Anime World CZ/SK - Příběhy

8. Setkání Jane, Cori a Terky

Law:

 

Po velkým nákupu, jsme jeli do té chaty. Po příjezdu na chatu jsem s Janey vzal všechny tašky, nejen s nákupem, ale i tašky s našimi věcmi. Odemkl jsem chatu a vše jsme nanosili do předsíňky. Tašky s nákupem jsem vzal do kuchyně, která byla spojena s obývákem.

„Vybalíme nejdřív nákup, co říkáš?“ zeptal jsem se Janey a usmál jsem se na ni.

„Určitě. Jsou tam věci, které patří do ledničky i do mrazáku.“ souhlasila se mnou Janey a taky se na mě usmála.

„Mohu pomoci?“ zeptal se nás Izaya.

„Jasně, budeme rádi za každou pomoc.“ usmál jsem se na Izayu. Ten se taky na mě usmál. Všichni tři jsme se dali do vybalování nákupu. Ty co patřily do mrazáku, či ledničky šli jako první. Pak jsme vybalili zbytek do kredenců. Za chvilku to bylo hotové, jak každý přidal ruku k dílu.

„Já teď skočím vybalit naše věci.“ rozhodla se Janey, co udělá jako další věc.

„My ti pomůžeme.“ usmál jsem se na Janey. Ta mi úsměv oplatila a hlavou přikývla na souhlas.

 

S Janey jsme odnesli tašky do prvního patra, kde byla koupelna se záchodem, dětšký pokoj a ložnice. Janey nejdřív vybalila věci Izayovi, který si je uklízel do své skříně. Já se pustil do své tašky. Poté mi přišla Janey pomoci, když Izaya byl hotov.

„Měl si na mě počkat.“ řekla s úsměvem na tváři Janey.

„Chtěl jsem pomoci.“ řekl jsem a taky se na Janey usmíval.

„Jak si dopadl u Verči ty?“ zeptala se mě náhle Janey. Poznal jsem na ni, že by to ráda slyšela.

„Ráno jsem začala balit věci. Verča se divila, co dělám. Tak jsem jí oznámil, že se stěhuju pryč a podám žádost o rozvod. Verča se začala smát, že si dělám srandu. Jenže jsem jí řekl, možná moc hrubě, že legraci si nedělám. Tak začala křičet, že na ni nemyslím, ani na malou ne. Že jsem kurevník atd...Tak mi ruply nervy a taky jsem na ni začal křičet, že s lenorou, která se nedokáže postarat ani o dceru, nikdy už víc nebudu. Uvažoval jsem dokonce, že malou Verču vezmu sebou, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Uvidíme, jak to dopadne u soudu, ale požádám o její péči do mých rukou. Začali jsme se hodně hádat, až jsem Verču probudili. Ta, když viděla, že balím tašky, začala brečet a přemlouvat, abych jsem zůstal. Lámalo mi to srdce, ale řekl jsem jí, že nemohu zůstat. Verča starší se do mě znovu pustila, že mám milenku atd...No daleko od pravdy nebyla. Ale s tebou jsem si začal až na dovolené, takže se to úplně počítat, jako nevěra nedá. Poté co jsem si sbalil věci, sedl jsem do auta a jel do pekárny na snídani. A pak rovnou jel za vámi.“ dovyprávěl jsem, jak jsem dopadl já. Došlo mi, že jsem na tom dopadl líp, než Janey. Proto jsem přešel k ní a objal ji. Janey se mi schoulila na hruď a rozbrečela se. Začal jsem ji utěšovat.

„Mohu se připojit.“ ozval se dětský hlásek ode dveří. Janey setřela slzy a podívala se na Izayu jako já.

„Jistěže, pojď.“ přikývla Janey a usmála se. Izaya k nám přihopkal a já ho vzal na ruku. Izaya mě objal kolem ramen a kolem ramen i Janey.

„Teď jsme opravdová rodina.“ pronesl Izaya a usmíval se. S Janey jsme se na sebe podívali. Museli jsme uznat, že Izaya má pravdu. Stala se z nás opravdová rodina.

