Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Procházka po kampu

Verča st.:

 

Zasedla jsem s Verčou k jednomu stolu. K nám si sedla Terka se Shizuem a Mairu. Byla jsem za to ráda, protože ty dvě kačeny nesnesu. Stačilo, že seděly před námi. Naštěstí zády ke mně.

„Dobrý den, co to bude k pití?“ zeptala se nás servírka, která k nám přišla a přinesla nám jidelníček.

„Já si dám dvakrát limonádu. Jednu do půl litru a druhou třetinku.“ objednala jsem sobě i Verče pití. Verča se chystala zeptat jestli smí colu, ale já byla rychlejší. Naštěstí se jenom nadechla a vydechla. Poté se servírka podívala na Terku.

„My si máme dvakrát půl litr limonády a jednu colu.“ objednala Terka dětem i sobě pití. Dost mě překvapila, že nechala objednat colu. Servírka mezitím odešla.

„Doufám, že ta cola je pro tebe.“ ozvala jsem se pohoršeně.

„Ne, pro Mairu. Proč jí to jednou za čas nedopřát. Kdyby ji chtěl Shizuo, má ji taky.“ řekla v klidu Terka. Chtěla bych to nějak komentovat, ale radši jsem mlčela. Nechtěla jsem si zprotivit Terku, se kterou tak nějak vycházím a to díky tomu, že naše dcery chodí do stejné třídy ve školce.

„Tak kam půjde do školy Mairu?“ zeptala jsem se Terky, jestli se, se Zorem už domluvili.

„Půjde tam u nás. Ani já a ani Zoro nechceme, aby dojížděla do centra. A vy kam?“ odpověděla mi Terka a taky se mě zeptala.

„My ji dáme do školy u školky jak je.“ řekla jsem Terce. Její odpověď mě nepotěšila. Chtěla jsem, aby holky chodily spolu. Servírka nám mezitím přinesla pití.

„Máte vybráno?“ zeptala se servírka jestli jsme si vybrali jídlo.

„Ještě chvilku.“ odpověděla Terka. Servírka přikývla a odešla. Já i Terka jsme začaly studovat jídelní lístek. Já jsem nakonec objednala sobě filé s bramborem a malé kuřecí medailonky s bramborem a zeleninou. Terka se domlouvala s dětmi. Nepochopím rodiče, kteří nechávají své děti, aby si vybraly, co pít a co jíst. Byla jsem zásadně proti tomu. Ji Jane naočkovala. Pomyslela jsem si.

„Kde jste byli na dovolené?“ zeptala jsem se Terky, když bylo objednané i jídlo.

„V Osace přímo v Toyonace.“ odpověděla mi Terka. Osaku jsem znala, ale toto město mi nic neříkalo. „A kde vy?“ taky se mě optala Terka.

„Zatím nikde, ale Law chce jet na týden na chatu za Tokijem, ale mně se tam moc nechce.“ odpověděla jsem Terce. „A neptej se proč.“ dodala jsem, když jsem si všimla, že se Terka chystá zeptat na důvod.

„Dobře.“ přikývla jenom Terka, že rozumí. Tu chatu jsem nenáviděla. Chtěla jsem jí prodat, ale Law byl rozhodně proti tomu. Kdyby patřila nám oběma, tak bych jsem ho nějak přemluvila, nebo to udělala za jeho zády, ale tuto chatu zdědil jenom on a byla jeho. Takže jsem nemohla nic udělat. Aspoň jsem ho přesvědčila, že tam budeme jezdit na týden jenom o prázdninách. Sice mručel, ale souhlasil. Že letos ani nikdy jindy na tu chatu jet nebudu muset, jsem neměla ani potuchy. Po půl hodině nám servírka přinesla jídlo. Všichni jsme se dali do jídla. Chtěla jsem se nazačátku zeptat Terky, jestli s jídlem nepočkáme na chlapi, ale jak znám Terku, tak ta s tím souhlasit nebude. Stejně ta by nesouhlasila Cori ani Jane. Tak jsem to nechala plavat. Když jsme dojedli, tak se objevili chlapi. Zoro a Law si dali pivo a k jídlu si Zoro dal španělského ptáčka a Law zeleninu s hranolky. Všichni jsme čekali, až se všichni nají a pak se venku před hospodou domluvit, co se dál podnikne.

