Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Rozdělení na dvě půlky - 1. část

Kururi:

 

Když jsem se vzbudila, tak bylo ráno. Nevím kolik hodin, protože se v tom nevyznám. Zatím. Spala jsem uprostřed. Taťka zlevé strany a mamka zpravé strany. Ještě spali. Já bych klidně vydržela ležet dokud se jeden z rodičů nevzbudí, ale potřebovala jsem akutně na záchod a sama jsem se bála jít. Nebo spíš strach z toho, že se v tomto kampu ztratím a ty záchody nenajdu ani náš stan. Už jsem se chystala vzbudit mamku, aby se mnou šla na dámské záchody, když se probudil taťka.

„Ahoj princezno, jak ses vyspala?“ zeptal se s úsměvem na tváři taťka.

„Dobře, ale musím akutně na záchod.“ řekla jsem aniž bych jsem taťku pozdravila. Taťka byl hned na nohou.

„Tak pojď, půjdeš na pánské záchody.“ řekl taťka a už otevíral otvor, kudy se lezlo ven a dovnitř. Taťka si vzal pantofle a mě vzal do náručí. Běžel se mnou na ten záchod, jako by jsme běželi nějaký závod. Ale byla jsem za to ráda.

 

Taťka mě odvedl na chlapecké záchody, kde byli záchody jako jsou u nás. A ještě jiné, což jsem nevěděla co to je. Ale ptát jsem se nechtěla.

„Tak jdi, já tu počkám.“ slíbil mi taťka. A co slíbí, to splní. Zalezla jsem na ten záchod. Po chvíli bylo hotovo a já vylezla.

„Tati, co to je?“ zeptala jsem se a prstem ukázala na nádoby. Šla jsem si umýt ruce.

„To je taky na čůrání, ale u kluků a chlapů. Říká se tomu mušle.“ vysvětlil mi taťka. Sice byl v klidu jako vždy, ale když se člověk podíval do jeho tváře, všiml si, jak mu zrudly tváře. Pak mě taťka vzal zase do náruče a odnesl ke stanu. Mamka už byla vzhůru, zrovna se převlékala.

„Kde jste byli?“ hned se zvědavě zeptala mamka.

„Na záchodě.“ řekla jsem pohotově.

„Ty si byla na mužském záchodě?“ zeptala se mamka jako by tomu nechtěla věřit. Přikývla jsem hlavou, že ano.

„A taťka mi vysvětlil co tam byly za nádoby, že se tomu říká mušle, do které kluci čůrají.“ řekla jsem mamče novinku, kterou jsem se dozvěděla. Mamka se podívala na taťku. Ten se začal převlíkat, aby skryl rudnutí.

„Tak pojď, převlečeš se vědátorko.“ zasmála se mamka. I já se usmála. Mamka mi vyndala čisté oblečení, do kterého jsem se za její menší pomoci oblékla. Jsem strašně zbrklá a dokážu si i kalhoty obléct obrácené. Když jsme všichni tři byli hotoví, vylezli jsme ze stanu.

 

Verča ml.:

 

Když jsem se probudila, tak taťka ve stanu už nebyl. Spala jenom mamka. Vykoukla jsem ze stanu. Nandala jsem si pantofle a vylezla v noční košili ven.

„Proč ještě nespíš?“ zeptal se mě taťka, který zrovna típal cigaretu.

„Potřebuju na záchod.“ řekla jsem pravdu. Ale pravda byla i taková, že jsem už byla vyspalá dosytosti.

„Tak půjdeme.“ řekl taťka a nastavil ruku. Já se ho chytla za ruku. Venku čekala teta Jane a Izaya. Šli s námi.

 

Když jsme došli k záchodů, tak teta Jane mě vzala na holčičí záchody a taťka vzal Izayu na ten klučičí záchod. Sice tetu Jane a Izayu v lásce nemám, ale teď jsem byla ráda, že je teta Jane se mnou. Nemusela jsem na ten klučičí záchod.

 

Po chvíli jsme vyšly s tetou Jane ven, kde na nás už čekal taťka s Izayou. Taťka zase nastavil ruku a já se ho chytla. Izaya šel za ruku s tetou Jane.

 

Když jsme dorazili ke stanu, tak mamka byla vzhůru. S taťkou jsme vlezli do stanu, abychom se převlékli z pyžam.

„Ty jsi zase kouřil!“ obořila se mamka na taťku.

