem Verče odpověděla. Za pomoci Daikiho, přítele Cori, jsem dostala Lawa do auta.
„Nemám jet s vámi a pomoct ti?“ navrhnul mi Daiki, že mi pomůže.
„Díky Daiki, to zvládnu sama.“ odmítla jsem Daikovu pomoc. Sedla jsem za volant a jela ke mně.
Verča:
Když jsem viděla, jak Law udeřil Janey, byla jsem hned u ní. Ale na mou otázku, jsi v pořádku nereagovala. Pak jsem s Terkou a Cori sledovala, jak Janey za pomoci Daikiho dala Lawa do auta a odjela s ním. Mezitím se k nám připojim Zoro a Itami. Byla jsem ráda, že poznámku, já to říkala, si nechala Cori od pusy.
„Půjdeme zaplatit, ne?“ navrhla Terka.
„Už je to zaplacené.“ ozval se Zoro.
„Co jsme dlužni?“ zeptala se Cori.
„Nic, minule jste to platili zase vy.“ zamítl Zoro, aby někdo něco platil.
„Ale příště to budeme chtít po těch dvou.“ řekla rozhodným hlasem Cori. Pak jsme se rozloučili a rozešli jsme se. Každý šel k sobě domů.
Jane:
Zaparkovala jsem auto a vystoupila jsem si. Šla jsem pomoci ven Lawovi. Když byl z auta venku, tak jsem auto zamkla, podepřela Lawa a táhla ho k sobě do bytu.
Když jsme zázrakem došli do mého bytu, tak jsem byt zamkla a klíč jsem nechala v zámku. Vzula jsem Lawa z bot a odtáhla ho do pokoje pro hosty. Tam jsem ho hodila na postel a nechala ho tam, aby se z toho vyspal.
Šla jsem do kuchyně do mrazáku pro led na ten ret. Viklal se mi zub, takže jsem musela po víkendu zavolat zubaři. Když jsem pustila telku z filmu zbyly jenom závěrečné titulky.
„Proč zrovna já?“ zaklela jsem si pro sebe nahlas.
Jinak můj byt se skládal z kuchyně, kde byla linka s troubou a sporákem. Naproti lince lednice, mikrovlná trouba a odpadkový koš a u okna jídelní stůl s židlemi. Vedle kuchyně, byl obývák. Tam u jedné zdi byl gauč se stolečkem, naproti gauči televize a z každé strany po jedné skříni. Naproti hlavním dveřím byly dveře od záchodu a koupelny. Pak tu byly dva pokoje. Jeden pokoj byl můj. Má ložnice. Napravé straně byla postel. U postele noční stoleček s lampičkou a naproti posteli byly tři skříně. Druhý pokoj, který byl vedle ložnice, obsahoval jednu skříň, postel s nočním stolečkem a lampičkou. Z tohodle pokoje chci jednou udělat dětský pokojík.
Law:
Byl jsem zase opilý a chtěl se porvat se svým nejlepší přítelem Itamim. Dokonce vím, že mě má sestra odvezla k sobě domů. I to, že jsem ji uhodil místo Itamiho. Ležel jsem na posteli. Po chvíli jsem se postavil a nějakým způsobem došel do obýváku za sestrou.
„P-promiň...s-ségra.“ dostal jsem ze sebe opilecky. Sotva jsem se držel na nohou.
„Co tu sakra děláš?“ zaklela Janey. Led, kterým si ledovala ret, kam jsem ji uhodil, dala na stůl a šla mě podepřít. Ale já jsem se na nohou už neudržel a spadl jsem na Janey. Janey dopadla na pohovku a já ležel na ni. Má hlava spočinula mezi jejími prsy. „L-Lawe?“ dostala ze sebe překvapeně. Janey ležela, jak ležela a nemohla se pohnout.
„Miluju tě.“ dokázal jsem ze sebe ještě říct a usnul jsem. To, co dál řekla Janey, nevím. Spal jsem. I Janey nakonec usnula.
Jane:
Probudilo mě, jak něco těžkého ze mě vstalo. Otevřela jsem oči. Law se nade mnou skláněl. Dívali jsme si do očí.
„C-co tu dělám?“ dostal ze sebe Law.
„Usnul jsi.“ dostala jsem ze sebe zase já. Law se posadil a já se taky posadila. Bolela mě jak záda, tak i ret a zub. Po stole tekla voda po rozpuštěném ledu.
„Co se stalo?“ zeptal se znovu Law. Vše jsem mu řekla. Nebo aspoň to, co jsem věděla. Ale jak mi řekl miluju tě, to jsem zamlčela. „Neměla si jezdit.“ pronesl podrážděně. Poslední dobou se Law ke mně choval hnusně.
„Tak to řekni našim, ať mě neotravují. Kvůli tomu jsem neviděla film, který jsem chtěla vidět.“ taky jsem řekla podrážděně.
„Když je ti přednější film, budiž, ale nedivím se, že jsi stále panna!“ řekl Law podrážděně. Neudržela jsem nervy a vrazila mu facku.
„VYPADNI!“ křikla jsem na Lawa. Law facku nečekal, tak byl chvíli mimo. Po chvíli se vzpamatoval, vstal a při odchod praštil dveřmi. Než jsem se schoulila do klubíčka jsem vzala pytlík od ledu a hodila ho na televizi. Poté jsem se rozbrečela. „Hajzl...“ procedila jsem skrz vzlyky.