 

Cori:

 

Seděla jsem u stolu s Jane, před Terkou a Verčou. Byla jsem ráda, že nemusím sedět s Verčou a ani se na ni dívat. Stačila mi ta jízda na koni.

„Tak jak se líbila cesta?“ zeptala jsem se Jane a usmála se na ni.

„Ale docela dobrý. Jen mě bolí zadek, což asi všem a záda.“ odpověděla mi Jane.

„To máš pravdu.“ usmála jsem se na Jane. „Co jinak? Jak se vedde“ nevěděla jsem, na co jiného se mám zeptat.

„Ale jo jde to. Mohlo být i líp.“ pousmála se Jane. Došlo mi, že to není úplně dobrý, jak tvrdí. Ale nechtěla jsem se o tom s ní bavit. Ne před dětmi, ale chtěla jsem v soukromí jí říct, aby se, se Shinrou rozvedla, když nic nepomáhá. Aby si nezničila život. Ale taky jsem to nechtěla říkat před Verčou, protože jsem měla tušení, že se Shinrou chrápe a hned by mu to vyslepičila. Po chvíli se u nás objevil číšník.

„Dobrý den, co to bude k pití?“ zeptal se nás a před nás položil jídelní lístky. Já chvíli mluvila s Kururi a Jane s Izayou.

„Dvakrát colu.“ řekla Jane jako první.

„U nás taky tak.“ dodala jsem, že i my dvě chceme colu. Číšník si vše zapsal a odešel. Poté jsme otevřely jídelní lístky a studovaly ho. Poté jsme daly pár typů, co si děti chtějí vybrat. Kururi si chtěla dát kuřecí steak s hranolky. A já si chtěla dát těstoviny. Jane Izayovi chtěla objednat guláš s knedlíkem a sama si chtěla objedna kuřecí maso se zeleninou a hranolky. Když se znovu objevil číšník s pitím, tak jsme hned objednali jídlo.

„Tak na co připijem?“ zeptala se nás Jane.

„Co na dovolenou?“ navrhla jsem. Nikdo neprotestoval, tak jsme si přiťukli a napili.

„Jak se vám tu líbí?“ zeptala se Jane.

„Zatím tady je pěkně.“ přikývla Kururi.

„Tam kde máme stanovat je taky pěkně.“ přidal se Izaya.

„Pravda, jinde jsme nebyli.“ přikývla Jane.

„Moc pěkně si to tu užijeme.“ usmála jsem se na všechny tři. Ti mi úsměv oplatili. Po půl hodině přišel čísník s jídlem. Popřáli jsme si dobrou chuť a dali se do jídla. Všem nám moc chutnalo. Po jídle dorazili naši chlapi. Shinra si hned objednal pivo a Daiki taky. A k jídlu si dali stejné a to steak. Jen Daiki s hranolky a Shinra s bramborem. U nás po jídle platil Daiki a v rodině Jane platila Jane. Jako vždy. Všichni jsme se sešli venku.

 

Svolala jsem všechny děti, až na Izayu a zašeptala jim, aby Jane i Izayovi řekli, že jsou šikovní a zvládli jízdu, když to neudělali při odpočinku. Poté se všechny děti shlukly okolo Janea Izayi a všichni sborově spustily.

„Vaši jízda byla skvělé. Zvládli jste to a to beze strachu.“ řekly jako jeden muž. Izaya se trošku začervenal a všimla jsem si, jak se chytil Jane za ruku.

„Moc vám děkujeme. Vážíme si toho, viď Izayo.“ poděkovala za oba Jane.

„Ano.“ zašeptal Izaya. Byl tak trošku nervózní.

„Děti mají pravdu.“ souhlasil s dětmi Law. Tentokrát zrudla v obličeji maličko Jane. Že by se tu něco rýsovalo? Zeptala jsem se sama sebe.

„Co teď podnikneme?“ zeptala jsem se všech.