„Byl jsem venku, tak co?“ ohradil se taťka.

„Radši nic.“ řekla mamka. Nechtěla to řešit přede mnou, to mi došlo. Poté jsme převlečeni vylezli ze stanů ven. Kde byli i ostatní.

 

Shizuo:

 

Když jsem se probudil, tak Mairu byla vzhůru. Zrovna se snažila dostat ze spacáku ven. Já byl za chvilku venku.

„Ahoj.“ pozdravil jsem potichu Mairu, abych jsem nevzbudil mamku, či taťku. Těšil jsem se na dnešek, až zase budu s Izayou. Včera jsme si pěkně sami popovídali. Byl jsem rád, ale vím, že mi něco tají. Jen nevím co. A vím, že Kururi to ví. Pořád mi vrtalo hlavou, co má za tajemství, že to nesmím vědět.

„Jdeš na ten záchod, nebo ne?“ zeptala se trpělivě a potichu Mairu. Ani jsem nezaregistroval, že se vyhrabala ze spacáku. Přikývl jsem hlavou, že jo. Obul jsem si pantofle a vylezl ze stanu.

Venku mě Mairu chytla za ruku a vyrazili jsme. Nebál jsem se, že se ztratíme, protože Mairu, natož že jí bylo pět let, měla dobrý orientační smysl. Takže jsem se nebál.

„Můžu jít s tebou?“ zeptal jsem se Mairu, jestli mohu na holčičí záchod místo do klučičího.

„Jistě, s tím jsem počítala.“ usmála se na mě Mairu. Úsměv jsem ji oplatil.

 

Vstoupili jsme na záchody. Mairu mi ukázala kam mám jít, a že bude hned vedle, kdyby něco. Hlavou jsem přikývl, že rozumím a šel jsem na záchod. Poté, když jsem byl hotov, jsem si šel umýt ruce a čekal jsem na Mairu, až bude hotová. Ta po chvíli vylezla a umyla si ruce.

„Umyl sis ruce?“ zeptala se mě Mairu. Hlavou jsem přikývl, že jo a ukázal jí své ještě mokré ruce. „Fajn, tak jdeme.“ vyzvala mě. Chytil jsem se za její ruku a šli jsme ke stanu.

 

Ve stanu se zrovna rodiče probouzeli. Jako první otevřel oči taťka. Ale mamka se jako první posadila. Protřela si oči.

„Kde jste byli?“ zeptala se nás mamka.

„Na záchodě.“ odpověděla Mairu i za mě.

„Jsi šikulka, že jste se neztratili.“ pochválila mamka Mairu.

„Jsem byl na záchodě pro holky.“ pochlubil jsem se taťkovi s úsměvem na tváři.

„Pane jo. To bylo dobrodružství, co?“ usmíval se šibalsky taťka.

„To si piš. Musíš si to taky vyzkoušet.“ usmíval jsem se na taťku.

„Jo hochu, na to je už pozdě.“ řekl taťka. „Jsem už dospělý. Jednou to pochopíš.“ dodal, když viděl jak se nechápavě na něho dívám. Poté jsme se oblékli a šli ven ze stanů, kde jsme se sešli s ostatními a šli do té hospody na snídani.

 

Izaya:

 

Když jsem se probudil, tak maminka i otec ještě spali. Ale po chvíli se maminka začala probouzet. Otevřela oči a posadila se. Jakmile mě uviděla, usmála se na mě a pohladila po tváři. Taky jsem se na maminku usmál.

„Maminko, potřebuju na záchod.“ zašeptal jsem, abych jsem neprobudil otce.

„Tak se rychle oblečme a půjdeme.“ zašeptala maminka. Tentokrát mě oblékla, abych jsem byl rychle oblečen. Poté se rychle oblékla maminka a šli jsem ven ze stanu.

 

Venku byl strejda Law a kouřil cigaretu. Jakmile nás zahlédl, hned tu cigaretu uhasil.

„Dobré ráno.“ popřál nám strejda Law.

„Dobré ráno, kvůli nám si ji típnut nemusel.“ pozdravila a usmála se maminka.

„Ahoj strejdo Lawe.“ pozdravil jsem strejdu Lawa.

„To je v pohodě.“ usmál se strejda Law. „Kam pak jdete?“ zeptal se nás a stále se usmíval. I na mamince byl vidět na tváři úsměv.

