Anime World CZ/SK - Příběhy

9. Výslech

Tomochika:

 

Když mě ty dva odváděli měla jsem vztek. Co si to dovolují? Nic jsem neprovedla. A k tomu všemu mě zradí vlastní rodina. Rozčilovala jsem se v duchu. Jinak jsem mlčela a nic neříkala.

 

Musela jsem si nastoupit dozadu a bratr si sedl vedle mě. Ta agentka zasedla za volant. Nastartovala a jeli jsme.

„Co to má vše znamenat?!“ obořila jsem se na ty dva.

„Až u nás!“ řekla zostra ta agentka. Podívala jsem se na bratra. Měl ustaraný výraz

„Doufám, že jsi spokojený!“ obořila jsem se na bratra. Ten mě ignoroval. Začínala jsem se bát. Brácha nikdy nebyl tak zachmuřený, jako teď. Snad na nic nepřišli. Blesklo mi hlavou. Bohužel přišli.

 

Na stanici mě odvedli do výslechové místnosti. Oba si sedli naproti mně. Mlčela jsem a čekala jsem, co se bude dít dál. Brácha jenom seděl a poslouchal. Ta agentka si vzala slovo.

„Víte, proč jsme vás zadrželi?“ zeptala se přísně agentka.

„Jak to mám vědět, když jste mi nic neřekli!“ křikla jsem na tu agentku.

„Jste podezřelá z pokusů na dětech!“ obořila se na mě agentka. Zírala jsem na tu agentku jak na páva. Jak to ví? Jak na mě přišli? Ptala jsem se sama sebe.

„Jak jste na takovou pitomost přišli?“ obořila jsem se na agentku.

„Máme svědka, který vás viděl.“ řekla mi agentka. Ona promluvila? A jak mě zná? Znovu jsem se ptala sama sebe.

„To by mě zajímalo co vaše svědkyně viděla!“ zůstala jsem klidná, ale že jsem udělala chybu mi nedošlo. Ale přesto všechno strach jsem měla.

„Jak víte, že jde o ni a ne o něho?“ zeptala se mě agentka. Musela jsem zblednout. „Jinak vás svěděk viděl v laboratořích.“ dodala rázně. Tak ona promluvila. Došlo mi. Na otázku, jak vím, že jde o ni jsem pomlčela.

„Tak mi toho svědka ukažte! Nebo jenom blafujete?!“ zvýšila jsem hlas. Snažila jsem se být v klidu.

„To nemůžeme, ale náš svědek si vás pamatuje!“ nedala se odbýt agentka.

„Jsem unavená, mohu jít?“ zeptala jsem se a chystala jsem se odejít.

„Nemůžeme vás pustit. Jste zatčena.“ oznámila mi agentka. Podívala jsem se na bratra.

„To necháš dopustit? Mě a zatknout?“ obořila jsem se na bratra.

„Promiň, ale podle zákona tomu tak je. A sama ses přiznala.“ přikývl bratr. V tom mi došlo, jakou chybu jsem udělala.

„Už tě nechci vidět! Nejsi můj bratr!“ zakřičela jsem na bratra. Doufala jsem, že ho tím zlomím, ale on by stále vážný.

„Odveďte ji, prosím.“ bylo jediné, co bratr dokázal říct. Byla jsem překvapena. Nečekala jsem, že mě nechá zatknout. Můj vlastní bratr. Poté jsem se postavila a agentka mě odvedla do cely. Bratr se na mě ani nepodíval.

 

Law:

 

Nemohl jsem tomu uvěřit, že má sestra by toto udělala. Má malá sestřička, o kterou jsem se staral. Tak kde jsem udělal chybu? Ptal jsem se sám sebe. Ale nemohl jsem na nic přijít.

„Jdeme, doktore.“ ozval se vlídný hlas krasotinky. Hlavou jsem přikývl, když jsem se na krasotinku podíval.

„Jistě.“ přikývl jsem hlavou na souhlas.

 

Krasotinka mě vzala domů. Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Když krasotinka zastavila před mým domem, podíval jsem se na ni a ona na mě.

„Nechcete jít dál?“ navrhnul jsem krasotince. Nechtěl jsem být sám, ale tušil jsem, že mou nabídku odmítne. Ale k mému překvapení krasotinka souhlasila.

„Půjdu.“ promluvila krasotinka a dokonce se na mě usmála. Úsměv jsem krasotince oplatil. Oba jsme vylezli ven z auta a šli ke mně.