„Já bych navrhoval, že my chlapi s dětmi půjdeme na procházku a vy ženský vybalíte věci.“ navrhl Shinra, i když mi to přišlo, jako by to říkat automaticky, že tomu tak bude. Chtěla jsem protestovat, že se chci taky jít projít, ale věděla jsem, že vybalit je taky důležité. Ale Verča byla rychlejší.

„To je skvělý nápad. Jdeme ženy.“ rozhodla Verča starší. Už jsem se chystala jí říct, aby nerozhodovala za mě, ale Daiki mě objal a políbil.

„Nic neříkej a nechej to tak jak to je.“ zašeptal mi Daiki do ucha. Tím mě uklidnil. Zoro zase políbil Terku. Poté jsme vyrazily ke stanům a chlapi s dětmi na procházku.

 

Vybaleno bylo za deset minut. Jako bych si to nemyslela. Pomyslela jsem si naštvaně v duchu. Co se bude dít teď? Ptala jsem se sama sebe. Ale po chvíli se u nás objevili chlapi i s dětmi.

„Co tu děláte? Já myslela, že jdete na procházku.“ zeptala se překvapeně Jane.

„Ten malou strašpytel chce jít s tebou!“ řekl ne zrovna příjemně Shinra. Izaya se hned chytl za ruku Jane. Něco mi tu nesedělo, jen jsem nevěděla co.

„Tak půjdeme společně.“ usmála se Jane na Izayu.

„Já tu zůstávám.“ hned se ozval Shinra, že s námi nepůjde. Chystala jsem se zeptat, proč to dělá, když se ozvala Verča.

„I já tu zůstanu.“ rozhodla se. „Bolí mě hlava.“ dodala vzápětí. Nechtělo se mi to líbit.

„OK, tak tu zůstaňte a my se půjdeme projít.“ promluvil Law. Všichni až na ty dva jsme vyrazili na procházku.

 

Shinra:

 

Poté, co všichni odešli jsem mrknul na Verču. Což jsem jí dal znamení, že jdeme na to. Verča se jenom usmála. Zalezli jsme do jejich stanu. Svlékli jsme se a prožili spolu úžasný sex. Rovnou pětkrát jsem se udělali. Poté jsme se oblíkli a šli do hospody na pár piv. Verča neprotestovala a šla taky. Za tu dobu, nikdo nic neřekl. Ani já a ani Verča ne. Naše těla mluvila za nás. Oba bychom se do sebe znovu pustili. Jenže jsme nechtěli, aby na nás někdo přišel. Hlavně ne Jane, nebo Law. To by nebylo dobré. A Terce, Zorovi, Cori ani Daikimu jsem nevěřil a myslím, že i Verča jim nevěřila. Jen škoda, že tady nejde použít sadomaso, jak to děláme u ní doma. Nebylo kam Verču přivázat. Sadomaso jsem milova. Chystal jsem se to udělat i s Jane. Ukázat jí, kdo je tu pánem. Jenže to jsem nečekal, že v pondělí se vše zkomplikuje.

 

Izaya:

 

Sice mi nevadilo, že na procházku půjdu s ostatními dětmi a strejdy, protože jsem věděl, že mi otec nic neudělá, přesto jsem chtěl, aby šla s námi maminka. Nechtěl jsem ji tu nechat samotnou. Proto jsem se špracl s tím, že bez maminky nikam nejdu. Otec ztratil trpělivost a odvedl mě ke stanům, kde byla maminka. Nakonec šla nejen maminka, ostatní děti a strejdové, ale i tety. Až teda na tetu Verču a otce. Ale nevadilo mi to. Moc v lásce je nemám. Teta Verča na mě občas křičela, když jsem byl u nich a strejda Law nebyl doma.

 

Držel jsem se za ruku s Kururi a Shizuem. Jako ve školce. Mairu držela za ruku Shizua a Verča se nedržela nikoho, ale šla vedle Kururi. My šli napřed, ale ne tak napřed, protože rodiče by na nás jinak křičeli. Což se nestalo. Jinak jsme šli směrem dolů od kampu. Cestou jsme si různě povídali. Když jsem byl s nimi, taky jsem mluvil. Jinak jsem spím tichý typ. Hlavně doma.