„Na záchod.“ odpověděla maminka i za mě. Strejda Law se chystal něco říct, když ze stanu vylezla Verča. Taky potřebovala na záchod. Strejda Law vzal Verču za ruku a šli jsme na ten záchod. Já šel na klučičí záchod se strejdou Lawem a Verča šla s moji maminkou. Zase jsme se sešli venku.

„Maminko, já mám hlad.“ řekl jsem mamince při cestě ke stanům.

„Tak já ze stanu vezmu peněženku a půjdeme se najíst.“ usmála se na mě maminka. Hlavou jsem přikývl na souhlas. Když mamka vylezla ze stanu s peněženkou v ruce, tak skoro každý vylezl ze stanu už oblečen. Takže jsme nakonec šli všichni hromadně na snídani.

 

Terka:

 

Všichni jsme šli společně na snídani do té hospody. Tentokrát jsme seděli u stolu s Jane, Shinrem a Izayou. Náš stůl si objednal k snídani čaje, kávu pro Shinra a párky. U vedlejšího stolu, kde byla Cori s rodinou a Verča s rodinou, si dali smažená vajíčka a čaje k tomu. Izaya a Shizuo seděli vedle sebe a oba se usmívali jak sluníčka. Byla jsem za ně šťastná a myslím, že Jane taky. Jedlo se jinak mlčky. Museli jsme jít dětem příkladem, že se u jídla nemluví. Po snídani jsme se setkali všichni před hospodou.

„Tak to dneska podnikneme?“ zeptala se všech Jane.

„Já bych si šel ještě lehnout. Bolí mě hlava.“ postěžoval si Shinra.

„I mě bolí hlava.“ souhlasila se Shinrou Verča starší.

„Já bych se šel projít pro změnu tam nahoru.“ ukázal směr Law, kam by chtěl jít.

„To z ní skvěle.“ souhlasila hned Jane. Dopadlo to tak, že všichni, kromě Verči starší a Shinri, jsme šli na procházku.

 

Děti šly před námi. Kururi, Izaya a Shizuo se zase drželi za ruce. Jako tři mušketýři. Pomyslela jsem si. Se Zorem jsme se drželi za ruce. I Cori s Daikim se drželi za ruce. Ale když jsem se podívala na Jane a Lawa přišlo mi, že mezi nimi je nějaké napětí. Chtěla jsem se na to Jane zeptat, ale ne před Lawem. To by mi asi nic neřekla. Mairu šla s Verčou vpředu, ale držaly se blízko nás. My dospělí jsme si různě povídali. Hlavně co bychom mohli dneska podniknout.

„Mě by nevadila projížďka na koni.“ řekla Cori, co by se jí líbilo.

„Promiň, ale toto s tebou nezdílím. Jsem ráda, že mohu chodit.“ usmívala se Jane. Ale odmítla jít na koně.

„Neboj, zítra naposledy, kdy se pojede domů. Pak budeš mít od koní klid.“ usmál se a povzbudil Law na Jane.

„Ne, že by se mi jízda nelíbila, jen mám strach.“ přiznala Jane, proč vlastně se jí nechce jít na koně. Chápala jsem ji. Dřív jsem se taky bála, ale zvykla jsem si, když mě ke koním stále vodil Zoro. Tím jsem se naučila se zbavit strachu. Ale každý to má jinak.

„I já moc nechci jít na koně.“ připojila jsem se k Jane.

„Proč pak?“ hned zajímalo Zora.

„Nevím, nějaký líný den mám.“ pokrčila jsem rameny.

„Jééé kozy. Maminko myslíš, že tam můžeme jít?“ zeptal se Izaya své matky Jane. Jane se podívala na ohradu s kozy, která byla u nějakého hotelu a pak na Iazyu. Už se chystala něco říct, když ji Law předběhl.

„Skočím se tam zeptat.“ řekl a pelášil na recepci hotelu. My zatím čekali s dětmi na Lawa.

„Hele Jane, co se s tebou děje? Jsi nějaká jiná.“ zeptala se narovinu Cori, která si toho taky všimla. A bylo jí jasné, že před Lawem nic neřekne.

„Dobrá, ale mlčte prosím. Všichni.“ požádala nás Jane. Všichni jsme to Jane slíbili. „Včera večer, co jsme dětem přečetli pohádku jsem se šla projít s Lawem k rybníku. Nikdo tam nebyl, tak se stalo to, že jsme se spolu vyspali.“ dostala ze sebe Jane.