„Zavolám holkám a řeknu jim, co se stalo.“ po chvíli se ozvala Janey.

„Já s Izayou půjdeme naštípat dříví, co říkáš?“ podíval jsem se na Izayu.

„Skvělý nápad.“ usmíval se Izaya. Vzal jsem Izayu a šli jsme na zahradu naštípat dříví. Věděl jsem, že Janey chce soukromí. Že nechce tyto věci rozebírat před Izayou. Chápal jsem to.

 

Jane:

 

Poté co jsme vybalili všechy věci a Law odešel s Izayou ven, vzala jsem mobila a jako první jsem volala Cori. Ta mi to po chvíli zvedla. Doufala jsem, že není v práci a neruším ji.

„Ahoj Cori, neruším?“ proto jsem se hned zeptala. Chvíli jsem poslouchala. „No, jde o to, že se budu se Shinrou rozvádět.“ řekla jsem, co jsem podnikla. Chvíli jsem zase poslouchala. „Vím, měla jsem to udělat už dávno. Ale to není všechno. Nechceš se sejít zítra ve městě v kavárně? I s Terkou?“ navrhla jsem, protože jsem to nechěla moc řešit po telefonu. Cori souhlasila a domluvili jsme se, že další den ve tři se sejdeme ve městě v kavárně. Poté jsme hovor ukončily a já zavolala Terce. I ta souhlasila.

 

Šla jsem dolů do kuchyně dělat večeř. Law a Izaya naštípali dříví a už ho nosili ke krbu. Dělala jsem něco jako jednohubky. Nakrájela jsem rohlík na kolečka, dala salám, sýr, okurku a papriku a napíchla na párátko. Udělala jsem pro nás všechny tři čaj. Když Law s Izayou byli hotovi, tak jsem i já byla hotová a zasedli jsme ke stolu. Během večeře, nepadlo ani slovo, jak se sluší a patří. Po večeři Law vzal Izayu do koupelny, kde se vykoupali a já udělala nádobí. Pak jsme Izayovi přečetli pohádku, u které usnul. S Lawem jsme si otevřeli červené víno a sedli na gauč.

 

Přiťukli jsme si na nový život. Na náš život. Co jsme se napili, přitulila jsem se víc k Lawovi. Ten mě objal a dal pusu do vlasů.

„Nevadí, když se zítra ve tři ve městě v kavárně sejdu s Cori a Terkou?“ zeptala jsem se Lawa, jestli mu to nebude vadit.

„Určitě ne. Já nechám udělat náhradní klíče od chaty pro tebe a s Izayou se projdeme po městě. Až budete končit, tak mi zavoláš a pojedeme si pro tebe.“ souhlasil Law a ještě se nabídl, že mě tam hodí s Izayou.

„Díky, moc.“ poděkovala jsem a pevně Lawa objala. Vypili jsme jednu skleničku a šli do ložnice.

 

Tam jsme se milovali a usnuli k sobě přituleni. Okolo páté hodiny ranní mě někdo budil. Otevřela jsem oči a rozespale se podívala, co se děje.

„Mami, mohu k vám? Bojím se.“ zašeptal Izaya, který měl v ruce medvídka.

„Jistěže, co se stalo?“ zeptala jsem se šeptem, abychom nevzbudili Lawa.

„Noční můra.“ řekl jenom Izaya. Nikdy, když měl noční můru, o tom nemluvil. Bál se, že ta noční můra bude pokračovat. Izaya s medvídkem zalezl do prostředka, chytil se mé ruky a během chvilku v klidu usnul. Ale já už spát nemohla. Nešlo mi usnout. Takhle jsem zírala na mé spící miláčky, ale o šesté hodině ranní jsem opatrně vylezla z postele a šla udělat snídani, i když bylo ještě brzy.

