Musím...
Informace:
Není mi zrovna do zpěvu. A tak jsem se rozhodla z toho vypsat. To co napíšu je moje přibarvená realita.
Někde jsem četla, že pomáhá se z toho vypsat. Tak to zkusím.
Abych vše uvedla na pravou míru, musím říct co se stalo před měsícem.
Je krásný slunný den. Ležím na válendě a poslouchám písničky. Vím, že bych si měla dělat věci do školy, ale mě se fakt nechce. To je ten čtvrtek. Takový den kdy víte, že je za chvíli pátek. Takže logicky, poslední den školy v týdnu. Ve čtvrtek jsou tři hlavní emoční fáze.
1. Ráno si říkáte: "Jooo! Konečně čtvrtek! A potom pátek a pak....VÍKEND!
2. Za chvíli to snad skončí a bude pátek! Je! Už se těším!
3. Ty jo! Kdy.. už to sakra...SKONČÍ!!! ten den tak dlouhý, nekonečný!
Já jsem ve 3. fázi. Mám náladu pod bodem mrazu. Čekám, až přijede mamka s tátou z práce. Měli by tu byt za deset minut. A už slyším auto. Zvednu se z gauče a utíkám ven je přivítat. Táta mi vždy koupí Kinger vejce. Já vím... je mi patnáct a neměla bych se chovat dětinsky. Uznejme si však, že jsou fakt dobrý.
Rychle si nazuji boty a otevřu hlavní dveře. Místo rodinného objetí na mě čeká pohroma. Můj pes Shtizu leží na trávě u plotu. Ztěžka dýchá! "Shtizu! Mamí, co se děje?" vykřiknu a pádím ze schodů dolů ke psovi. Klekám si vedle něj. Oči se mi zalijí slzami, takže nevidím skoro nic. "Rychle! Musíme jet k veterináři!" rozkáže táta a my hned nakládáme Shtizua do auta...
Tenkrát mu dali nějaké prášky a on byl zase dobrý. Potom přišel další problém. Zjistilo se, že má nádor na mozku. Od té rány! Od toho jak mu nějaký blb dal přes hlavu! Proč? Proč to tak musí být? Proč se lidi nedokážou hezky chovat ke zvířatům?! Když nemůžou nic namítat je to lepší? Když se nemůžou ani pořádně bránit? Nejdřív jsem začala do všeho kopat. Chtěla jsem vyběhnout ven a taky jim jednu vrazit! Prostě, se nějak pomstít! Za mého Shtizua! Po rozbití pár věcí jsem propukla v ohromný pláč. Je to hrozné. Představte si, jak máte u sebe třeba strom. Můžete si pod něj sednout, lehnou, obejmout ho, dotýkat se ho, povídat,a prostě je tady, ale jakmile ho vykopou, nebude tady. Nebudete se ho moct dotknout nebo si sním povídat. Prostě bude pryč.
Zase začnu tak nějak hezky. Nádor zmizel. Shtizu byl zase čilí jako předtím. Já vím čekáte to. Ano, zase se muselo do prkna něco zkazit! Shtizu...
"Rouly! Jdi zkontrolovat Shtizua!" křičí na mě mamka.
"Mami, já to nezvládnu! Nedám to. nemůžu ho,vidět jak... já já.." další pláč. Byla jsem ho po té mrtvičce zkontrolovat asi třikrát a vždycky to je horší a horší. Nádor se zase objevil a můj Shtizu prodělal mrtvici. Teď se pořád točí do kolečka a naráží do stěn. Každá rána je jiná, jakoby si chtěl roztříštit lebku!
Další prášky další úleva a s tím i další problém... Zase problém. Všechny předešlé nemoci napadli Shtizua znova a ještě v horším. A teď se musím koukat jak postupně umírá.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