 

Šli jsme do kuchyně. Mlčky jsem vydal sake a dvě skleničky. Nalil jsem nám. Krasotinka pití neodmítla. Jakoby věděla, jak mi je. Sedl jsem si k ní a podal nalitou skleničku krasotince. Vzala si ji do ruky. Mlčky jsme si přiťukli a kopli panáka do sebe. Znovu jsem nám nalil. Takhle mlčky jsme do sebe kopli asi tři panáky. Dostali jsme se oba do nálady. Ale zase jsme se moc neopili.

„Vím, jak vám je.“ promluvila krasotinka. Mlčel jsem a nechal krasotinku mluvit. Jenom jsem se na nic otočil. „Cori je dívka, kterou unesli před deseti lety. Hrála si s Daikim na babu a já je hlídala. Jenže Cori se ztratila. Nikdy jsem si to neodpustila. Jsem ráda, že jsme ji našli a chci jí pomoct. Chci dostat všechny, kteří za tím stojí.“ dovyprávěla. Tak proto je do toho tak zapálená. Pomyslel jsem si.

„Díky za upřímnost, krasotinko.“ poděkoval jsem krasotince, že se mi otevřela. „Vím, je to má sestra, ale to, co způsobila jí neprominu. Takhle ublížit princezně a ostatním dětem. I vám.“ řekl jsem, aby se mnou počítala.

„Díky, doktore. Co takhle pracovat spolu a dohlídnout na sebe, aby jeden z nás neudělal blbost?“ navrhla krasotinka k mému překvapení.

„Souhlas. A co si tykat?“ navrhnul jsem krasotince tykání.

„Souhlasím. Jsem Jane.“ souhlasila krasotinka a nastavila ruku. Potřásli jsme si.

„Law.“ a dali jsme si pusu na pusu. Zadívali jsme si do očí. Skoro jsem ji políbil. Ale krasotinka se včas odtáhla. „Dnes tu přespi. Zoro ty dva uhlídá. Ať nemusíš platit za taxíka.“ navrhl jsem krasotince. Ta se na mě podívala a hlavou přikývla na souhlas.

„Dám si sprchu.“ oznámila mi krasotinka.

„Doporučuju koupel. Dobré na odreagování.“ doporučil jsem krasotince s úsměvem na rtech. Krasotinka se na mě taky usmála.

„Sprcha postačí.“ usmála se krasotinka a já jí ukázal koupelnu. Pak jsem šel odestlat do obýváku na gauč. Po chvíli se vrátila krasotinka. „Na gauči spím já. A bez řečí.“ oval se za mnou hlas krasotinky. Pochopil jsem, že nemá cenu protestovat.

„Dobrá.“ souhlasil jsem nakonec. „Dobrou.“ popřál jsem krasotince a šel k sobě do ložnice. Ale usnout jsem nemohl.. Ležel jsem na zádech a usilovně přemýšlel. Proč to jenom kruci udělala? Ptal jsem se sám sebe. Nechápal jsem, co ji vedlo k těmto činům.

 

Cori:

 

Když jsem se vysprchovala a šla do kuchyně, tak Zoro vařil večeři a Daiki prostíral na stůl. Jane nikde nebyla.

„J-Jane?“ dostala jsem ze sebe. Oba se na mě podívali.

„Ta jela za Lawem, ohledně práce. Budeme jíst bez ní. Neboj se, nic se jí nestane.“ ujišťoval mě Zoro.

„My dva tě ohlídáme.“ usmál se Daiki. Hlavou jsem přikývla na souhlas. Sedla jsem si ke stolu. Přemýšlela jsem, co doktor chce po Jane takhle pozdě večer, že to nepočká do rána. Ale věděla jsem, že si sama poradí. Zoro poté přede mne postavil talíř s jídlem. Všichni jsme se dali mlčky do jídla. Každý z nás o něčem přemýšlel. Teda aspoň myslím. Tuto noc jsem vůbec oči nezamouřila. Bála jsem se o Jane, která se nevrátila domů. Sešli jsme se s ní a doktorem až v práci.

 

Jane:

 

Poté, co jsem zjistila, že je na tom doktor hůž, než já, tak jsem se s ním udobřila. Dokonce jsme si potykali. Teď jsem ležela na gauči a přemýšlela. Před očima jsem měla pusu, kterou jsem si s doktorem dala. Věděla jsem, že k tykání pusa patří, ale že na to budu myslet, to jsem netušila. Holka, spi už. Zítra tě čeká náročný den. Pokárala jsem se v duchu. Otočila jsem se na bok, ale usnout jsem nemohla. Celou noc jsem probděla a převalovala se na gauči. Takže jsem byla nevyspalá, ale nebyla jsem jediná.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.