 

Dělala jsem chleba s máslem, solí a rajčetem. Do konve jsem dala vodu a udělala jsem si kávu. Sedla ke stolu, už jsem byla oblečená, a dala se do jídla a pití kávy. V sedm dorazil Izaya, kterému jsem hned udělala čaj. Po půl hodině dorazil i Law, kterému jsem udělala kávu. Já byla po snídani.

„Co dneska podnikneme?“ zeptal se nás Izaya, když bylo po snídani.

„Dopoledne bychom mohli jít se projít po okolí a odpoledne podnikneme pánskou akci. Půjdeme kam budeš chtít jít, Izayo a maminka půjde do kavárny s tetou Terkou a tetou Cori.“ navrhl a vysvětlil Law Izayovi jaké jsou plány. Izaya jenom přikývl hlavou, že souhlasí. Po snídani se šel Izaya převléct a já s Lawem udělala nádobí. Bylo rychle hotové. Taková pomoc mi doma se Shinrou chyběla. Nikdo mi tam nepomáhal a musela jsem všechno dělat sama. A co vím z vyprávění od Lawa, byl na tom stejně jako já. Pak jsme se šli převléct mi dva a s Izayou jsme vyrazili na cestu.

 

Izaya:

 

Když jsem byl převlečený, čekal jsem dole na maminku a strejdu Lawa. Měl jsem oba moc rád, a byl jsem i rád, že tu jsou oba dva. V hlavě jsem uvažoval, že bych se zeptal strejdy Lawa, jestli mu s mím říkat tatínku. Byl bych moc rád, protože jako tatínka ho považuju. Ale bál jsem se mu to říct. Bál jsem se odmítnutí. Ale odmítnutí k životu taky patří a vím, že bych jsem se to měl naučit respektovat. Ale i tak se bojím.

„Tak jdeme?“ ozval se hlas maminky, která mě vytrhla ze zamyšlení. Hlavou jsem přikývl, že můžeme jít. Obul jsem se a šel jsem čekat ven.

 

Venku, když maminka zamkla náš nový domov, náš dům, chytil jsem se za ruku maminky i strejdy Lawa. Šli jsme lesní cestičkou. Byly slyšet ptáčkové, jak štěbetají. Občas byly slyšet i větve v korunách stromů, když zavál vánek.

„Hele, koukejte, zajíc.“ zašeptal strejda Law a ukazoval rukou před sebe. Já i maminka jsme se zastavili a zadívali jsme se. Zajíc seděl na cestě a střihal ušima. Byl to krásný pohled. Ale po chvíli zase odhopkal dál do lesa. „Viděl si zajíce, Izayo?“ zeptal se mě, když byl zajíc pryč.

„Ano viděl. Byl nádherný.“ přikývl jsem na souhlas. Poté jsme znovu vyrazili na cestu.

 

Po chvíli se ozval hluk, ale když jsem se rozhlédl, nikde nic nebylo vidět. Proto jsem se nadechl a zeptal jsem se strejdy Lawa.

„Strejdo Lawe, co je to za hluk?“ zeptal jsem se a podíval se na strejdu Lawa.

„To jsou dřevorubci. Skácejí stromy, které jsou nemocné a není jim pomoci.“ odpověděl mi strejda Law.

„A to jim léky nepomohou?“ zeptal jsem se pro jistotu.

„Víš Izayo, stromy léky ani nejí. Když jsou nemocní od červů pomáhá jim pták datel, který klepe na stromy a vyndavá z ní ty červy. Jenže když je strom schnilý, tak mu není pomoci a musí být skácen. Ale naoplátku, že se zničí strom se vysadí nový, který za několik let vyroste do své veliké krásy.“ tentokrát se mi to snažila vysvětlil maminka.

„To je smutný.“ řekl jsem a pochopil, co tím maminka mínila.

„Ano je, ale když roste nový strom, je to pak krása.“ souhlasil se mnou strejda Law.

„Jen jedno nepochopím. Proč se tu Verče nelíbí. Je to tady nádherné.“ pronesla maminka. Musel jsem uznat, že mamika má pravdu. Tady bylo nádherně.