„T-to vážně?“ vyhrkla Cori překvapeně. I mě to zaskočilo.

„Ano.“ řekla Jane a to bylo všechno. Přišel za námi Law.

„Tak tady je krmení pro kozy a klidně můžeme jít do ohrady.“ oznámil nám Law, co zjistil. Chlapi vzali děcka a dali je do ohrady. Law jim rozdal krmení a my se připojili do ohrady taky. Sledovali jsme, jak děti krmí kozy a pobíhají okolo nich.

„Jane, u Izayi je to vyrovnaný. Bojí se koní, ale koz ne.“ usmála jsem se povzbudivě na Jane.

„Zjistila jsem nedávno, nebo spíš se mi svěřil Izaya, že velkých zvířat se bojí, ale malých ne.“ přiznala nám Jane, jak je to se strachem Izayi.

„Tak to je zajímavé.“ pronesl Law. Pak jsme si různě povídali, dokud nás nenašel Shinra s Verčou.

„Tak tady jste.“ ozval se Shinra. Všichni jsme se na ty dva podívali.

„Jdeme na koně.“ řekla rozhodným hlasem Verča.

„A to rozhodl kdo?“ zepal se Law své ženy.

„My, nelíbí se ti to snad, brácho?“ poškleboval se Shinra.

„Tati...“ zvolal malý Izaya, ale zakopl a spadl na zem. Hned se rozbrečel. Jane běžela k němu. Z levého kolene mu tekla krev.

„Pojď, půjdeme to omýt.“ slyšela jsem, jak Jane říká Izayovi a vzala ho do náruče a odnesla ho k fontáně, kde mu začala omývat koleno. Shinra šel za Jane. Mezitím Law neudržel nervy na uzdě a začal se hádat s Verčou.

 

Law:

 

Když jsem se zeptat Verči, kdo rozhodl, že se jde na koně, tak mi na to odpověděl Shinra. Pak vím, že upadl Izaya, ale co se dělo pak netuším. Ujeli mi nervy.

„Hele, neřeším, že za tebe vše dělám, ale organizovat co mám a nemám dělat, mi nebudeš!“ zvýšil jsem hlas na Verču.

„Hele, nevyskakuj si! Já se starám dobře! A prostě se jde na koně!“ začala taky Verča zvyšovat hlas.

„Já nebudu skákat, jak ty pískáš! Já na koně nejdu! Jestli chce jít Verča budiž, ale já tu zůstávám.“ křičel jsem na Verču.

„To si říkáš otec rodiny?! Co radši zůstane a nejde s rodinou?!“ začala mi Verča vyčítat.

„Nic mi nevyčítej! Já se do teď staral! A prostě jděte sami! Mě k tomu nepotřebujete!“ nedal jsem se.

„Jak myslíš! Verčo, jdeme!“ ještě Verča křikla a odešla s ní pryč. Všiml jsem si, jak Shinra jde za Verčou a naší dcerou. Ale šla i Cori, Daiki a Kururi. Já, Jane, Izaya, Zoro. Terka, Sihuzo a Mairu jsme zůstali.“
„To jsem to zpackal.“ zašeptal jsem spíš pro sebe. Šel jsem za Jane, která mezitím si sedla na lavičku. Všiml jsem si, že jí tečou slzy. Terka se Zorem zatím zůstali na místě se svými dětmi, které měly vykulené oči.

 

Jane:

 

Když Izaya spadl a začal brečet, hned jsem u něho byla. Sedřel si do krve levé koleno. Hned jsem ho vzala do náruče a šla k fontáně, kde tekla voda, kde jsem mu to koleno začala omývat. Izaya dost brečel. Ne, že má koleno sedřené, ale z šoku, protože pád nečekal. A takhle to bylo pokaždé.

„Umyj mu to a jde se na koně!“ oznámil mi přísně Shinra. Ani jsem se na Shinru nepodívala.

„My nikam nejdeme!“ křikla jsem na Shinru.

„Ale jo jdete!“ křičel Shinra.

„Nejdeme. A nebudeš nám poroučet!“ křičela jsem taky na Shinru.

„To se ještě vidí!“ křikl Shinra a nabručeně odešel. Izaya stále brečel. Koleno měl umyté, ale teď to bylo kvůli té hádce. Vstala jsem a šla s ním si sednout na lavičku. Tam jsem se i já rozbrečela. A tak jsme se rozdělili na dvě skupiny.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.