Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Cesta do kampu

Jane:

 

Ráno jsem vstala už v sedm hodin ráno. Izaya i Shinra ještě spali. Oblékla jsem se potichu a šla pro nás připravit snídani. Udělala jsem nám omeletu z vajec a čaj k tomu. Po chvíli se objevil Izaya a v pyžamu zalezl za stůl.

„Ahoj maminko.“ pozdravil mě Izaya.

„Dobré ráno. Jez pomalu, je to ještě teplé.“ varovala jsem Izayu a položila před něho hrnek s čajem. Byl to ovocný čaj s příchutí jahod. Ten měl Izaya nejraději. Poté jsem zasedla ke stolu taky a oba jsme se pomalu dali do jídla. Po chvíli přišel i Shinra.

„Proč si mě nevzbudila?“ vyčítal mi hned po ránu Shinra.

„Máš budíka, ne?“ nedala jsem se jen tak odbýt.

„Pche, se kvůli tobě budu řídit budíkem, ne?“ odfrknul si Shinra a pustil se do snídaně. Já to přešla mlčky. Nechtěla jsem vyvolat hádku před Izayou. Řekla jsem si, že se pokusím Shinra ignorovat, abychom se nemuseli hádat i před ostatními.

 

Po snídani jsem dobalila hygienu do tašky a udělala jsem nádobí. Jak Izaya, tak i Shinra se oblékli. Já jsem ještě pro každého udělala rohlík se salámem, jako svačina na cestu. Zabalila jsem ji do igelitového sáčku a dala do batohu, který jsme brali sebou. Okolo desáté jsme byli připraveni a šli jsme dolů před panelák čekat na Lawa a Verču starší a mladší, kteří nás měli odvést. Cori s Daikim a Kururi jeli zase s Terkou, Zorem, Shizuem a Mairu.

 

Dole jsme čekali asi deset minut, než přijeli. Law hned vystoupil z vozu a šel nám pomoci s taškami. Převzal ode me tašku a šel ji namačkat do kufru auta. Já šla dát do autosedačky Izayu.

„Ahoj holky.“ pozdravila jsem obě dvě.

„Ahoj teto, ahoj Verčo.“ pozdravil ty dvě Izaya.

„Ahoj.“ pozdravila nás Verča starší.

„Ahoj teto, Izayo.“ pozdravila nás Verča mladší. Poté jsem zasedla k dětem, kde bylo místo.

„Proč si nesedneš před ně?“ divila se Verča starší.

„Promiň, ale sedět vedle Shinra nebudu.“ řekla jsem pravdu, že Shinriho nemohu vystát. Verča starší to nekomentovala. Po chvíli nasedli muži a Law nastartoval a jelo se. Ale než vyjel, tak se podíval do zrcádka. Netušila jsem, že se zrovna dívá na mě.

 

Cestou jsme všichni mlčeli. Izayu jízda autem vždy uspí, takže během chvilku byl tuhý. Verča mladší sledovala cestu z okna. Verča starší nejspíš taky usnula. Shinra si hrál s mobilem a Law se věnoval řízení. Říkala jsem si, že jsou to dvojčata a zároveň jsou úplně jiní. Rozdílní. Ani mi nedošlo, že Lawa po očku sleduju a on mě, když měl možnost. Za hodinu a půl jsme byli na místě. Ne v kampu, ale u stájí. Do kampu jsme se měli dostat na koních.

 

Vylezli jsme z auta. Terka a spol zrovna dorazili. Law se šel přívítat s chlápkem, který nasedl do jeho vozu a žena do vozu Zora a odjeli s auty do toho kampu.

„Maminko, kam jedou s těmi auty?“ zeptal se mě Izaya.

„Do toho kampu, kam jedeme my. Jen my pojedeme na koních.“ odpověděla jsem Izayovi a pohladila ho po vlasech.

„A mohu jet s tebou?“ zeptal se mě Izaya.