„To nevím. Sama mi nikdy na to odpověď nedala.“ pokrčil rameny strejda Law. Nakonec jsme prošli celý les a skončili u vesnické hospody.

 

Venku byla skluzavka s pískem a stolečky s lavicemi a na stolech deštníky. Pár chlapů sedělo venku. Když nás záhlédli, tak se na nás dívali.

„Nazdar Lawe, to je doba, co si tu byl.“ zvolal jeden z mužů.

„Pojďte k nám.“ zvolal další muž.

„Chcete jít?“ zeptal se nás strejda Law.

„Mám hlad.“ bylo jediné, co jsem odpověděl.

„Tak je rozhodnuto.“ usmála se maminka a šli jsme si sednout k těm mužům.

 

Seděl jsem mezi maminkou a strejdou Lawem. Naproti mě seděl nějaký muž a popíjel pivo, nebo aspoň to vypadalo jako pivo.

„Co to bude?“ zetala se paní, která k nám přišla s lístečkem.

„Tři kofoly a jídelní lístek, prosím.“ objednal nám pití Law.

„Pivo nebude?“ divil se ten muž, co seděl naproti mně.

„Ne, dneska ještě jedeme do města.“ usmál se na toho muže Law. Já se rozhlížel kolem sebe. Po chvíli přišla paní s pitím i jídelním lístkem. Já si dal bramborový salát s řízkem, maminka a strejda Law svíčkovou. „Jinak toto je moje přítelkyně Jane a její syn Izaya.“ představil nás těm mužům. Každý si s ními podal ruku.

„Takže, se budeš rozvádět?“ zeptal se nějaký jiný muž. Jejich jména si nepamatuju.

„Ano, oba dva se budeme rozvádět.“ přikývl strejda Law. Pak jsme se mlčky najedli a po vydatném obědě se vrátili do chatičky.

 

Jane:

 

Když jsme se vrátili do našeho nového doma, hned jsme se všichni převlékli do oblečení, ve kterém pojedeme do města. Já měla schůzku s Terkou a Cori. A co měl v plánu Law s Izayou netuším. Law mi to neřekl a já se ani moc neptala. Prý to bude pánská jízda. Když jsme byli oblečeni nasedli jsme do auta a jeli do města.

Ve městě Law mě vysadil u kavárny, kde jsme měla sraz s Cori a Terkou. Poté Law jel s Izayu zaparkovat na placené parkoviště a vyrazili spolu na jejich pánskou jízdu.

 

V kavárně už čekala Terka u jednoho stolu. Hned jsme se přivítaly obětím. Sedla jsem si naproti Terce a hned jsem si objednala kávu a zákusek. Po chvíli se objevila i Cori.

„Promiňte, za zdržení, ale Kururi se zase špatně oblékla.“ omlouvala se Cori.

„V pohodě.“ řekla jsem nastejno s Terkou. Všechny jsme se zasmály. Cori si sedla vedle Terky, a když mi servírka přinesla mou objednávku, tak si hned objednala kávu a zákusek Cori.

„Tak povídej co se stalo?“ zeptala se mě Terka dychtivě.

„Jasně a nenapínej nás.“ připojila se Cori k Terce.

„Tak víte, jaké to mezi mnou a Shinrou bylo, že?“ začala jsem s vyprávěním. Obě dívky přikývly na souhlas. „Minulý týden, než se jelo na tu dovolenou, tak jsem podala papíry na rozvod. Poradkyně mi řekla, ať Shinrovi nic neříkám a jela na tu dovolenou. Tak jsem tak učinila. Jenže v pondělí, Shinra dostal papíry o rozvod do práce, což jsem nečekala a okolo desáté, kdy já a Izaya jsme byli na odchodu, přišel. Začal křičet, že to nepodepíše, že se rozvádět nebudeme atd...I já na něho křičela ve smyslu, že se jenom hádáme a nikam to nevede. V tom mi Shinra vrazil facku. Izaya poté fatce, co jsem dostala utekl ven. Dveře byly otevřené. Já chtěla taky odejít, ale Shinra mě čapl pevně za ruce a odtáhl do ložnice. Už se chystal mi rozepnout zip a knoflík, ale v tom tam přišel Law a zachránil mě před nejhorším. Běžela jsem dolů. Law po chvíli přišel a jeli jsme na jeho chatu, kde budeme my tři bydlet.“ řekla jsem se slzy v očích. Při té představě, že mě Shinra málem znásilnil se mi chtělo brečet.