„Jak vám chutnal oběd?“ zeptala se Mairu.

„Byl vynikající.“ řekla Verča.

„Se divím, že si necháš objednat jídlo i pití od mamky. To musí být hrozné, když si nemůžeš vybrat to, co chceš sama.“ řekla Mairu překvapeně.

„Mně to nevadí náhodou.“ ohradila se Verča. Už jsem to viděl tak, že se pohádají, ale Mairu na to už nereagovala.

 

Došli jsme k ohradě, kde byli koně. Dostal jsem strach. Kururi si toho všimla. A nejen ona, ale i Shizuo, který za celou tu dobu, jako já, nepromluvil.

„Neboj, nemusíš k ohradě.“ zašeptala Kururi tak, že jsem to slyšel jen já a Shizuo. Přikývl jsem jenom hlavou. A jak vím, že nás slyšel i Shizuo? Stiskl mi ruku.

„Tati, že je můžeme krmit?“ zažadonila Verča u svého otce.

„Pokud chcete, můžete, ale pak se půjdeme projít.“ souhlasil strejda Law. I já šel blíž k ohradě, ale nekrmil jsem je. Bojím se zvířata, která jsou větší, než jsem já. Nevím proč, ale je tomu tak. Co je menší, jako třeba pes, či kočka nevadí mi a rád si s nimi hraju. Proto jsem stál u ohrady a sledoval ostatní, jak krmí. Po chvíli se ke mně připojil Shizuo.

„Budu ti dělat společnost, nevadí?“ zeptal se mě Shizuo. Otočil jsem se na něho.

„Nevadí. Budu rád.“ usmál jsem se na Shizua. Chytli jsme se za ruce. Shizua jsem hodně obdivoval. Cítil jsem se s ním dobře. Je stejný strašpytel jako já, i když já jsem větší. Proto jsem mu neřekl to, co jsem řekl Kururi, z důvodu, že jsem ho nechtěl děsit. Věděl jsem, že by nikomu nic neřekl, ale jak jsem se zmínil, byl to strašpytel a děsit jsem ho nechtěl. Stáli jsme oba u ohrady a sledovali ostatní, jak krmi trávou koně.

„Máme vedle sebe stany, to je super, viď?“ zeptal se potichu Shizuo.

„Je, ale nebudu tě chodit budit. Bych jsem pak dostal vynadáno.“ řekl jsem Shizuovi. Jednou totiž, když jsme spali pod stany, tak jsem ráno šel vzbudit Shizua. To jsem pak od mamky dostal vynadáno a bylo mi vysvětleno, že to nedělá. Proto jsem to nechtěl znovu riskovat.

„V pohodě. Taky nechci dostat vyhubováno.“ souhlasil se mnou Shizuo.

„Právě. Prý to není správné.“ přikývl jsem na souhlas.

„Zlobili se tví rodiče hodně?“ zeptal se mě Shizuo.

„Otec mlčel a maminka mě jenom kárala. Možná zvíšila hlas, než obvykle, ale bral jsem to jako domluvu.“ přiznal jsem, že jsem to nebral jako kárání, jako spíš domluvu. Ale vědom jsem si byl toho, že trošičku zvýšila hlas a poznal jsem, že se i zlobí. Proto jsem nechtěl zklamat znovu.

„Taky jsem dostal jenom kárání. Ale od obou.“ přiznal se mi Shizuo.

„Co tu tak stojíje, vy dva?“ zeptala se nás Kururi, která se k nám připojila.

„Jenom si povídáme.“ odpověděl jsem na otázku Kururi.

„A o čem?“ byla hned Kururi zvědavá.

„Jak jsme dostali vyhubováno od rodičů, když minule, jak jsme byli pod stany, šel Izaya mě vzbudit a šel do našeho stanu.“ vysvětlil Shizuo Kururi.

„Jo, to si pamatuju. Sice pro vás to sranda nebyla, ale pro mě jo.“ zazubila se Kururi.

„Škoda, že nejsi taky blízko se stanem. Já uvidím na Shizua a Shizuo na mě. A ty uvidíš Shizua a mě ne.“ řekl jsem, čeho jsem litoval.