„To ne broučku. Já pojedu prvně a jet s tebou by bezpečné nebylo. Mohli bychom spadnout a těžce si ublížit.“ zklamala jsem svého syna.

„Neboj, pojedeš se mnou.“ připojil se k nám Law.

„Jak to?“ byla jsem překvapena, že Law pojede s Izayou a ne se svou dcerou.

„Oba jste nezkušení. Nebo spíš ty, ale Shinra na koni nejel dost dlouho, tak jsem řekl, že si pro jistotu vezmu vás dva do parády. Aby se nestala nehoda.“ usmíval se Law. Byla jsem mu za to moc vděčná a mít odvahu tak ho obejmu a políbím. Ale ovládla jsem se.

„Díky moc, Lawe.“ bylo jediné, co jsem řekla. Poděkovala jsem mu.

„Díky strejdo.“ poděkoval s úsměvem na tváři Izaya. Strejdu Lawa měl Izaya hodně rád. To bylo poznat.

„Jak pojedou ostatní děti?“ zeptala jsem se Lawa, jestli to náhodou neví.

„Verča pojede s Verčou. Daiki pojede s Kururi, Zoro se Shizuem a Terka s Mairu. Oba jsou zkušení jezdci.“ odpověděl mi s úsměvem Law. Úsměv jsem mu oplatila. „Tak lidi nasedat a jedeme.“ rozhodl a křikl na ostatní. Všichni na koně nasedli a navzájem si pomohli s dětmi. Mně na koně pomohohl sednout Law. Držel mě za bok a radil co mám dělat s nohy. Nakonec jsem se na toho koně vyšplhala. Ale strach nezmizel. Ten zůstal.

 

Nakonec jsme se rozjeli. První jel Shinra s Verčou starší i mladší. Uprostřed jela Cori, Daiki a Kururi se Zorem, Terkou, Shizuem a Mairu. Jako poslední jsem jela já, Law a Izaya. Jeli jsme pomalu. Nebylo kam spěchat.

 

Chvíli panovalo ticho. Bylo vidět, že i Izaya se bojí, ale byl statečný a nic neříkal. Byla jsem na svého synka pyšná.

„Tak jak to jde?“ zeptal se mě Law.

„Jo, jde to.“ přikývla jsem, že je zatím vše OK.

„Neboj, nic se nestane.“ utěšoval mě Law. Byl oproti Shinrovi tak jiný. Nechápala jsem, co jsem tak na Shinrovi mohla vidět.

„Věřím ti.“ přikývla jsem, že mu důvěřuju.

„Je to moc osobní a pochopím, když neodpovíš, ale co poradna?“ zeptal se náhle Law.

„Je to strašné. Včera jsme se zase pohádali. Nejdřív doma a pak u poradkyně.“ zašeptala jsem, aby nás nikdo neslyšel, i když to tak nehrozilo. Zase panovalo ticho. Já se soustředila na jízdu.

„To je mi líto. Ale řeknu ti, že to neklape ani mně a Verče.“ přiznal se mi potichu Law. Což mě překvapilo, protože to byl ideální pár.

„Taky hádky?“ zeptala jsem se Lawa opatrně.

„Taky, ale když není přítomna malá.“ přikývl Law.

„Tak aspoň Verča má rozum, že se hádá a ne před malou. To Shinrovi je to jedno, že je u toho malý.“ musela jsem uznat, že Verča je dost chytrá oproti Shinrovi.

„To je, ale řeknu ti jedno. Otroka jí dělat už nebudu. Jenom sedí u počítače, či u telky, nebo si čte. O malou se nestará, o domácnost se nestará. Jenom chodí do práce a jinak nic.“ dál se mi Law svěřoval.

„To bych do Verči nikdy neřekla, že bude tak líná. Ale to jsem si ani nemyslela u Shinra a jak to dopadlo. Vše dělám já. On se mě snaží vyprovokovat k hádce a je mu jedno, že je u toho i syn. Prostě ví, jak mě vytočit.“ taky jsem se přiznala.