„C-cože?“ dostala ze sebe Cori, která se jako první vzpamatovala. Setřela jsem si slzy.

„A to není vše. Byli jsme v nemocnici i na policii a na policii se Izaya přiznal, že Shinra ho bil.“ po těchto slovech jsem se rozbrečela. Obě vstaly a šly ke mně, kde mě obě objaly.

„To je bastard!“ procedila skrz zuby Cori.

„Neboj, už bude dobře.“ utěšovala mě Terka. Po chvíli se dívky vrátily na své místo a daly jsme se do zákusku.

„A jak ses dala dohromady s Lawem? A co jeho rodina?“ byla zvědavá Cori.

„Nejdřív jsem chtěla požádat tebe Terý, jestli se na pár dní můžeme nastěhovat do vašeho baráčku, než si s Izayou něco najdeme, ale na té dovolené první noc jsem se milovala u vody s Lawem. Šli jsme tam na procházku poté, co jsme dětem dočetli pohádky. A poté, co jsem se druhý den podruhé pohádala se Shinrou a utekla, tak nás dohnal Law a šli jsme na jedno místo, kde byla louka plná květin. Tam se mi Law vyznal a já jemu taky. Tak mi řekl, že mezi ním a Verčou to taky neklape. Byl něco, jako žena v kalhotách.“ zasmála jsem se tomuhle přirovnání. I dívky se zasmály. „A Law mi řekl, že zdědil chalupu, tak tam teď bydlíme. Až se víc zabydlíme, musíte všichni přijet. Je to tam nádherné.“ hned jsem ty dvě pozvala i s jejich rodinami na tu chalupu.

„Páni, tak to je hustý.“ pronesla Terka.

„To by chtělo panáka a ne kávu.“ zasmála se Cori.

„Já chci být střízlivá.“ ohradila jsem se.

„Já tu jsem autem, takže v klidu.“ klidnila mě Cori. V tom jsem si na něco vzpomněla.

„Jo Cori, máš tu nejlepší dceru na světě.“ pronesla jsem směrem ke Cori.

„Jak to myslíš?“ nepochopila to Cori. I Terka se podívala na mě nechápavě.

„Kururi věděla o tom, že Shinra mlátí Izayu. Svěřil se jí jako jediné. Radila mu, aby se mi svěřil, ale slíbila mlčenlivost, tak ti nic neřekla.“ řekla jsme, na co jsem si vzpomněla.

„Celá Daiki.“ zasmála se Cori. „A neboj, budu jako hrob.“ ujistila mě Cori. Hlavou jsem přikývla, že rozumím. Pak jsme se dál bavily o našich mužích a dětech. Když bylo šest hodin, tak zazvonil mobil Terce, že Zoro s dětmi budou za chvíli v kavárně. Terka teda zaplatila a odešla. I s Cori jsem se rozloučila a poté jsem zavolala Lawovi. Zaplatila jsem, a než jsem vyšla ven, byl Law i Izaya před kavárnou a čekali na mě. Pak jsme jeli domů a já celou cestu vyprávěla, co jsme my dívky, nebo spíš ženy probraly.

 

Law:

Poté, co jsem zaparkoval na parkovišti a s Izayou jsme zaplatili parkovné, podíval jsem se na Izayu. Ten se držel mé ruky.

„Teď navrhuju jít do zámečnictví nechat přidělat klíče, a dát je mamince. A pak půjdeme do zábavního parku, co říkáš?“ navrhl jsem Izayovi, jak to vidím já.