„Nevadí, stejně ve stanech budeme jen spát. Jinak budeme trávit chvíle venku.“ usmála se Kururi.

„Pravda.“ přikývl jsem na souhlas.

„Taky vám rodiče vzali nějakou knížku na dobrou noc?“ zeptal se nás Shizuo.

„Ano, vzala mi maminka pohádku o pirátském pokladu.“ pochlubil jsem se pyšně, že mi maminka vzala tu moji nejoblíbenější pohádku ze všech pohádek.

„Mí rodiče vzali pohádku o Krtkovi.“ pochlubila se zase Kururi. „Sice není moje nejoblíbenější, ale ráda si ji znovu poslechnu.“ dodala a usmívala se přitom.

„Naši vzali dvě knížky. Jednu o vílách pro Mairu, kterou bude mamka číst dneska a zítra přečte taťka pohádku o mašinkách.“ taky se pochlubil Shizuo.

„Ty vláčky máš hodně rád, že?“ spíš jsem se ujišťoval, než jsem se ptal.

„Ano, jako ty piráty.“ přikývl Shizuo na souhlas.

„Tak já jdu zase krmit.“ řekla Kururi a šla zase krmit koně.

„Proč se vlastně koní bojíš? Už ti nějaký ublížil?“ vyzvídal Shizuo.

„Ne, to ne. Jenom z velkých zvířat, která jsou větší než jsem já se bojím. Chci se toho strachu zbavit, ale moc mi to nejde.“ přiznal jsem pravdu, jak to je s mím strachem.

„Rozumím, ale věřím, že až budeš starší, bát se nebudeš.“ usmál se na mě Shizuo. Celou tu dobu, co jsme si povídali jenom my dva mě držel za ruku a já jeho. Po nějaké době maminka řekla, že jdeme pokračovat v procházce. Kururi mě chytla taky za ruku a vyrazili jsme všichni na cestu.

 

Jane:

 

Když jsme nakonec i my ženy, až teda na Verču starší a mého ještě muže Shinra. Jinak jsme byli komplet. Cestou jsme si různě povídali. Já přitom po očku hlídala Izayu, i Lawa, který šel zrovna vedle mě. Izayu jsem sledovala z důvodu, abych jsem viděla, jak si to užívá. A proč Lawa? To sama netuším, tedy zatím to netuším.

„Nic proti tvé ženě Lawe, ale nelíbí se mi, jak vybírá jídlo i pití vaši dceři. Myslím si, že je dost velká na to, aby se rozhodla sama.“ ozvala se Cori. S Daikim se držela za ruku. I Terka se Zorem se drželi za ruku.

„Cori nešťourej se v tom. Jsou to rodiče a každý rodič si své dítě vychová sám.“ napomenul Daiki Cori.

„V pohodě. Taky mě to, promiňte za to slovo dámy, sere, ale nechci se s Verčou hádat před malou a ani na veřejnosti. A párkrát jsem to už Verče říkal. Jen mi vždy řekla, že je to podle pravidel. Víc mi k tomu neřekla a já se o to víc nezajímal, protože jsem věděl, že mi na to neodpoví.“ odpověděl v klidu Law.

„Vy se taky hádáte?“ vyhrkla překvapeně Cori.

„Jo, ne tak často, protože malá je poblíž, ale když není doma a jsem jenom s Verčou sám, tak se to vždy zvrtne a hádáme se.“ přiznal všem Law. Já už o tom věděla. Vyprávěl mi to cestou sem, když jsme jeli na koních.

„Já myslela, že vám to klape.“ pronesla překvapeně Terka.

„Klapalo, ale i jednou hrnec přečetče, což se u mě stalo. Vše co dělá, teda spíš nedělá, mě sere. Promiňte dámy. Vše dělám já. Starám se o malou, uklízím, pracuju a vařím a slečinka Verunka jenom sleduje televizi, či je na internetu, nebo si čte. Ano, chodí do práce, ale co z toho má? Tam je šéfkou, může si dát šlofíka, kdy se jí zachce.“ řekl sarkasticky Law. Vše jsem už věděla, ale že bude sarkastickej, to jsem nečekala. Což mě překvapilo.