„Takže ti doma s ničím nepomáhá?“ zeptal se mě Law.

„Ne. A pak mi vyčítá, když něco nemůže najít.“ přikývla jsem na souhlas.

„A určitě ty to najdeš.“ konstatoval Law.

„Přesně tak. Podle mě, on ty hádky vyvolává. Rád se hádá, nebo co.“ přikývla jsem a řekla svůj názor.

„To musím říct, že byl takový už v dětství. Rád se hádal, ale u mě nepochodil. Mám svatou trpělivost a nikdy jsme se nepohádali. Ani jako malí ne.“ přiznal se mi Law.

„Ty musíš mít svatozář, protože být v klidu, když je někdo rýpavý, drzí, ironicky a bůh ví co ještě a ty jsi v klidu. To já nejsem. Snadno se nechám vytočit.“ řekla jsem Lawovi, jak ho za to jeho klidnost obdivuju.

„Ale nepřeháněj.“ usmál se Law.

„Nepřeháním, jenom říkám pravdu.“ taky jsem se na Lawa usmála. V tom se k nám připojil Shinra.

„Kde se touláte? Jsme pěkně daleko od vás. I Terka s Cori.“ začal se pošklebovat Shinra.

„Hele, nečekej, že pojedu jako Shumacher. Na koni jedu prvně.“ ohradila jsem se, ale byla jsem klidná.

„Tebe nemyslím. Spíš mám namysli bráchu.“ vysvětlil mi zostra Shinra.

„Tak někdo na Janey musí dát pozor, když jede prvně.“ vysvětlil Law Shinrovi. Cori s Terkou mě nazývají Jane. I Law mi tak začal říkat.

„Ta to zvládne. Je profík.“ snažil se vyhecovat nás oba Shinra.

„Hezky si jeď jak je ti libo, ale my pojedem zase naším tempem.“ bránil mě i sebe Law.

„Neřešme to. Přeci si nebudeme kazit výlet hádkami.“ zakročila jsem a měla jsem namysli Shinru, než Lawa.

„Janey má pravdu. Je tu i Izaya a ten další hádku nemusí slyšet.“ souhlasil se mnou Law.

„Pche, strašpytlové.“ odfrknul si Shinra a vrátil se k Verče starší a mladší. My jeli v tichosti. Ani jeden z nás nepromluvil. Dokud jsme nestavěli na svačinovou přestávku.

 

Verča starší:

 

Jela jsem jako první se svou dcerou a Shinrou. Tím, že tu byl se mnou Shinra, tak mi nevadilo, že jedu s dcerou. Ale jinak nejraději bych jsem jela sama se Shinrou.

„Tak jak to u vás vypadá?“ zeptala jsem se Shinra po nějaké době.

„Dobře, moc dobře. Vždy ji vyprovokuju tak, že se pohádáme. A ten malý spratek to slyší, což je dobře.“ usmíval se od ucha k uchu Shinra.

„Jsi tak zkažený.“ zasmála jsem se. Bylo mi jedno, že nás Verča slyší. Naštěstí mlčela, tak to bylo OK.

„Vím, ale nejsem sám.“ souhlasil se mnou Shinra.

„Jasně, jsme na to dva.“ zasmála jsem se. I Shinra se zasmál. „A proč vlastně nechceš rozvod?“ zeptala jsem se opatrně Shinra.

„Bych pak nemohl mlátit toho usmrkance. Chtěl jsem bít i tu mrchu, ale zjistil jsem, že se nedá snadno, tak si vztek musím vybít aspoň na synovi.“ vysvětlil s úsměvem na tváři Shinra.

„Chápu, ale co když ta čůza dá papíry právníkovi na rozvod?“ zeptala jsem se, jak bude reagovat Shinra.

„Tak ji zmlátím, že si zapamatuje, že to nemá dělat. A zmlátil bych ji do bezvědomí.“ řekl s úsměvem Shinra.

„Takhle se mi líbíš. Zasloužila by si taky výprask. Takhle tě týrat.“ souhlasila jsem se Shinrou a podporovala ho.