„Jupí.“ zajásal Izaya. „Platí.“ přikývl a usmíval se od ucha k uchu. Taky jsem se na Izayu usmál a šli jsme do zámečnictví.

 

Zámečnictví bylo na konci města, tak jsme se prošli. Zábavní park byl blízko zámečnictví, což jsem věděl, takže jsme se pak nemuseli vracet.

 

V zámečnictví jsme do čtvrt hodiny byli hotoví. Klíče pro Janey byly hotové. Uklidil jsem je do kapsy a s Izayou jsme šli do zábavního parku.

 

Izaya celou tu dobu byl zticha. Už jsem se chystal Izayi zeptat co se děje, když v tom Izaya promluvil jako první.

„Strejdo Lawe, než půjdeme do toho parku, potřeboval bych s tebou mluvit.“ řekl potichu Izaya. Jakoby se bál, ale přesto si dodával odvahu, aby mi něco řekl. Trošku jsem se bál, že to bude něco z jeho minulosti, že neřekl vše, co mu Shinra prováděl.

„Pojď sedneme si na lavičku.“ vybídl jsem Izayu a sedli si na volnou lavičku. „Tak, co se děje Izayo?“ zeptal jsem se narovinu.

„Nic vážného.“ usmál se nejistě Izaya. Mlčel jsem a tím pobídl Izayu, aby pokračoval. „Víš...Těžce se mi to říká. Mám i strach. Ale zeptám se tě strejdo Lawe. Mohu ti říkat tatínku?“ zeptal se mě Izaya. Dost mě vykolejil, to musím přiznat. I překvapil, protože toto jsem nečekal, že by mi Izaya chtěl říkat tati. „Pochopím, když to odmítneš, ale byl bych moc rád.“ dodal trošku smutně. Došlo mi, že mím mlčením počítá s tím, že s tím nesouhlasím.

„Izayo, klidně mi říkej tati. Budu rád.“ usmál jsem se na Izayu. „Jenom si mě překvapil, proto jsem nereagoval.“ vysvětlil jsem Izayovi, proč má odpověď tak trvala.

„V-vážně?“ rozzářila se Izayovi očka.

„Vážně.“ přikývl jsem. Izaya mě hned objal a já jeho. Dal jsem mu do vlasů i pusu. „A teď do parku?“ zeptal jsem se Izayi. Ten se odtrhnul a setřel slzy. Poté hlavou přikývl na souhlas. Chytil mě za ruku a táhl do zábavného parku.

 

Tam jsme si užívali legraci, jak otec a syn. Okolo šesté jsme šli směrem kavárna, kde byla Janey s Terkou a Cori. Když jsme byli skoro tam, tak mi Janey volala. Takže jsme ji vyzvedli a šli k autu. Nasedli jsme a jeli domů.

 

V autě se nás Janey ptala, jak jsme si užili odpoledne. Izaya mluvil a usmíval se, jako sluníčko. Na Janey jsem si všiml, že je šťastná. I já byl šťastný.

„Maminko, ještě tebe se chci zeptat.“ promluvil vážněji Izaya. Janey se na Izayu podívala.

„Co se děje, broučku?“ zeptala se Janey Izayi.

„Nebude ti vadit, když strejdovi Lawovi budu říkat tatínku? Strejda Law mi to povolil, ale chci mít svolení i od tebe, maminko.“ řekl Izaya. Podíval jsem se rychle na Janey, která byla překvapena.

„Jistěže, že můžeš. Když s tím Law souhlasí i já souhlasím. Ale řiď se srdcem. Srdce ti vždy řekne správně co máš udělat“ řekla Janey a Izaya přikývl hlavou.

„Cítím to tak.“ řekl a nadále se usmíval jako sluníčko.

 

Doma jsme si dali rychlou večeři, párky v rohlíku. Pak jsem vykoupal Izayu a s Janey jsme mu přečetli pohádky, u kterých usnul. Poté jsem šel spát i já s Janey.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.