„Takže rozvod?“ zeptala se narovinu Cori.

„Ano. Chce se s Verčou rozvést.“ tentokrát to Law zašeptal, že jsme to slyšeli jenom my. Děti si sice povídaly, ale nikdo nám nemohl zaručit, jestli třeba neposlouchají oni nás.

„I já se chci nechat rozvést. Papíry jsem vyplnila už ve středu.“ řekla jsem všem, co mám v plánu udělat. Sice jsem si řekla, že o tom pomlčím, ale nakonec jsem to všem řekla.

„Tak u tebe se to dalo čekat. Jen chyběla vůle a dokopat se k tomu. Ale u Lawa je to novinka.“ řekla Cori, jak to vidí.

„Vím, ale přesto jsem blbá, že jsem to neudělala už dřív.“ řekla jsem, co si myslím o sobě.

„Blbá nejsi, to rozhodně. Jenom člověk musí projít zlými časy, aby to pochopil. A možná jsem to zavinil a prodloužil tvé trápení já, když jsem ti poradil, aby jste chodili do rodinné poradny.“ snažil se mi vymluvit Law, že jsem blbá. Stejně jsem si to stále myslela.

 

Došli jsme k ohradě koní, kde skoro všechny děti, až na Izayu a později Shizua, krmili konět trávou. My spolu dál debatovali.

„Tak děti, jdeme dál.“ promluvil Law a vyrazili jsme na cestu. Znovu jsme si u ní povídali. Stejně tak i děti.

 

Nakonec jsme obešli celý rybník, co tu byl. S menšími přestávkami, kdy jsme nechali odpočinout děti. Ti si hned sedali na zem. Už jsem to viděla tak, že je nakonec poneseme, ale nestalo se tak a na všechny děti jsme byli náležitě pyšní.

 

Když jsme dorazili do kampu, tak Shinra a Verču jsme našli v hospodě. Zrovna večeřeli. My nejdřív jsme si umyli ruce a pak zasedli ke stolům. K večeři jsme si dali všichni guláš. Nic od oběda nezbylo. Pak tu byla možnost dát si hranolky, či krokety s kečupem, nebo tatarkou. Což my dospělí jsme usoudili, že z toho se moc nenajíme. Proto vyhrál guláš pro všechny. Po jídle se šlo do sprch. Teda až na Verču starší a Shinra. Ti zůstali u svého piva v hospodě. Law si vzal nastarost Izayu a já Verču. Aby nemusel Izaya k nám na dámy. I když by to nevadilo. Byly mu teprve tři, takže to bylo jedno. Přesto to bylo lepší.

 

Do půl hodiny jsme byli všichni umytí a čerství. Všichni jsme šli dětem přečíst pohádku na dobrou noc. Já četla Iazyovi o pirátech. Během toho čtení Izaya usnul. Takže jsem to ani nedočetla. Když jsem vylezla ze stanu, vylezl i Law. Měl stan na druhém konci.

„Nepůjdeme se projít k vodě?“ zeptal se mě Law. Terka, Zoro, Cori a Daiki byli už pryč. Poznalo se to tak, že se v jejich stanech nesvítilo.

„Proč ne.“ přikývla jsem na souhlas.

 

Law mě vedl k rybníku. Zrovna zapadalo slunce. Bylo to dost romantické. Říkala jsem si pro sebe. Law mě objal kolem ramen. Aniž by mi to došlo, objala jsem Lawa kolem pasu. Podívala jsem se na Lawa a ten na mě. Přiblížil se ke mně a políbil mě. A já Lawa. Opatrně mě Law položil na zem, kde jsme se milovali. Cítila jsem se, jak v sedmém nebi. Bylo to tak nádherné. Jako by to bylo poprvé. Poté co jsme se zase oblékli jsme šli za ostatníma. Byli v hospodě a popíjeli pivo. Já se zdržela jenom chvilku, protože jsem na sobě pociťovala už únavu. Proto jsem šla brzy do postele. Tedy do stanu. Ani nevím, kdy šel spát Shinra, jak jsem spala tvrdým spánkem.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.