„Vím, ale je to bojovník a ničeho se nezalekne. Zatím.“ řekl tajemně. „Jsem rád, že mám tebe. Aspoň ten sex mám, když ta mrcha spí u malého. Nejraději, bych jsem ji znásilnil, ale zatím to nejde.“ dodal, což mě překvapil, ale zároveň i potěšil. Nevadilo by mi, že by prožil sex s tou čůzou, protože by šlo o znásilnění a to se mi líbilo. Jednou jsem Lawa požádala, aby se mnou měl sex, jako by mě chtěl znásilnit, abych jsem se bránila. A co on? Řekl, že není násilníka odešel si zakouřit. Kdežto se Shinrou jsem prožívala sex, jako by mě vždy znásilňoval. Svazoval mi ruce i nohy. Občas mě i uhodil, ale mírně, že to jenom štíplo. A poté jsme souložili. Už mi to chybělo, ale věděla jsem, že o prázdninách je to skoro nemožné. Ale doufala jsem, že na této dovolené si užijeme spolu sexu. Jen to nějak udělat, aby na to nikdo nepřišel. Po delší době, což bylo asi hodinka a půl jsem si udělali přestávku na svačinu a na vyčůrání.

 

Cori:

 

Jela jsem s Daikim, Kururi, Terkou, Mairu, Zorem a Shizuem uprostřed. Věděla jsem, že Jane jede prvně, tak jsem chápala, že pojede poslední. Law je skvělý chlap, který se nejen že rozhodl, že vezme Izayu k sobě, ale taky jede pomalu s Jane, kdyby nastali nějaké komplikace.

„Law se víc hodí k Jane, než k tomu bastardovi.“ pronesla jsem do ticha.

„Cori, trošku se kroť. Jsou tu děti.“ snažil se mě Daiki uklidnit. Hned mi to došlo.

„Promiňte.“ hned jsem se omluvila. „Ale stále si myslím, že pan dokonalý naší Jane zahýbá. A nedivila bych jsem se, kdyby ji podváděl s Verčou.“ řekla jsem to, co jsem si mysela.

„Cori, nepřeháníš to trošku? Vím, že Verču nemáš v lásce, ale s Lawem tvoří pár, který se nikdy nepohádal. A taky není důvod, proč by mu Verča měla zahýbat. Věřím, že Shinra Janey podvádí, ale s Verčou? Tomu se mi moc věřit nechce.“ řekla svůj názor Terka.

„Mám takové neblahé tušení. Říká mi to srdce i instinkt.“ řekla jsem, jak to vidím a cítím já.

„Tak je pravda, že když máš tento pocit, tak máš pravdu, ale i mně se to zdá přetažený za vlasy.“ souhlasil s Terkou Daiki.

„Vím. Jen doufám, že se pletu.“ řekla jsem, co bych jsem si přála.

„Mami, jak dlouho ještě pojedeme?“ zeptala se Mairu Terky. Podívala jsem se na hodiny.

„Ještě chvilku a dáme si přestávku.“ odpověděla jsem za Terku.

„Potřebuješ na záchod?“ zeptala se Terka, které zajímalo, proč se ptá.

„Ne, jen mě bolí zadek.“ přiznala Mairu.

„To všem.“ usmál se Zoro a Mairu se taky usmála.

„Ale musím uznat, že Jane jede moc dobře, natož, že je to její první jízda.“ řekl Daiki pochvalně na účet Jane.

„Měli bychom o přestávku to vše říct Jane. Myslím tím, jak je šikovná.“ řekla jsem, protože jsem věděla, že tím bychom zvíšili sebevědomí Jane.

„To bychom měli.“ souhlasil se mnou Zoro.

„I my jí můžeme pochválit?“ zeptal se Shizuo.

„Jistěže. Bude mít radost.“ souhlasil Daiki. Po chvíli se Shinra zastavil a my ho dohnali.

„Na co čekáš?“ zeptal se Zoro Shinra.

„Na Jane.“ řekl stroze Shinra a my ho bez řečí předjeli. Takže co Jane řekl to netuším. Ale to nikdo z nás.

„Jestli si z ní bude utahovat, tak ho fakt kopnu.“ znovu jsem se začala rozčilovat.

„A koho že kopneš?“ zeptala se jízlivě Verča, která na nás čekala. Zarazila jsem se. Slíbila jsem předešlou noc Daikimu, že se budu snažit vyvarovat se hádce s Verčou. A slib jsem chtěla dodržet.

„Jednoho kolegu z práce.“ zalhala jsem. Jsem dobrá lhářka, jen Daiki vždy poznal pravdu.

„Hmmm, nemluvili jste náhodou o nás, že ne?“ nedala si pokoj Verča.

„Neboj, tebe se to netýká.“ zastal se mě Daiki. Poté se Verča ušklíbla a s malou Večou jela zase na před. Po chíli se k ní připojil i Shinra. Po hodině a půl byla přestávka, kdy jsme všichni slezli z koní. Nejdřív jsme šli s dětmi na záchod a pak chlapi, kteří mezitím hlídali koně. Sice byli uvázani, ale člověk nikdy neví, co se může stát. Každý vyndal z batohu svačiny a dal je svý rodině. Já dala chleby s řízkem Kururi, Daikimu i sobě. Jane měla rohlíky se salámem pro Shinru a Izayu, Terka udělala něco jako sendviče a Verča udělala tousty. Všichni jsem jedli mlčky. Děti jsme učili, aby u jídla nemluvili, tak by bylo divné, že tento slib porušujeme. Po jídle jsme se napili vody a děti šli ještě na záchod. Poté se nasedlo na koně a jelo se až do kampu.

 

Myšlenky Lawa:

 

Celou cestu jsem myslel, jak je Janey statečná. Jediný já jsem říkal Jane Janey. Janey jsem miloval, miluju a milovat nepřestanu. Stejně tak i jejího syna Izayu. Litoval jsem, že Verča otěhotněla a já si ji vzal. Ale nechtěl jsem se zachovat jako srab, co utíká před povinností. Proto jsem s Verčou zůstal. Ale poslední půl rok na mě vše dolehlo a začalo mi vadit, jak je Verča líná. I o malou se nechtěla starat. Teda pokud nebyla ve společnosti Janey, Shinry, Cori, Daikiho, Terky a Zora. To se chovala jako vzorná matka i manželka. Po této dovolené jsem měl v plánu, že se odstěhuju na chatu a podám papíry o rozvod. A chtěl jsem nějak přesvědčit Janey s Izayou, aby šli se mnou. To byl můj záměr této dovolené. Věděl jsem, jaký Shinra je. Že je bezohledný, necitelný sobec, stejně jako Verča. Měl jsem i podezření, že Shinra a Verča spolu něco mají, ale neměl jsem důkazy a bez důkazů jsem na Verču s tím vyrukovat nechtěl. Věděl jsem, že Shinra Jane podvádí, a chtěl jsem jí to i říct, jenže jsem se bál, že se pohádáme a zničím tím naše přátelské pouto, které mezi námi je. Což jsem nechtěl. Miloval jsem ji a nechtěl ji ztratit. Že tento večer se mi můj život změní jsem neměl ani potuchy.

 

Myšlenky Zora:

Na tuto dovolenou jsem se těšil. Jel jsem se svou milovanu rodinkou i milovanými přáteli. I když dva lidé mě tu srali. Což byla Verča starší, která se povyšovala a hrála si na paní dokonalou. Ale co vím od Lawa, tak je to sobec a lenoch. Že se ani o dceru nestará. Radil jsem mu, aby se rozvedl, ale tvrdil mi, že zůstává kvůli malé. Jenže u ní jsem si všiml, že se začíná podobat své matce. Což jsem Lawovi samosebou neřekl. Nechtěl jsem se s ním pohádat a zničit náš přátelský vztah. Souhlasil jsem s Cori, že nejen Shinra, manžel Jane, ale i Verča podvádí Lawa. Jinak jsem si to nedokázal představit. Byl jsem rád, že mezi mnou a Terkou to klape a vždy klapalo. Máme dvě úžasné děti. Sice se stalo, že někdy jsem měl jiný názor na danou věc a Terka taky, ale poté co jsme si vyslechli názor toho druhého, dál jsme to neřešili. Za prvné jsme šli příkladem dětem, že je lepší udělat kompromis, či si říct názor a to je vše. A oba tomu rozuměli. I Shizuo.

 

Myšlenky Daikiho:

 

Na tuto dovolenou jsem se těšil. Těšil jsem se, že se nikdo s nikým nebude hádat, že Shinra bude mít rozum a nebude Jane provokovat. Jenže to jsem se šeredně spletl. Obdivoval jsem Jane, že to se Shinrou vydržela tak dlouho. Co vím od Cori, tak spolu dva roky chodily, měli svatbu a hned na to se jim narodil Izaya. Takže jsou spolu a znají se pět let. Což je dost dlouhá doba. Byl jsem rád za harmonický manželství s Cori. Jen občas jsem ji musel krotit. Taky se snadno nechá vyprovokovat. Taky se párkrát chytla s Verčou. Vždy jsem byl na straně Cori, ale zasáhnout jsem musel. Protože buď to bylo někde na veřejnosti, nebo u toho byly děti. A věděl jsem, jak na Izayu ty hádky mezi Jane a Shinrou dopadají, tak jsem to nechtěl, aby se stalo i u našich dětí. Aby byly zklamané, nešťastné atd...Po této dovolené jsem se hodlal Cori nabídnout, že si pořídíme další dítě. Miloval jsem nejen Cori, ale i naší dceru Kururi, která byla celá Cori, ale byla hodná. Co vyprávěla ze školky, tak se hodně spřátelila s Izayou i Shizuem. Což jsem byl rád. Dokonce si párkrát stěžovla učitelka, že se pohádala s nějakými dětmi. Většinou to byli kluci. Ale když nám Kururi vysvětlila doma co se stalo, byl jsem na ni pyšný. Ani Cori se nezlobila. Zastávala se těch dvou, protože ostatní děti na ně byly zlí a Kururi brání své přátelé ať se děje co se děje.

 

Jane:

 

Asi po třech hodinách jsme dorazili na místo. Ale nejdřív jsme museli dát do stájí koně. Odsedlat jsme je nemuseli. Jenom jim dát cukr a pochválit je. Když jsem byla dole, bolel mě zadek a záda. Dostala jsem dva cukry, jako ostatní a dala ho koni. Izaya se držel stranou. Pochopila jsem, že se bojí. Proto jsem se o koně postarala já. Law to pochopil a taky se postaral o pochvalu koně jenom on. Jenže Shinra pokoj nedal.

„Bojíš se nebo co?“ trošku zvýšil hlas Shinra na Izayu.

„Hele Shinro, buď z ticha. Je malý, jel prvně a taky tady se nekřičí.“ řekl potichu Law Shinrovi. V tu chvíli jsem mu byla vděčná. Dokonce jsem měla touhu mu dát pusu a obejmout. Ale neudělala jsem to. Šla jsem za Izayou, kde byly ostatní děti. Vzala jsem je ven, na čerstvý vzduch.

 

Poté, co jsme se sešli venku, nás majitel kampu odvedl k autům, kam je zaparkovali a ukázal nám plac, kde máme postavit stany. Poté si podal ruku s Lawem a odešel.

„Vy jděte na jídlo. My chlapi se postaráme o stany.“ rozhodl za všechny Zoro. Nikdo neprotestoval, tak my ženy a děti jsme šly do hospody, která tu byla. K jednomu stolu jsem si sedla já, Izaya, Cori, a Kururi. U druhého stolu seděla Verča starší, Verča mladší, Terka, Shizuo a Mairu.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.